PRVNÍ JEDNÁNÍ
GARUEZAS
/Zpívá./
Večer stmělý,
zhasla zoře,
jsem tak smělý,
že zřím moře.
Maják září,
delfin hraje,
hru loď maří,
bouře zraje.
A už bouří,
lodník zuře
oči mhouří
stále hůře.
Bouře zvolna,
a ne tiše,
prchá volná
z mořské říše.
Jsem starý Maurů potomek,
de bonna Stella je můj přídomek.
Kde vztyčují se Alhambry věže,
tam matka má mne porodila vleže.
Četl jsem spisy
Drtiny
a stoupenec jsem
Kaliny.
Neboť my tady v Maroku
nechcem být davem otroků,
a chceme svoje státní práva,
jako se o nich Čechům zdává,
a až přijde reskriptový týden,
i na Maury vzpomene si Vídeň.
SULEJKA
jsem Turkyně Mulej Hafida
a turecké mám jméno,
o mně se leccos povídá,
to budiž nevěřeno.
Jsem krásná jako Sulejka
a vdala jsem se za Švejka,
jenž zde je rakouskou za armádu,
věnem jsem dala jen těla vnadu.
V svém stanu protahuji tělo líně,
nejsem přitom jako jiné - ženské.
/Zpívá./
Na tom pražském mostě ...
Tu píseň Švejk si přines ze své vlasti -
To jejich píseň národní,
ač nevím, co je všechno v ní,
leč castis omnia casta,
já nemám s ním basta.
Tady v Maroku jsem necudnostem zvyklá.
To mnohoženství každou cudnost zviklá.
VELBLOUD
/Zpívá./
Není zvíře jako zvíře,
každé zvíře jinak žije,
některé jen žije v díře,
jiné hraje na básnické lyře,
mně je proto právě blaze,
že žiju jen na oáze!
/Za scénou řve
lev. Velbloud se třese./
SULEJKA
/Pro sebe./
Jsem navždy, navždy tvá.
VELBLOUD
Odněkud slyším řvaní lva.
GARUEZAS
Teď čas je, abych já též zpíval,
a ne se jenom na vás díval.
Voják ŠVEJK
Teď Rakousko dá všem vám lekci,
neb si myslí na anexi,
já tu více zůstat nechci,
my dobudeme Maroko
neb se ztropnem o oko.
Zde žije zlá zvěř, škorpióni,
stonožky a sloni.
Víc než u nás tady velbloudů,
i jinou tady vidět obludu.
/Křičí na Garuezase./
Ty jistě jsi sved moji ženu.
GARUEZAS
Vy křičíte, pane, jako bejk.
ŠVEJK
Já jsem dobrý voják Švejk.
Já rozsekám vás na kousky,
neboť jsem voják rakouský,
a přede mnou se hleďte schovat,
neboť jsem přišel sem anektovat.
SULEJKA
Můj muž má pravdu, nelze jinak,
můj pane Garuezas, vy jste sviňák.
Já si nyní trochu sukni zvednu,
na velblouda ruče sednu.
ŠVEJK
Milý pane Garuezas,
jestli uvidím vás někdy zas,
jak za mou ženou chodíte,
svou hlavou mi to splatíte.
Vy si to odpykáte -
já tě skolím hned.
OPONA
 DRUHÉ JEDNÁNÍ
REŽISÉR
Druhé jednání v harému
uprostřed poloobnažených hurisek.
- Cenzurou nepovoleno
-.
TŘETÍ JEDNÁNÍ
VYSKOČIL
/S rukou na šátku./
Sám se tomu divím,
jak se psaním živím,
neboť věru báseň mnohou
píši nyní levou nohou.
Ve volební vřavě
dostal jsem po hlavě.
Vodák na mě nevraží
a připravil mě o paži,
abych psáti nemoh.
Mně to přešlo do noh.
Kritika nic nespraví,
píšu třebas bez hlavy.
/Zouvá se./
Nohama píšu, až se mi potí,
rejžová moučka to zkrotí.
/Sype si prášek./
Tak, teď mohu psáti zas dál.
Napíšu něco o vonných
nožkách harémových hurisek.
já bych si s nima taky sed!
