Heslo:

♣ Karel Groš

Výklad:

*21.2. 1865–†12.10.1938 byl český právník a mladočeský politik, starosta Prahy od roku 1906 až do pádu monarchie roku 1918. Jeho žena Božena *1867 rozená Greger, byla dcerou Julia Grégra spoluzakladatele strany Mladočechů, poslance českého zemského sněmu a říšské rady a novináře i spoluvlastníka deníku Národní listy, který 1. ledna 1861 založil.

Grošovi žili na Novém Městě pražském v č.p.1545, 1749 a 636.

V "Dějinách strany mírného pokroku..." se však jedná o synovce tohoto politika, který se údajně ...rodu Grošů naprosto nevyved. Podle dalšího, se z něj nakonec stejně stal magistrátní ouřada. Bohužel se tohoto synovce nepodařilo ztotožnit.

O samotném Karlu Grošovi, politikovi, se Hašek nelichotivě zmiňuje v novele "Dobrý voják Švejk v zajetí".   Jeho nesmírnou loajalitu k Habsburskému trůnu dokazuje tento článeček v Národní politice .

Do této hospody na rohu Růžových sadů a Blanické ulice chodíval též synovec pražského starosty Groše, který se rodu Grošů naprosto nevyved. - Zatímco Honza Riedlů hrával na piano maďarské písně, vykládal synovec Grošův, že nemá groše v kapse, a plácaje Honzovi na rameno, křičel: „Ty to dál přivedeš než já!“ Celkem měl pravdu, neboť kdežto on sedí dnes jako pecka u magistrátu, hraje Riedl někde v Hamburku a hází zamilovaným okem po Americe.

Bylo asi 11 hodin v noci, když Písecký kýchl a spadl přitom ze židle. „Ten málo vydrží,“ řekl Honza Riedl, „to já jsem jiný chlapík, tak se mně zdá dneska, že začínám mít svůj tejden.“ Tím bylo heslo vrženo celému shromáždění a Groš vstal, šel ke kalendáři a řekl: „Dneska máme 20. října, tak si slibme, že se do 27. od sebe nehnem.“

Pák se nám oba dva představovali, a když jsem se zeptal pana učitele, zdali vychodil obecnou školu, dal se do usedavého pláče, kdežto ten druhý křičel: „Já mám techniku, já jsem inženýr z Krče.“ Honza Riedlů s Grošem mu to vymlouvali, ale on si lehl na kulečník, rozepjal ruce a volal: „Tak si mě ukřižujte, jen mne ukřižujte.“

Ze sousedních separací bylo slyšet zpěv. Bylo to jako v dobách politického kvašení, v dobách Omladiny. A na radnici primátor Groš, největší ostuda Prahy za tři sta let, kdy Praha úpěla pod panstvím Habsburků, ve zvláštním zasedání, zapomenuv, že radnicí táhnou vzpomínky z české historie, které dokazují pravý opak toho, než co žvaní, promlouvá o císaři pánu jako o vlastním příteli Poláků.