PRVNÍ AKT
Ateliér Muchův
na zámku.
ŠVEJK
Četli už Národní listy,
tam jsou dnes zas věci čistý,
píšou tam o jednom obraze,
který náhle přišel ke zkáze.
MUCHA
To jsou všecko samý voloviny.
Já jim za to namaluju jiný,
a to zadarmo.
Nenechám si já to zaplatiti,
jen mi musí obec plátno nahraditi.
Pak musím k té celé práci
ještě dostat renumeraci.
Kromě toho v každém listě
noticku na čelném místě.
V Českém světě, Světozoru,
musím skvít se při štaflích
a při svém u výtvoru.
S těma Slovanama je to všelijaký,
ale kritici, ti nasadí už páky,
že kdo uvidí to, nic se nelekne,
ale o mé práci slavně vyřekne:
Takovou volovinu jsme tu ještě neviděli,
ale je v tom Mucha zaseje jednou celý.
Krucihiml, od rána už mažu
a už zdá se, že nic nedokážu,
jářku, Švejku, hlad mám, jak se říká,
apetit mám teďka na buřtíka,
proto, Švejku, nechme toho, rači
přineste mi čtyři uzenáči.
Comprenez-vous?
Tak, jak se to pro umělce patří,
za dva chleba, aby vypadal jak za tři.
ŠVEJK
Mistře, řeknu v krámě jenom vaše jméno,
po celých je Čechách ono ctěno,
a již uvidíte, jak ve krámě slečna
za váš kumšt i v buřtech bude vděčná.
Spěchám, pane, jsem tu v okamžiku,
ale prosím - četli Politiku?
MUCHA
Co se stalo?
ŠVEJK
Ukradli ji.
MUCHA
Koho?
ŠVEJK
No ňákou ženskou.
MUCHA
Kde?
ŠVEJK
Ve Francii.
MUCHA
No, to není žádnej div,
vypátrá ji detektiv.
Kterak slula ona žena,
ježto byla unešena?
ŠVEJK
Mona Lisa.
MUCHA
Kristapána !
ŠVEJK
Už je u ňákýho Angličana.
MUCHA
Mona Lisa, kumštu div,
pozděj nebo dřív,
vypátrá ji jistě detektiv.
ŠVEJK
Mistře, já mám tuchu v duchu -
že ta dívka v Praze mešká -
a že dělá lehkou, nejsouc těžká.
MUCHA
Nechte si ty vtipy, člověče!
A už běžte raděj k uzenáři!
ŠVEJK
Kéž mne osud s onou ženou spáří!
MUCHA
/Sám./
Od rána se dřu jak mezek,
a ten vobraz přece není hezek!
Pořád mi to špatně barvu chytá -
a ta myšlenka je příliš v plátně skrytá,
ale co dát Praze,
když to nezaplatí draze?
/Dívá se z
okna./
Ha, teď tu opravdicky, doslova,
jde kolem oken stará Blažková,
co hezkou dceru má,
tygřici bílou!
Spojenou silou do toho
a půl je hotovo!
/Klepe se./
BLAŽKOVÁ
Rukulíbám, milostpane -
MUCHA
Tady se teď něco stane -
mě už aspoň bolí hlava,
divný cit v mé duši - mi ostává.
Copak chtějí, stará paní?
BLAŽKOVÁ
Netroufám si povědět, co ani!
MUCHA
Vy máte holku k milování!
BLAŽKOVÁ
Však je to nejkrásnější holka v Praze,
v etablissementu na Zderaze.
Dáte se, mistře, brzo do díla?
Celou noc za to jsem se modlila,
za model bych vám byla k bohyni
v reprezentační kuchyni.
MUCHA
No, dobrá, dobrá - vyzkouším vás hnedle,
pojďte se mnou do kutlochu vedle!
/Obráti se k
publiku./
Bohudík, dosud mám štěstí u žen -
jsem starý kozák v mnohých půtkách tužen -
nevěřit bude žádné lidské ucho -
BLAŽKOVÁ
/Zevnitř./
Jsem celá vaše, ctěný pane Mucho!
/Mucha zajde./
VYSKOČIL
/Vstoupí./
Opustil jsem právě Prahu,
spolek zlodějů a vrahů,
kapsářů a loupežníků,
městských radních a strážníků.
Osoba má vždycky snivá
dělala tam detektiva.
