PRVNÍ JEDNÁNÍ
Hostinec pod
horou Olivetskou.
výstup první
PROROK
Jak připadá mi dnes to všechno krásné tak,
kdy tragédie tato předstoupit má před váš zrak
v tom městě nešťastném, jež tolik krve pilo,
kde občas strážcům bezpečí se houfně namlátilo,
kde dívka počestná, když osud zvrátil kartu,
dostala se - truchlá- v Olivetskou partu.
Dnes večer před zrakem se ctěným vaším zjeví
nadšený milovník a cudná postát děví,
jichž sličnou dvojici křesťanů hrozná zloba
v hrob sklátí předčasný, v němž budou spáti oba.
Tam horu zříte, zvanou Olivetská,
jež v našem kuse velkou roli říká,
neb pod ní zrodila se ta dvě děcka.
Na Paliarce staví elektrika.
Poslední jede o půlnoci zpátky.
Té dočkáte se, kus náš bude krátký.
VYSKOČIL
/Příjde./
Buď pozdraven, jeruzalémský proroku!
Četl jste Hlasy samařského pokroku?
V rubrice "písemnictví" je tam o mně zmínka.
To jistě napsal přítel Sekaninka.
PROROK
Odpusťte, nečtu vůbec denní listy;
však tušil jsem to, můžete být jistý.
Když ve výkladních skříních zpozoroval
jsem vaše knihy, hned jsem prorokoval,
že pohroma se řítí na Izrahel.
VYSKOČIL
No nechme toho! Znáte slečnu Ráchel?
PROROK
Co je to za holku? Wie heiBt die Canalie?
Jeto ta, co ji včera sebrali?
VYSKOČIL
Ó běda, zřím, že v čistých citech lidství
jste slabý tak, jak v našem písemnictví.
Ráchel je dívka, kterou miluji,
již zbožňuji a o níž spisuji.
Toť moje Múza. - Dneska na Ráchelku
napsat chci zrovna sonet. Nebo znělku.
Již mnoho básní jsem jí napsal na tělo.
PROROK
/Cynicky./
A co dítě? Umřelo?
VYSKOČIL
Jste zpustlý cynik, jak řeč vaši slyším,
a nepřístupný ideálům vyšším.
Však to už je můj osud jako básníka,
být nechápán u p. t. publika,
jež seriózní knihy rádo nečte.
Já přesto zas chci vydat knihu! Hečte!
PROROK
Rád věřím vám to, ač to k nevíře.
Nu, každé zvíře má své plesíře.
Já jdu teď do hospody U tří hovad
trochu se posilnit, bych zas moh prorokovat.
/Odejde./
výstup druhý
VYSKOČIL
/Sám/
Na tuto lávku chvilku usednu si.
Co nevidět už ona přijít musí.
Ta, jíž se kořím, pro niž hořím
a pro niž literárně tvořím.
výstup třetí
RÁCHEL
/ Vejde s
knížkou v ruce./
Tak už jsem tady, drahý Vyskočile.
Přicházím pozdě, ale přece.
VYSKOČIL
Ó jak jsem šťasten u své milé,
rozkoší dmou se moje plece.
RÁCHEL
Četla jsem vaše básně u hokyně.
Pěkně se čtou, však trochu zdlouhavě.
VYSKOČIL
Ó, Ráchel, za sny na tvém klíně
dám všecko snění o slávě.
RÁCHEL
Nejlepší vaše kniha jest
sonáta, zvaná Eroica.
VYSKOČIL
Vkus máte vskutku; buď vám čest!
Lešehrad též to o mně říká.
RÁCHEL
Mé srdce tolik lásky cítí,
co svět jí v sobě chová širý.
VYSKOČIL
Žel, nemohu si tě však vzíti.
Vadí nám totiž rozdíl víry.
RÁCHEL
Já židovkou jsem v květu mládí,
ty křesťanem jsi, milovaný.
VYSKOČIL
A vidíš, to nám právě vadí!
Škoda, že nejsem obřezaný.
/Vstane,
bolestně./
Jsem křesťan! Ku posměchu lidem!
Ó osude! proč nejsem zrozen židem?
Sen nejkrásnější v skutek moh bych vtělit,
kdybych byl izraelit!
