| Heslo: |
|
Fastrová Olga |
| Výklad: |
|
*17. 1. 1876 - †8. 8. 1965, byla první česká profesionální novinářka, učitelka, překladatelka, spisovatelka a stálá redaktorka listu Národní politika. Nemá cenu zde celkově rozebírat její životopis a práci. To je velice pěkně a erudovaně zpracováno v diplomové práci Veroniky Skálové “Olga Fastrová (1876 - 1965) životopis české novinářky” . Na této stránce pod fotografiemi naleznete tři policejní přihlášky její rodiny.
Její jméno jsem poprvé četl jako malý kluk v doslovu k prvnímu dílu Haškova románu. Jinak jsem neměl tušení o její existenci, nikdy nebyla tématem otázek u maturitních zkoušek i když si to jednoznačně zasloužila.
S Jaroslavem Haškem se samozřejmě znala a
Jaroslav si ji stále dobíral. Dnes se domnívám, že velice krásná a
přitažlivá Olga Fastrová, v tom létala celkem nevinně. V té době pracovala v
redakci Národní politiky, ale jako redaktorka módního přehledu, tedy něco
jako v koutku pro ženy. O politiku se mnoho asi nezajímala, patřila spíše
mezi politický střed, nakloněný mírně doprava. To radikálního levičáka Haška
určitě dráždilo a jako bohéma ho musel rozčilovat její způsob života usedlé
vdovy, dodržující striktně morální konvenci té doby. Největším prohřeškem
této bojovnice za emancipaci žen asi byla otázka položena Haškovi
19.12.1920. Protože se Olga Fastrová zřejmě nedovedla orientovat v
informacích o tehdejším sovětském Rusku, její naivní, až přihlouplá otázka o
kanibalizmu ruských bolševiků musela Haška skutečně nadzdvihnout:
„Je to pravda, Jaroušku, že bolševici v Rusku živí
se masem z vojska vyřazených a vybrakovaných Číňanů?"….. Tolik
citát z Haškovy humoresky “Za Olgou Fastrovou”, kde autor dotyčnou nechá
zemřít, ačkoliv ho ona ve skutečnosti přežila o 42 let. Nikde jsem nečetl
žádnou reakci na tuto humoresku ze strany Olgy Fastrové. Lze tedy
předpokládat, že to přešla mlčením, což muselo Haška ještě více rozzuřit
tak, že její jméno uvedl i ve výše citovaném doslovu k prvnímu dílu Osudů
dobrého vojáka Švejka.
Hledáte v textu marně její jméno? Tak vězte, že právě ta Yvonna, je ta pravá. Fastrová, pravě pod tímto pseudonymem, publikovala své články určené především ženám. Obě jména Fastrová i Yvonna se v "Dějinách Strany mírného pokroku v mezích zákona" ještě objevují v povídce "Intrikán herec písecký a jeho drama" a ve hře Hora olivetská.
Fastrová však nebyla terčem jen ostrého jazyka
Jaroslava Haška. Krom K. M. Čapka – Choda, který jí údajně nesnášel, byla
uváděna i v Hašlerově kupletu:
A mám podezření, že se stala i onou rádkyní v
kupletu “Indický pochod” s textem od Jiřího Chocholouše, hudbou Karla
Pospíšila, který se stal šlágrem Jubilejní výstavy v roce 1908. Bohužel
neznám celý text, ale bylo to asi nějak takto:
|
| Doslov k I. dílu |
| Od hostinského Palivce nemůžeme žádat, aby mluvil tak jemně jako pí Laudová, dr Guth, pí Olga Fastrová a celá řada jiných, kteří by nejraději udělali z celé Československé republiky velký salon s parketami….. |
| Kronštadt |
| Když
jsem se vrátil z Ruska, setkal jsem se druhý den v kavárně U
zlaté husy se svou přítelkyní paní
Olgou
Fastrovou,
která se mne ptala: „Je to pravda, Jaroušku, že bolševici živí se masem Číňanů?“ Vyvrátil jsem jí to delikátním způsobem, že každý Číňan, bez rozdílu stáří a pohlaví, páchne pižmem. Jako nikdo nejí maso krysy pižmové, ondatry, tak i vařit si nebo péci Číňana vzbuzuje hnus pro pronikavý pižmový zápach. Nevzdala se tak lehce. Prohlásila, že starý Holeček to vážně tvrdil v Národních listech. |
| Za Olgou Fastrovou |
| Zpráva o úmrtí paní Olgy Fastrové mě velice překvapila. Nežiji v Praze, a proto dozvěděl jsem se o tom trochu později, a v té zprávě o tragickém konci slavné české žurnalistky jest něco tak dojemného. |
| Intrikán herec Písecký a jeho drama |
| Do této hospody k Bláhům, do jakési politické odbočky organizační, chodil také nezapomenutelný pianista Honza Riedl, jehož bratr Antonín poučoval právě tenkrát paní Olgu Fastrovou, jak se mužští mají šatit. To jsou ovšem doby! Dnes, kdo si přečte paní Yvonny některý referát o pánské módě, nedovede si ovšem představit v tomto elegánu Toníka Riedlovic, sochaře. |
| Hora olivetská |
|
Tou hvězdou bude žena v
Čechách známá |
| Hlasy listů o válce balkánských národů |
| Ve feuilletonu Národní politiky píše Yvona: Zajisté bude čtenáře zajímat, jak se oblékají turecké ženy, a prosím, aby se čtenáři nerděli. V domácnosti obyčejně chodí bez šatů, což jim výborně sluší, jest vkusné a dobře hodí se k jejich postavě. Když jdou na procházku, tu pravidelně se oblékají. Že mají též děti, bude asi všem čtenářům známo. |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Život Olgy Fastrové na fotografiích. Na první kolem roku 1900 a na poslední kolem roku 1960 na fotce Bedřicha Kocka |
|
|
|
Důkaz, že Yvonna byl peudonym Olgy Fastrové |
|
|
|
|
|
Všimněte si, že je zde uváděna jako Olga Faster. Spolu je zde zapsán i její muž Otto Faster *1872, který zemřel 26. září 1907 na tuberkulózu plic. Je také patrné, že dívčí jméno Olgy bylo Cikhartová. Spolu měli tři dcery: Jarmilu, Olgu a Ludmilu. Existují i policejní přihlášky rodičů Olgy a Otta, které rovněž přikládám. |
|
|
