.......Nedožil se však ani čtyřiceti let, ale jakých let! Plných bídy, zneuznání , opovržení, fysického i duševního utrpení, přes která se dovedl přenésti jen on, člověk tak neobvyklé duševní síly, stoprocentní optimista překypující zdravým humorem a skoro nepřirozenou lehkomyslností, se kterou dovedl hazardovati nejen svým duchem, ale i zdravím a vším materiálním.

Václav Menger "Lidský profil Jaroslava Haška"  1947

V 35 letech měla jsem za sebou 18 let pilné, plodné práce, Do roku 1914 zaplavovala jsem svými satirami, humoreskami  a povídkami všechny české časopisy. Měla jsem velký okruh čtenářstva. Vyplňovala jsem celá čísla humoristických časopisů tím způsobem, že jsem užívala nejrůznějších pseudonymů. Ale moji čtenáři mne v tom většinou poznali. Myslela jsem si tedy naivně, že jsem spisovatelem. - "Nedělaj tady dlouhé výklady. Čím byli doopravdy?" - Zarazila jsem se. Nahmátla jsem v kapse nekrolog a vyhrkla jsem zmateně: "S odpuštěním, opilcem  s buclatýma rukama."

J. H.   " Dušička Jaroslava Haška vypravuje"  Irkutsk ,  srpen 1920  

Bibliografie převzato z [11]  

Biografie

Zpracováno podle [ 3, 9, 12, 13, 14 ]

Haškův literární fond v Památníku národního písemnictví

Výpis z databáze literárního fondu Jaroslava Haška v Památníku národního písemnictví 

V rodině Kateřiny *3. 11. 1849 a Josefa *17. 10. 1843 se v pondělí dne 30. dubna 1883  v Praze II - Novém Městě ve Školské ulici č.p. 1325 narodil Kateřině rozené Jarešové a Josefu Haškovi - c. k. suplentovi, syn Jaroslav. Pokřtěn byl 12. května v chrámu svatého Štěpána. Jeho kmotři byli dr. Matěj Kovář c.k. gymnaziálni profesor a Julia Slanský, dcera majitele soukromé reálky v Mikulandské ulici, kde Josef Hašek vyučoval matematiku a fyziku. Josef Hašek z finančních důvodů pracoval i pro banku Slavii jako pojistný matematik. Otec Josefa, sedlák a písmák, účastník pražské revoluce v roce 1848 František Hašek, pocházel z Mydlovar. Byl poslancem Kroměřížského sněmu. Otec Kateřiny, Antonín Jareš byl schwarzemberský poklasný a baštýř v Krči u Protivína. Záhada č. 1: Radko Pytlík ve své publikaci [12] uvádí, že Jaroslav se narodil jako druhorozený po Josefovi, který záhy po narození zemřel. Václav Menger v  [14] však píše, že Hašek byl synem prvorozeným. Josef Hašek a Kateřina Jarešová měli svatbu roku 1881 a dle V. Mengera se v tomto roce též stěhovali do Školské ulice. Což je ale nesmysl, který se pokusím objasnit. Josef a Kateřina se brali 9. září 1879. Na obrázku vpravo je výpis z matriky oddaných Protivínské farnosti. Je ještě jeden důkaz a to je policejní přihláška Haškovy rodiny. Z ní je patrné, že novomanželé Haškovi žili po sňatku v č.p. 646, Praha II., Nové město. Je tedy nutné ověřit v matrice narozených ŠT N32 1879-1882 zda se manželům v tomto období nenarodil potomek Josef a v matrice zemřelých ŠT Z9 1873 - 1881 a ŠT Z10 1882 - 1887 ověřit případné  úmrtí tohoto potomka. Matriky jsou v AHMP a zatím nedigitalizované. Lze předpokládat, že Jaroslav byl prvorozený syn, jinak by byl na citované policejní přihlášce jeho starší bratr zapsán.

