PEVNOST

Vojenský obraz ze života

OSOBY:

ŠVEJK | KAREL IV. | Q. M.VYSKOČIL, básník  | BLAŽKOVÁ | DIVIŠ | NAVĚREC (Jul. Myslík) | OBRŠT | DŮSTOJNÍK | REŽISÉR | HLAS pod stolem

PRVNÍ JEDNÁNÍ

Zatčení antimilitaristů

Pevnost. Údolí.

ŠVEJK

/ chodí sem a tam s kvérem a zpívá/:

Österreich, du edles Haus,
steck deine Fahne aus,
lass sie im Winde wehen,
Österreich muß ewig stehen.
Hoch, Österreich, hoch -
/Tři rány./
Prokristapána, co jsem to udělal -
/Bije dvanáct./

KAREL IV.
Kde to jsem?

ŠVEJK
Pod rakouskou pevností Monfalcone na hranicích italských.
A co jste vlastně zač?

KAREL IV.
Já jsem císař Karel IV. - Otec vlasti.

ŠVEJK
Žádného císaře Karla IV. nemáme v reglamá, já
sloužím panu obrštovi do posledního vzdechu.
Na hoře vidíte naši pevnost a já tady hlídám rakousko-uherské
mocnářství proti Itálii.

KAREL IV.
To je divný. Itálie přece patřila pod mé panství, a já jsem
na svém dvoře krmil nejznamenitějšího básníka Petrarku.

ŠVEJK
Toho neznám. Já znám Vyskočila. - Však právě přichází.

VYSKOČIL
V stříbrných lesích měsíčních svitů
mě stará Blažková vyhodila z bytu.
Ta stará Blažková, ta hezkou dceru má,
tygřice bílá.

BLAŽKOVÁ
Nevěřejí mu. On napsal mý dceři čtyři knihy lyriky
na tělo - dítě umřelo.

DŮSTOJNÍK
Vo co de?

ŠVEJK
Je tady Karel IV., Otec vlasti.

DŮSTOJNÍK
Nejste antimilitarista?

KAREL IV.
Ta věc se mě dotýká nějak neobyčejně, připadám si tak
hloupě, jak v noci na Karlštejně.

ŠVEJK A DŮSTOJNÍK
/ odvádí Karla IV. / : Nezahrál byste si mariáš?

KAREL IV.
Já jsem Karel IV. !

ŠVEJK A DŮSTOJNÍK
Tak nám vlezte na záda, my hledáme třetího do mariáše.

BLAŽKOVÁ
Tak co, že se nestydíte, vy socane!

VYSKOČIL
Ještě slovo - a jste v románě.

BLAŽKOVÁ
Ježíšmarjá, Vyskočile - /Uteče./

VYSKOČIL
Jak krásná noc, a tamo bludička,
z toho by byla krásná básnička.
/Jde za bludičkou a spadne./

REŽISÉR
/Oznámí cedulí./:
Tady skočil v roce 1911 Quido Maria Vyskočil se skály.

DlVIŠ
Zas jeden člověk skočil se skály,
to jistě mladočeši spískali,
to tragická je vskutku nehoda -
a prsty v tom má jistě Dohoda -
k veliké škodě českého národa.
Já hůř jsem na tom, jak realisti vždycky,
on mrtev je jen tak, ale já politicky.
Co zbývá mi teď, jenom beznaděje,
on se všechen pokrok bez nás děje.
/Natáhne ruku./
Konstatuji, že prší a současně že mám deštník.
/Roztáhne deštník a jde pryč./

ŠVEJK
/Vyjde./
Tak to má být. Pěkně jsme je zavřeli, a teď zase sloužím
panu obrštovi až do posledního dechu.
Ein, zwei, drei.
Österreich, du edles Haus,

OBRŠT
Was ist los?

ŠVEJK
Poslušně prosím, jako obyčejně nic nového. Jeden se
zabil, a ty ostatní jsme zavřeli.

OBRŠT
Sehr gut, es freut mich, abtreten!
"Ich bin ein Jűngling gewesen ... "

ŠVE.JK
Sehr gut, Herr Oberst, es freut mich ...

/Vložka a militärparade./

DRUHÉ JEDNÁNÍ

Co se zatím děje s Karlem IV.?

OBRŠT
Also, jetzt haben wir sie alle zusammen.
/Ke Karlu IV./
Sie sehen aber dumm aus ! Was sind Sie eigentlich in Zivil?

