Domů

По pусски

Povídky a humoresky

Jaroslav Hašek

Genealogie J. Haška

Napsali o Haškovi

Menger o Haškovi

Co se nikam nevešlo

Hospody

Švejkův zpěvníček

Švejkův slovník

Fotogalerie 1. část

Fotogalerie 2. část

Dokumenty

C. a k. armáda

Kde jsem hledal

 

MAPY

Švejkova cesta 1.část

Švejkova cesta 2.část

Hašek v Praze

Haškovy toulky

Hašek ve válce

Historická mapa Haliče

IR91 v Haliči část 1.

IR91 v Haliči část 2.

 

45 Osudy dobrého vojáka Švejka 45
Délka cesty: 159,03 km a jeho pouť po cestách první světové války na mapách Google Celková délka: 1635,38 km 
     
     
     
     
 

Kniha čtvrtá, hlava3 Švejk opět u své marškumpanie

Začátek cestyPředchozíNásledujícíMapaSeznam

 

 KONEČNĚ OPĚT U SVÝCH
 

Cesta na mapě z roku 1910

 

 
 

 

   

Telegram pro posádkové velitelství v  Přemyšlu:

Pěšák Josef Švejk, ordonanc 11. pochodové roty, ztratil se 16. t. m. na přechodu Chyrów -Felštýn na služební cestě jako zaopatřovač bytů. Neprodleně dopravit pěšáka Švejka na brigádní velitelství do Wojalycze.

 
 

„Ten muž je naprostý idiot,“ řekl generál k majorovi. „Převlékat se na hrázi rybníka do nějaké ruské uniformy, kterou tam bůhvíkdo zanechal, dát se vřadit do partie ruských zajatců, to může udělat jenom blbec.“ „Poslušně hlásím,“ ozval se Švejk, „že opravdu sám na sobě někdy pozoruju, že sem slabomyslnej, zejména takhle kvečeru...“ „Kuš, vole,“ řekl mu major a obrátil se ke generálovi s otázkou, co tedy se má stát se Švejkem. „Ať si ho oběsí u jeho brigády,“ rozhodl generál.....

 
...a takto mohl náš dobrý voják dopadnout, jak mu jednou prorokoval obrlajtnanat Lukáš v Budějovicích....kdo má být oběšen, ten se neutopí....
...nebo jak sám říkal v Putimi strážmistru Flanderkovi......má být odpravený čestným způsobem, prachem a olovem...

Za hodinu nato vedla eskorta Švejka na nádraží, aby ho doprovodila do štábu brigády do Wojalycze. Tímto dobrý voják Švejk zatím uniká oprátce a nastupuje pouť za svou milovanou 11. marškumpanií. Veden eskortou sestávající ze čtyř mužů nastupuje cestu do Chýrowa, kde před několika dny skončil na etapě mezi ruskými zajatci. Když seděli ve vlaku na trati Přemyšl-Chyrów....odsud cesta pokračovala...... celá eskorta byla v hlubokém mlčení, jako by jela na pohřeb a přemýšlela s pietou na nebožtíka. Tak se blížili ku štábu brigády do Wojalyzce [ na mapě z roku 1910 Wojutycze, dnes ukrajinské Воютичі - Vojutyči]. Zde se potkává se svým starým známým "poloprďochem" Dubem, který si zde léčil svá zranění po jezdecké exhibici před obrlajtnantem Lukášem.

Tak si ho představte, pane plukovníku,“ pokračoval německy poručík Dub. „Nemůžete se ho na nic optat, nemůžete s ním vůbec promluvit. Jednou musí padnout kosa na kámen a bude třeba ho příkladně potrestat. Dovolte, pane plukovníku...“ Poručík Dub zahloubal se do spisu sestaveného majorem z Přemyšlu, a když dočetl, zvolal slavnostně k Švejkovi: „Teď je s tebou amen, kam jsi dal erární uniformu?“ „Nechal jsem ji na hrázi rybníka, když jsem zkoušel tyhle hadry, jak se v nich ruskejm vojákům chodí,“ odpověděl Švejk, „vono to vlastně není nic jiného než vomyl.“ Švejk počal vyprávět poručíkovi Dubovi, co všechno zkusil kvůli tomu vomylu, a když skončil, zařval na něho poručík Dub:„Teď mě teprv poznáš. Víš, co to je, ztrácet erární majetek, víš, co to znamená, ty lotře, přijít ve válce o uniformu?“ „Poslušně hlásím, pane lajtnant,“ odpověděl Švejk, „že když voják ztratí uniformu, že musí vyfasovat novou.“ Nakonec se Švejk této příšerné štěnice zbavuje.……. usmívaje se přátelsky na plukovníka, vyprávěl mu celou svou odysseu, jak je ordonancí 11. marškumpanie 91. regimentu a jak neví, co si tam bez něho počnou. Plukovník se také usmíval a potom vydal tyto rozkazy: „Vyhotovit Švejkovi vojenský lístek přes Lvov [ na mapě z r.1910 Lwow, Lemberg,dnes ukrajinský Львів - Lvov] na stanici Zóltance [dnes ukrajinské Жовтанці - Žovtanci] ...kam má zítra dorazit jeho pochodová setnina, a vydat mu ze skladiště nový erární mundur a 6 korun 82 haléře v záměnu mináže na cestu.“…… Podíváte li se na historickou mapu, zjistíte, že tehdy neexistovala trať z Wojutycze do Lvova. Existuje vlakové spojení na Lvov přes nedaleký  Sambor, ale to na mapě ještě není zakresleno, proto předpokládám, že tehdy neexistovalo. Švejk se tedy musel do Lvova dostat po trati Wojutycze - Chyrów - Przemyśl - Grodek - Lwow. Ze Lvova také nemohl jet do stanice Zóltánce, protože ani tam ještě nebylo vlakové spojení. Dnes však cestu mezi Zóltanci a V. Kolodnem kříží  železniční trať, která na staré mapě není zakreslena.

