Smutný osud nádražní misie

 

Komtesa Julie byla velmi ctnostná, což při dnešní zkaženosti mravů padá mnoho na váhu. Se srdcem nezkaženým dovedla v osmnácti letech mluvit o prostituci a jejím potírání, jako by sama prodělala všechny útrapy padlých žen ve vykřičených domech.

Její matka, kněžna Bolderiová, shromáždila kolem sebe výkvět nejmravnějších dam jak ze šlechty, tak i z kruhů občanských a v přítomnosti nevinné Julie bylo velice často přemítáno, jak zachránit děvčata, aby nebyla zavlečena do domů hanby.

V prvé řadě jednalo se o děvčata nezkušená, která nemají ani potuchy, jaké úklady jim hrozí ve velkoměstě a která neměla také potuchy, jaké úklady jim hrozí ze strany společnosti, seskupené kolem kněžny Bolderiové.

Komerční radová Waldsteinová navrhla totiž, aby venkovské dívky byly již na nádraží upozorněny na nebezpečí, které jim hrozí při vstupu do velkoměsta. Tím posloužila zle staré baronce Richtrové, která se vypravila jednou na nádraží, když přijížděl vlak od Tábora a tam oslovila statné venkovské děvče, které právě přijelo: „Kam jdeš, máš službu, máš peníze, máš v Praze nějaké příbuzné?“ Děvče chvíli na ni koukalo jako na blázna a pak řeklo rezolutně baronce, aby jí dala pokoj: „Dej mně pokoj, ty stará čarodějnice, nebo tě praštím!“

Další neslyšela dobrá baronka, poněvadž omdlela a od té doby koktá.

Když tedy vykoktala u kněžny Bolderiové, jak pochodila, navrhla paní Zappová, proslulá sepsáním knihy pro mladá děvčata o škodlivosti a hříšnosti tance, aby služba záchranná na nádražích byla organizována a aby dámy, které se toho úkolu chtějí podjati, byly nějak veřejně označeny. A čím krásnějším mohly by býti označeny než obrazem té nejctnostnější panny, kterou kdy zrodil svět, obrázkem Panny Marie s děťátkem, tak zázračně počatým.

Povolán páter Zacharius od karmelitánů, který plán schválil a vykreslil stužku a na ní kříž, v jehož středu měl být obrázek Matky boží jako symbol panenství. Barva zvolena bílá a žlutá, ona barva papežská jako symbol víry. Ostatně o panictví papežově nikdo nepochyboval.

Bylo jasno, že děvčata třeba zachraňovat ve smyslu katolickém, zejména poukázáním na výhody nábožnosti, neboť i nejzarputilejší kuplíř ustoupí před dívkou ctnostnou, přehazující stále růženec, která nevšímá si ničeho a stále si pro sebe šeptá a modlí jednu z těch krásných litanií: Od ducha smilného zachovej nás, Pane! A je-li pak ke všemu ta dívka stará a hrbatá a šilhavá, nepadne do ruky kuplířů, neboť ji sílí víra v radosti věčné a její náboženské přesvědčení ochraňuje ji před místy hanby a mravní zkaženosti.

Když byla tedy ustanovena nádražní misie, byla první radová Waldsteinová, které dostalo se toho vyznamenání, že opatřena páskou, z které na první pohled bylo vidět, proč se ta dáma tak dlouho prochází po nádraží a každého okukuje, šla zachraňovat nezkušená děvčata, přijíždějící do Prahy.

Byly pro ně uchystány dvě místnosti, zařízené sice skromně, ale jinak s jemným porozuměním všeho, čeho vyžadují nevinné duše venkovských nezkušených děvčat.

Ať by se bylo takové děvče podívalo kam chtělo, všude na ně koukala utrápená tvář ukřižovaného Spasitele a když by se podívalo na strop, i tam by uvidělo namalovaný kříž.

A mezi těmi kříži, připomínajícími aby alespoň kvůli tomu, který se pro ni takhle obětoval, zachovala si svou nevinnost, stály všude nápisy, vybízející kategoricky: „Nezesmilníš,“ ačkoliv vždy plná taktu a dobrého vychování komtesa Julie navrhla ve své nevinnosti, aby se tam dalo namalovat „Neračte smilnit“ nebo „V případě smilnění obraťte se na ředitelství ústavu“.

