Heslo:

Emil Artur Longen

Výklad:

Vlastním jménem Emil Václav Pitterman se narodil v Pardubicích 29.6.1885 v rodině doktora práv . Byl to velmi nadaný kumštýř. Studoval sice malířství na Akademii v Praze, ale studium pro nekázeň nedokončil. Spolu s přáteli, pozdějšími známými malíři (Emil Filla, Bedřich Feigl, Max Horb,Otakar Kubín, Bohumil Kubišta,Willi Nowak a Antonín Procházka) založil uměleckou tvůrčí skupinu "Osma". První výstava v roce 1907, proběhla ve znamení holdu modernímu umění. Jako student však Longen nemohl veřejně vystavovat, proto jeho obrazy visely ve vedlejší místnosti a on je přátelům ukazoval tajně. Tato diskriminace zřejmě rozhodla, že se s "Osmou" rozešel a další výstavy se již nezúčastnil. Jeho obrazy však slaví úspěch i na současných aukcích.

Když se začala pozvolna rozvíjet kinematografie, pochopil její význam a již v roce 1911 spolupracoval na scénáři seriáu čtyř němých filmů o švihákovi Rudim, které ho si sám zahrál a spoluprcoval i na režii. Zachovaly se jen dva - Rudi na záletech a Rudi sportsman. Známější jsou jeho scénáře a náměty k filmům Vlasty Buriana a řadě dalších veseloher, z níchž některé nás baví dodnes. Celkem vytvořil 13 scénářů celovečerních filmů a 20 filmových námětů.

29.11.1913 se oženil s Polyxenou (Xenou), která byla dcerou tehdy polulárního divadelního a filmového herce Antonína Marka, člena Pištěkova divadla.Stali se výraznými postavami  pražských kabaretů. Působili v Lucerně, Montmartru, Rokoku. Jeho kabaretní skupina hostovala i v jiných městech. Fotografie z Poděbrad nám dává důkaz, že již tehdy Jaroslav Hašek patřil do okruhu Longenových přátel. Poslední fotka před první světovou válkou pochází z návštěvy Longenových a Haškových přátel ve vile Božinka, patřící A.V. Fričovi .

Válka na nějaký čas Haška a Longena rozdělila. Longen, podle dostupných informací, nebyl mobilizován. Se Xenou odcestovali do Lublaně, kde pokračovali v kabaretní činnosti. Xena však onemocněla zápalem plic. Naštěstí přežila a po zotavení odjeli do Paříže.

Po válce působil v Červené sedmě. Po odchodu z Červené sedmy v roce 1920 založil kabaret Bum, ze kterého vznikla Revoluční scéna. Ta je z hlediska našeho bádání velmi důležitá, protože zde začal Longen, bez Haškova souhlasu, uvádět  Osudy dobrého vojáka Švejka s Karlem Nollem v hlavní roli. Jak sám Longen uvádí v knize "Jaroslav Hašek", nebral si autor Švejka servítky:

V Lipnici dne 4. listopadu 1921
Milý kamaráde!
Z některých novin ze dne 1. listopadu dověděl jsem se, že 2. t. m. byla premiéra J. Hašek:Dobrý voják Švejk ve světové válce, což mně i potvrdil kamarád Sauer, který byl na představení v Adrii. Pochválil scénování a ujistil mne, že věc jest velice dobře vypravena a že jsi si dal záležet, aby skutečně vše, od nejmenších dialogů, odpovídalo textu. Pokud se však pamatuji, mezi námi nebylo již od měsíce prosince nijakých styků a naše nahodilé setkání v Unionce o něco později skončilo náramně pitomým výrazem nás obou, kterým jsme patrně chtěli dát najevo, že se neznáme. Tím více jsem byl překvapen, že se najednou ke mně hlásíš a dílo, o kterém jsem tenkráte ani nevěděl, že napíši, uvádíš na scénu.

Pamatuji se velice dobře, že jsem Ti slíbil a podepsal, přijav 300 Kč zálohy, že něco pro vás napíši, což také udělám. Ale uznáš, že Švejka jsem pro vás nepsal a že vy vypravujete Švejka bez mého vědomí. Ani ses mne nezeptal, vysral jsi se na mne.

Odpouštím Ti to! Za těchto podmínek, které jsou tvrdé a neúprosné:

1. Oněch 300 Kč se škrtne a vrátíš mně obratem stvrzenku. To je pokuta za to, že jsi se neoptal mne o svolení!

2. Pošleš mně okamžitě větší obnosjako zálohu (poněvadž jsi už dával Fr. Sauerovi zálohu) telegraficky na adresu: Jaroslav Hašek, spisovatel, Lipnice u Světlé n. Sázavou.

3. Obnos peněžní, který mně pošleš (nemysli si snad jenom 500 Kč!), jest zálohou na denní příjem z každého představení, který jsi se Sauerem vyjednal v obnosu 10 Kč.

