Heslo:

Marek jednoroční dobrovolník | Karel Marek

Výklad:

Porovnáme li vyprávění tlustého jednoročního dobrovolníka Marka v českobudějovickém vězení, určitě nám neuniknou určité charakterové a osudové paralely s životem Jaroslava Haška. Jeho impozantní nástup na vojnu v civilu a s cylindrem, pobyt ve vojenské nemocnici, aféry ve Světě zvířat, možná i finta s "Krankenbuchem", protiválečné názory, odpor k monarchii. Je to vlastně Haškova zpověď vložená do úst jednoročákovi Markovi.

Hašek si tímto jednoročním dobrovolníkem zcela jistě připomněl svého přítele, spolužaka z obchodní akademie, Karla Marka. Co o tom přátelství dnes víme. Nejstarší svědectví nám podává Václa Menger ve své knize "Lidský profil Jaroslava Haška" Žilo se v komuně. Dělaly se společné komposice a když byly peníze, i flámy. Společnost je zachycena na této fotografii, pořízené pravděpodobně u Janotů . Podnět ke vzniku společnosti, která dostala jméno "Želva" dali svornou silou Hašek i Marek, který namaloval karikaturu vesnického byrokrata a Hašek doplnil básní "Člen venkovské jsem deputace", vše věnováno "Želvě".

Z Mengerova vyprávění se dále dozvídáme, že Karel Marek měl bratra Jaroslava, a že Hašek docházel do jejich rodiny, kde často poslouchal vyprávění jejich otce, veterána z bitvy u Custozzy. Další svědectví přinesl Zdena Ančík, kterému vdova po Karlu Markovi, Marie, předala tři neznámé fotografie, které Hašek s Markem zinscenovali pro pobavení společnosti. Na první je žebrající Hašek, škemrá almužnu na obtloustlém pánovi v klobouku, to je Karel Marek, a pánovi v cylindru, kterého se zatím nepodařilo identifikovat. Na druhé jakýsi zřízenec otevírá okované dveře, čemuž přihlíží Karel Marek, Jaroslav Hašek, s očima v sloup, netrpělivě čeká. Tu třetí fotografii, kde Hašek s Markem hrají karty se nepodařilo objevit.

Augustin Knesl nám doplnil další, poměrně přesné údaje o Karlu Markovi v seriálu "Švejk a ti druzí", takže lze sestavit dosti podrobnou Markovu biografii. Základní data jsou sestavena podle policejní přihlášky a archu soupisu pražského obyvatelstva. Zde se nám potvrzuje, že poslední bydliště bylo na Vinohradech, Vocelově ulici č.p.602. Otec byl Jan Marek narozený roku 1841 a byl listonošem [Briefträger], původním povoláním obuvník. Jeho první žena se jmenovala Kateřina rozená Vojta, *1842-†8.4.1878 a spolu měli syna Františka *24.6.1869 starší, nevlastní bratr Karla. Ten se oženil a pracoval jako poštovní zřízenec. Dvě děti (Emílie *1871-†1873 a Emílie *1874 -†1874) z tohoto manželstí krátce po narození zemřely.

Po smrti Kateřiny se Jan Marek znovu oženil s Annou, rozenou Kronátovou *1860. Jako první se jim narodil syn Jaroslav *24.4.1881 , starší, vlastní bratr Karla, i ten se oženil a pracoval jako magistrátní účetní akcesista ( o něm se zmiňuje Menger). Pro úplnost ještě doplňme dvě děti z tohoto manželství, které však záhy po narození zemřely (Božena *†1883 a Berta *1886-†4.11.1890).

Karel Marek se narodil 5.5.1834 na Novém Městě pražském č.p. 1648 a dne 11.5. byl pokřtěn jako Karel Boromejský Jan v nedalekém kostele sv. Vojtěcha . Absolvoval čtyři třídy gymnázia a v letech 1902 - 1905 studoval na Českoslovanské obchodní akademii v Resslově ulici. Stejně, jako Jaroslav Hašek, neseděli však spolu v jedné lavici, jak píše Ančík, protože Hašek na akademii studoval v letech 1899-1902. Marek nastoupil vojenskou prezenční službu jako jednoroční dobrovolník k pražskému pěšímu pluku č. 28. Školu jednoročních dobrovolníků však neabsolvoval a když bylo zjištěno, že nedokáže velet v německém jazyce, byl superarbitrován, poslán do "civilu". Pracoval jako "účetní asistent městského důchodu na Král. Vinohradech." Někdy kolem roku 1910 se seznámil s Marií Novotnou, údajně švadlenkou, se kterou se oženil dne 29.9.1917 v kostele sv. Štěpána na Novém Městě pražském . Měli spolu dcery Jaroslavu a Hanu. Po Haškově návratu z Ruska se podle pozdějšího  svědectví Marie Markové ještě její manžel, Karel Marek, s Jaroslavem Haškem před jeho smrtí setkali.