Hašek se  zmiňuje o dalších obcích:

Skupiny pejzatých židů v dlouhých kaftanech ukazovaly si na mraky kouře na západě, šermovaly rukama. Křičelo se všude, že to hoří na řece Bugu Uciszków, Busk a Derewiany,.....Slyšet bylo zřetelně dunění děl. Tu zas křičeli, že Rusové bombardují z Grabové Kamionku Strumilowu a že se bojuje podél celého Bugu, a vojáci že zadržují běžence, kteří se už chtěli vrátit za Bug opět do svých domovů.

O tom, že zde skutečně probíhali v červenci bojové akce dokazují zprávy z bojiště zveřejněné v Národní politice 13.7.1915......

...a 25.7.1915:

 

Hašek se pohyboval spolu s  11. felkumpaniií v okolí Kamionky Strumilowe ve dnech 16. až 21.7.1915 při přesunu do prostoru Sokalu.

V Zóltáncích zastavil ....... jednoho plukovníka a svou lámanou němčinou ho prosil, jestli snad nezná, kde leží jeho batalion s jeho marškumpanií. „Se mnou můžeš mluvit česky,“ řekl plukovník, „já jsem také z Čech. Tvůj batalion je rozložen vedle ve vesnici Klimontówě za drahou, a do městečka se nesmí, poněvadž se od vaší jedné kumpanie poprali na náměstí s Bavoráky, hned jak přišli.“ Všiměte si, jak se oficíři stávají tváří tvař frontě familiernějšími. Pochopitelně vyjma Duba. Předpokládám, že někdy při šturmu koupil kulku od vlastních, když si před tím řádně nadělal do kalhot. Švejk vydal se tedy do Klimontówa [v roce 1910 Kłodno, dnes ukrajinské Велике Колодно - Velyke Kolodno]. Na stránce o kostelu ve Velkém Kolodnu se autor pozastavuje, proč Hašek nazývá obec Klimontówem. Znovu podotýkám, že není proč se ptát. Je to třeba jen konstatovat. Hašek nepsal dokument, ale román. Přes jeho fenomenální encyklopedickou paměť zkrátka někdy zapomněl, tak využil svůj další talent mystifikace a  prostě si to vymyslel. Vždyť právě v tom je jeho jedno z mnoha kouzel.

Švejk přichází ke kumpanii pravě včas, v době příprav prasečích hodů - zabíjačky. Tím definitivně utíká oprátce: Vy jeden zatracenej chlape,“ řekl hejtman Ságner k Švejkovi, jsa v příjemné náladě před blížícími se požitky, „vás zachránily jenom prasečí hody.“

 

Jurajda sáhl do trouby, vzal odtamtud jedno jelítko. „Žer, Baloune,“ řekl přívětivě, „nažer se, až pukneš, udav se, nenažranče.“ Balounovi vstoupily slzy do očí.

Naposledy se zde Hašek zmiňuje o hospodě "U Banzetů":.....že nešel nikam než k Banzetovům do Nuslí, kde věděl, že když sedí v kuchyni, že ho dřív Banzet vyhodí......

Podívejme se na mapu, kde je zakreslen, krom románového pohybu Josefa Švejka i skutečný pochod 91. pěšího pluku podle dochovaných zápisů ve Vojenském historickém archivu. Dnešním Velkým Kolodnem procházel IR91 spolu s Jaroslavem Haškem, dne 16.7.1915. V té době si  Jarda Hašek určitě neuvědomil, jak osudové to je místo. Určitě nevěděl, že jen  sem se dojde, o několik let později, v jeho vyprávění dobrý voják Švejk:

Poručík Dub, kterému ty hrozné přiboudliny lezly do hlavy, klepal prstem o stůl a zčistajasna obrátil se k hejtmanovi Ságnerovi: „S okresním hejtmanem jsme vždy říkávali: ,Patriotismus, věrnost k povinnosti, sebepřekonání, to jsou ty pravé zbraně ve válce!’ Připomínám si to zejména dnes, když naše vojska v dohledné době překročí hranice.“ Toto jsou poslední slova románu, která v těžké nemoci diktoval svému asistentovi Klimentu Štěpánovi Jaroslav Hašek. Umírá v Lipnici nad Sázavou dne 3. ledna 1923. Zde je i pochován.....

 

... a jeho dobrý voják Švejk na něj stále čeká  ve Lvově...

V Praze dne 3. května 2009

 

 
 
 
Licence Creative Commons

autor románu:Jaroslav Hašek, poznámky a mapa: Jaroslav Šerák

použity záběry z filmu "Dobrý voják Švejk" a "Poslušně hlásím ", režiser Karel Steklý