Heslo:

Jareš | Kateřina Jarešová | Krč u Protivína | Ražice | baštýř | bašta

Souřadnice:

49°12'27.8"N 14°14'29.1"E  |  49°14'51.9"N 14°07'21.9"E

Výklad:

Tolik hesel na jedné stránce jsem zvolil proto, že mezi nimi je řada souvislostí, které zde můžete lépe sledovat.

Nejprve si vysvětleme pojmy bašta a baštýř. Baštýř je strážce rybníku v jihočeské rybníkářské oblasti. Bydlel zpravidla v domku pod hrází vedle stavidla, domku se říkalo bašta. Stejně tak se nazývaly ve středověku věže v opevňovacích hradbách. Stejný význam pro opevňovací systém má i bastion [franc.]. Název pro baštu je zřejmě od bastionu odvozen.

A právě matka Jaroslava Haška se na jedné takové baště v baštýřově rodině narodila dne 3.11.1849 v Krči u Protivína č. 32 [1]. Byla to bašta mezi rybníkem Rabyň a Schwarzenberským rybníkem,  u malého rybníku Rabyňka, kde její otec, Antonín a před tím i její děd Matěj Jareš sloužili jako knížecí baštýři. Stavení je zde dodnes. Na sklonku svého života se Antonín Jareš přestěhoval do Prahy a žil s Haškovic rodinou až do své smrti v roce 1889 [2] . Jaroslav Hašek zřejmě pozorně poslouchal vyprávění své matky a svého děda Antonína o baštýřích a příbězích kolem jejich povolání. Proto se toto téma objevuje v románu a v souboru povídek "Historky z ražické bašty".

Nepodařilo se ale zjistit, zda Jarešovi, jako baštýři, sloužili skutečně na baště u rybníka v Ražicích i když tam bašta ještě v roce 1912 stála, jak dokazuje historická mapa i vyprávění Jaroslava Haška v "Historkách z ražické bašty" z roku 1908. To už ji popisuje jako rozpadající se stavení.

I-01
Tak jí odporučili porybnýho Jareše z ražické bašty. A co byste řekli, utopili jí ho při lovení rybníka, a měla s ním dvě děti.
I-14-06
„Nejste vy Jarešův?“ otázala se dívka, začínajíc sympatisovat s neznámým vojáčkem.
„Jsem.“
„A kterýho Jareše, toho z Krče u Protivína, nebo z Ražic?“
„Z
Ražic.“
II-02
Z Ražic za Protivínem syn Jarešův, dědeček starýho Jareše, baštýře, dostal za zběhnutí prach a volovo v Písku.
Historky z ražické bašty
Baštýř Jareš byl mým dědečkem. Už dávno jeho kosti i baštýřky Jarešové práchniví. Jednou jel jsem navštívit staré jeho působiště, ražickou baštu.
Ražická bašta ležela v malebném údolí, kterým protéká říčka Blanice, tekoucí od Vodňan a Protivína. Kolem táhnou se v polokruhu písecké lesy a stará bašta kolem obklopena jest v půlhodinové vzdálenosti vesnicemi Putimí, Heřmaní a Ražicemi.
Dva rybníky byly kolem,
Ražický a Prkovský. Z druhé strany bašty táhla se role a za nimi bílá silnice kolem černého lesa Háje.
Jeden z těch mnohých malebných koutků jižních Čech.
A dnes namísto bývalé
bašty, kde bylo často tolik veselo, stojí „hájnice“, stavení se rozpadává, oknem zalepeným mastným papírem dívá se starý hajný na hráz, která jeví povážlivé trhliny a za hrází vidí rybník, jehož horní část proměněna jest dnes v pole, kde čeledín, kráčející za pluhem, vyorává místy kořeny vodních trav, které kdysi šuměly nad hladinou a v kterých divoké kachny se ukrývaly...
Díval jsem se z hráze na stavení bývalé
bašty a tu vzpomněl jsem si na nebožtíka děda, jak mně vykládal o večerech, kdy uvnitř sedávali a vypravovali si, o pytlácké historii, o správci Behaltovi, o řediteli panství, o dutém dubu na hrázi, o čeledínovi Matěji a o konci bašty...
 

   

Už dávno zaniklá ražická bašta

    

  Bašta č.p.32 v Krči u Protivína. Tady se narodila matka Jaroslava Haška

 

Matka Jaroslava Haška, Kateřina Hašková, rozená Jarešová. Fotografie z literárního fondu J. Haška v Pam. nár. písemnictví