KAREL IV.
Seine Majestát Karel IV., Römischer Kaiser, König
von Böhmen, Markgraf von Mähren-Schlesien, Fűrst
von Horní Lužice, Dolní Lužice, Otec vlasti genannt,
welcher die Karlsbrűcke gebaut hat, ehemaliger Monu-
ment der tschechischen Gloria, Architekt von Hladová
zeď, Rektor magnae almae matris Pragensis und pen-
sionierter Feldherr von Milano, intimer Freund des
sogenannten Arnošt von Pardubic, des ersten Erzbi-
schofs von Böhmen, welchen ich auch erzeugt habe.

OBRŠT
Halten Sie das Maul mit ihren Litaneien, erzählen
Sie mir keine Reminiszenzen, Sie Trottel, und weinen
Sie nicht. Sind Sie der Armeesprache fähig?

KAREL IV.
Ein bißchen. Ich studierte in Paris und in Bologna
/Sbor v údolí zpívá Evviva Bologna./
und in Prag absolvierte ich auf meiner Universitat germanisches
Seminarium des Doktors Mourek und Kraus. Alle diese Leute
lehrten mich Jahre lang, bis ich endlich selbst deutsch böhmische
und lateinische Gramatica geschrieben habe,
welche derzeit noch nicht zum historischen Vorschein kam.

OBRŠT
/ K Švejkovi./ :
Gehen Sie in die Registratur und bringen Sie mir das
Aktenstűck, oder besser - welche lange Geschichten
mit dem Karl zu machen - geben Sie ihm ein paar Watschen.

ŠVEJK
Zu Befehl, Herr Oberst.

KAREL IV.
/Pláče./
Aber ich bin doch Otec vlasti.

OBRŠT
/Směje se./:

A ja, Otec vlasti? Geben Sie ihm noch zwei.

TŘETÍ JEDNÁNÍ

Záhadné zatčení pod pevností.

OBRŠT
/Vyjde./
Bringen Sie morgen den Kerl, den Otec vlasti, ins Spital.
- Jetzt halten Sie die Wache.

ŠVEJK
Es freut mich, Herr Oberst.
/Chodí sem tam,zjeví se Vyskočilův duch./

ŠVEJK
Kdo to je, tohle známe; ptal by se za chvíli: "Kde to
jsem." Zpátky, nebo střelím. Ostatně lepší, když střelím hned.
/Střelí./

VYSKOČIL

/Básní/

Jsem Vyskočil, přicházím ze záhrobí,
vzpomínám na ty krásné doby,
kdy v Příbrami jsem žil a v krásných Brdech -

ŠVEJK
Rým na to si nechte, vy sprosťáku sprosťácká!

VYSKOČIL
Já nemám pokoj v hrobě, v kterém dřímu,
následkem falešného pseudonymu,
jejž užíval jsem, sudbo tragická,
psal pod jménem jsem Věnceslava Lužická -
/Bouře./
Svět neví-li to, přijde přitom o moc -

ŠVEJK
Pomóc! Pomóc!

OBRŠT
Střelte do něj.
General de charge.
Hoch; An; Fertig; Feuer!
/Duch zmizí. Bouře./

NEVĚREC
Ve vzduchu je narván kyslík,
jmenuju se Jul. Myslík,
a přicházím v dálné tyto kraje.
/Pěstí k nebi, hřmí./
Jdi do háje!
Ta bouřka, to je pěkná psina,
když víme, že je to jen elektřina.

HLAS pod stolem
Bij a zabij!
Ty jsi starej Mikuláš,
ty nám ...
Před hromu úderem jsem nikdy nezbledl. ---
Ten chlap má kuráž.

ŠVEJK
Z toho byl by dobrej feldvébl -

NEVĚREC
Na Velkej pátek žeru jitrnice,
svatého Josefa neznám více,
a vůbec nevěřím, že někdo nad náma - - -

ŠVEJK
Co mluví to, ten halama?
Mě uráží to, nesnesu to v srdci,
bys z pánaboha dělal si zde frcy.
/Hřmí./

NEVĚREC
A ještě jednou povídám, že pánaboha není.

ŠVEJK
Tak mašíruj u věčné zatracení!
/Zastřelí nevěrce./

NEVĚREC

[Klesaje.]

Ježíšmarjájozef - v ruce
tvé poroučím, Pane, duši svou -

ŠVEJK
Tak to skoncuj ou !

