Heslo:

kartáč | granát | šrapnel

Výklad:

Vývoj munice je nejlepším důkazem, jak vědeckotechnická revoluce postupuje i ve zdokonalování zabíjení lidí: Nejprve se střílely koule kamenné později kovové.

Potom vynalezli granát, což je dělostřelecká munice určená k ničení živé i neživé síly nepřítele, vybuchující v nepřátelských řadách po dopadu na zem nebo později s časovačem mohl vybuchovat je ještě za letu.

Dalším vynálezem byl kartáč, to je dělostřelecká munice určená k ničení živé síly na malou vzdálenost. Používala se nejčastěji od 17. do 19. století. Jedná se o plechový či lepenkový válec naplněný nevelkými tělísky (kuličky, sekané olovo, hřebíky), které byly vymeteny z hlavně prachovou náplní. 

Henry Shrapnel (1761 - 1842) spojil vlastnosti granátu a kartáče a vymyslel střelu, které se po něm jmenuje šrapnel, mezi vojáky se mu říkalo šrapák. Střelu (6) naplnil asi třemi sty olověnými kuličkami (2) zalitými pryskyřicí nebo sírou (5), aby se neměnilo těžiště projektilu. Navíc tato fixační látka při výbuchu vytvořila obláček, který usnadňoval sledování a nastavení parametrů střelby. Ve špičce  je časovací zařízení (3) s roznětkou (4), která zapálí nálož klasického střelného prachu (1) ještě ve vzduchu, optimálně 80m před cílem. Exploze způsobí vymrštění smrtícího obsahu tak, že mohl šířit zkázu v pásmu asi 90 m v trajektorii projektilu. Za tímto pásmem již kuličky nemají smrtící účinek i když létají do vzdálenosti asi 500 metrů. Pro úplnost: (7) - nábojnice se zápalkou naplněná hnací výbušninou, většinou střelnou bavlnou (8), která umožňuje maximální účinný dostřel 6200m. Protože je využívána kinetická energie a rychlost projektilu, klesá ničivý účinek úměrně se vzdáleností dostřelu. Poprvé byly šrapnely použity v roce 1804. Již během první světové války však byly klasické šrapnely nahrazovány vysoce explozivními střelami typu tříštivý granát, s daleko hrozivějšími účinky ve všech směrech od exploze.

Vzhledem k tomu, že se tyto názvy munice vyskytují mnohokrát, uvádím jen první výskyt.

I-07
Zejména ne vrchní vojenský lékař Bautze. Byl to muž neúprosný, který ve všem viděl podvodný pokus uniknout vojně, frontě, kulce a šrapnelům.
I-09
Znal jsem jednoho suplenta, který nechtěl střílet jako matematik u artilerie a kvůli tomu ukradl hodinky jednomu nadporučíkovi, aby se dostal na garnison. Učinil tak s plnou rozvahou. Válka mu neimponovala a neokouzlovala ho. Střílet do nepřítele a zabíjet na druhé straně šrapnely a granáty stejně takové nešťastné suplenty matematiky považoval za blbost.
III-01
Obránce Lince odvrací se s pohnutím od umírajícího, když vtom přiletí kartáč a uhodí Bieglera do sedacích svalů.
Biegler mechanicky sáhne si dozadu na kalhoty a cítí mokro, něco lepkavého se mu maže po ruce. Křičí: „Sanität! Sanität!“ a padá s koně...
 

Řez dělostřeleckým granátem. Nahoře střela, ve špičce je časovač se zapalovačem, dole nábojnice, kde jsou vidět tyče hnací výbušniny.    

Schema šrapnelu: 1- nálož klasického střelného prachu; 2 - olověné kuličky; 3- časovač; 4 - roznětka; 5 - fixační výplň (pryskyřice, síra); 6 - plášť střely, 7 - nábojnice se zápalkou; 8 - hnací výbušnina.

Šrapnelový náboj. Jako hnací výbušnina je použita střelná bavlna.

Rozptyl kuliček po explozi šrapnelu při vzdálenosti asi 2000m od výstřelu. Handbuch, Teil Waffen, str.401