Slovníček

Jaroslav Hašek má na mysli Českoslovanskou akademii obchodní, tehdy v Resslově ulici č.p.1780, kterou on sám absolvoval v letech školních 1899/1900 - 1900/1901 - 1901/1902. Zde také nalezl ve spolužácích své kamarády a přátele Ladislava Hajka Domažlického, Eduarda Drobílka, Jána Čulena a Karla Marka.

Škola byl založena v roce 1872 a sídlila v té době v domě na Starém Městě vedl železářství "U Rotta" na Malém náměstí. Vyučování v nové budově č.p. 1780 v Resslově ulici, bylo zahájeno v roce 1892 a zde také Hašek studoval. Další osud školy naleznete na jejich stránkách. Po různých reorganizacích a změnách názvu se nakonec, snad nadlouho, vrátila k původnímu názvu a tradicím i když v budově, kterou navštěvoval Hašek již nesídlí.

V románu se vykytuje pouze v souvislosti s tím, že fedkurát Otto Katz také vystudoval obchodní akademii. A skutečně, jeden Otto Katz, pozdější spolumajitel továrny na zpracování řepkového oleje v Libni, Českoslovanskou obchodní akademii absolvoval v roce 1881 tedy ještě před Haškovým narozením. Jestli je to náhoda nebo se s tímto Katze Hašek někdy setkal a použil jeho jméno v románu jsem se pokusil řešit na stránce románového Otto Katze.

S obchodní akademií se také setkáváme v několika povídkách i v Dějinách strany mírného pokroku v mezích zákona.

Polní kurát Otto Katz měl ještě pestřejší minulost než slavný arcibiskup Kohn.
Studoval obchodní akademii a sloužil jako jednoroční dobrovolník. A vyznal se tak dobře v směnečném právu a ve směnkách, že přivedl za ten rok obchodní firmu Katz a spol. k bankrotu tak slavnému a podařenému, že starý pan Katz odjel do Severní Ameriky, zkombinovav nějaké vyrovnání se svými věřiteli bez vědomí posledních i svého společníka, který odjel do Argentiny.

Na Moravě zavřeli redaktora, který se opovážil tvrdit, že Čechové jsou Slované. Zabaveno bylo každé slovo, které se tomu či onomu policajtovi nelíbilo, pražské policejní ředitelství spálilo na 1200 exemplářů zabavené knihy "Dějiny české hudby", a když bylo podniknuto tažení proti československé obchodní akademii v Praze pro její velezrádný titul, málem, že se nedostal před válečný soud prof. Zykán, v jehož bytě našli a zabavili rukopis přednášek nauky o zboží díl II.: "Něco o skořici, vanilce, pepři a jiném koření".

Jediný muž poskytl nám z venkovského obyvatelstva pomocné ruky, a to byl nezapomenutelný Josef Kratochvíl, syn hostinského a majitele usedlosti v Letňanech. Dobrý ten člověk propadl kdysi třikráte na Československé obchodní akademii v Praze a uznal za rozumnější místo kontokorentů zhotovovat sedlákům účty za syrečky a pivo.

Pamatuji se, že před léty, ‘kdy moje strana ještě neexistovala, přítel Stanislav Minařík, právě tenkrát vyhozený z obchodní akademie, seděl v Tůmově kavárně se mnou a s přítelem Hájkem Domažlickým a díval se upřeně na jeden bod. Bodem tím byl revolucionář Ziegloser. Tu Minařík, dívající se na toho muže, který si utíral skřipec, zvolal: „Tamhle je Ziegloser z Omladiny. Být více takových lidí v Čechách, tak by bylo po obchodní akademii.“

To pravím já, o němž se odjakživa tvrdilo, že jsem s domovníky v poměru nepřátelském. Ano, páni voličové, přiznávám se, že je to pravda. Od té chvíle, co jsem vystoupil z Českoslovanské obchodní akademie a oddal jsem se cestovatelství a spisovatelství, a shledal jsem, že domovníci zavírají domy o desáté hodině, v zimě dokonce prý o deváté, o čemž jsem se osobně však nepřesvědčil, protože jsem domů nikdy o deváté nebo o desáté hodině nepřišel, od té doby jsou mi domovníci živlem protivným.