QUIDO MARIA VYSKOČIL, ZVANÝ TÉŽ JINAK JEŽÍŠ MARJÁ VYSKOČIL

Jest nyní již na čase, poněvadž v kabaretu strany mírného pokroku v mezích zákona velice mnoho se často mluvilo a zpívalo a hrálo o Quido Maria Vyskočilovi, aby byl také představen. Tedy co jest to za muže, jaké má snahy a podobně.

Snahy má veskrz ušlechtilé. V Čechách totiž jsme postrádali dlouho nějakou spisovatelku nebo spisovatele, který by psal tak, jako v Německu píší ony ženské jemné bytosti, které stůj co stůj musí vždy do svých románků a novel vložiti postavu princezny a pohádkově zabarvit celé své dílo, a právě tak, jako to jest při některém receptu v kuchařské knize: „Vraž do toho tři žloutky,“ tak musí jednat dle tohoto hesla: „Vraž do toho chudého, ale šlechetného, nešťastně zamilovaného mladíka.“ Tak psaly Schwarzová, Marlittová, Flygare-Carlénová, z kterýchžto spisovatelek si dělal už Neruda legraci, ale dnes u nás píše právě tak, jestli nepíše hůř, Quido Maria Vyskočil. On jest tedy prodchnut snahou podati českému národu práce podobné jakosti v původní formě a daří se mu to znamenitě. Jeho plačtivých historií vyjde vždy za rok celá řada, která má názvy vždy pohádkové, jako kupříkladu: Víla z hor, Skřítek v horách a jiné zábavné názvy. On též jedná podle onoho osvědčeného receptu: Vezmi pannu, prohlédni ji, jestli je hezká, a oznam čtenářům, jaká to je princezna, pak chyť chudobného mladíka, prohlédni ho, jestli je šlechetný, a nech oba dva, tu bohatou pannu a chudého mladíka, tak dlouho vedle sebe na čtvrtkách papíru, až uvidíš, že je čas vrazit mezi ně zámožného šlechtice. Pak vezmi otce oné panny a matku a obal tím celou historii a nech mladíka nějakým způsobem se připálit, můžeš ho hodit do vody, pak vytáhni pannu ze zámku a pověs ji na břízu na slunce u zámečku.

Ovšem, že toto jest recept zcela jednoduchý. Možno také učinit z toho jiné povídání prostou záměnou osob. Místo šlechtice možno dát lesníka a lesníkovu dceru, nebo lesníkovu dceru a chudého vesnického synka, nebo zas může se synek lesníka, nebo ještě lépe hajného v tomto případě, který však studuje, seznámiti s dcerou majitele velkostatku, a když už tedy je člověk v dobré náladě, může to krásně skončit tím, že on se vrátí po létech z ciziny jako inženýr a majitel nějaké továrny, zatímco se objeví, že onen baron, který, se uchází o dceru velkostatkáře, jest na mizině a sňatkem si chce pomoci.

- To jsou asi tak šimly, podle nichž přesně pracuje Quido Maria Vyskočil, jehož skutečnou zásluhou jest, že nenapíná příliš zvědavost čtenářů a hlavně nerozčiluje nijak, neboť jakmile člověk přečte první pokračování prací Quido Maria Vyskočila, hned si řekne: „Jó, ti dva se vezmou,“ nebo: „Ten se oběsí,“ poněvadž už tam v prvním pokračování vidí větu: „Mladý muž podíval se na silnou větev dubu v zámeckém parku.“ Vůbec, kdo čte věci Quido Maria Vyskočila, tomu odpadá všechna starost hledati v těch románech nebo novelách á la Stříbrný páv (upozorňujeme pana Vyskočila, že si spletl stříbrného páva se stříbrným bažantem, či lépe s bažantem mongolským) nějakou myšlenku vůbec. Tím ovšem nechci říci, že snad Quido Maria Vyskočil nepřemýšlí, to není pravda, neboť kudy on chodí, pořád myslí na to, že jeho práce jsou ozdobou české literatury. Ale je to taková hodně smutná ozdoba, jako papírové růže na venku o posvícení v sále. Ty je také hodně vidět, stejně jako jméno Quido Maria Vyskočil.

Quido Maria sám o sobě tvrdí, že jest básník. To jest svatá pravda. Jednou jsem četl v jednom jeho románě tuto krásnou líčen přírody:

„Zelenými paprsky slunečního žáru vybídnuti, motýlové v barvách fialových do zlata usedali bzučíce na sytě červené květy v záhonu pampelišek, zatímco stříbrný hlas zvonku svými dunivými zvuky ohlašoval blízkost klekání. Polední slunce hřálo neúprosněji a neúprosněji a ledva již pronikalo tmavými, černými mraky, zatímco měsíc objevil se na východním nebi jako rudě modrá tlama rozhněvaného draka.“

Vypravuje se, že když byl ve vyšším gymnasiu, že dostával Quido Maria Vyskočil z lícně přírody vždy nedostatečně. Ale tu si statečný Quido Maria Vyskočil řekl: „Cože, já že dostávám nedostatečně a že moje české úlohy nestojí za nic? Uvidíme!“ A stal se českým spisovatelem. Ještě něco, o může osvětliti také přátelský poměr Vyskočila k národu. On se jmenuje původně křtícím jménem Kleofáš. Quido Maria si dal sám, aby to národ neuráželo.