PŘEDNÁŠKA O ZESTÁTNĚNÍ DOMOVNÍKŮ

kterou se rozvinuje vlastně program strany mírného pokroku v mezích zákona.

Velectění pánové!

V tomto předvolebním boji jest třeba vzíti rozum do hrsti a všímati si oněch zjevů, které jsou tak velice důležitými v celém českém životě, ačkoliv ostatní politické strany nedbají jich náležitou měrou. V prvé řadě sluší zmíniti se o lidech, spíše abych tak řekl o zvláštní kastě národa, nejvíce utiskované a utlačené. Ostatní politické strany všímají si hlavně jiných vrstev, ale ptám se vás všech, ať patříte do tábora jakéhokoliv, zdali si někdo z vůdčích politických předáků všímal domovníků? Odpovídám: Ano! Ale jak? Jak si jich všímali? Tvrdím to veřejně, že političtí předáci všímali si domovníků jen s proklínáním. Konám tímto jen milou povinnost, mohu-li pronésti strašlivé obvinění proti zde nepřítomnému protikandidátů Václavu Chocovi. Zajisté slyšeli jste jeho řeči volební, v nichž zcela střízlivým způsobem žádá zavedení lepších životních poměrů ve vrstvách nezámožných, které nazývá nemajetnými. Slyšeli jste však ho někdy, aby mluvil o domovníkách? Nechá vždy stranou tyto šlechetné lidi, ignoruje naprosto i jejich manželky, a proč? Přátelé, nyní právě přijde ono strašlivé odhalení. Bývalý národně sociální říšský poslanec Václav Choc, kandidující nyní v témže okresu jako já, jest dlužen za otvírání dveří domovních v Budečské ulici č. 12 1 K 60 h, a na Zbraslavi, kde původně bydlel a vydával se za spisovatele, není dlužen ani haléře, prostě z toho důvodu, že tam ani domovníka neměli. Představte si nyní, přátelé, že by v omě, kde můj protikandidát bydlel, domovník byl! K jakým odhalením by nyní došlo? K jistě strašlivému odkrytí mého protikandidáta v plné nahotě, ba co dím, nejen v plné nahotě, nýbrž v nahotě největší, kterou si můžete jen, ctění pánové, představit! Totéž ovšem mohu směle prohlásit o všech jiných protikandidátech. Kolik zůstal dlužen domovníkům soudruh Škatula? Mám vám, ctění přátelé, vyprávět celou historii o tom, jak kandidát strany státoprávní, Viktor Dyk, vylákal na domovníku klíč od domu a dosud ho nezaplatil? Tam až vede politický fanatism. Mám vám vyprávět o tom, že bývalý národně sociální poslanec Václav Choc rozkřikl se na domovnici: „Mlčte, vy jedna babo!“ A co vlastně chtěla ona dáma, mající dvanáct dětí? Jedině tolik, aby dostala jednu korunu šedesát haléřů za otvírání domu, přičemž, poněvadž se to stalo před několika dny, žádala pana kandidáta Choce, aby, ‚když se vrací domů z volebních schůzí, nečmáral po chodbách na stěny ,Volte Václava Choce!’. V stejné nenávisti chová domovníky i Viktor Dyk, který by nejraději viděl, aby se mohl stát domovníkem v královském hradě na Hradčanech. A občan Škatula, víte, co ten řekl domovníku, který ho žádal, aby mu konečně zaplatil za otvírání domu? „Dokud nebudete organizován ve straně sociálně demokratické, nedostanete ani vindry.“ V tom je vidět celou taktiku ve straně sociálně demokratické, velectěné shromáždění! Neboť když zoufalý domovník, aby přišel k třem korunám dvaceti haléřům, dal se do sociálně demokratické organizace a znovu žádal na Škatuloví zaplacení tohoto obnosu za otevírání domovních vrat, zvolal k němu Škatula: „Ale soudruhu, snad nebudeš chtít, aby tvůj předák-soudruh platil za takové maličkosti!“ Z toho vidíte, že o domovníky žádná strana politická se dosud nepostarala, že pohlíží na domovníky jako na nutné zlo. Jedině my dovolujeme si nyní přijití s částí svého programu, kde přesně vytčen jest tento bod. Nechť slavná vláda postará se cestou zákonodárnou o zestátnění domovníků, jako je tomu v Rusku.*) Tím jistě odpadnou ony ošklivé zjevy, aby si někdo troufal domovníkovi nebo domovnici odpovídat, neboť jinak by na něho čekal kriminál.

Zestátněním domovníků bude chráněna před různými zlořády z kruhů laických velice důležitá složka národa a zároveň odpadne domovnicím ono běhání po partajích, že v prvním poschodí se ta a ta rodina hádala zas mezi sebou, že oficiálovic zas berou na dluh u řezníka a že paní učitelová v druhém patře má zas nové šaty a kde na to bere. Po svém zestátnění oznámí tyto věci domovník nebo domovnice prostě na policii, která učiní již pak případná vyhledávání, proč se tomu truhláři z třetího patra připálilo mléko a je tolik smradu na chodbě. Po svém zestátnění nebude se domovník nebo domovnice muset hádat s nájemníky; kdo se jim nebude líbit, s tím se zavede krátký proces, zavolá se obecní truhla a dotyčná partaj odveze se na policejní ředitelství, kde bude potrestána na základě ,prügelpatentu’. Tytéž tresty stihnou i všechny služebné v domě, které rozlejí vodu po schodech. Přísnější tresty nechť jsou ovšem vyměřeny těm, kteří dají si dům otevřít, aniž by zaplatili. S takovým člověkem budiž naloženo jako s revertentem a jmění jeho zabaveno.

Doufám, velectěné shromáždění, že zestátněním domovníků bude konečně odčiněna křivda po staletí páchaná na těchto ubohých tvorech, kteří doposud jsou mylně pokládáni za vyvrhele člověčenstva.

*) V carském Rusku byli domovníci přímo ve službách policie. - Poznámka vydavatele (Rudé právo 1937)

Prügel patent - rakouské policejní nařízení z konce 19. stol., které umožňovalo policii trestat menší přestupky přímo, bez soudního řízení. Tak zvaný "Výpraskový patent".