Heslo:

♣ Vratislav Mayer

Výklad:

*26.6.1885 - †18.8.1958, bratr Jarmily Haškové rozené Mayerové, byl malíř sgrafit.  Bratři Mayerové stranili Haškovi, když jejich rodiče bránili Jarmile v této známosti, a umožňovali milencům schůzky. Ve svých profesích se „potatili“. Jejich otec, Josef Mayer byl pražský stavitel a štukatér. Další jeho synové Pepa Mayer (* 10.4.1881 + 6.12.1963) a Jaroslav Mayer (*14.9.1889 - 24.2.1966) byli architekti.

Mayerovi žili nejprve na Královských Vinohradech , později v Dejvicích , ale na této přihlášce již Vratislav zapsán není a nepodařilo se mi zjistit jeho další bydliště.

Jeho sgrafita byla například na domě Mayerových v Jaselské ul. čís. 291/11, Praha Dejvice, ale při pozdější „opravě“ domu vzala za své. Stejně jako jeho bratr Josef i jeho švagr Jaroslav Hašek, upadl v době války do ruského zajetí. V roce 1917 se Vratislav s Haškem potkává v Kyjevě, kde Haškovi předal medailonek s obrázkem malého Ríši Haška. Ten pak Hašek nosil při sobě po celou dobu pobytu v Rusku.

Vratislavovo jméno se též objevilo i v povídce "Největší den Folimanky" z roku 1914. Popisuje v ní událost z roku 1897, to bylo Vratislavovi 12 let a Mayerovy skutečně bydleli v té době na Vinohradech v č.p. 276 v ulici Komenského - dnešní Belgické.

Akademický malíř Vratislav Mayer není sice, jak můžeme tvrditi s čistým svědomím, žádnou politickou veličinou, avšak uznali-li jsme za nutné promluviti o architektu Josefu Mayeru, nemůžeme jinak, nežli zmíniti se též o Vratislavovi, byť by i tento vysoce nadaný muž neměl nic společného se stranou mírného pokroku v mezích zákona, aniž s jakoukoliv stranou politickou vůbec. Neboť, pohybovali-li jste se kdy v kruzích umělců, neslyšeli jste nikdy mluviti o panu Mayerovi, tom či onom. Zeptejte se: „Znáte pana Mayera?“ Pokrčí se rameny. Ale optáte-li se: „Znáte bratry Mayery?“, odpoví vám každý: „Jakpak bych je neznal!“ Nebyli bychom věrnými historiky, kdybychom přezírali ty, kdož zdánlivě nepatří do politického rámce tohoto spisu, a před zraky čtenářů nerozvinul by se správný obraz vývoje této nejmladší politické strany, kdybychom nezařadili sem osoby, které sice ani přímo, ani nepřímo nezasáhly do dějin politických, ale které stály blízko těm, kdož jakýmkoliv způsobem stali se strůjci či podílníky na různých závažných momentech našeho života politického.

A tak ho nejraději poslouchal architekt Josef Mayer, který z maďarštiny nezná ani slova. „Mluv, Honzo, maďarsky,“ říkal mu často, a Honza maďarsky mluvil, vyrážeje ze sebe různé příšerné zvuky, a skončilo to vždy teprve tenkrát, když jsem přišel já, o kterém bylo známo, že maďarsky znám aspoň tolik, aby mně Honza nerozuměl. Jednou vzal mne stranou a řekl: „Člověče, oni myslejí, že umím maďarsky. Tak je nech při tom.“ a jeho bratr Vratislav Mayer, akademický malíř, jehož sgrafita jsou dnes nejlepšími v českém výtvarném umění.

Ve Folimance přespával Vratislav Mayer z Komenského ulice na Vinohradech. Přespával tam zlé časy, velmi kruté časy, kdy otcové podpisují vysvědčení svých synů. A tu se přihodilo něco, co ještě dodnes Nuselákům neslouží ku cti.

Děti Josefa Mayera a Josefiny Einöderové, s laskavým svolením Richarda Haška ml.

Medailonek s fotografiemi Jaroslava Haška (na vrchní straně) a jeho syna Richarda (uvnitř). Je to ten medailonek, který v Kyjevě Haškovi předal Vratislav Mayer.