|
Heslo: |
|
♣ Josef Maria Emmanuel Lešetický z Lešehradu |
|
Výklad: |
|
*15.11.1877 v Praze - †30.5.1955 v Praze. Byl byl český spisovatel, básník, dramatik, kritik a překladatel, sběratel, propagátor okultismu a svobodného zednářství. Není cílem této stránky rozebírat jeho literární a spolkovou práci. Věnujme se pouze tomu, jak se křížila jeho životní cesta s cestou Jaroslava Haška. Samozřejmě, že Hašek Lešetického rozsáhlou tvorbu určitě znal. Lze předpokládat, že se setkali kolem roku 1902. To začal vycházet časopis "Moderní život", s podtitulem "Revue – pro život, literaturu a umění" a do tohoto časopisu přispíval mimo jiné Emanuel Lešetický a Roman Hašek, Jaroslavův bratranec, který byl v roce 1903 dokonce odpovědným redaktorem. V tomto druhém ročníku se podtitul změnil na "Orgán spolku mladé generace ,Syrinx´ ". I když Jaroslav Hašek do "Moderní doby" nepřispíval, měl v té době k "Syrinxu" a poezii velmi blízko, viz jeho básně ve sbírce "Májové výkřiky". Zda byl Emanuel Lešetický přímo členem "Syrinxu" se mi nepodařilo zjistit. Je nutno přiznat, že se Jaroslav Hašek mýlil v tom, že pochyboval o Lešetického šlechtickém titulu. Ten totiž zdědil po svém otci Josefovi, c. a k. majorovi, který byl císařem Františkem Josefem I. povýšen do šlechtického stavu v roce 1889 za vojenské zásluhy. Proč ten přídomek z Lešehradu, když rodina pocházela z Netolic, jak to dokazuje matrika? I praděd Emanuela byl Anton Leschetizky z Netolic. Nepodařilo se mi nalézt ani tu vesničku Lešehrad i když Hašek tvrdí, že vesnička toho jména skutečně v Čechách v té době existovala. Pochybuji o tom. Není totiž v současném katastru ani ve Stabilním, josefském katastru z roku 1840. Možná Hašek myslel Lešetice u Přibrami. Ty se tenkrát psaly po něměcku Leschetitz. Ten přídomek si asi major Josef Lešetický vymyslel, vytvořil z počáteční části příjmení Leše a doplnil nějakým pomyslným hradem, aby to vypadalo, že to je jejich původní rodové sídlo a ne nějaké obyčejné Netolice nebo Lešetice. Ani ten hrozný osud Emanuela Lešetického nepotkal, jak Hašek tvrdil:...Toť hrozný osud toho šlechtického rodu. Lešetický se nakonec stal majitelem domu na Smíchově, v ulici Na Doubkové č.p.1249. Zde uplatnil svou sbírkotvornou činnost a vytvořil tzv. Lešehradeum, což byl soubor literárních a historických dokumentů. Dochovaly se jen části jeho rozsáhlé sbírky, které jsou uloženy v Památníku nár. písemnictví, v Literárním archivu: Lešehradeum - tajné společnosti | Lešehradeum - výtvarní umělci | Lešehradeum - spisovatelé | Lešehradeum - Seifert Jaroslav | Lešehradeum - Hauner Emanuel | Lešehradeum - Řeháková Anna a Eliška . A v Literární fondu Lešehrad Emanuel je uložena další část Lešehradea, zejména jemu adresovaná korespondence významných osob, kterou do své sbírky zařadil. I když je to prý fragment toho, co původně Lešehradeum obsahovalo, přesto je to rozsah stále úctyhodný a práce Emanuela Lešetického nedoceněna, stále čeká na objevení. Takže je stále co studovat. Pro naše bádání je nutné prostudovat dva dopisy Jarmily Haškové, adresované Emanuelovi Lešetickému. |
|
Kdo jest vlastně ten, který jest mým dobrým známým? - Vezměte si gothajský almanach, který obsahuje všechny šlechtické rody v celé Evropě, kalendář šlechticů, vydávaný ve Vídni, obsahuje taktéž rody šlechtické, počínaje svobodným pánem až po rody císařské; avšak tyto oba šlechtické almanachy naprosto ignorují Emanuela šlechtice z Lešehradu. Není tam žádná zmínka o tom, že by v Čechách žil nějaký rod šlechticů z Lešehradu. - Lešehrad sice v Čechách existuje, ale je to vesnička, patřící panství Coloredo-Mansfeld, takže otázka šlechtického původu Emanuela šlechtice z Lešehradu je tím záhadnější. ...Aby pak aspoň trochu blíže byl oněm oblakům, kam zalétá jeho básnická duše, vystěhoval se až na Malvazinka a bydlí tam v jednom z rodinných domků, v najatém bytě. Toť hrozný osud toho šlechtického rodu. |
| Hora olivetská |
|
VYSKOČIL |
|
|
|
Foto je na webu horor-web.cz a článek je z "Český svět" 16.3.1922 |
|
|
|
Podle policejní přihlášky žil Emanuel Lešetínský na Smíchově č.p.1047, což je nárožní dům ulic Bieblova a parku Sady na Skalce a od 25.11.1911 nedaleko odsud v č.p. 1249 v ulici Na Doubkové. Jestli si ten dům nechal postavit nebo ho od někoho koupil není důležité, v každém případě se stal jeho vlastníkem a zřídil zde svou obrovskou sbírku dokumentů Lešehradeum. Dokonce ji v roce 1926 zpřístupnil veřejnosti. |
|
|
|
Salon 15.10.1928; zpráva o zpřístupnění sbírky ve smíchovské vile Na Doubkové 1249. |
|
|
|
Český deník 14.3.1914 Nekrolog otce Emanuela - zde je hlavně důkaz, jak Lešetínský ke šlechtickému titulu přišel. |
|
|
|
Výpis z matriky narozených ř.k.f.ú. Netolice sig. 15, folio 30 snímek 32. Jedná se o záznam o narození otce Emanuela, Josefa Lešetického. Jeho otec byl Jan Lešetický měšťan a mistr koželuh a jeho otec, praděd Emanuela byl Anton Lešetický (psáno Leschetizky), rovněž koželuh (Rothgärber) v Netolicích. Takže žádný Lešehrad. |
|
|
