Heslo:

♣ Václav Fuchs

Výklad:

*14. 3. 1857 [1]v židovské rodině. Byl pojmenován jako Siegfried. Jeho otec, Abraham (Vojtěch) Fuchs, byl obuvníkem v Hořicích, matka Eleonora se za svobodna jmenovala Kohnová. O jeho dětství a studiu se nepodařilo nic zjistit. Podle různých novinových článků a inzerátů se zabýval chovem a obchodem s drobným domácím zvířectvem. Podle záznamu o sňatku působil nejprve jako obchodník v Jičíně. Zde se dozvídáme, že se 17. 8. 1882 vzdal židovské víry, aby se mohl oženit s katoličkou Marií Chválovskou z Kopidlna. Což se také stalo dne 17. 10. 1882 v Jičíně, kde uzavřeli civilní sňatek. Protože Marie zůstala katoličkou a Václav byl v té chvíly bez vyznání, byl 28. 5. 1884 jejich sňatek soudně zrušen. Asi proto jsem nenalezl záznam o nárození jejich dcery Marie (*1885) ani v matrikách katolických, ani civilních. Jediná stopa je policejní přihláška, kde je rok narození marie uveden[2]. Dne 26. 8. 1894 se narodila další dcera Žofie[3]. Proto se Václav Fuchs nechal dne  30.8.1894 pokřtít a tím mohla být pokřtěna 3. 9. i Žofie. Konečně také došlo k řádnému církevnímu sňatku a Václav Fuchs a Marie Chválovská byli konečně 5. 11. 1894 oddáni [4]. Na záznamu o narození jejich nejmladšího dítěte, syna Václava [5], je pan Fuchs uveden již jako katolík. Tím se ovšem nezbavil antisemitských útoků klerikálních listů, které dštily oheň a síru a oháněli se meči plamennými, když byl navržen na titul císařského rady v roce 1908. Přečtěte si článek v klerikálním plátku "Čech" ze dne 21. 8. 1908 [6]. Jestli ten titul dostal, se mi nepodařilo zjistit. Jedno je jisté. Na oznámení o úmrtí otce (†7. 3. 1909) [7], se titulem císařského rady mohl pyšnit jen Václavův bratr Ludvík Fuchs, ředitel cukrovaru.

Václav Fuchs již v Jičíně vydával od roku 1897 časopis "Svět zvířat", který později vydával v Praze, ve svém domě na Smíchově, kde žil se svou rodinou a kde byla i redakce "Světa zvířat" a psinec, kde úspěšně odchoval i německé ovčáky určené pro četnictvo, které cvičil rytmistr Rotter.

V roce 1903 vydal publikace "Všecky druhy psů slovem i obrazem" a "Všeobecný slovník rad pro každého", obě nakladem časopisu "Svět zvířat".

Václav Fuchs zemřel na artériosklerózu dne 27.9.1911 [8]. Po pohřbu žehem byly jeho ostatky převezeny do saské Žitavy (Zittau) a zde asi uloženy na dosud neznámém místě. 

Václava Fuchse, i když by asi o to pramálo stál, však proslavil po jeho smrti zejména Jaroslav Hašek, díky působení v redakci "Světa zvířat". Fuchsovo jméno je nesmrtelně zapsáno v Haškově románu několikrát. Jednou je to však papírník, později cuksfíra. Tito dva zcela jistě nejsou V. Fuchsem, majitelem „Světa zvířat“. Ten pravý se vyskytuje jen ve vyprávění jednoročáka Marka. Václav Fuchs je také aktérem dvou humoresek "O jednom hrozném psu" a "Svět zvířat". Ve třetí humoresce "Smutný osud nádražní misie" je Václav Fuchs pro nezasvěcené tak trochu utajen ve větě: Péro se zdráhá psát dál, neboť ten smutný osud nádražní misie člověka dojímá a člověk píše a pláče, jako to dělá můj přítel Hájek, když píše nekrolog o svém šéfovi. Přítel Hájek, to je míněn Ladislav Hájek Domažlický, který se po smrti Václava Fuchse oženil dne 5. 10. 1912 [9] s jeho dcerou Žofií a dál vydával "Svět zvířat". Před tím samozřejmě v redakci časopisu pracoval, takže tím šéfem v Haškově povídce je právě pan Fuchs.

II-03

Jak jsem se vlastně stal kdysi redaktorem ,Světa zvířat’, onoho velice zajímavého časopisu, bylo pro mne nějaký čas hádankou dosti složitou do té doby, kdy jsem sám přišel k tomu názoru, že jsem to mohl provést jen ve stavu naprosto nepříčetném, ve kterém jsem byl sveden přátelskou láskou ku starému kamarádovi Hájkovi, který redigoval do té doby poctivě časopis, ale zamiloval se přitom do dcerušky majitele časopisu pana Fuchse, který ho vyhnal na hodinu pod tou podmínkou, že mu zaopatří redaktora pořádného.

Přišel šéfredaktor, poklepal mně na rameno a řekl: „Do tohoto čísla napíšete odborný článek o čínských pinčech“ ... Přirozeno, že mně bylo ihned brzy horko, brzy zima, a když jsem vytahoval jednu odbornou knihu za druhou z knihovny, třásl jsem se mnohem víc než osika. Místo čínských pinčlíků viděl jsem po stěnách lézt Číňany. Pak jsem vzal knihu Václava Fuchse Všechny druhy psů slovem i obrazem a seděl jsem nad ní s vytřeštěnými zraky po celé tři hodiny. Nato jsem šel ze zoufalství k obědu.

Ale než dojde k tomu názoru, musí prodělat školu života - a tak jsem prodělal též první ten stupeň k tomu, jak lze lidi klamat a šálit, neboť stal jsem se redaktorem Světa zvířat s tou nadějí, že ze Světa zvířat jest jen malý krok do poslanecké sněmovny. A ten, který mne v tom posiloval, byl nebožtík Václav Fuchs. Kvůli obchodu dal se pokřtít, žil ze zvířátek a žil z lidí. Byl to zaměstnavatel v nejhorším toho slova smyslu. Nebyl ani tak chytrý, jako mazaný. Uměl křičet, ale když mu někdo vynadal, zalezl do postele. Byl nemoderní, pokud se týče úpravy listu, ale koupil si na dluh automobil. Muž ten je mrtev a o mrtvých nic než dobře. Redaktora považoval za nádeníka a redaktor jeho za blba. A tak se vždy redaktor sešel se svým šéfem. A nakonec se oba dva ctili vzájemně. Kdyby byl Václav Fuchs býval politikem a všímal si veřejných otázek, byl by se stal poslancem.