Leckdo se ještě dnes domnívá, že nositelé  jména Jaroslav  "slaví jaro". Toto staroslovanské jméno je však složeno ze slova jarostnyj - яростный, jež znamená "prudký, sveřepý, vznětlivý". Druhá část jména je odvozena od slava - слава, což znamená "věhlas, slávu". Jaroslavové jsou tedy "slavní svou sveřepostí" nebo, chcete-li, "prudkostí". Myslím, že rodiče nemohli, s ohledem na povahové rysy syna vybrat lépe. Je otázkou, proč, silně věřící křesťané, zvolili pro své syny ryze slovanská jména, která se v církevních kalendářích neobjevují. Jaroslav Hašek později po vzoru pravoslavných používal  Jaroslav Romanovič Hašek ( viz dotazníky 1 2 , které vyplňoval v revolučním Rusku , ačkoliv by měl použít Jaroslav Osipovič Ярослав Осипович [česky Jaroslav Josefovič] Hašek. Sergej Solouch přišel ze zajímavou myšlenkou. že jeho jméno Romanovič souvisí s jeho spisovatelskou činností - psaním románů. 

Rodina se stěhuje do Ječné ulice č.p. 548 "U Švantlů". Do rodiny se přistěhoval po smrti své ženy  děd  Antonín Jareš. Rodina se též rozrostla o chráněnku Marii. Byla to neteř Josefa Haška, dcera jeho bratra Martina, tedy sestřenice Jaroslava a Bohuslava se kterými vyrůstala v rodině Josefa Haška po smrti otce Martina Haška.

Opět stěhování na Karlovo náměstí č.p. 313 "U Podušků". Zde bydleli v zadním traktu domu v tak zvané Psí uličce. Tady se dne   26. 8. 1886 narodil bratr Bohuslav. Rok poté, co se Haškovi odsud vystěhovali, vypukl v domě požár a dům vyhořel. Psali o tom v Národních listech dne 30.3.1897 na druhé stránce: Karlovu náměstí, kam v zápětí ubíraly se také nepřehledné zástupy obecenstva. Požár — požár! šla zvěst od úst k ústům a vzbudila v širokém dalekém okolí pochopitelné vzrušení. — Požár vypukl na půdě starobylého domu"u Podušků". Dům tento v domácí historii dobře je povědomý. 

Fotografie čtyřletého Jaroslava z jeho, ještě šťastného dětství, kdy se s dědou Antonínem Jarešem procházel po Karlově náměstí a poslouchal jeho vyprávění o Ražicích, baštýřích a ostatních lidičkách z jižních Čech. Toto vypravování mělo zcela jistě vliv i na jeho tvorbu, ve které se do tohoto kraje často vrací a jméno jeho dědečka se zde několikrát opakuje.

Gymnázium v Žitné ulici č.p.566 - primu končí s vyznamenáním. Dál ministruje, tentokráte v kostele sv. Jakuba  naproti Emauzskému klášteru. 23.8. se rodina stěhuje do Štěpánské ulice č.644, Záhada č. 2: Pravděpodobně tady, dne †26. 2. 1896, umírá Josef Hašek. Místo úmrtí je třeba ověřit v matrice ŠT Z12 (1893-1899) kostela svatého Štěpána. Je uložena v AHMP, zatím nedigitalizována. Radko Pytlík totiž v Toulavém houseti uvádí místo úmrtí Josefa Haška v č.p.542 ve Štěpánské ulici.

 

stěhování do Štěpánské ulice č.p. 542 "U Švečovských" [tento pobyt není doložen žádnou policejní přihláškou, uvádí ho však Radko Pytlík [12] . Tady již rodina bydlela v roce 1891 . Gymnázium v Žitné ulici - v kvartě propadá. O prázdninách navštěvuje Kateřina s dětmi naposledy rodný kraj svůj i svého zesnulého manžela. Byla  to její asi poslední světlá chvilka v jejím životě.

