Heslo:

♣ Karel Toman

Výklad:

*25.2.1877….jehož příjmení vlastně zní Bernášek, vlastním jménem Antonín. Karel Toman patřil na přelomu 19. a 20.století do skupiny Anarchistických buřičů, neboli „básníků života a vzdoru“.

V osobnosti Tomanově dohořívaly nám životy i legendy prokletých básníků. Milovali jsme ho. Ztělesňoval nám romantickou svobodu umělců a pokoušeli jsme se ho napodobit....Říkám my, ale opravdu jsem nebyl sám. I Halas měl rád Tomanovy verše, i když si do náručí s Tomanem nepadli. Zato já sešel jsem se s ním v uctivém přátelství.[Jaroslav Seifert]. Jak se ke Straně mírného pokroku v mezích zákona dostal, popisuje Hašek v kapitole "Básník Toman praví: Monsieur, n’avez-vous pas une coronne?".

Podívejme se, kde Toman v Praze v různých podnájmech žil: Z roku 1898 je první záznam o pobytu v Praze[1], na Novém Městě v č.p. 1504. Byl tehdy Rechnungs Aspirant des Landes Ausschusses – aspirant na účetního při zemském výboru. Na jiné přihlášce [2] z roku 1903 je patrné, že bydlel na Karlově náměstí v č.p. 552 a byl zaměstnán jako úředník nějakého knižního obchodu - Buchhandlungs Beamte. V roce 1906 bydlel na Novém Městě č.p.1879. Podle rukopisu zapisovatele lze soudit, že v tomto roce byl také doplněn zápis Schriftsteller – spisovatel. Poslední záznam je z roku 1911. To bydlel na Malé Straně v č.p. 499. Ještě doplňme, že v roce 1907 žil Karel Toman na Královských Vinohradech č.p. 287, 56 a opět 287 [3] [4]. Takže to neměl ke Zlatému litru daleko. Na těchto přihláškách je uveden jako spisovatel a oproti předchozím přihláškám je bez vyznání.

Karel Toman zemřel 12.6.1946 již jako národní umělec.

Básník Toman praví: Monsieur, n’avez-vous pas une coronne?

Ve straně mírného pokroku v mezích zákona hrál vynikající roli básník Toman, jehož příjmení vlastně zní Bernášek. Kdyby byl své básně Torzo života podepsal jménem Bernášek, byl by jistě nedocílil toho úspěchu, jako uživ jména Toman, a tomu děkuje Erbenovi. Mnozí lidé, kterým se básně jeho dostaly do ruky, domnívají se, že je psal onen nešťastný Toman z balady Toman a lesní panna, a jeví hluboký soucit s nešťastným autorem. Také se mnozí přeptávali Tomana, jak to vlastně dopadlo s ním a s tou lesní pannou, a v jejich očích zůstal zhýralcem. Byl proto nucen stati se skeptikem; jako proskribovaný člověk počal nadávati na Erbena a odešel do Paříže. Jak žil v Paříži, o tom vypravuje básník Gellner; Toman zadal si svou sbírku básní k Zeyerovu fondu a obdržel od Akademie 400 korun.

 Karel Toman v době básníků života a vzdoru a později lyrik velké citové vnímavosti.