Heslo:

Kartel Hugo Hilar

Výklad:

*5.11.1885, Sudoměřice u Bechyně – †6.3.1935, Praha, se skutečně jmenoval Karel Bakule. Jeho otec František Bakule *1861, bankovní inkasista byl literárně činný vydavatel „Moderní Biblioteky“. Matka K.H. Hilara se jmenovala Marie, rozená Vitoušová *1869. V rodině byla ještě Karlova sestra Marie *1888.Bakulovi žili na Královských Vinohradech od roku 1886 postupně na pěti různých adresách. Hilar byl básník, kritik, prozaik a dramatik. Od 1.1.1921 působil až do své smrti coby významný režisér a šéf činohry Národního divadla. Pro zajímavost: jeho manželkou byla herečka Zdeňka Baldová.

Hilar též publikoval v roce 1903 v měsíčníku "Moderní žívot" což byl, viz podtitul, "Orgán spolku literátů mladé generace Syrinx“. A redaktorem "Moderního života" a zakladatelem spolku "Syrinx" byl Roman (Josef) Hašek, bratranec Jaroslava Haška.

S Haškovou charakteristikou dr. Hilara nebude asi souhlasit většina dnešního intelektuálního světa a přítomnost - až na některé výhrady - také nedala Haškovi za pravdu, ale v době, kdy Hašek tuto stať psal, byl to názor nejen Haškův, ale téměř všeobecný. Na Hilarovy recenze, uveřejňované v Kavkově „Divadle“, čekalo se vždy tak jako na Vilímkovy Humoristické listy, tehdy ovšem ještě velmi dobře redigované, a to pro komickou vytrvalost Hilarovu, vyjadřovati se co nejméně srozumitelně. Vždyť proto byl také nebožtík Kavka svými odběrateli vyzván, aby ke svému časopisu a hlavně k Hilarovým recenzím vydával zvláštní slovník cizojazyčných slov. Jedinou zásluhou Hilarovou v té době bylo, že skvěle redigoval Moderní bibliotéku (V. Menger, převzato z ediční poznámky v "Politické a sociální dějiny strany mírného pokroku v mezích zákona", ČS 1963).

Vzpomínky na spolek literátů Syrinx

Roman Hašek sníval a spřádal tehdy své básnické sny u Botiče a na vyšehradských hradbách. Tam chodíval vymýšlet své hrozné verše a náměty k potřeštěným románům i mladý Bakule, který se podpisoval Hilar. To je ten nynější lektor Vinohradského divadla.

„Dlouholetý sled historických syžetú. Vratkost vnitřní skladby. Locus communis. Antitéze nejtmavší. Nesprávně informován. Nedůstojné ideje nádherné setby lidí. Tajemný poměr kladných a záporných sil.“
Tak vždy počal hovořit K. H. Hilar, jinak Bakule původním jménem, za které se však styděl, poněvadž tento muž žil původně život moderního básníka.

Hilarův portrét v časopise Světozor 10.10.1913. To je deset let poté co publikoval v "Moderním životě" a hlásil se ke spolku "Syrinx".

Z nekrologu, Přítomnost 13.3.1935