Toť tragiky je vrchol nejvyšší.
Ó, Bože můj, ó Kriste, Ježíši!
RÁCHEL
Bůh tvůj tvé lkání neslyší.
Ó Jehovo! Ó Mojžíši!
výstup čtvrtý
ŽOLDNÉŘ
/Vstoupí./
Zde tuto obsílku mám doručiti
Vyskočilovi, básníku.
VYSKOČIL
O co se jedná, musím popatřiti ...
ŽOLDNÉŘ
To já vám mohu ihned říci.
O znečistění chodníku.
Jste proto volán na radnici,
vy povedený taškáři.
Tam pokutu vám napaří.
VYSKOČIL
Buď sbohem, Ráchel. Jdu, ač nerad dost.
Však jak jsi slyšela, volá mne povinnost!
/Odejde se
žoldnéřem/
výstup pátý
ZUZANA
/Příjde./
Konečně, Ráchelko! Kde vězíš jen?
Hledám tě po ulicích celý den.
A kvůli tobě dokonce jsem
vynechala i rande s Metzelesem.
Znáš ho? Toť jeden z těch dvou starých židů,
u kterých občas o čest přijdu.
Dva zamilovaní to staří blázni.
V parní jsem kdysi seznala je lázni,
kde koupala jsem se, nepřioděna šatem.
Přišli tam s fotografickým aparátem
a chtěli si mě ofotografovat.
Naštěstí se mi podařilo schovat.
Uhodne každý, kdo je trochu vtipný,
jak Metzeles a Hirsch as byli chlípný.
Já sice měla šaty dole,
však přece volala jsem po patrole.
Byla jsem ještě nevinná jak kuře,
teď ovšem už je hůře.
Pryč jsou už všichni cudní mládí snové!
Však oba dva ti staří partykové
mě pokládají posud za pannu.
To se zná! Taky jo! Celá na stranu!
RÁCHEL
Mužský jsou všichni jako elefanti,
za mnou se taky jeden blázen fantí.
Je křesťan sic, však tím je horší spíše.
Je bez místa, a nadto básně píše.
Je krásný sic, že až srdce plesá,
však lepší snad je míti Metzelesa.
Knížky by nosil, básně by jen čet,
a peněz u něj nikdy nevidět.
Zuzano, nevíš, co to za brouka!
ZUZANA
Víš, holka, z tohohle nic nekouká.
Já taky poznala jsem to, a proto hned
jsem zařídila sobě kabaret.
To zlatý důl je pro mne hotový,
jenom když publiku se vyhoví.
Jen když jsou hezké ženské na programu,
je plno u nás jak v Šalamounově chrámu.
RÁCHEL
Toť krásné jest takový život vésti.
Já nikdy neměla jsem také štěstí.
ZUZANA
Co nebylo, může ještě býti.
Však nyní, drahá Ráchel, musím jíti,
neb v lázni zase na mě čeká dnes
pan Hirsch a jeho přítel Metzeles.
/Odejde./
výstup šestý
RÁCHEL
/Sama./
Teď ocítám se právě na rozcestí -
mám taký život ještě dále vésti?
Kdes ve hvězdách mně září velký cíl.
Kéž tam mě vede Quido Vyskočil.
Ten by mě ved! Chlap nadělá dost křiku,
když za mě zaplatit má elektriku.
Tak dál to nejde, s ním se rozejdu -
na co mám míti toho obejdu?
To lepší by byl Opočenský Gustav,
ten zařídil si fackovací ústav.
Ten mu snad přece něco vynáší.
/S povzdechem./
Leč Quido je z všech mužů nejkrasší.
Já miluji ho, leč si nechám dvéře
pootevřeny k další kariéře.
Dnes života se dívka nebojí,
učí se německy a psáti na stroji,
a velmi snadno najde potom k stáru
si živobytí klidné v kontoáru.
To mohla bych již započíti hnedka!
Či má být raděj ze mě sufražetka?
Tu mohla bych, jak četné ženy činí,
na zemském sněmu stát se poslankyní.
Však zda by mně co sláva tato nesla?
Dnes zlaté dno už není u řemesla.
K čemu mám sedět dlouhá léta u knih.
