Frič Alberto Vojtěch a vila Božinka

50°04'01.1"N 14°22'42.3"E

Jak jsem potkal Božínku

Když jsme s Jomarem studovali pobyt Jaroslava Haška v Praze, podle knihy Radko Pytlíka "Toulavé house", neměl jsem ani tušení, kde by mohla být v Praze na Smíchově, nebo v Košířích vila s tak krásným poetickým jménem Božinka. Netušil jsem ani, proč se tak jmenuje. Pokusme se vše vystopovat v historických datech.

Předně si vyjasněme, jaký vztah má Božinka k našemu bádání. Majitelem Božinky byl český cestovatel, etnoraf, botanik, spisovatel Alberto Vojtěch Frič * 8.9.1882 . Byl synem úspěšného pražského advokáta a náměstka pražského primátora, Vojtěcha Friče. Matka, Rozálie rozená Švagrovská, pocházela z rodiny roudnického měšťana a obchodníka. Byl pokřtěn po otci Vojtěch, jméno Alberto si zvolil jako španělskou variantu svého jména, aby se od otce odlišil. V letech 1901–1929 podnikl 7 cest do Jižní Ameriky a jednu do Severní, kde se soustředil jednak na sběr kaktusů, jednak objevování nových končin a sběr etnografických materiálů o divoce žijících indiánských kmenech. Po návratu ze své 5. cesty se Frič oženil s Dragou Janáčkovou, s níž měl syna Ivana Vojtěcha (* 1922), pozdějšího kameramana. Jeho vnuk Pavel Frič s manželkou Yvonnou se snaží zvýšit o A. V. Fričovi povědomí, které je v jeho rodné zemi dosti malé. A. V. Frič nebyl žádný suchar. Až jednou budou genealogové bádat , kde se vzaly v DNA čistokrevných paraguayských indiánů kmene Čamakoko, slovanské a keltské markanty vedoucí do Čech, je to právě Fričova zásluha. Někteří z nich mají totiž v žilách Fričovu krev.

Je znám Fričův postoj k německému nacismu. Nesl, podobně jako u Haška, známky šibeničního humoru a mystifikace. Karel Crkal v knize Lovec kaktusů píše: ...Již před válkou byl u nás r.1935 zavražděn německý emigrant Formis, bojující proti nacistům. Frič na to regoval tím, že zveřejnil pojmenování jedné své rostliny jako Rebucia Adolf Hitler. Když se na Božince zastavil Formisův vrah spolu s německým velvyslancem a chtěli rostlinu vidět, Frič prohlásil: "Tak pánové by se rádi podívali na rebucii adolf hitler? Tak to je pěknej schour pánové. Podívejte se, tady ho mám, nekvete to, jen to krní. To není nijak zajímavá rostlina, asi mně co nejdřív chcípne."...
....Na věčnou paměť nazval jeden rod kaktusů Gestapia. Ve svém systému jí zařadil hned vedle rodu Gangsteria.....

A. V. Frič se bohužel osvobození od německých nácků nedočkal. V roce 1944 se škrábl o hřebík tak nešťastně, že onemocněl tetanem, na který zemřel †4.12.1944.

Frič byl Haškův vrstevník a kamarád, často zval do Božinky, která byla dokončena v roce 1912, bohémskou společnost kolem Jaroslava Haška, E. A. Longena a jeho ženy Xeny Longenové. Když byl Hašek, někdy v první polovině roku 1913, podruhé vyhozen z redakce "Světa zvířat", pro své pokračující mystifikace čtenářstva tohoto listu, ujal se ho A. V. Frič, s cílem Haškovy převýchovy. Haškovi poskytl v Božince přístřeší i stravu, s jednou podmínkou: Přestane vymetat pražské lokály a věnuje se v této oáze klidu toliko spisovatelské činnosti. Tento převýchovný akt dokumentuje Václav Menger ve své knize "Lidský profil Jaroslava Haška". Haška, jak brzy Frič poznal, převychovat nešlo. Když vypil Fričovi celý vinný sklep, opustil Božinku i s Fričovými botami, které později zpeněžil. Frič byl však člověk velkorysý a Haškovi vše odpustil, zanechav nadobro jeho převýchovy.