4. Stvrzenka na zaslání mně zálohy dle uvedených podmínek jest zároveň v Tvých rukou mým svolením k provozování hry.

Jinak to, nebudu-li mít peníze okamžitě do úterka 8. listopadu 1921, zakáži.

Víš, že jsem svině! Tvůj Jaroslav Hašek

Nakonec se vše v dobré obrátilo a Longen se svou maželkou Xenou dorazil koncem roku 1921 a s Haškem spolu sepsali pro Revoluční scénu divadelní hru "Ministr a jeho dítě" tu však cenzura nepustila. Longen s Haškem, ve spolupráci s E.E.Kischem stihli ještě napsat hru "Z Karlína do Bratislavy parníkem Lanna 8 za 365 dní", byla uvedena 30.12.1921, krátce nato Revoluční scéna zanikla. Při Longenově návštěvě na Lipnici v roce 1921, vzniklo ještě jedno společné dílko.

Jedná se o báseň začínající veršem "U Roztok je pěkná álej". Text, podle údajného Invaldova svědectví, připravovali společně na Silvestra roku 1921 pro pobavení společnosti v Invaldově hospodě „U české koruny“ v Lipnici nad Sázavou. Longen se sice ve své knize „Můj přítel Jaroslav Hašek“ o silvestrovských oslavách roku 1921 zmiňuje, ale o tomto pubertálním, silně erotickém, až pornografickém kupletu mlčí. Vyzývavost textu byla zjevně zapříčiněna silvestrovskou atmosférou a alkoholickým opojením obou autorů. Uvádím zde jen část Zpěvu třetího. Rukopis je digitalizovaný v Památníku nár. písemnictví, takže bližší studium je možné.

Na třetí stránce rukopisu je poznámka, ze které je zřejmé, co mělo být obsahem celé básně: Tragedie odehrává se v jedné jámě po vykopaných mohylách skrčenců profesorem Axamitem. A toto téma o flašinetáři znásilněného v roztocké třešňové aleji dvěma paničkami Hašek téměř ve stejné době, kdy psal s Longenem tento kuplet, využil a rozvinul v románu Osudy dobrého vojáka Švejka.

Pro hlubší bádání o pobytu Longenových v Praze od roku 1910 do roku 1914 je k dispozici policejní přihláška . Policejní úředník se možná přeslechl a pseudonym zapsal " Arthur Longlien".

Společný kabaretní život s Xenou ukončil její sebevražedný skok z okna dne 23.5.1928 . Longen se znovu oženil na Silvestra téhož roku s Marií Uhlířovou. Zemřel na zánět pobřišnice v benešovské nemocnici dne 24.4.1936.

O životě Xeny napsal Biografický román Herečka. Z již citovaného biografického románu o Jaroslavu Haškovi, pochází i tento skvělý Haškův portrét. Autor Emil Artur Longen.

Zpěv třetí

Den krásný byl a jarní slunce plálo
a kvetly třešně v aleji,
byl všední den a výletníků málo,
se dívat šlo, jak stromy vonějí,
a vonných třešní bílý květ,
se tiše vznášel jako sníh,
na starý sešlý flašinet,
kde klikou točil, kdyţ šel chodec kolem,
a potom opět rychle ztich
a skřivánek nad zeleným polem,
a dědek přemýšlel jak ptáček ten si vrznul
a byl by málem zmrznul
stařeček šedý, vetchý, bílý,
ten dědek známý,
bez pohlavní síly.
Pak opět klid a ztichla alej celá,
svěžestí zavoní vlahá země,
dál padal třešní květ,
ty vločky bílé vznášely se jemně,
na zmlklý dědkův flašinet.
Bezbožný dědek neviděl tu krásu,
v přírodě boží neměl žádný stání,
na starý kolena zas myslel.....

 “Vona je to holt vášeň, ale nejhorší je to, když to přijde na ženský. V Praze II byly před léty dvě vopuštěný paničky, rozvedený, poněvadž to byly coury, nějaká Mourková a Šousková, a ty jednou, když kvetly třešně v aleji u Roztok, chytly tam večer starýho impotentního stoletýho flašinetáře a vodtáhly si ho do roztockýho háje a tam ho znásilnily. Co ty s ním dělaly! To je na Žižkově pan profesor Axamit a ten tam kopal, hledal hroby skrčenců a několik jich vybral, a voni si ho, toho flašinetáře, vodtáhly do jedný takový vykopaný mohyly a tam ho dřely a zneužívaly. A profesor Axamit druhej den tam přišel a vidí, že něco leží v mohyle. Zaradoval se, ale von to byl ten utejranej, umučenej flašinetář vod těch rozvedenejch paniček. Kolem něho byly samý nějaký dřívka. Potom ten flašinetář na pátej den umřel, a voni ty potvory byly ještě tak drzý, že mu šly na pohřeb. To už je perverse.“