MAYER VRATISLAV, SLAVNÝ MALÍŘ SGRAFIT

 

Akademický malíř Vratislav Mayer není sice, jak můžeme tvrditi s čistým svědomím, žádnou politickou veličinou, avšak uznali-li jsme za nutné promluviti o architektu Josefu Mayeru, nemůžeme jinak, nežli zmíniti se též o Vratislavovi, byť by i tento vysoce nadaný muž neměl nic společného se stranou mírného pokroku v mezích zákona, aniž s jakoukoliv stranou politickou vůbec. Neboť, pohybovali-li jste se kdy v kruzích umělců, neslyšeli jste nikdy mluviti o panu Mayerovi, tom či onom. Zeptejte se: „Znáte pana Mayera?“ Pokrčí se rameny. Ale optáte-li se: „Znáte bratry Mayery?“, odpoví vám každý: „Jakpak bych je neznal!“ Nebyli bychom věrnými historiky, kdybychom přezírali ty, kdož zdánlivě nepatří do politického rámce tohoto spisu, a před zraky čtenářů nerozvinul by se správný obraz vývoje této nejmladší politické strany, kdybychom nezařadili sem osoby, které sice ani přímo, ani nepřímo nezasáhly do dějin politických, ale které stály blízko těm, kdož jakýmkoliv způsobem stali se strůjci či podílníky na různých závažných momentech našeho života politického.

A ježto jsme vylíčili, jak důležitou roli hrál architekt Pepa Mayerů v organizační odbočce u Bláhů, jest třeba věnovati jednu kapitolu též Mayerovic Slávovi, neboť, poznáte-li Mayera jednoho, jest nutno, abyste poznali i druhého, popřípadě třetího a čtvrtého, neboť ačkoliv každý z nich jednotlivě reprezentuje se jako umělec, jeho osobní vlastnosti vyniknou teprve a zazáří vám prudce do očí, postavíte-li ho vedle některého bratra. Proto mluví se všude o bratřích Mayerech, a proto i my zavděčíme se zajisté veřejnosti, zařadíme-li vedle portrétu architekta Josefa Mayera některého z jeho tří bratrů - Vratislava, akademického malíře, jak již bylo řečeno, či architekta Jaroslava Mayera nebo Mayera Vladimíra. Vyvolili jsme Vratislava, jako nejstaršího z těchto tří. O jeho zásluhách a kvalitách uměleckých nebudeme se tuto šířiti, neboť učinil tak v jednom z letošních čísel umělecké publikace Dílo malíř Alois Kalvoda  a učinil tak svým povolaným perem zajisté věcněji a výstižněji, nežli by mohl autor tohoto spisu. A prohlašujeme, že praví-li mistr Kalvoda, že Vratislav Mayer vyšinul se poslední velkou prací na rodinném domě v Dejvicích rázem mezi nejpřednější umělce svého druhu, že nevíme, co bychom proti tomu mohli namítat. Jako příslušníkům strany mírného pokroku bylo by nám sice příjemnější, kdyby se byl nevyšinul tak ,rázem’, nýbrž kdyby byl pokračoval jen mírně, krůček za krůčkem, k vytouženým metám, avšak vzdor svému pospěchu je nám tento mladý umělec velice sympatickým a ostatně neshledali jsme v této ukvapenosti nic vybočujícího z mezí zákona.

Charakterizujíce Josefa Mayera, nezmínili jsme se ani slovem o jeho půvabech osobních. Nechávali jsme si to schválně pro tuto kapitolu. Neboť, chcete-li popsat některého Mayera, učiníte nejlépe, popíšete-li všechny čtyři. Tito čtyři bratří Mayerové nejsou si tuze podobni. Stejně jako charaktery různí se i jejich tváře, jen jistá pružnost a svižnost, snědá barva pleti a jakýsi zvlášť u Pepy a Slávy nápadný rys semitský jest vlastní všem. Avšak kdežto Pepa se svým černým knírkem a kovově černým vlasem činí dojem Pařížana, má černý Sláva se svým divokým obočím vzhled Slovana z jihu, hnědovlasý Jaroslav vypadá jako trochu temperamentnější Němec a nejmladší, osmnáctiletý Vladimír jest hrdým, že má v sobě cosi anglického. Tedy rozuměj dobře: žid z Paříže, žid z jihu, žid z Anglie a žid z Pruska. Nejlepší na věci je, že tito čtyři židé jsou nejen čistokrevní Češi, ale i čistokrevní katolíci. Netvrdíme ovšem, že by si na této své čistokrevnosti nějak zakládali. Jsou kosmopolitáni, vyhýbají se politice a jsou neteční k otázkám víry. Nejmladší Vladimír pěstoval sice kdysi politiku a byl sociálním demokratem. Ale to bylo v těch zlatých dobách, kdy jako utiskovaný sekundán musil se cítiti proletářem. Tehdy si opsal, či dokonce snad napsal i báseň:

„Kladivo, péro ve znaku
červenobílých bídáků“

- pokračování není nám známo. Avšak i tento mladý muž, když přestal býti utiskovaným realistou, rozvinul se v povahu uměleckou a tudíž nepolitizující.

Pokud se týče Mayera Vratislava, nezabýval se politikou nikdy. Je to vážný mladý muž, který chodíval na plesy, aby tam netančil, a do hospody, aby tam nepil. Jako Pepa, tak ani Sláva nekouří. Ale kdežto Pepa nekouří a nepije prostě proto, že ,to pro něj není’, Sláva nepije a nekouří zásadně. Je to muž zásad, je to muž kázně. Je starším bratrem svého staršího bratra. A tím je snad řečeno všecko.

 

Digitalizováno