Radš zužitkuju, co mám skryto v sukních,
neb krásné nohy nejsou k zahození.
Těch použít lze dobře při umění,
a to zejména na nakloněné ploše.
K baletu půjdu. - A při štěstí troše
za měsíc budu jistě primadona. -
Leč z toho všeho moje hlava stoná -
neb nevěřím nic ve své šťastné hvězdy.
Tak bezradná zde stojím jako vezdy.
Na Olivetskou horu půjdu na procházku.
Tak budoucnost svou náhodě dám v sázku.
Ať osud jak chce se mnou zatočí,
já ještě vám sem přijdu na oči.
 DRUHÉ JEDNÁNÍ
Ulice.
výstup první
ŽOLDNÉŘ - první
Kampak se ženeš jako splašený?
ŽOLDNÉŘ - druhý
Ze služby kráčím celý ztrápený.
Na hoře Olivetské měl jsem vachu.
ŽOLDNÉŘ - první
Jo, to si musíš zvykat, milá brachu.
J si ještě hloupé umazané ucho.
Pojď do hospody, mám ňák v krku sucho.
Co nového je dneska v božím městě?
ŽOLDNÉŘ - druhý
Strašné jsem věci slyšel po své cestě.
Když ze své noční stráže šel jsem domů,
má cesta vedla kolem lázeňského domu.
Tam právě v místech poblíž parní lázni
křik slyšel jsem. Kdos vykřikl: "Vy blázni!"
Pak kdos se bránil - tiše - ale prudce -
při tom křičel: "Dají pryč ty ruce."
Hlas ten byl ženský a do noci se nes
a stále volal: "Nech mě, Metzeles!
A pane Hirsch, to by se mohli stydět!" -
Však byla tma a já nemoh nic vidět.
To řekni, bratře, to je morálka!
ŽOLDNÉŘ - první
Zdaž srdce cudné nad tím nezalká?
Ale jen škoda, že bylo přitom tma.
ŽOLDNÉŘ - druhý
No jo, co ale tedy člověk dělat má?
výstup druhý
BLAŽKOVÁ
/Přijde./
V jakou jsem přišla divnou krajinu!
Neviděli jste tady Drtinu?
ŽOLDNÉŘ - první
Kdo je to, prosím? - - - - - --
BLAŽKOVÁ
- - - - - - - - - - český profesor
jel zotavit se - po zkouškách byl chor,
na zotavenou sem se uchýlil,
by se též spadlo několik kil.
Leč místo toho se mi ztratil dočista.
Nezřeli jste ho? Rcete, prokrista!
Přežít mně nelze tuto nehodu,
já za něj zodpovídám národu.
Aještě něco! - Já jsem ještě panna -
kterak mám chodit cizím městem sama?
výstup třetí
VYSKOČIL
/Přijde./
Zda páni nezřeli jste dívky sličné?
Již den ji hledám v touze ustavičné.
ŽOLDNÉŘ - první
Zde jedna stojí. Ta zase hledá pána.
VYSKOČIL
Per Baccho - Blažková ! No sbohem, to je rána.
BLAŽKOVÁ
Ajéjej, má úcta, pane Vyskočil.
VYSKOČIL
Bázlivě hledám, kam bych uskočil.
BLAŽKOVÁ
A koukejme se, jak se lidé schází;
do krajana zde člověk nosem vrazí.
VYSKOČIL
Jsem Quido, Maria i Vyskočil !!
BLAŽKOVÁ
A kdyby byli ještě Jan, Alžběta, Rudolf, Anna,
Karel,
pro český národ je to stejný malér.
Co dělá činže? To nepodobno k víře,
ten člověk rok byl u mě na kvartýře
a ztratil se a nedal mi ni groše.
VYSKOČIL
Co z toho vyjde, jediný můj Bože!
BLAŽKOVÁ
Tak jednoho dne zmizel. Zbyla po něm pouze
knihovna jeho. A já ve své odškodnit se touze
ji nesla na prodej. Však tu nechtěl přijat
ode mne žádný antikvariát,
měla jsem s tím přestrašlivou túru,
musila jsem to prodat za makulaturu,
by sloužila za papír na uzenáče ...
Co to za knihy? No jistě nejináče,
než co on sepsal. Psát se dělá věru lehce,
než kupovat to ani blázen nechce.
A byla jich těch spisů pěkná halda.
VYSKOČIL
Vy přísnější jste kritik nežli Šalda.
Však pliji na vás, tím i na kritiku,
mám jinou starost v tomto okamžiku.
Dívkou, již hledám, není tato žena,
je trochu mladší, jinak oblečená,
a mohu ihned dodat bez všech flancí,
že duchem stojí výš i svojí elegancí.
Měl jsem s ní rande na Mojžíšské šanci,
jít jsme měli ke Zvonu pak k tanci.
Však nechtěl Bůh, či nechtěla to ona? -
Neb nepřišla - a nyní skrývá clona
vše od té chvíle. Co se pak s ní dálo,
já věru nevím, co se jí as stalo.
Tak lidská radost v mžiknutí se změní;
od včírka Ráchel není k nalezení.
ŽOLDNÉŘ - první
Toť věru věc, do očí jež bije,
my žoldnéři, ač lenní policie,
vidíme, jak svědčí stopa každá,
že se stala asi hrozná vražda!
ŽOLDNÉŘ - druhý
K tomu nás vedou četné tajné stopy,
jichž policistů bystrozrak se chopí.
ŽOLDNÉŘ - první
Neb zítra právě křesťanů je svátek,
kdy pečou vdolky. - To je vždycky v pátek. -
Dí stará pověsť, křesťané že krev
židovských do svých vdolků potřebují děv.
Nuž smíme soudit bez všech okolků,
že rovněž její dali do vdolků.
To důkazové zajisté jsou chvalní,
že spáchána zde vražda rituální.
ŽOLDNÉŘ - druhý
My oznámit to půjdem komisaři.
Však vrahy vypátrat se snadno zdaří.
/Odejdou, s nimi Blažková./
výstup čtvrtý
VYSKOČIL
Ó strašný žel, jenž básníka teď stíhá!
Zemřela láska během okamiha,
teď elegickým zvukem toužných staccat
nad její smrtí budu v básních plakat.
výstup pátý
Matka RÁCHEL
/Přijde./
Kams dal mou dceru, vzbuď se, lotře, ze sna!
VYSKOČIL
Prosím vás, paní, nebuďte tak běsná.
Co stalo se, nemáte ponětí,
neb sličná Ráchel dnes jest obětí
strašného bludu náboženského či spíše pověry,
zabita asi - kvůli krvi totiž.
MATKA
Tak o všecky jsem přišla o dcery.
Ji jedinou - no, s dcerami je vždycky potíž
hanebník kterýs kdoví čím ji zlákal.
VYSKOČIL
Teď, matko, nech mne, abych nad ní plakal.
MATKA
Teď vystoupím já, osiřelá matka,
smrt mstíti svojí dcery, ubožátka.
Krev krví ať platí každý křesťan.
VYSKOČIL
S tím křikem, prosím, matko, přestaň!
MATKA
Já nyní půjdu v celý Jeruzalém
a k hrozným věcem pobouřím jej valem
a všechny lidi vyzvu ku pogromu.
Rabovat pak ať jdou dům od domu.
Nuž sbohem, básníku, já nastoupím svou cestu,
kdož vinni jsou, neujdou svému trestu.
/Odejde./
VYSKOČIL
Teď lkáti budu, co mně stačí hrdlo.
výstup šestý
PROROK
/Přijde./
Co řvete tady jak bejk, vy jeden trdlo?
VYSKOČIL
Má úcta, pane, promiňte můj žal.
PROROK
Servus, Vyskočil! Já jich hned nepoznal.
VYSKOČIL
Já s vámi, pane, chtěl už dávno mluvit -
PROROK
Sie, ó mein Dichter ! Jaký pro mne kuvit !
VYSKOČIL
Vy totiž asi jako sionista
mezi svým lidem máte práva jistá.
PROROK
Vy lichotíte, v tom jsou ňáké hýble.
VYSKOČIL
Já totiž rád bych zařazen byl v bible.
Proto se něco extra napíše.
PROROK
To nejde - neb naplnil se zákon Mojžíše.