Ta dobrá, nevinná komtesa Julie! Jí byl význam toho slova tak vzdálen jako pastevci z Apenin význam slova „radioaktivita“ nebo „Gautsch“.

Radová Waldsteinová procházela se po nádraží a konečně se dočkala prvního vlaku a vrhla se s plnou vervou na první dívku, která s kufříkem vylezla ze vchodu. Její srdce překypovalo nadšením a ani nezpozorovala, že jí v tlačenici spadla s rukávu páska. Rychle vytrhla kufřík z ruky, ale již tu byl strážník, zatkl ji a za velkého sběhu lidí odváděl na komisařství.

Popletena zprvu jala se křičet a pak počala vykládat a vysvětlovat, že není zlodějka, že je nádražní misie. Čím dále šli, tím byla popletenější a nakonec jala se v polovičním bezvědomí vykládat strážníkovi, aby zanechal takového života a střežil se všech kuplířů.

Na komisařství se to vysvětlilo, ale to nevadilo, že v jednom časopise, který ostře vystupoval proti buržoazii, byl článek „Podivná kleptomanie“. Článek byl později opraven, ale ostuda z toho byla. Komerční radová Waldsteinová vystoupila z nádražní misie a vypravuje se o ní, že investovala svůj podíl po matce v jednom velkém vykřičeném domě v Ústí nad Labem, což jí nese padesát procent úroků.

Tento neúspěch nezarazil však obětavé dámy, naopak způsobil mezi nimi takovou obětavost pro dobro věci, že kněžna Bolderiová vypravila se sama na nádraží a přivedla s velkou slávou do útulku děvče, které živě se zajímalo o blahodárnou instituci.

Děvče odvedeno v průvodu dam do útulku a poučováno do deseti hodin večer o zkáze mravní, kterou hrozí město. Nevinná komtesa Julie rozloučila se pak s první obětí nádražní misie slovy: „Nezesmilněte, prosím vás o to srdečně!“ Děvčeti odevzdány klíče od místností a poukázáno na to, že může zde zůstat tak dlouho, dokud nenalezne práci.

Děvče tam bylo týden. První dva dny se řádně chovalo a pak si počalo vodit do bytu, do svého posvěceného útulku, mužské.

Byla to hrozná rána pro pátera Zacharia od karmelitánů, když přišel na to, navštívit ji časně ráno, aby ji v té prázdné chvíli připravil k blížícím se svátkům velikonočním, které znamenají tolik pro duše vřele nábožensky cítící.

A bylo to hrozné, když ten chlap ještě ke všemu ctihodného otce vyhodil, který pak zvěstoval tu smutnou zprávu o zvrhlosti mravů té, která bojovala tolik proti znemravnělosti, vznešené kněžně Bolderiové.

Nikdo však nezná ta obětavá srdce takových dam. Vyšla zachraňovat na nádraží dívky hraběnka Solvarová, a poněvadž tato ctihodná dáma byla velice krátkozraká, přivedla s sebou jednu hrbatou babku, které při jízdě v kočáře říkala: „Děkujte bohu, panenko, že jsem vás zachránila z rukou kuplířů!“

Ale nač zoufat po takovéto nevinné záměně. Ctnostná komtesa Julie poprosila svou matinku kněžnu, aby sama mohla jít na nádraží a očekávat přijíždějící dívky.

Ta šlechetná nevinná komtesa! Jak tak očekávala vlak, přistoupit k ní elegantní mladý pán a se zájmem počal se jí vyptávat na účel pásky na rukávě a na účel nádražní svaté misie. Dobrá komtesa otevřela mu své panenské srdce a tu on, mladý a elegantní, představil se jí jako kníže, čertví s jakým už jménem a bavili se spolu velice srdečně.

Ubohá, nevinná, mladá, ctnostná komtesa Julie! Zašantročil ji, nešťastnou nádražní misii, tu lilii nejnevinnější, to poupátko ctnostné a cudné, prodal ji ničema za sto korun do jednoho vykřičeného domu hanby v Plzni.

Péro se zdráhá psát dál, neboť ten smutný osud nádražní misie člověka dojímá a člověk píše a pláče, jako to dělá můj přítel Hájek, když píše nekrolog o svém šéfovivém šéfovi.