Na jednom kanapí,
nežli čas můj odkvapí.
Ať mě
Vodák polapí!
Tady jde zrovna jedna.
SULEJKA
Donke more, donke děvojke,
prošta zašta čubár čar,
čaveja, čaveja potársor.
VYSKOČIL
Jaká to řeč, a spanilá!
Vy jste mé srdce zmámila.
Já si nevím rady,
máte pěkné vnady.
Růže vám květou na líci,
kulatou máte - tvář,
obdivuji se též vašim bokům
a jemným drobným vašim krokům
a mezi kroky, jaká slast,
je vše, co rozum může zmást.
Mít z toho aspoň malou část.
/Chce na ni
sáhnout./
SULEJKA
Po tom poznávám vaši vlast. -
Nechte mne!
Tak v cizině každý Čech si vede
a nedá pokoj, až mne svede.
Nejste mi tak zcela neznámý.
Já viděla vás jednou v Příbrami,
když jako břišní tanečnici
hostili mě páni na radnici.
VYSKOČIL
Jaký to sladký hřích.
Odtud já znám váš břich,
mně připadá tak známý,
jak bych již dlouho
znal se s vámi.
/Koketně./
Tož nejsme sobě tolik cizí.
Já charakter mám, věřte, ryzí.
GARUEZAS
/Přijde se Švejkem./
Já nyní hraju intrikána,
proto jsem přived toho pána,
já za palmou všecko slyšel,
proto jsem s vámi nyní přišel.
VYSKOČIL
Já vás miluji!
GARUEZAS
Já za palmou jsem všechno pozoroval,
poněvadž jsem se za ni schoval,
na nevěru po maurském zvyku
zklamaný manžel táhne dýku,
nebo lumpa hodí lvům,
z čehož my máme gaudium.
ŠVEJK
/Vystupuje./
VYSKOČIL
Zase jde na nás ňákej šejk.
SULEJKA
Ó běda, Vyskočile, to je Švejk.
ŠVEJK
Vy, pane, zbled jste jako stěna,
já nemám rád ten mimikr,
tohle je přece moje žena,
vy nedáte jí ani kr. -
A zůstal byste jí tu dlužen,
jak vždycky děláte to u žen.
Teď nepomůže básnický vám um,
za žrádlo předhodím vás lvům,
a třebas krajané jsme sví,
na vás si pochutnají lvi.
SULEJKA
Můj choti, veliký jsi, však někdy malý,
chceš, aby všichni lvi ti pochcípali?
ŠVEJK
To, moje milá milostpaní,
to Vyskočila nezachrání.
Trest těžký stihá těžkou vinu,
uděláme z tebe sekaninu.
VYSKOČIL
Ten je přece v Politice,
nechtějte mít
Sekaninů více.
ŠVEJK
/Vyhodí Vyskočila mezi lvy./
VYSKOČIL
Tenhle lev má dáseň,
to je horší nežli moje báseň.
GARUEZAS
/K obecenstvu./
On prohřešil se zpronevěrou,
slyš, lide český, jak ho žerou.
OPONA
ČTVRTÉ JEDNÁNÍ
ŠVEJK
/Položí boty na stůl./
To zbylo z toho básníka.
To vidím rád.
Lvi to nechtěli žrát.
Teď, když naposled on vydech,
prodám perka v Židech.
/Kankán./
GARUEZAS
Kampak?
ŠVEJK
Tančím šlapák.
GARUEZAS
Jaké dlouhé krámy,
budu tančit s vámi.
SULEJKA
Když to člověk zvětří,
musí tančit ve tří.
ŠVEJK
/Dotančí s Garuezasem k lví jámě a strčí ho tam.
Lvi řvou, Garuezas taky./
GARUEZAS
Ježíšmarjá, Alláh, Alláh,
ten je jako pivovarskej valach,
štěstí, že nejsem pikolo,
takhle mě sněd napolo.
Žere mě jako mrkev,
jsem mrtev, mrtev, mrtev.
ŠVEJK
Hle, začalo to s nevěrou,
a teď ho pěkně sežerou.
Taková je pomsta zrádci,
zlo se vrací !
/Balet Švejka se Sulejkou./
/Skupina./
| 
