U Zlatého litru

50°04'36.9"N 14°26'02.2"E

V Balbínově ulici č.p.323 bývala hospoda "U Zlatého litru" kde byla založena kolem roku 1906 "Strana mírného pokroku v mezích zákona. Podle dobových inzerátů hospoda "U Zlatého litru" byla v Balbínově ulici v orientačním čísle 15 na Vinohradech. Podle tehdejší mapy z roku 1910 tomuto číslu odpovídalo číslo popisné 323. Zůstává stále záhadou, proč Hašek tuto hospodu umístil v ulici Mánesově: A naše střediska byla: U Zlatého litru v ulici Mánesově,.....

...a tu v těchto bouřlivých dobách zakládám v hostinci U Zlatého litru na Královských Vinohradech, za posměchu mistra Arbesa novou politickou stranu českou, stranu mírného pokroku v mezích zákona, kterýžto název byl hlavním a počátečním programem celé strany, kde slova „mírný“ a „pokrok“, „mez“ a „zákon“, spojeny ideově v jeden mohutný celek, udávala rámcový program celé strany, který ovšem později změnil se dle stávajících politických poměrů, přizpůsobil se okolnostem až do té doby, kdy roku 1911 přikročeno bylo k reorganizaci strany.

Z likérů a kořalek se pila: slivovice, rum a kontušovka. Dohromady tvořila začáteční písmena SRK, což znamenalo: svornost, rovnost, kamarádství, čemuž jsme říkali: „Dáme si jeden srk.“ A naše střediska byla: U Zlatého litru v ulici Mánesově, v restauraci U svíčky, v Slovanské kavárně. Do Slovanské kavárny chodil Pelant, doktor Škarda, nyní primář nemocnice v Banjaluce, dr. Papoušek, nyní advokát ve Vršovicích, dr. Rypáček, nyní státní návladní, a jiní z nás, členů strany. U svíčky scházeli se přátelé Drobílek, dr. Gazda, dr. Grünberger, bratří Ibserové, soudce Koťátko a jiní a jiní, kteří během času propagují na venkově myšlénky strany mírného pokroku v mezích zákona.
A u Zlatého litru scházívali jsme se všichni.

....a tak se v měsíci říjnu téhož roku objevil Toman u Zlatého litru a s čistě francouzskou žoviálností, kdykoli někdo z naší společnosti odešel na záchod, vyšel Toman za ním a řekl: „Monsieur, n’avez-vous pas une coronne ? “

To zlaté srdce profesora Sekaniny! - Stejně usměvavě sedával kdysi mezi námi u Zlatého litru a se stejně blaženým úsměvem pročítá zaslané sobě práce k recenzi a nikdy dosud se nestalo, aby nějakého autora úplně odsoudil k smrti,...

....A stejně otcovsky, s tou velkou laskavostí velkodušného člověka choval se Sekanina vždy i v soukromém životě a u Zlatého litru pohlížel na nás všechny s povzbuzujícím úsměvem, nikdy nepouštěl se do žádných polemik a na všechno kýval svou krásnou hlavou.

„Vzhledem k nepřístojnému chování Františka Wagnera odsuzuje se tento k tomu, aby odejel vlakem zítra, pozítří ráno do Jihlavy a odtud pěšky prošel Moravou, Dolními Rakousy, Uhry, Chorvátském, Krajinou, Štýrskem, Horními Rakousy, Čechy a vrátil se za čtyři měsíce, a to dne 7. října tohoto roku, v sobotu k osmé hodině večerní do hlavní organizační místnosti u Zlatého litru. Současně Jaroslav Hašek a Jaroslav Kubín se vyzývají, aby provázeli Františka Wagnera na jeho cestě...." ...A bylo to 7. října téhož roku, přesně v osm hodin večer, když objevili jsme se všichni tři opět u Zlatého litru, prošedše půl střední Evropy.

Kdybyste tedy, drazí přátelé u Zlatého litru, četli, že se kaplan a učitel v Marušicích zbláznili, nic si z toho nedělejte, neboť bude to zcela přirozené. Měli po okolí ještě mnoho historických kamenů a my jsme jim je všechny popletli, takže oni po našem odchodu naprosto neví, zdali Napoleon seděl na místě, kde odpočíval Ámos Komenský, anebo zdali stál na svatém Cyrilu, zatímco na něm klečel svatý Metoděj.

A v těch dobách sedávala dál klidně u Zlatého litru slečna Süssová.
Süss, či jak se píše teď Sís, znamená v němčině něco hodně sladkého, sladkost samu.
Když slečna Sísová však počala v české literatuře vystupovat a dostala řízením osudu do rukou své Besedy Vydrový, změnil se jí náhle hlas.

...a tu když pan spisovatel Rožek viděl, že ty střední stavy ignorují jeho román, pomstil se jim strašně. Jako dýmějový mor řádí nyní v oněch kruzích a neušetří ani pacholátek. Všechno musí u něho skončit tragicky.
A tento anděl smrti sedával každou sobotu u Zlatého litru.

Tak žily různý život i organizace naší strany u Zlatého litru, U svíčky, ve Slovanské kavárně a u Bláhů.
Politicky byly ovšem jedno těleso, ale v soukromí se značně od sebe lišily. Zejména velké rozdíly byly mezi oním způsobem života, jakému jsme my zvykli u Zlatého litru, a jaký vedli Dacani od Bláhů, ale dohromady měli jsme všichni tytéž šlechetné snahy a tentýž politický program, na kterém budovali nejlepší mužové té doby, o kterých byla již řeč.

Popíjel mezi námi u Zlatého litru jednu sodovku za druhou a vykládal o škodlivosti alkoholu. Jednou tam dokonce přinesl velkou laternu magiku a promítal na bílé stěně játra a žaludek alkoholika. K tomu měl přednášku o tom, jak působí alkohol na mozek a na celou lidskou společnost.

O panu Valentovi nutno však psáti jako o velice zajímavém zjevu. Když jsme chodili ke Svíčce, již tam sedával pan Valenta s námi. U Zlatého litru, ve Slovanské kavárně byl stále s námi.
Držel se nás jako klíště, šel s námi, když jsme se přestěhovali k Zvěřinovům, nikdy nás neopustil a stále dovedl nám vyprávět něco nového.

V modrém oválu je Balbínova 323 s tehdejším orientačním číslam 15. Tady Byla hospoda "U Zlatého litru". Hned vedle ve žlutém oválu býval další "stan" "Strany mírného pokroku v mezích zákona", "Slovanská kavárna"  

Tady bývala hospoda "U Zlatého litru". dříve s orientačním číslem 15, dnes 6. Hospoda je zde dodnes, jen s jiným názvem. MČ Prahy 2 zde umístila pamětní desku.