Heslo:

♣ Quido Maria Vyskočil

Výklad:

*18.10.1881 - †14.08.1969 zvaný Jaroslavem Haškem Ježíš Marjá Vyskočil byl český básník, prozaik a dramatik, autor povídek a románů z nejrůznějšího prostředí a knih pro děti.
"Vlastním jménem Antonín Ludvik Vyskočil. Knihovník Ministerstva obchodu. Redaktor kalendáře Pod praporem sokolským 1912–22. Podporoval slepecké organizace, v roce 1937 byl zvolen předsedou společnosti Slepecký tisk. Za své dílo věnované hornickému prostředí byl jmenován čestným občanem města Příbrami. Používal i pseudonym Louis Hněvkovský. Jeho tvorba je bohatá (přes 60 titulů) a z literárního hlediska nepříliš významná, ve své době však čtenářsky neobyčejně oblíbená. Jmenujme básně Pochodně (1903), romány Modré hory (1907), Stříbrné město (1910), vesnický román Průlomy (1921) či milostný román Láska nezabloudí (1926)." (Převzato z www.legie.info).

Jeho tvorba určená především pro čtenáře zaměřené na četbu děl typu "Jak chudá děvečka ku štěstí přišla..." pochopitelně ležela v žaludku té "smečce shromážděné v Kravíně" a milého Quida cupovali v divadelních představeních Sklenice černé kávy, Pevnost, Agadir, Mona Lisa, Větrný mlynář a jeho dcera  a Hora olivetská. Proč? To Hašek vysvětluje v jedné kapitole Dějin Strany mírného pokroku v mezích zákona nazvanou Quido Maria Vyskočil, zvaný též jinak Ježíš Marjá Vyskočil.

Sklenice černé kávy

(Přijde Quido Maria Vyskočil. Stojí u stolu):
Jsem Quido Maria a k tomu Vyskočil,
jsem z Příbrami a členem Máje,
jsem krásná pohádka, jsem pohádka já sám,
jsem velký básník, romanciér lásky,
jsem Quido Maria a z Vyskočilů rodu,
a kávu chci, chci černou kávu,
slyšíte, kávu žádám teď. Tu kávu černou,
jako uhlí v dole, kdy skřítkové . . .
leč nač to roztahovat, přineste kávu.

VYSKOČIL

Ó běda, zřím, že v čistých citech lidství
jste slabý tak, jak v našem písemnictví.
Ráchel je dívka, kterou miluji,
již zbožňuji a o níž spisuji.
Toť moje Múza. - Dneska na Ráchelku
napsat chci zrovna sonet. Nebo znělku.
Již mnoho básní jsem jí napsal na tělo.

ŠVEJK
Toho neznám. Já znám Vyskočila. - Však právě přichází.

VYSKOČIL
V stříbrných lesích měsíčních svitů
mě stará Blažková vyhodila z bytu.
Ta stará Blažková, ta hezkou dceru má,
tygřice bílá.

BLAŽKOVÁ
Nevěřejí mu. On napsal mý dceři čtyři knihy lyriky
na tělo - dítě umřelo.

DCERA
Tvá večeře na kredenci jest,
nech mě zde chvíli pod tím svitem hvězd.
/Zůstane sama./
Tak divně nějak u srdéčka je mně,
hle, jak voní nakypřená země,
a měsíc vidím, mlhy, páry já,
jak Vyskočil to líčí - Quido Maria.
Vyskočil Quido - ach ten mi dělá,
takového muže milovat bych chtěla.

ČERNOCH
Madam je sama - madam přeje si -

MARIE
To možná Vyskočil je - mne to neděsí -

VYSKOČIL
/Vstoupí./
Opustil jsem právě Prahu,
spolek zlodějů a vrahů,
kapsářů a loupežníků,
městských radních a strážníků.
Osoba má vždycky snivá
dělala tam detektiva.
Měl jsem mnoho úspěchů,
vypátral českou neplechu.
Že jsem vystupoval vždycky směle,
na to jsem upozornil ředitele
policejního a ten mne
do záhady vyslal temné.
Z Loun unesl kdos Lisu Monu
a já nalézti mám dámu onu.
Pověst došla jesti mého ucha,
že ji unes jakýs malíř Mucha.

Jest nyní již na čase, poněvadž v kabaretu strany mírného pokroku v mezích zákona velice mnoho se často mluvilo a zpívalo a hrálo o Quido Mariovi Vyskočilovi, aby byl také představen. Tedy co jest to za muže, jaké má snahy a podobně.
Snahy má veskrz ušlechtilé. V Čechách totiž jsme postrádali dlouho nějakou spisovatelku nebo spisovatele, který by psal tak, jako v Německu píší ony ženské jemné bytosti, které stůj co stůj musí vždy do svých románků a novel vložiti postavu princezny a pohádkově zabarvit celé své dílo, a právě tak, jako to jest při některém receptu v kuchařské knize: „Vraž do toho tři žloutky,“ tak musí jednat dle tohoto hesla: „Vraž do toho chudého, ale šlechetného, nešťastně zamilovaného mladíka.“ Tak psaly Schwarzová, Marlittová, Flygare-Carlénová, z kterýchžto spisovatelek si dělal už Neruda legraci, ale dnes u nás píše právě tak, jestli nepíše hůř, Quido Maria Vyskočil.

Quido Maria Vyskočil. Tak asi vypadal v době, kdy si ho Strana mírného pokroku v mezích zákona vzala na paškál.

  Knihovna Jana Drdy Příbram