DIVIŠ
Denní kšeft byl dobrý v Ruský,
jak pro holky, taktéž pro všechny mužský.
/Zahřmí./
Ha, hřímá, z oblak padá spousta vod,
musím domů vynaleznout hromosvod.

OPONA padá

I V této kabaretní scéně, která vznikla po červnových volbách v roce 1911, se objevuje poprvé na jevišti Švejkovo jméno. Knižně se Švejk objevil již v květnu 1911 v povídce "Švejk stojí proti Itálii". Původně měli vzniknout tři hry s názvy, podle technických oborů v  nauce o mechanice těles - pevnost, pružnost a tažnost. Nakonec vznikly hry dvě "Pevnost" a "Pružnost". Obě tématicky na hony vzdálené původnímu významu názvů technických oborů. Hra "Tažnost" buď nevznikla nebo není dosud objeven její scénář.

 Originál rukopisu je psaný tužkou, pravděpodobně Josefem Machem. Je dnes místy velmi těžko čitelný. Osahuje črty opravy a vpisky, které jsou zde zahrnuty. Text převzat bez úprav z publikace "Jaroslav Hašek a druzí - Větrný mlynář a jeho dcera" editoval Radko Pytlík, vydal Československý spisovatel 1976 jako svou 4020. publikaci. Když tuto hru Jaroslav Hašek nezařadil do Dějin, jako jednu z kapitol,ani nebyla zařazena do knihy "Politické a sociální dějiny Strany mírného pokroku v mezích zákona", dovolil jsem si takto učinit já, neboť se domnívám, že sem tématicky patří.

Překlady německého textu:

Österreich, du edles Haus.....  Rakousko, vznešený dům, vystrč prapor svůj, nech ho ve větru vlát, Rakousko musí věčně stát. Zdar, Rakousku zdar. Text a Haškův překlad později převzal Jaroslav Hašek do románu kapitola Švejk simulantem. Tam je text i s překladem prezentován jako nápis na balíku sušenek. Melodii se nepodařilo dosud objevit.

  Ein, zwei, drei. Österreich, du edles Haus, Jedna, dvě, tři Rakousko, vznešený dům.

Was ist los? Co se děje?

Sehr gut, es freut mich,... Velmi dobře, těší mě, odstoupit! "Býval jsem mladík..."

Sehr gut, Herr Oberst, es freut mich ... Výborně, pane plukovníku, těší mě....

Also, jetzt ....Tak teď vás máme všechny pohromadě. Vy se ale blbě díváte! Čím jste vlastně v civilu?

Seine Majestát Karel IV....Jeho Veličenstvo Karel IV., římský císař, český král, markrabě moravský a slezský, kníže Horní a Dolní Lužice, nazvaný Otec vlasti, který vystavěl Karlův most, někdejší památník české slávy, stavitel Hladové zdi, rektor velké univerzity pražské, penzionovaný vojevůdce milánský, důvěrný přítel tak zvaného Arnošta z Pardubic, prvního českého arcibiskupa, kterého jsem také uvedl v úřad.

Halten Sie das Maul... Držte hubu se svými litaniemi, nevykládejte mně žádné vzpomínky, vy hlupáku, a nebrečte. Znáte vojenskou řeč?

 Ein bißchen. Ich studierte...  Trochu. Studoval jsem v Paříží a Boloně a v Praze jsem na své univerzitě absolvoval germánský seminář doktorů Mourka a Krause. Všichni tito lidé mě léta učili, až jsem konečně sám napsal německo - čwskou a latinskou gramatiku, která se do té doby historicky ještě neobjevila.

Gehen Sie in die Registratur... Skočte do registratury a přineste mně spisy, nebo ještě líp - jaképak dlouhé historky budeme s chlapem dělat - dejt mu pár facek.

Zu Befehl, Herr Oberst. Rozkaz, pane plukovníku.

Aber ich bin doch Otec vlasti. Ale já jsem přece Otec vlasti.

A ja, Otec vlasti? Geben Sie ihm noch zwei.  A tak, Otec vlasti? Dejte mu ještě pár.

Bringen Sie morgen.... Odveďte ráno toho chlapa, toho Otce vlasti, do špitálu. - Teď držte stráž.

Es freut mich, Herr Oberst. K službám, pane plukovníku.

General de charge. Hoch; An; Fertig; Feuer!  Velící generále [ironické oslovení vojáka nadsázkou] K líci zbraň! Připravit! Pal!