VYSKOČIL
Ó žel, jak rád bych se byl dostal do bible.
PROROK
/Stranou./
Ten chlap ňák mluví přiblble.
/Odejde./
výstup sedmý
VYSKOČIL
Když nelze to, nuž tedy tisknout nechci -
nebudu přec žida prosit o protekci -
do Vydrových Besed, tam to poslat mohu,
tam vezmou to; na to sázím nohu.
Teď jednat chci jak povinnost mně velí.
K pogromu zdvihnu Jeruzalém celý.
Přečtu jim svoji ódu na ženství,
potom je jistě chytne šílenství.
A místo by mne vzali do žalmu,
budou chtít pověsit mne na palmu.
Leč já se ve křesťanské obci skryji,
a oni za mne křesťanský lid zbijí.
Neboť tak stojí v Knize králů psáno:
oplaťte dvakrát, co je jednou dáno.
Tak s oponou teď moje pomsta padá
na hlavy křesťanů a na jejich záda.
OPONA
PROROK
/Před oponou./
Herr Vyskočil ist schon weit,
zur Prophezeiung kommt die Zeit.
/Smrká/
Květ lásky půvabné milenců dvou povad,
a malou cítím potřebu o zkáze prorokovat.
Čas přijde přehrozný, a přijde velmi rychle,
kdy země změní se najednou ve tři krychle
a hovádka různá od Sionu až v Znojmo
pobíhat budou neustále dvojmo.
Und von Sion bis nach Znaim
werden sie laufen, so will ich prophezein,
a z nebe budou padat strašní dráteníci.
Vajanský, Hlinka spadnou také z nebe.
Ubohá země, co se stane z tebe!
A hvězda na obloze objeví se skvící.
Tou hvězdou bude žena v Čechách známá
a Yvona se jmenuje ta dáma;
a každý nadávati bude na Yvonu,
až nad tím uschnou cedry Libanonu.
A uvádím teď v všeobecnou známost,
že lidé z vody budou skákat na most.
A s velkým říkám to teď bolem,
že každá kráva bude volem;
a aby lidé měli větší strach,
nevynajde nikdo střelný prach,
a beze vší lidské práce
provedena bude Rudého moře regulace,
a uprostřed těch strašných běd
Hladovou budou stavět zeď,
a takové vypuknou manýry,
že lidé utečou od otecké víry
a bez boha běhat budou jako zvěř;
a budou anarchisty, to mně věř!
Nevěrecké zařídí si spolky,
pěstovat budou chlast a holky
a na žádosti z církve vystoupení
- to pravím zcela bez okolků -
nelípat žádných budou kolků
a na Šmukýřce budou topit holku.
A morovou ranou trpět budou jinou,
takzvanou -
V tropech vypuknou kurděje,
což se dosud neděje,
a žádná točna nebude -
Takhle to dál už nepůjde!
A nikdo nebude pak prorokovat
a nebude se mít kam schovat,
poněvadž skály budou se nám řítit,
bude to samé bum, bác, bum,
a ke všemu nebude rum.
A přes noc zmizí zeměkoule,
nebude nikdo vědět kam;
také to nevím, páni, sám.
U nd so wird es gehen immer,
eines Tages schlecht und anderen schlimmer.
Undjeder Jud wie Christ wird sehen,
das alles muB zugrunde gehen,
A volat budou ženy, děti, starci, báby, panny:
Eli, Eli, la ma sabachtani!
A slunce ráno v plné vyjde kráse
a večer pak zapadne nám zase.
Co dále řeknu, pravda bude jistá,
se jedné ženě zrodí slepý daltonista.
A jiná znamení na nebi, na zemi,
lidé se živit budou sazemi.
A raci ze svých polezou pak doupat
a živit se budou medem poupat.
/Odejde./
TŘETÍ JEDNÁNÍ
Scéna z
prvního jednání.
výstup první
Prof. DRTINA
/Vystoupi.
Stará Blažková nese mu kufr a deštnik./
Tak, paní Blažková, zde sedneme si chvíli.
Semestr letní už jsme zakončili.
Studenti naši kolokvia šťastně
uďáli, ač moc neuměli vlastně,
a tak jsme rozhodli se přes prázdniny
k studijní cestě v krajích Palestiny.