Ze své třetí cesty do Paraguye sebou Frič přivezl indiana Čerwuiše, který trpěl záhadnou nemocí, jež decimovala indiánský kmen Čamakoko. Haška pobyt Čerwuiše v Praze inspiroval k napsání povídek "Indián a pražská policie" a "Indiánská povídka". Čerwuiš se vrátil úspěšně vyléčen do Paraguye spolu s Fričem na jeho čtvrté cestě.

Jaroslav Hašek, spolu s E.A. Longenem sepsali v prosinci 1920 divadelní frašku Ministr a jeho dítě, která reagovala na spor cestovatele A. V. Friče ( ve hře pod jménem A. B. Frik, jak uvádí ve svých vzpomínkách Longen nebo Hubert Frick, podle novinové zprávy o cenzuře hry ),  s tehdejším ministrem zahraničí Edvardem Benešem, se kterým se Frič skutečně setkal v Paříži v roce 1919. Vyjednával s ním pozici vyslance pro Jižní Ameriku, z čehož ale nakonec sešlo. I tak byl nicméně pověřen alespoň propagací a sjednáváním obchodů a dohod. Po návratu, z páté cesty do Jižní Ameriky v roce 1920, se Frič s ministerstvem zahraničí pro neshody rozešel a neváhal vyslovit i roztrpčení nad tím, co považoval na novém režimu za pokleslé. Svoje názory publikoval ve vlastním časopise „Osvěta“. Vice v diplomové práci " Osobnost A.V. Friče a jeho přínos pro české kulturní a vědecké prostředí"; Bc. Zdeňka Řezníčková; Liberec 2014.

Ale vraťme se k mým omylům při bádání po vile Božince. Nejprve mě zmýlil sám Menger, který ji nazývá "vila Boženka", ačkoliv jsem měl poslechnout Radko Pytlíka, který ji jmenuje správně v seznamu zjištěných pražských obydli Jaroslava Haška z "Toulavého housete", ale dopouští se stejného omylu v exkursu "Můj přítel Hanuška": Jak k zadržení intelektuálního "bezdomovce" došlo, vypráví Kuděj. Hašek šel do Prahy z Košíř, patrně z vily Boženky, kde bydlel u cestovatele Friče. Jak jsem zjistil později, název vily nepochází od nějaké dívky Boženky, ale od jména původní viničné usedlosti, která se na tomto místě nacházela. Jméno dostala, obdobně jako ostatní košířské usedlosti, po svém novém majiteli Dominiku di Bossi v roce 1666. Odtud Bossinka, v roce 1842 již jako Božinka, jak je patrno z mapy Josefského katastru . A zde je na mapě z roku 1938 .Tady jsem ji také náhodou objevil, když jsem hledal na Smíchově Demartinku.

Božinka přežila Friče asi o 60 let. Její poslední "majitel" ji nechal zchátrat tak, že musela být po roce 2005 zbourána. Zůstaly zde pouze náznaky jejích zdí. Dnes není po vile, která měla mnoho společného s našimi kulturními dějinami, zhola nic. Je  tu nějaká sklobetonová obluda. Inu dnešek si žádá hlavně bezohledný byznys. Není to škoda?

Místo, kde kdysi stávlala Božinka

Vila na historických fotografiích. Ten nápis o dr. Benešovi na fotce z roku 1921 možná nějak souvisí se sporem mezi Fričem a Benešem.

Těsně před demolicí v roce 2005 a poslední zbytky, které už také neexistují. Co tu dnes stojí si nezaslouží, aby bylo zde nějak prezentováno.