|
Pokřtěn jako Oskar Prochaska, byl rakousko-uherský konzul původem Čech,
narozen
v Adamově *12.7.1876  v rodině advokáta
Ferdinanda Prochasky a Olgy von Lachnit, pocházející z rodiny zemského
advokáta v Brně. 10.1.1912 Oskara Prochasku přijal za vlastního Oskar, rytíř
z Lachnitu a od tohoto data se z něj stal šlechtic Prochaska - Lachnit. Působil před první
světovou válkou jako konzul v Prizrenu (dnes Kosovo) a poté ve Skopje (dnes
hl. m. Makedonie). Jeho činnost téměř zapříčinila (nechtěně) začátek
1.světové války o dva roky dříve. V roce1912 po svém přesunu z Prizrenu do
Skopje ztratil konzul Procházka náhle spojení, což vyvolalo ve Vídni mnoho
dohadů a rakouský tisk vyzýval k ozbrojenému zásahu proti Srbsku. Rakouská
vláda vyslala do Skopje svého diplomata, který našel Procházku v pořádku a
od Srbů zjistil, že mu kontrolovali poštu a na nějakou dobu ho i zavřeli,
jelikož vykonával činnost neslučitelnou s postavením diplomata. Konkrétně
byl obviněn z toho, že agitoval mezi kosovskými a makedonský mi Albánci, aby
padli za císaře pána v boji proti Srbům. Podle "zuřivého reportéra" Egona E.
Kische se ale věci měli trochu jinak
*) – Procházka prý poslal do Vídně telegram,
který snaživý úředník na poště přeložil tak, že Procházka neposlal telegram
se sdělením, že se již nachází ve Skopji (srbsky „u Skoplje“), nýbrž že je
„uskopljen“, tj. vykastrován: Náš soused se
rozhlédl po promoklých hostech kavárny, jestli je někdo neposlouchá, a tiše
řekl: „Jak se to stalo, jsem se dozvěděl až ve Vídni. Telegram, který jsem
poslal prostřednictvím našeho důvěrníka, zněl: 'stryc dragotin u skoplje',
německy: 'Strýček Karl ve Skoplje'. Strýček Karl myslel mě - v telegramu
bylo samozřejmě i jiné jméno, ale to vám nemohu říct. Nyní se musela
telegrafistovi zdát dvě slova „u skoplje“ nesrozumitelná. Bylo to jen pár
dní, co byl turecký název města Üsküb změněn na ›Skoplje‹. Na druhou stranu
slovo „uskopljen“ znal každý telegrafní úředník v zemi, která se živí chovem
skopového a ročně promění přesně čtyři a půl milionu beranů v berany pro
exportní účely. Úředník tedy přidal písmeno „n“ a Vídeň obdržela telegram se
slovem „uskopljen“. Z tohoto pramálo vznešeného důvodu
mohla válka vypuknout o dva roky dříve.
Oskar Procházka zemřel - †26.7.1945 ve Vídní,
kde žil od konce 1. světové války.
Hašek se o něm zmiňuje v románu dvakrát. Dále se
jméno konzula Procházky objevuje v humoresce
"Bojovnost vídeňských křesťanských sociálů."
ve které zejména popisuje průběh nemoci Imbecillitas bellicosa, válečné
zblbnutí.
Na závěr si připomeňme čtyřverší "Konsul
Prochaska" od
Františka Gellnera:
Na Balkáně situace
plodí stálé komplikace:
vznikla nová otázka,
zvaná konsul Prochaska.
|
|
A ten pacholek supák hned to
udal, poněvadž za mnou slídil jak červenej pes. Nešťastnou
náhodou ještě nad tím nápisem byl jinej: ,My na vojnu nepůjdeme,
my se na ni vyséreme’, a to bylo v roce 1912, když jsme měli jít
do Srbska kvůli tomu konsulovi
Procházkovi.
|
|
"...Pamatuji se dobře, že asi
před dvěma lety jsem prohlásil v rozmluvě s panem okresním
hejtmanem, že Itálie, bylo to v době balkánské války při aféře
našeho konzula Prohasky,
čeká na nejbližší příležitost nás zákeřně napadnout. - A teď to
máme!" |
|
A teď do toho přišel pan
Procházka.
Byl ve vinárně a koupil si Reichspost. Ke svému ustrnutí přečetl
si: „Konsul Procházka
ermordet“ a ustrnulý pan Karel Waldhammer četl dál: „Jak se nám
sděluje, počínali si Srbové s panem
Procházkou
ukrutně. Rozpárali mu napřed břicho a pak prodávali jeho střeva
mezi srbským obyvatelstvem Skoplje pro štěstí, jeden centimetr
za pět dinárů.“ |
