PŘEDNÁŠKA O DR. ZÁHOŘOVI |
kterou jsem pronesl na veřejné schůzi strany mírného pokroku v mezích zákona v květnu 1911. |
| Velectěné shromáždění! Jsem velmi povděčen tomu, že popřáno jest mi dnes promluviti k vybraným řadám inteligence, z nichž každý, jak doufám pevně, nejenže mne nebude přerušovati v mých vývodech, nýbrž vyslechne celou moji přednášku s pozorností a napětím. Zatímco jiné politické strany ve svých přednáškách pro lid opakují stále totéž téma, buď o Mistru Janu Husovi, nebo o Havlíčkovi či o Svatopluku Čechovi, jak to činí zejména strana národně sociální, takže není dnes národního socialisty v Čechách, který by se nedomníval, že Mistr Jan Hus, Svatopluk Čech a Havlíček byli národními sociály - přicházím k vám s novou osobou, a to s dr. Záhořem, bývalým fyzikem královského hlavního města Prahy. Víže mne k tomu jistá povinnost, ba mohu spíše říci vděčnost k onomu muži zasloužilému, který u nás oživil historickou tradici z dob Mistra Jana Husi, že každý pořádný člověk má se dát upálit. Toť jest ten pravý plamen osvěty, který rozdmychali plápolajícími hranicemi Giordano Bruno, Mistr Jan Hus, Jeroným Pražský a celá řada jiných reformátorů církevních, svobodných myslitelů a čarodějnic, kteří s veselou i neveselou myslí dali se upálit zaživa pro své přesvědčení, hlásajíce světu, že ono obyčejné pohřbívání do země jest naprosto nehygienické a nezdravé, A tuto pochodeň osvěty uchopil po staletích náš dr. Zahoř, jda ve šlépějích oněch reformátorů pohřbů, a podařilo se mu také po delších studiích pozměniti onen systém středověký v ten smysl, že pro moderního člověka plně dostačí, dá-li se upálit až po smrti. Proti dr. Záhořovi stojí ovšem dnes v jednom táboře celá oficiální církev katolická, poněvadž nemůže se dosud zhostili starého zvyku upalovat lid zaživa, proti čemuž v Písmě svatém nelze najiti ani jedné věty zakazovací, kdežto spalovat lidi již mrtvé příčí se dle jejího názoru duchu náboženství katolického, kteréž vyjadřuje se slovy Písma ,prach jsi a v prach se obrátíš’ a nikoliv ,popel jsi a v popel se obrátíš’ nebo ,dáš se obrátit’, takže církvi katolické jde v první řadě jen o prach, nebo lépe řečeno jen o prachy. Málokdo na celém světě dovede s takovou láskou zajímati se o osud člověka po smrti, jako právě pan dr. Zahoř. Slyšel jsem ho promluviti kdysi na jedné schůzi, svolané Jednotou pro spalování mrtvol, a nemohu nikdy zapomenouti jeho slov, pronesených s takovým nadšením, jakého schopni jsou jistě jen lidé, cítící upřímně se svým snažením. Řekl, přičemž mu oči plály posvátným ohněm: „Ó, věřte, ctění přátelé, že nejkrásnějším okamžikem v lidském životě je ten moment, kdy se dáváme upálit. Jak lehce a spokojeně leží se každému nebožtíkovi v rakvi, když si pomyslí: ,Nyní jedu do Gothy, nebo do Žitavy, mám elegantní, vkusnou rakev, jedu první třídou po smrti, a nyní beze všech ceremonií budu nejmodernějšími stroji vstrčen do pece a upálen beze všeho smradu a zápachu.’ Ten pocit bych vám přál, pánové! Jaká to musí být rozkoš, když si pomyslíte: ,Nyní se spaluji bez kouře.’ Ta radost, ctěné shromáždění, když takový nebožtík v rakvi si to všechno dobře promyslí a řekne si: ,Moje kosti se nebudou válet po hřbitově, já budu hezky doma v popelnici, ze mne bude popel,’ přátelé, tu takový nebožtík je tak rád, že vstoupil do spolku Krematorium a platil ročně jen K 20, - , kterýžto spolek má tu výhodu, že za pouhých 20,- K vás upálíme třeba za rok nebo za dva roky, jak si kdo přeje ...“ Na tuto schůzi dostavili se tenkrát také nepřátelé spalování mrtvol z kruhů kněžských a jejich mluvčí, páter Jemelka, pronesl tuto obžalobu proti spalování mrtvol: „Ctěné shromáždění!“ řekl, „nemám nic proti osobě pana dr. Zahoře. Jest to jistě velice zasloužilý pán, který má své vlastní názory na osud člověka po smrti. Ale proti jeho názorům stavím svůj vlastní názor, který musí přesně souhlasili s církevními zákony. Dovolím si tudíž navázati na ona slova Písma svatého, ve kterých jest řeč o posledním soudu. Tam stojí přesně psáno, že nastane zmrtvýchvstání, až anděl svou troubou dá znamení, a tu mrtví budou vstávati ze hrobů. Ctěné shromáždění, pravím ,ze hrobů’! Nikoliv z krematorií! Představte si tedy. Představte si tedy, že jste nebožtíci, že vás vezou do Gothy. Co si můžete myslet na takové cestě? Vy umíráte strachy, třesete se ve svém rubáši v té zaletované rakvi hrůzou před tím, co bude následovat, až vás spálí a váš popel přijde do urny a bude postaven někde v kuchyni a přijde třeba milenec vaší ovdovělé manželky a vyklepá do vaší popelnice popel z dýmky. Netřesete se rozčilením, když si pomyslíte, až potom anděl zavolá vás troubou k poslednímu soudu, že vy objevíte se před tváří rozhněvaného Hospodina ve způsobe fajfky, z níž potom budou ďáblové kouřit síru a smůlu? Jak vám bude potom, drazí křesťané?“ Posadil se. Přihlásil jsem se ke slovu a promluvil toto: „Na vývody veledůstojného pana pátera Jemelky dovolím si odpovědět takto: Takovej fajfce bude moc špatně. Proč? Povím vám to hned. Jak známo, bylo blíže Havany pobito vzbouřenými černochy roku 1850 dvě stě sedmdesát dva kněží. Mrtvoly jejich byly zahrabány poblíže města, tedy pohřbeny podle katolického ritu. Maso sežrali červi a zbyly jen kosti. Jeden farmář, velice podnikavý muž (už je také v pekle, tuším v papinském hrnci), kosti kněží sebral, roztloukl na prášek a udělal z nich umělé hnojivo, které rozhodil po své tabákové plantáži. I urodil se a rodí se tam dosud výtečný tabák. A nyní si představte, až trouba anděla zazní o posledním soudě, před usmívající se tváří Hospodina objeví se oni kněží ve způsobe balíčků tabáku! A tu bůh rozkáže, aby ony svaté balíčky byly nacpány do hříšných dýmek, aby tyto měly stále na mysli, jak se prohřešily proti bohu, když se daly po smrti upálit. A proto odpovídám na otázku veledůstojného pátera Jemelky: ,Drazí křesťané, jak bude těm fajfkám?’ Drazí křesťané, moc špatně, setsakramentsky špatně.“ Když jsem skončil, přistoupil ke mně pln radosti pan dr. Zahoř se zářícíma očima, poklepal mně na rameno a zvolal: „Zde jest ruka na to, milý příteli, že vás dáme upálit zadarmo!“ A proto používám nyní tohoto okamžiku, abych tímto vzdal veřejné díky panu dr. Záhořovi za jeho velikou lásku k bližnímu.
|
| ony svaté baličky - doplněno na aby ony svaté balíčky |
 |
| Digitalizováno |