Dle zásad strany, kamkoliv my přijdem,
pěstujem drobnou práci mezi lidem.
Lid nutno poznat, proto dnes - čert vem to! -
jsem zavítal, ač nerad, v šantán tento,
jenž divné jméno má U krásné Ester.
Dřív říkalo se zde prý U tří sester.
Pěkně je tady, vše se jenom blejští.
Majiteli jsou bratří makabejští.
Bar otevřen od pěti do rána
a majitelem prý je panna Zuzana.
SKLEPNICE
Tak, copak budou bumbat, pantatínku?
DRTINA
Dejte nám vodu. Pro každého sklínku.
SKLEPNICE
/Stranou/
To prosím nemáme, jen vína všech marek.
Tohle je ňáký povedený párek!
DRTINA
Tak přineste dvě flašky. Buď, jak buď!
SKLEPNICE
A já mám zrovna na malaga chuť.
Snad jednu štamprli si dáti mohu?
DRTINA
Třeba dvě, poručeno pánubohu.
Kdo tobě, kotě, moh by odporovat?
/Štípne ji./
BLAŽKOVÁ
Pan profesor začíná rozvazovat.
Ať pozor dá, ať mu to nepřetrhnu!
Chci chránit ho, a od něho se nehnu.
To známé jsou už realistů makle!
S Elsou to také tenkrát začlo takhle.
DRTINA
Jen mají-li tu ňákou fešnou dámu!
/Čte program./
Copak je vlastně dneska na programu?
Skoro jak v Praze! Pět ran do břicha!
/Čte./
"Písničky ze starého Jericha."
To bude zase ňáká volovina. -
"Mimické žerty Basa Benjamina. -
Pak slečna Ráchel, taneční intermezzo" -
to bude asi pikantního něco.
Už se mi tělem teplo rozlévá.
Snad něco jako tanec Salomy.
SKLEPNICE
/Nese víno./
Dnes bude asi slabá návštěva.
]souť v Jeruzalémě dnes pogromy.
Ulice plny demonstrantů všady.
Lid rozezlen je na křesťanské smrady.
Holka se ňáká ztratila, zjev kyprý,
křesťanští psi ji včera podřízli prý.
Krev její nevinnou pak bez všech okolků
zaďáli do maces - pardon! - do vdolků.
DRTINA
Aj, to mne zajímá, co dívka tato říká.
Vzpomínám na kolegu Masaryka,
jenž dokázal /s ním mnozí muži čelní/,
že pověrou je vražda rituelní.
A zatím slyším zde, že na té věci
je trochu pravdy přeci.
BLAŽKOVÁ
Jakpak by nebylo! Toť stará vesta.
Židé též shánějí krev našich děv.
Však bůh je mocný. Židáky on ztrestá,
že chtěj pít panenskou naši krev.
DRTINA
Klid, paní Blažková! Krev tato, zdá se, vás
netýká se.
/Mezitim si mu kelnerka sedla na klin./
Ta žába začíná se na mě tlačit.
Půl deváté. Už by to mělo začít -
Je mi ňák horko vedle dívky té.
/Rozepne si
vestu./
BLAŽKOVÁ
Pane profesor, co to činíte?
Pro rány boží, on se rozpíná!
výstup druhý
VYSKOČIL
/Vejde v
podnapilém stavu a plácne Drtinu na rameno./
Servus, Drtina! -
To jsem rád, krajana že zase vidím.
DRTINA
/Stydlivě./
Však v jaké situaci! Já se stydím.
VYSKOČIL
Ale co! Vždyť jste mezi kamarády.
Jen užívejte! Vždyť jste ještě mladý.
DRTINA
Myslíte?
výstup třetí
/Vchází více
publika. Mezi nimi Žoldnéř./
ŽOLDNÉŘ
Hospodo, dejte flašku koňaku mně!
Při pogromu jsem přišel k hezké sumě,
tak ať se dneska něco vypije!
/K
Vyskočilovi./
Co na mě čumíš, kanálie?
VYSKOČIL
Nemluvte jako nevzdělaný chasník,
před vámi stojí básník.
