| Heslo: |
|
♣ Eliška Krásnohorská |
| Výklad: |
|
Vlastním jménem Alžběta Pechová, *18.11.1847–†26.11.1926 byla česká básnířka, libretistka, spisovatelka a překladatelka. Podle policejní přihlášky rodina žila na Starém Městě v č.p. 242 ve Zlaté ulici a zde se také Alžběta narodila. Její otec byl Lackierermeister [lakýrnický mistr] Ondřej Pech *1804 - †1850, který do Prahy přišel zřejmě z Jablonce. Matkou byla druhá Ondřejova žena, Dorota, rozená Vodvářková *1816 - †3.2.1892. První Ondřejova žena Marie *1803, zemřela za tragických okolností, jak o tom píše Karolina Světlá: „V tom náhle, v samém rozpuku životního štěstí, zasáhla tuto rodinku rána strašlivá. Mladá paní Pechová, vypomáhající dle sil svých manželu i v závodě, dne 11. listopadu 1834 vařila na domácím krbu pro dílnu pakost, jenž vykypěl, vzňal se a nebohou popálil tak děsně, že téhož dne v bolestech skonala.“ Na policejní přhlášce nalezneme všechny sourozence Elišky i datum jejího úmrtí. Je to jedna z těch velkých osobností české kultury, která se Haškovými „Dějinami“ pouze mihne v kapitole "Z letopisu strany". Její jméno se objevuje ještě v článcích "J.S. Machar", "Idyla z vinárny" a "Reelní podnik". |
| Z letopisů strany |
| A zatímco klerikální sloup katolické moderny, denunciant páter Dostál-Lutinov, nadává Macharovi, úpícímu v nepřátelské Vídni s platem K 4 000,- ročně v roztomilém vlastním domku za Vídní, v této vilce obrací Machar svou pěst směrem k českému království a počíná se mu nelíbit Eliška Krásnohorská a studuje přitom pro budoucnost bedekra po Římě. |
| J.S.Machar |
|
Machar je realista. Kdyby nebyl fejetonistou Času, byl by ideálním realistou. Jako fejetonista Času je však realistou konzervativním. Miluje Čas, Herbena, Vodáka a Saldu, částečně i Elišku Krásnohorskou a nenávidí mladočechy a Viktora Dyka. |
| Idyla z vinárny |
| Rozpředla se velice zajímavá rozmluva, během které stavitel sdělil, že ruští bolševici mají vůbec spadeno na potomky a příbuzné českých spisovatelů a básníků. Tak pověsili nedávno v Novočerkassku bratra našeho Heyduka a rozčtvrtili v Moskvě prastrýce Beneše Třebízského a utopili mladšího bratra Arbesova. Sestru Elišky Krásnohorské strčili na kůl v Tambové. Synovce Svatopluka Čecha upálili v Tule. Neteř Vrchlického zardousili v Nižním Novgorodu a Pelantova bratra zastřelili na aeroplánu. Macharova švagra uvázali na koleje a pustili přes něj rychlík a když ještě žil, tak nákladní vlak. |
| Reelní podnik |
| “Nikdy v životě,” řekl Mestek, “neshledám se více s tak inteligentními tvory. Dnešní pokolení blech je degenerováno. Blechy zblbly. Staly se nechápavými. Může též být, že se u nás objevila nová rasa bleší. Koupil jsem nedávno od sluhy v staroměstské útulně plnou lahvičku blech, ale ani jedna se nehodila. Měl jsem blechy z policejního ředitelství, z několika sirotčinců, blechy z penzionátu Šťastný domov, z penzionátu Elišky Krásnohorské, blechy z polepšovny, z několika kasáren, blechy ze zastaváren, blechy z několika hotelů, z Karolina i Klementina, blechy z Vyšší dívčí školy a Výrobního spolku, z Emauzského kláštera, a všechny ty blechy byly neschopnými tvory. Našel jsem, pravda, dvě tři, které by bylo možno nazvat nadanými. Byly však lajdačky. Nelákala je kariéra. Utekly, nedbajíce, že je čeká jasná a velká sláva. Nové mladší pokolení blech nikdy se nevykáže ani Františkem, ani Pepinou. Hodnotu jejich nelze vysloviti krátkými slovy - zde platí jen ctíti a obdivovati … ” |
|
|
|
Eliška Krásnohorská, jako krásná mladá dívka a na sklonku života [S. Kulhánek] |
|
|