Měl jsem mnoho úspěchů,
vypátral českou neplechu.
Že jsem vystupoval vždycky směle,
na to jsem upozornil ředitele
policejního a ten mne
do záhady vyslal temné.
Z Loun unesl kdos Lisu Monu
a já nalézti mám dámu onu.
Pověst došla jesti mého ucha,
že ji unes jakýs malíř Mucha.
Je-li pravda, co můj nos zde čije,
v divokém as manželství s ní žije.
Já právě psal jsem, jako vždycky krásně,
dramata dvě a tři knihy - básně,
taky román a novel dva svazky,
všecko jedná o účincích lásky.
Leč teď přikročit chci k detektivní práci.
Špatný detektiv, jenž vhodnou chvíli ztrácí.
/Skulinou./
Ha běda, co to oko moje vidí? !
Hlas chvěje se a vyříci se stydí,
když vidí ty nestydatý lidi -
a ta ženská - rostlá jako bříza,
kristapána, je to vona !
Je o Gioconda či vulgo Lisa Mona
a v novinách Mona Lisa !
VYSKOČIL
/Otevře
dveře./
Jménem zákona, sem Lisu Monu!
MUCHA
Sv. Čech praví: "Co nám po zákonu?"
VYSKOČIL
Spěj v náruč mou, já chci tě unésti,
o dívko líbezná, a vésti ku štěstí,
mám více odvahy, nežli kdo tuší,
na mou duši -
BLAŽKOVÁ
Ten detektiv je krásen jako Apollo!
/Bojuje v
duchu./
Jdu za ním! Sbohem, starej parolo-!
MUCHA
Zas opuštěn, mé srdce touhou pláče.
ŠVEJK
/Vchází s vuřty./
MUCHA
Co zbývá mi?
ŠVEJK
Ale čtyři uzenáče!
DRUHÝ AKT
Kinematograf na cestě.
/První automobil./
VYSKOČIL
Ta jízda šílená -
a tvoje ramena!
BLAŽKOVÁ
Jak jsem šťastna v stáří
při tvé tváři!
HOSPODSKÝ
Ať žijou čeští hádankáři!
VYSKOČIL
Ty hlasy za mnou mne děsí!
BLAŽKOVÁ
Napravo jsou lesy.
VYSKOČIL
Nalevo je rybník.
BLAŽKOVÁ
Mně se zdá, že někdo vzkřik!
VYSKOČIL
Za náma to podezřele hučí.
BLAŽKOVÁ
/Blaženě./
Padla bych ti do náručí!
VYSKOČIL
Víc než život miluji tě.
BLAŽKOVÁ
Ty jsi býval dycky dítě.
VYSKOČIL
Mluvíš jako kritika.
BLAŽKOVÁ
Má láska je veliká!
VYSKOČIL
Moje větší.
BLAŽKOVÁ
Větřím nebezpečí.
VYSKOČIL
Konec řeči!
BLAŽKOVÁ
Ha, viz je, viz - už jsou nám nablízku!
VYSKOČIL
Zabijou mě, a já mám román v notýsku!
BLAŽKOVÁ
Kristapána, slyš, jak na nás křičí!
HLAS
/Z druhého automobilu./
Vrazi! Lupiči!
HOSPODSKÝ
Lupiči, vrazi!
Nejedou nazí?
SBOR
Automobil na cestu,
mcará - mcará,
pro ženicha, nevěstu -
Sedli s tváří zářící
ve Spálený ulici,
dojeli na Karlův most -
a dost!
HLAS
Bohudíka -
BLAŽKOVÁ
Praskla pneumatika?
VYSKOČIL
Praskla docela!
A já se natáh -
Tohleto je pěkná šlamastyka -
policie je nám v patách!
POLICAJT
Už mám toho ptáčka -
co tu Monu Lisu mačká -
VYSKOČIL
/Důstojně./
Zda víte, ó velevzácní páni -?
Mé jméno Vyskočil je
a já sedím v Máji!
POLICAJT
A já jsem vachmajstr !
A nechte patosu -
spáchal jste zrovna zločin únosu.
A musíte jít s náma,
i ta čistá dáma!
VYSKOČIL
Já vzdávám se a půjdu s policií -
Já věčně věků žiji.
Mne věčnost uchová.
Neplačte, paní Blažková !
KONEC
| 
