Mistr Arbes |
|
|
| Jaké stanovisko zaujímal senior českých
spisovatelů k nové straně, je dodnes záhadou.
Sympatizoval s ní, či nesympatizoval? Obojí je
pravdou. - Často otíraje si své brýle, pravil ke
mně: „Vy jste pitomec,“ s čímž jeho stůl úplně
souhlasil. Jindy opět prohodil: „Vy jste výborný
člověk,“ což ale myslel sarkasticky. Na naši stranu pohlížel s despektem, neboť je to starý pán, který prodělal tolik ve svém životě, že musel o tom každou sobotu mluvit, a my jsme ho zbožně poslouchali, neboť ať řekl kdokoli z nás něco, mistr Arbes vždy našel v tom příležitost, aby vzpomínal perzekuce, která ho kdysi stihla, mluvil o Barákovi a nakonec pustil se do Třebízského a do Topiče. Činil to s elegancí jemu vlastní. „Třebízskému,“ vykládal, „vydává Topič po smrti jeho sebrané spisy a já jsem zneuznáván, odkopáván a každé to mé dílo má přece větší cenu nežli plačtivé povídky Třebízského.“ A když přišla tak řeč na jakoukoli věc, kritizovala se jakákoli myšlenka, tu Arbes vždy říkal: „O tom jsem už psal roku toho a toho, to bylo napsáno v mé knize Za bratra socialistu, o tom psal jsem již v Ethiopské lilii a tento názor uveřejnil jsem již tenkrát ve svém romanetu Ukřižovaná a tuto myšlenku vyjádřil jsem v několika větách již tenkrát, když jsem psal Newtonův mozek.“ Kdo seděl s Arbesem, nesměl míti jiné mínění nežli on, neboť jinak mistr Arbes uměl, či lépe snažil se svým sarkasmem zesměšniti svého odpůrce, což se mu často nezdařilo, neboť on byl takořka z jiného světa a ony záchvěvy mladé energie byly mu již trochu cizí. On nedovedl se dobře vžiti do toho prostředí, které mu věkem bylo tak vzdáleno. Jak on mluvil k nám, tak mluví dědové ku svým vnukům. Mluvil k nám laskavě - dopáleně, a když řekl věc sebenaivnější, bylo přece jen znát jistý talent. Ale jedna věc nám rozhodně imponovala: Mistr Arbes dovedl pít. Nepil také jako obyčejný člověk, který zasedne si k pivu jen proto, aby pil bezúčelně, v tomto ohledu mistr Arbes byl epikurejcem. Pil s rozkoší a rozkoši bylo dívati se, jak sklání svou bílou hlavu s vysokým inteligentním čelem ke sklenici piva, které pro něho neznamenalo jen prostý odvar chmele a sladu, nýbrž nápoj starých germánských hrdinů, kteří u nádob s tímto odvarem stejně vypravovali o svých činech mládeži, jako Arbes poučoval nás. A přitom mizela sklenice za sklenicí v útrobách tohoto kozáka literatury a nakonec jsme šli do Sportky na černou kávu. Mistr Arbes na své cestě na Smíchov stavíval se někdy i v noční kavárně Chaloupce v Řeznické ulici, kde obyčejně dokončoval své rozhovory o Třebízském. A to vše prováděl ten ataman v onom věku, kdy neliteráti chodí spát už v osm večer. |
 |