Heslo:

Okolo měsíce kola se dělají

a

Kola se dělaji, okolo měsíce

 

Česká lidová

Text:

Hudba:

I-10-02

A obraceje se na Švejka, prosil a žadonil vytrvale: „Vyhoďte mne z automobilu. Proč mne vezete s sebou?“
Posadil se a bručel: „
Okolo měsíce kola se dělají.
Věříte, pane hejtmane, v nesmrtelnost duše? Může se kůň dostat do nebe?“

 

Kdybychom se drželi úzkostlivě toho co nám zabručel fedkurát Katz, tak bychom mohli jednoznačně prohlásit, že máme jedinou alternativu škádlivé písně, ve svižném dvoučtvrtečním taktu, začínající "Okolo měsíce, kola se dělají. Všichni naši mládenci....." Ale stačí přehodit slova v úvodním verši a máme tu truchlivou, pomalejší písničku ve tříčtvrtečním taktu: "Kola se dělaji, okolo měsíce. Můj milý se na mě hněvá, že nemám tísíce..." Kterou nám to Katz pobrukoval asi nezjistíme. Domnívám se, že ta první varianta, podle charakteru, zřejmě pochází odkudsi z Moravy, ta smutná je od ratibořských hor. Nápěv i text jsem nalezl na stránkách Muzea České Sibiře, kde se píše: Písnička pochází od Ratibořských hor a že na středním Posázaví zpívá se na tuto melodii píseň ,,Ještě v Královicích stojí malá míra". Melodie je velmi známá z kabaretu „Červená sedma" (asi 1919), kde při parodování Armády spásy byla zpívána na ni slova „Do nočních lokálů chodí se jen v noci". A na této stránce jsem nalezl i tu veselejší verzi s podobným tématem, odněkud z Voticka: "Okolo měsíce, kola se dělají. Ty vožické panenky tisíce hledají..." Podle mého názoru tato jihočeská verze se určitě u "jednadevadesátého" zpívala a tuto verzi znal asi i Jaroslav Hašek.

 

 

 

 

Moravská verze
Okolo měsíce, kola se dělají.
Všichni naši mládenci,
všichni naši mládenci,
na pány si hrají.

Na pány si hrají, sami nic nemají.
Jen ty jedny kalhoty,
jen ty jedny kalhoty,
co na sobě mají.

V pátek je vyperou, v sobotu vyžehlí.
V neděli u muziky,
v neděli u muziky,
s děvčaty tancují. 

Z Voticka

Okolo měsíce, kola se dělají.
Ty vožické panenky,
ty vožické panenky,
tisíce hledají

Tisíce hledají, sami je nemají.
A pak při tej muzice,
a pak při tej muzice,
košíčky dávají.

Vožický mládenci, peníze nemají.
Roztrhaný kalhoty,
roztrhaný kalhoty,
v těch se parádějí.


 

Kola se dělají okolo měsíce.
Můj milej se hněvá, že nemám tisíce

Že nemám tisíce, jsem dívka chudobná,
ale přece zůstávám já panenka poctivá.

Žloutne listí, žloutne, suché padá dolů,
a já dívka přechudobná musím jít do hrobu.

Hrobu se nelekám, není tak hluboký,
vždyť ta naše chudá láska trvala tři roky.

Trvala tři roky, několik měsíců,
ty měsíce ti odpustím, léta však nemohu.

 

 

 

 
Tak ona je to dokonce revoluční píseň v podání Věry Příkazské: