Heslo:

obrst Schröder | Schlager Karl

Výklad:

Velitelem pěšího pluku č. 91 nikdy nebyl plukovník Schröder. Jomar Hønsi probádal všechny možné dokumenty týkající se velení IR91. Zaměřil se na dobu, kdy u pluku sloužil Jaroslav Hašek a zjistil, že velitelem byl plukovník Karel Schlager. Je to patrné ze žádosti o jeho přijetí do svazu Československé armády "co gážista ve výslužbě". Žádost podal a podepsal Karl Schlager 27.12.1918. Žádosti bylo vyhověno 12.1.1920. Tím pro Karla Schlagera skončila dlouhá vojenská kariéra. Pro nás je podstatné, že součástí žádosti je rubrika "Dosavadní vojenská činnost", kde je zapsána vlastnoručně jeho celá vojenská kariéra od roku 1878, kdy začal jako kadet u mysliveckého praporu č. 6 v Praze, až do jeho penzionování 30.11. 1918. I když byl již jednou v roce 1911 penzionován, tak opět byl povolán po vypuknutí války do armády a od 25. srpna 1914 se stal velitelem náhradního praporu pěšího pluku 91  a místním velitelem v Č. Budějovicích a v Brucku an der Leitha. IR91 velel tedy po celou dobu, kdy pod jeho hlavním velením sloužil i Jaroslav Hašek. Od 26.7.1915 sloužil až do konce války u IR35 v Székesfehérváru jako velitel rekonvalescenční jednotky (během mé vojenské služby se tomu říkalo REKO, byl to útvar o velikosti roty v areálu ÚVN Střešovice a velel tomu jistý mjr. Pikola. Zde probíhala pod jeho velením rekonvalescence vojáků základní služby. Blahodárné účinky jeho léčebných metod jsem poznal na vlastní kůži, když mě poslal týden po operaci tříselné kýly mýt hajzly). Podle svědectví Bohumila Vlčka, Haškova spolubojovníka, který popsal ve své kratičké studii, románové " Vojenské figury" ,  byl plukovník Schlager starý a vážený pán, jinak neškodný. Je zajímavé, že Vlček o něm píše jako o Schröderovi a nezmiňuje se o jeho skutečném jméně.

 Zbývá jen vysvětlit, proč Hašek pozměnil v románu jeho jméno.Když v roce 1917 publikoval v Rusku novelu Dobrý voják Švejk v zajetí, psal o plukovníku Schlagerovi. Možná, že při psaní románu již pravé jméno velitele zapoměl. Vždyť od setkání s ním uplynulo 6 let. Když Hašek psal román, tak Schlager ještě v Praze na Smíchově, Dvořákově ulici 1245 (nyní Pecháčkova), žil. I když je to jen spekulace, jméno tedy mohl Hašek pozměnit, aby se s ním nedostal do nějakého konfliktu.

Plukovník Karel Schlager se narodil 16.12.1859 v Praze a zemřel v rovněž v Praze  11.12.1936 . Byl ženat s Annou Unfriedovou, podle policejních přihlášek bylo manželství bezdětné.

Za tři dny objevila se v Pesti Hirlapu, Šoproňských listech a v Pozsony Napló tato úřední zpráva od velitelství pěšího pluku čís. 91: "C. k. velitelství pěšího pluku čís. 91, dříve v Čes. Budějovicích, nyní v Brucku n. Litavou, prohlašuje, že není pravdou, že by byly v Királyhidě způsobeny výtržnosti příslušníky tohoto pluku pod vedením praporčíka Dauerlinga.

Celá záležitost jest pouhým ničemným výmyslem a proti šiřitelům a původcům nepravdivé zprávy bude zakročena soudně. Pravdou je, že jeden z civilního obyvatelstva choval se urážlivě k důstojnickému sluhovi a že byl za své chování na místě po právu ztrestán, když se dopustil vůči příslušníku naší statečné armády hrubého násilí.

Velitel c. a k. pěš. pl. č. 91 plukovník Schlager."

To zas má náš obrst Schröder pěknou radost. Nedovedete si ani představit, jak na něho účinkují plukovní affairy. Lítá po dvoře jako pominutý hafan a vysunuje jazyk jako mrcha-kobyla.

Obrst Schröder přijel na mne přímo na koni a div mne nepovalil na zem. ,Donnerwetter,’ zařval, až to bylo slyšet jistě na Šumavě, ,was machen Sie hier, Sie Zivilist?’ Odpověděl jsem mu slušně, že jsem jednoroční dobrovolník a že se zúčastňuji cvičení.

Plukovník Schröder nemá rád majora Wenzla. Je to vůbec divný pavouk. Hejtman Ságner, který má na starosti školu jednoročních dobrovolníků, vidí v Schröderovi pravý typ vojáka, ačkoliv plukovník Schröder nebojí se ničeho tak jako toho, kdyby měl jít do pole. Ságner je chlap všemi mastmi mazaný a stejně jako Schröder nemá rád reservní důstojníky.

Plukovník Schröder se zalíbením pozoroval bledý obličej nadporučíka Lukáše, s velkými kruhy pod očima, který v rozpacích nedíval se na plukovníka, ale úkradkem, jako by něco studoval, díval se na plán dislokace mužstev ve vojenském táboře, který byl také jedinou ozdobou v celé kanceláři plukovníka.
Před plukovníkem Schröderem bylo na stole několik novin s články zatrženými modrou tužkou, které ještě jednou přelétl plukovník zběžně, a řekl, dívaje se na nadporučíka Lukáše:
„Vy tedy již o tom víte, že váš sluha Švejk nalézá se ve vazbě a bude pravděpodobně dodán k divisijnímu soudu?“

„Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, že jsem opět zde,“ ozval se ode dveří Švejk s takovou upřímnou nenuceností, že rázem se nadporučík Lukáš vzpamatoval. Od té doby, kdy mu oznámil plukovník Schröder, že mu opět pošle Švejka na krk, nadporučík Lukáš si v duchu každý den oddaloval ono setkání. Každého rána si říkal: „On ještě dnes nepřijde, on tam snad něco provedl a oni si ho tam ještě nechají.“

...psaní bylo vynuceno okolnostmi, když kuchař okultista nadobro si rozlil ocet s plukovníkem Schröderem, který mu dosud držel palec, ale na kterého se při večeři na rozloučenou s důstojníky maršbatalionu opět, nešťastnou náhodou, nedostala porce rolované telecí ledviny, a plukovník Schröder ho poslal s marškumpačkou do pole, svěřiv důstojnickou kuchyni pluku nějakému nešťastnému učiteli z ústavu slepců na Klárově.

„To je ale svinstvo od regimentu,“ řekl nadporučík Lukáš, „pustit nás takhle bídně do světa.“
Nastal vzájemný šepot mezi fähnrichem Wolfem a nadporučíkem Kolářem, že plukovník Schröder za poslední tři neděle poslal na své konto do vídeňské banky 16.000 K.

Jako máš toho burše majora Wenzla, ten vo svým pánovi jinak neřekne, než že je to kus zatracenýho, idiotskýho blbouna, a pucflek obrsta Schrödera, ten když o svém pánovi mluvil, jinak ho nenazval než pochcanou potvorou a smradem smradlavým. To máš vod toho, že se to každej burš naučí vod svýho pána. Kdyby pán sám nenadával, tak by to po něm pucflek nevopakoval.