|
 PRVNÍ JEDNÁNÍ
Záhadný muž v haveloku.
/Chodi zahalen v haveloku sem a tam, což
představuje ulici.Podívá se na hodinky./
Tři hodiny v noci pryč!
Chodím zde
již dvanáct hodin. To jsem zvědav, kde jest.
Přišel jsem
s největšími nadějemi, že se setkáme. Úmluva
přece
zněla jasně. - Tak jasně, že sám nevím, na čem
jsem.
/Podívá se na hodinky./ Nepřichází!
/Zpívá./
Já velmi čekám,
však tohle už je moc,
začal jsem čekat ve dvě
a čekám celou noc.
Dobrou noc!
Dobrou noc!
Dobrou noc!
Dobrou noc!
Dobrou noc!
Dobrou noc!
Dobrou noc!
Dobrou noc!
Dobrou noc!
Dobrou noc!
STRÁŽNÍK
Pozoruji toho muže už přes dvanáct hodin a teď
mi zmizel.
/K publiku./
Kam šel?
/Zakryje si dlaněma
obličej a pláče.
To dělám z trapné nejistoty.
ZÁBOŘANSKÝ
Ha! /Jako lev./
STRÁŽNÍK
Co ha? Vejménu zákona Vás - - -
DÍVKA
Učitelka Krásnohorská -
/Zastaví strážníka.
Uděšena./
Velectěný pane! V zadním bloku této ulice
okradli mne
neznámí o to poslední, co mám po rodičích, totiž
o čest.
Pokud shledala jsem z jeho řeči, když mi bral to
nejsvětější,
co má žena, seznala jsem, že již dlouho
na to čekal.
STRÁŽNÍK
Čekal? Čekal? To je on! Měl havelok ?
DÍVKA
Neměl.
ZÁBOŘANSKÝ Bodejť by při tom měl havelok. -
STRÁŽNÍK
/S oběma se radí. Jde pak k dívce, vytáhne
knížku a řekne./
Povězte zevrubně, jak to bylo.
DÍVKA Bylo to tak.
On začal -
REŽISÉR
/Z levé kulisy vystoupí režisér a
řekne./
Vzhledem k choulostivosti ...
DRUHÉ JEDNÁNÍ
Ve skrýši penězokazů
čili lidokupec vinohradský.
VĚNČINSKÝ
Vaniček nejde. Musím sám k sobě několik vázaných
slov pronésti:
Byly doby, kdy jsem v haveloku
ode bloku procházel se k bloku,
na Ni s velkým N vždy neustále mysle,
která bydlí na Bojišti v sedmém čísle.
Ona nohama však moje štěstí šlapá,
jinýho si, mrcha, chce vzít chlapa
a nábytek by mohla přinést mužovi,
svůj ret nabízí růžový,
nu komu, lidé zlatí -
Vždy tomu, kdo víc platí.
I knížku měla dívka tato hezká,
již vydala jí policie česká.
Však já ji šťastně přece svedl dneska,
než její muž, největší ze všech hovad,
ji v noci svatební moh deflorovat.
Teď ať si ji chlap vede k oltáři!
Teď se dílo jistě podaří.
Prof. DRTINA
Slyším věci, které zaráží,
kdo si realistů dneska neváží,
toho každý měl by zkopat.
Já jsem na Králohradecku propad.
/Obraci se k hercům./ Kde to jsem?
ELSA Jde mezi penězokazy - DRTINA Tak daleko jsem nekles -
/Plivne, odejde./
/Přijde strážník se Zábořanským./
ELSA
/K odcházejícímu Drtinoví./
Počkal na mne
venku. DRTINA
Nikdy!
ELSA
/Vezme ho za ruku a posadí do křesla./
Dovolte,
abych jako
bývalá učitelka vysvětlila vám,
jakým způsobem
dostala
jsem se na dráhu scestí. - DRTINA
Když se jedná o stav učitelský,
poslechnu rád,
ovšem nebude-li to příliš
kudrnaté,
jako vaše pěkné vlasy na hlavě. VĚNČINSKÝ
/Stranou./
Ten propadlý dědek na ni také bere. ELSA
/Sedne Drtinovi na klín a vypráví./ Že mě můž mít každý rád,
to je vinen celibát.
Pan kaplan na mé první štaci
zdál se žít jen pro legraci.