ŽOLDNÉŘ
Aha! Vy patříte k těm bláznům chorým.
Dáme vám sprchu. Činím to jen pro rým.
/Vyleje mu
flašku na hlavu./
DRTINA
Konstatuji, že prší; leje se doslova.
Roztáhnu deštník, paní Blažková!
/Sedí teď pod
deštnikem./
výstup čtvrtý
/Zvonek. -
Začíná kabaret./
ZUZANA
Zde na těch prknech, která značí svět,
předstoupí před vás již co nevidět
ensemble slavný, zvaný makabejský,
pro lidi pořádné i pro zhýralé hejsky,
a humor i vtip převýtečných kvalit. -
Však nechci předem příliš mnoho chválit.
/Publikum
tleská./
Děkuji za aplaus, než nyní k věci;
nám tleskali už vaši slavní předci,
král Šalamoun a Saul i nebožtík David
za mladých let se chodili k nám bavit.
PUBLIKUM
Anebo trávit!
ZUZANA
Teď ukážeme p. t. publikum,
co pěvců dokázat zná vzácný um;
toť písně ze starého Jericha,
při kterých nikdo ani nedýchá.
A písně tyto, ať již mluvím k věci,
tři mládenci si pěli ve ohnivé peci.
/První číslo
kabaretu zpívá./
Vyšel pan Metzeles za Bethanskou bránu,
potkal tam navečír izraelskou pannu,
měl klobouček na stranu, hedvábnou vestu.
Kam, panenko, jdete, já ...
trála - la - la - - - -
PUBLIKUM
To už zpíval prorok Hašler, to už je
v první Knize královské.
/První číslo
kabaretu./
Já umím ještě jednu.
/Zpívá./
Ty golgotské stráně,
pěkně malované,
když se kouknu na ně,
vzpomenu si na ně.
Po starých betlémských schodech ...
- - - - /Šum v
publiku./
Vdávala se jedna panna
u proroka Jonathana ...
Jidáš měl sice dnes také vystoupit,
ale on se oběsil.
ZUZANA
Náš další člen vší šabloně se vymyk - -
toť nejoriginelnější je světa mimik.
/Druhé číslo
kabaretu: napodobí farizea a publikána./
ZUZANA
Teď vystoupí umělec v převlíkání,
ač svého prádla nikdy nesvlíká.
Jen račte dáti pozor, dámy, páni,
bude to švanda věru veliká.
Vyloudí smíchu pravé petardy,
je hadr proti němu slavný Bernardi.
/Třetí číslo
kabaretu - vystoupí./
ZUZANA
Nakonec předvésti vám chci
nejznamenitější naši atrakci,
bude to originelní a zbrusu nové -
excentrické tance závojové,
jež předvede mademoiselle Ráchel.
Muž sebesešlejší vzplane jako kachel.
Nám zdařilo se získat dívku onu
ze spáru konkurence v Babylónu,
vystupovala v Riviéře, v Arku
a miláčkem byla svobodných i párků;
a nemáte jistě ani ponětí,
co finančních nás stála obětí.
PUBLIKUM
A co teprv nás bude stát!
ŽOLDNÉŘ
Dovolte, abych do toho taky něco promluvil!
Mně je úplně jedno, co vám povídám - - -
Tak, teď jsem vám to řek!
ZUZANA
Nuž tedy vystup, tanečnice sličná,
ať starců vzplane řada dýchavičná.
PUBLIKUM
Dítě, ty tančíš - - -
ZUZANA
Co do nohou se jistě před ní schová
přeslavná Saharet i slavná Zieglerová.
DRTINA
Ta tanečnice zajímá mě jako žena.
BLAŽKOVÁ
Jen jestli bude dosti oblečena!
/ Ráchel začne
tančit. /
VYSKOČIL
Ké kouzlo mne to mámí neznámé!
Toť ona jest! - Zrak-li mne neklame.
Jest skutečnost to, čili jest to omyl -
já nad svým štěstím dávno již hůl zlomil.
PUBLIKUM
Dají mu vodu, aby se trochu omyl!
