Karanténa | Válečná nemocnice Pardubice

50°01'27.1"N 15°45'38.4"E

Ve druhé dekádě prosince roku 1920 zde pobýval při repatriaci v karanténě Jaroslav Hašek se svou ženou Alexandrou Lvovou. Při návratu z Ruska překročili dne 4. 12.1920 hranice Estonské republiky. Hašek o tom píše v povídce "I vyklepal prach z obuvi své". Z Estonské Narvy odjeli vlakem do Talinu a odsud parníkem Kypros do Štětína. Dochovalo se transitní vízum na Haškovo jméno, s datem 8.12.1920, právě z přístavu Štětín. Již 9.12. pokračovali vlakem, asi přes Berlín, do Československa, kam dojeli kolem 12.12.  a byli umístěni v karanténním táboře v Pardubicích. Pokoušel jsem se nalézt nějaké záznamy o Haškově pobytu v Pardubicích v SOA Zámrsk, SOkA Pardubice a VÚA Praha, s negativním výsledkem. Materiály z té doby byly skartovány.

Je velmi pravděpodobné, že se zde Jaroslav Hašek setkal i s oberfeldkurátem Lacinou, který zde v té době v nemocnici sloužil jako duchovní správce.

Válečná nemocnice v Pardubicích byla vybudována krátce po vzniku první světové války, koncem roku 1914 a počátkem roku 1915 na vojenském cvičišti poblíž pardubického nádraží. Byla to největší nemocnice svého druhu v Rakousko - Uhersku. Jednalo se celkem o 365 většinou dřevěných baráků, v pěti odděleních. Páté oddělení bylo po válce určeno pro karantenní účely zejména v rámci repatriace, proto se celému areálu říkalo "Karanténa". V některém z baráků tohoto oddělení pobýval i Jaroslav Hašek a Šura. Téměř všechny objekty vzaly za své při výstavbě sídliště Dukla po druhé světové válce.

  Abyste si tuto dobovou mapu mohli porovnat s tou současnou, je nutné ji pootočit o 90⁰ vpravo.