Tu řek to a tu řek ono,
sahal přitom pod kimono,
měl rád ve vsi všechny panenky,
jak by člen byl Volné myšlenky,
občas měřil moje lýtka a mé podvazky,
já mu porodila za dva svaté obrázky,
neb jsem byla zbožná, ctila celibát,
a pak jsem, pane profesore, přec šla kolíbat.
Co má dělat učitelka zhrzená,
když má jenom kluka a je bez věna.
Byla jsem vždycky, věřte, velmi bohabojnou,
nějaký čas jsem dělala též kojnou,
a když nesměla jsem sedět více u knih,
zpeněžila jsem to, co mám v sukních.
Pane profesore, teď vy jste přišel na řadu,
mám Rocky Mountains, Nevadu
/S gesty./ DRTINA Poslechnula, co mě tolik mačká. VĚNČINSKÝ
Pro tu holku bude ještě pračka.
/Potměšile k Drtinovi./
Tak, teď na filozofii jdete prakticky,
ta holka do vás pryč je fakticky.
DRTINA
/Vytáhne z kapsy Čas./
Jako Zolova mi připadáte Nana.
Musím podívat se, co by řekla strana.
Ač hezká jste a svůdná k tomu,
jak organizovaný musím domů,
neboť nad všecky přírodní zákony
větší vliv má výbor výkonný.
Když jsem ztratil mandát, nesmím ztratit čest.
Strana má mi nade všecko jest -
/Odejde./
/Pauza./ ELSA
O jaké straně mluvil - o velké či malé?
ZÁBOŘANSKÝ
Zaplať pánbůh, že je pryč ten dědek,
našich spádů nemusí být svědek.
Nuž formy sem, a tavte olovo,
padesát stokorun má být hotovo.
Všichni sem olovo! sem olovo!
/Ozve se zaklepáni a vstoupí detektiv
přestrojený za kolportéra./ DETEKTIV
Odpusťte, páni drazí,
jsem tady dobře mezi penězokazy?
Abych vám dobře řek, jsem také z toho fochu,
a rád bych si též zašmelcoval trochu. ELSA
Tak pojďte.
ZÁBOŘANSKÝ
Ta už odstraní ho.
PENĚZOKAZI
/Pracují dál a zpívají./
Nuž zazni, písni vznešená
o práci, která stvořena
k užitku lidstva jest.
Kdys podobal se zvířeti ...
/Přijde kuplíř Kleofáč ; pozdraví se srdečně se
Zábořanským
a něco si šeptaji./ ZÁBOŘANSKÝ Já vám ji už nějak zašantročím. VĚNČINSKÝ
/Ohlédne se./
Toť Kleofáč. Zdali mohu věřit
očím? No,jak
jdou kšefty? KLEOFÁČ
No, zaplať pánbůh, krásně;
dvě holky zas jsem koupil včera šťastně.
ZÁBOŘANSKÝ Sem detektiv se v naše kruhy vloudil,
toho dobře prodáš, tak bych soudil.
Kluk buclatý a tváře zadnice, toť krev a mlíko,
s Elsou se baví tady nedaleko.
Ten hlupák neví, co se na něj chystá.
V Berlíně získáš za něj marek tři sta.
/Objeví se
policejní komisař./ POLICEJNÍ
KOMISAŘ
Prosím, nebyl zde detektiv Habicht? Měl zde
odkrýt
hnízdo penězokazů a dlouho nejde.
VĚNČINSKÝ Myslím, že odkryl hnízdo.
POLICEJNÍ
KOMISAŘ
/Všimne si kuplíře./
Co zde děláte vy, pane bordeláři?
KLEOFÁČ
/S hrozným posunkem./
Ještě slovo a jste zejtra v Záři! VĚNČINSKÝ
/Ke komisaři prudce./
Sami máte bordely a nevěstince
a chcete perzekvovat naše dobrodince!
Toť poctivý je člověk, špatnosti není schopen,
znemravnělou společností je však nepochopen.
/Vezmou provazy a svážou komisaře./ VŠICHNI
Teď už máme toho vejra,
pošleme ho do Janejra! VĚNČINSKÝ
Ale podrobíme ho napřed tělesné prohlídce.
/Ke kuplíři./ Svlékněte mu kalhoty. REŽISÉR
Vzhledem k choulostivému ohledání ...
TŘETÍ JEDNÁNÍ
Trest za viny nespáchané.
/Vystoupí režisér./
| 
