Hory, doly a skály vysoké
jsou moji přátelé.
To nám nenavrátí,
co jsme měli rádi,
děvčátko rozmilé...
Jak napovídá text, musela píseň
vzniknout počátkem války, při srbském tažení. Samozřejmě, že se
později zpívala i na dalších bojištích s různě upraveným textem,
pod různým názvem. Jednoroční dobrovolník Marek si zazpíval jako
ukolébavku pátou sloku.
1.
Slunko
jasné za černými mraky,
k zemi se
schyluje.
[:Rakouští vojáci, čeští landveráci
rukují do
boje:]
2.
Luočejí
se se svou drahou vlastí,
bolno jim
u srdce.
Aby
obsadili v dálné Dalmácii
černohorské hranice.
3.
Na
hranicích samé Černé Hory,
propast
je veliká.
Tam
přemnohé hezké to děvčátko české,
miláčka
zanechá.
4.
Častokrát
si sama sobě myslím,
co můj
milý dělá.
Zdali on
si ještě, na to české děvče,
zdali on
si vzpomíná.
5.
Hory,
doly a skály vysoké
jsou naši
přátelé.
Ty nám
nenavrátí, co jsme měli rádi,
děvčátko
milené.
6.
Až nám
bude ta česká muzika
"Kde
domov můj" hráti,
potom
mnohé hezké, to děvčátko české,
bude
naříkati.
7.
Tu
písničku skládali vojáci,
čeští
záložníci, v tom čtrnáctém roce,
ve
světové válce,
při
jasném měsíci.
Takhle skvěle to nazpívala paní Koucká Ludmila, Heligonka, Ondřejov