VYSKOČIL
Ta, pro niž trpěl jsem tolik v nekřesťanských
mukách,
pro niž jsem - sžírán nekonečným žalem -
k pogromu vznítil celý Jeruzalém,
a duše žár bych utišil svůj prvý,
křesťanskou město pobrodil jsem krvi,
a hněv, jenž vzplanul - její smrtí vzňatý
ulice pohnojil jsem nemluvňaty,
a bez vší lítosti a všeho svědomí
jsem zaranžoval strašné pogromy -
a Evropou dnes hrůzná zpráva letí
o vraždách žen a panen, starců, dětí -
- A zatím ona žije, dýchá, zpívá, tančí,
Drtinu slní ňader pomeranči,
ač pro ni mrtvy houfy křesťanů - -
ne, nemohu mluvit, žíti přestanu.
Jak země nést mne můž, když tisícové hynou
nevinně, což jest mojí velkou vinou.
Toť věru tragická jest moje sudba,
tak hvězdných sfér mně zdaleka zní hudba.
Mně nemožno jest takto dále žít,
já nesnesu to, třebas byl bych žid. -
Jak žid jsem živ byl, křesťanem chci mřít.
Mám revolver, to jedno slovo stačí -
jdu na smrt, o krok dřív však ať Ráchel kráčí.
Můj revolvere, vím, co ty mně zračíš l
Přede mnou však ona na smrt kráčiž !
/Zastřelí ji -
poplach./
ŽOLDNÉŘ - první
Dobře střílíš, Lve!
VYSKOČIL
Pardon, to asi mýlka je,
neb já jsem Quido Marie.
Lev se můj bratr Ondřej jmenuje.
A teď je na mně řada.
/Chce se
zastřelit./
DRTINA
Mladý muži, co vás to nenapadá -
mé duše se doteklo by bolně,
když chcete skončit samovolně.
ZUZANA
Odneste odtud tuto mrtvolu!
Na publikum to dobře nepůsobí. -
Kdo zaplatil si místo u stolu,
chce pobavit se za večerní doby.
Teď, pane Vyskočil, mi dáte v hotovosti,
oč připravil jste mne zničeným programem.
Však nejen mne, leč také vzácné hosti.
Teď dvacet zlatých od vás dostanem.
VYSKOČIL
Má paní, nedám za to ani kr!
ZUZANA
Ať vám teď nedám jednu přes cvikr!
VOJÁK
Warten Sie, das werden wir jetzt sehen,
to zaplatíš teď svojím životem.
/Zabije ho
motyčkou./
A teď mu hezky prohledáme kapsy,
zda do nich prachy neschoval ten chlap si.
/Tahají z
kapsy rukopisy. Čte./
"Stříbrný mozek", román v pěti dílech.
"Dcera pytlákova", - " Vražda v Dobromilech" ,
Velká báseň v próze. - Drama, 4 akty.
Ty jsi neměl krejcar a sem jsi vlez? Tak ty?
Jen rukopisy, sprosťák, chová tu,
tím nezaplatí ani outratu.
/Odnesou ho./
DRTINA
Je dobře pro publikum, vidí-li,
k jakovým koncům vede násilí.
Když muž se octne na zločinné dráze,
a schází-li mu přitom mravní báze,
a notabene, básně ještě skládá -
pak do propasti hříchu střemhlav padá.
- Jak tento Vyskočil, jenž budiž odsouzen.
Byl to můj krajan - ale s pravdou ven!
Byl k tomu předurčen, tak aspoň zdá se,
vždyť Vodák nikdy nechválil ho v Čase.
A pokud vím, u pokrokové strany
on nebyl nikdy organizovaný.
Též v abstinentském spolku nebyl sdružen
a energii mládí mrhal u žen -
a v hospodách zůstával dlužen.
Shrneme-li všecko: byl to zkrátka sviňák
a nemoh skončit jinak.
Dedukujme z toho na zkoušku - --
SKLEPNICE
/Vpadne mu do
řeči - šeptem/:
Počkal na mne venku, staroušku.
U děláme si dnes spolu bene. -
DRTINA
/Po vnitřním
boji./
Jsem už sice trochu unavené. -
Ale počkám, ač to nemravné je.
Vždyť se všechen pokrok bez násilí děje.
/Odchází./
/Blažková odchází se žoldnéřem./
OPONA
zvolna padá
|