Bohužel osud Karla Marka se naplnil 15. 5. 1945, kdy zemřel na následky strádání v terezínském vězení. Důvod, proč byl v Terezíně vězněn se nepodařilo zjistit, ani kde byl pochován.

Augustýn Knesl ještě uvádí ve svém seriálu z roku 1983, že s paní Marií Markovou a dcerami Jaroslavou a Hanou hovořil. Možná, že žijí někde jejich potomci a možná že mají ještě nějaké dokumenty, o kterých se Knesl zmiňuje. Budu rád, když se mi ozvou. Rád bych to doplnil na této stránce Haškova kamaráda, jehož nesmrtelnost Hašek zajistil právě románovou postavou jednoročního dobrovolníka Marka.

II-02

Panovalo ticho jako v soudní síni, kde soudí vraha a předseda soudu spustí: „Poslyšte rozsudek.“
A právě takovým hlasem pronesl plukovník: „Jednoroční dobrovolník Marek odsuzuje se: jednadvacet dní verschärft a po odpykání trestu do kuchyně škrábat brambory.“
Obraceje se ke škole jednoročních dobrovolníků, dal plukovník rozkaz k seřazení. Bylo slyšet, jak rychle se rozdělují do čtyřstupu a odcházejí, přičemž plukovník řekl k hejtmanovi Ságnerovi, že to neklape, aby s nimi na nádvoří odpůldne opakoval kroky.
„To musí hřmít, pane hejtmane. A ještě něco. Málem bych byl zapomněl. Řekněte jim, že celá škola jednoročních dobrovolníků má po pět dní kasárníka, aby nikdy nezapomněli na svého bývalého kolegu, toho lumpa Marka.“
A lump Marek stál vedle Švejka a tvářil se úplně spokojeně. Lépe to už s ním dopadnout nemohlo. Je rozhodně lepší škrábat v kuchyni brambory, modelovat blbouny a obírat žebro než řvát s plnými kaťaty pod uraganním ohněm nepřítele: „Einzelnabfallen! Bajonett auf!“

Od divisijního soudu přibyl právě včera v noci na „hauptvachu“, kde byl držán pod stráží. Současně s ním dodán byl do plukovní kanceláře přípis divisijního soudu, nesmírně zmatený, ve kterém se poukazuje na to, že v tomto případě nejde o vzpouru, poněvadž jednoroční dobrovolníci nemají čistit záchody, nicméně že však jde o „Subordinationsverletzung“, kterýžto delikt může být prominut řádným chováním v poli. Z těchto důvodů že se obžalovaný jednoroční dobrovolník Marek posílá zpět k svému pluku a vyšetřování o porušení kázně zastavuje se až do konce války a že bude obnoveno při nejbližším přestupku, který spáchá jednoroční dobrovolník Marek.,

...Jednoroční dobrovolník Marek dal si ruku na srdce. „Budu zaznamenávati s opravdovou láskou slavné dny našeho batalionu, zejména dnes, kdy je ofensiva v plném proudu a kdy to přijde do tuhého, kdy pokryje náš batalion svými hrdinnými syny bojiště. Svědomitě zaznamenám vám běh všech událostí, které se musí dostavit, aby stránky dějin našeho batalionu byly naplněny vavříny.“...

...Hejtman Ságner neměl příliš dlouhou rozmluvu s účetním šikovatelem Vaňkem. Upozornil ho jedině na to, že prozatím batalionsgeschichtsschreiber, jednoroční dobrovolník Marek, bude se nalézat ve vagoně se Švejkem.
„Mohu vám říct jen tolik, že ten muž Marek jest, abych tak řekl, podezřelý. Politisch verdächtig. Můj bože!

„Tak vidíš,“ řekl Švejk k jednoročnímu dobrovolníkovi, „už jsem zde zas.“
„Dovol, ať tě očuchám,“ řekl mile dojat jednoroční dobrovolník Marek, „hm, opravdu smrdíš kriminálem.“
„Jako vobyčejně,“ řekl Švejk, „bylo to jenom malinký nedorozumění; a co ty děláš?“
„Jak vidíš,“ odpověděl Marek, „házím na papír hrdinné záchrance Rakouska, ale nějak mi to nechce jít dohromady a je to samé enóno. ?

To jsou dvě z těch tří fotografií, které zmiňuje Ančík

Rodný dům Karla Marka