Slovníček

Při pátrání po detektivovi Kalousovi jsem narazil jen na jednoho, který sloužil u policie. Byl to Josef Kalous, strážník policie z Nuslí. Zda to je ten správný, už asi těžko zjistíme, ale Nusle Hašek často navštěvoval, takže je možné, že se právě s tímto Kalousem dostal někde do konfliktu. Příjmení Kalous se nevyskytuje jen v románu, ale několikrát i v jiných povídkách a jiných rolích.

Pak tam šel koupit psa detektiv Kalous a vrátil se s vyjevenou potvorou, připomínající hyenu skvrnitou, s hřívou skotského ovčáka, a v položkách tajného fondu přibyla nová: D...90 K.
Ta potvora hrála roli dogy...
Ale ani Kalousovi se nepodařilo vyzvědět něco od Švejka. Dařilo se mu tak jako Bretschneiderovi. I nejobratnější politické rozhovory Švejk převedl na léčení psinky u štěňat a nejbystřejší záludné léčky končily tím, že si Bretschneider odváděl s sebou od Švejka opět novou nemyslitelně kříženou obludu.

Pan Kalous, finanční kontrolor, přišel do pense. Napřed se mu líbilo, že nemusí nic dělat a když ho to mrzelo sedět doma, počal chodit po ulici a díval se, jak kočí mlátí koně, jak se vozkové nechtějí vyhnout elektrice, jak lidé skáčí v sebevražedném úmyslu s mostu do řeky.
Pan Kalous nesměl při ničem scházet.

Tak vystřídali všechny třídy až na septimu, kam zdráhal se jít katecheta i ředitel. To byla právě ta nejhorší třída, která způsobila takovou zvrhlost mravů v celém gymnasiu, že na městské plovárně dávali školnímu inspektorovi Kalousovi, vládnímu radovi, pasáky bez rozdílu tříd.

Tachlíku, doprovoď toho pána do volební místnosti!“
Pan Tachlík vzal Cetličku za ruku a vsadil ho do kočáru. Pak ho vedl, když přijeli před velkou budovu, po nějakých schodech a před jednou místností mu řekl: „Tam půjdete a odevzdáte napřed legitimaci a pak tenhle volební lístek. Pamatujte si, že bydlíte na Moráni, že se jmenujete Kalous a jste úředníkem u Kolbena a že je vám 35 let.“
Cetlička-Čeřovský-Kalous ještě zaslechl, jak vedle jiný pán povídá nějakému muži: „Jen se nebojte, máte brejle, tak vás nepoznají, že jste tam byl už dvakrát. Teď se jmenujete Vyskočil.“

Potom přišli ještě nějací páni s černě oděnou dámou, která každého sirotka pohladila po tváři a ptala se ho na nebožtíky rodiče.
Tonda Nehovů řekl, že žádných neměl, ostatní se dali do smíchu a Kalous vykřikl: "Parchante!"
To bylo první, nad čím pan katecheta skřípal zuby a říkal, že Ježíšek si toho nezasluhuje, aby on, katecheta, zpohlavkoval o takový slavný den tohoto uličníka. Že ho zpohlavkuje až na Boží hod.