Opakuje kvartu a 12. 2. kvůli placení školného se svolením matky vystupuje z gymnázia. Takto to prezentuje Radko Pytlík v publikaci [12]. V. Menger [14] to ale vidí trochu jinak:  Hašek, při vyhlášení stanného práva strhával vyhlášky o zavedení tohoto stanného práva. Druhý den ve škole ho někdo udal profesorům. .....Moudří, přeloyální páni kantoři ze strachu, aby pověst jejich ústavu neutrpěla velezrádnými činy žáků, nevyloučili Haška sami, nýbrž hrozbami a vyhrůžkami přiměli zničenou matku, aby si nezdárného ničemu sama a dobrovolně vzala z ústavu....   Hledá všemožně práci, až se uchytil v drogérii pana Kokošky na rohu ulic Na Perštýně a Martinské v domě "U tří zlatých koulí". Jak to u Kokošky dopadlo?.....z obrázku usmívala se na něho přímo "Ladovská" rohatá kravka a tak neodolal a několika tahy jí přidělal skřipec a pěkný čtverhranný plnovous, právě takový, jak jej nosil pan Kokoška. Na prstech se dalo vypočítati, kdo z rohaté krávy udělal pana šéfa a Hašek "letěl" až se za ním zaprášilo...... a je nucen odejít k drogistovi Průšovi na Tylovo náměstí [č.p.699 or. 19]. Objevil jsem jen jeden inzerát dokazující, kde se drogerie nacházela.Je to roh Rumunské a Tylova náměstí.   "Dostavují" se také první lásky. Aninka Drobínková dcera veřejného posluhy a Libuška Kozlová dcera řezníka v Lipové ulici.

Studium na Českoslovanské obchodní  akademii v Resslově ulici. O prázdninách po prvním ročníku akademie podniká s bratrem Bohuslavem a Jánem Čulenem první cestu po Slovensku.  Z cesty pravidelně píší své sestřenici Marii, která v té době navštěvuje c.k. poštovní kurs.

Studium na Českoslovanské obchodní  akademii v Resslově ulici.  Opět stěhování, tentokráte do Čelakovského 281/20 [dnes Jana Masaryka] dne 19.8.1901. Zde rodina  zakotvila až do roku 1906. Hašek však dle Radka Pytlíka žil v tomto období i na jiných místech. Zde přebýval v r.1904 a 1905  spolu s Hájkem. Záhada č. 3: Další nesrovnalost  se Seznamem obydlí dle Radko Pytlíka: č.p. 281 leží na Čelakovského ulici [ dnes Jana Masaryka] a nikoli v sousední ulici Klicperově [dnes Záhřebská] . Václav Menger uvádí [14], že rodina žila též  i v Krameriově ulici, dnešní Americké  Uveřejňuje svůj první cestopisný fejeton v Národních listech inspirovaný první cestu po Slovensku. O prázdninách absolvují oba bratři druhou prázdninovou cestu. Část cesty je provázejí právník Viktor Janota, Ivan Porubský a Milan Kulíšek. 

Studium na Českoslovanské obchodní  akademii v Resslově ulici ukončuje se slušným prospěchem.        23. července 1902, na přání svého poručníka, městského fyzika dr. Záhoře se uchází o místo v bance Slávii. To ale byl již z Prahy pryč, na třetí cestě. Bez Bohuslava, s Jánem Čulenem a Viktorem Janotou. Opět píše sestřence Marii, kterou oslovuje Maryška. V říjnu  nastoupil jako jako praktikant do banky Slávie. Záhada č. 4:  Václav Menger 14 popisuje, jak Hašek za své praxe v bance Slávii uspořádal sbírku "Na pomoc Burům". Jak je to však možné, když Bursko Anglické války skončily 31.5.1902 a Hašek do banky nastoupil až v říjnu. Tady se nabízí vysvětlení, že Hašek asi Mengera mystifikoval v rámci své bujaré vypravěčské fantazie.

Již v předjaří se pokouší o další cestu na Slovensko. Na naléhavou žádost matky ( Bohuslav si vzpomněl na adresu, kde pobývali) se vrací a uprosí nadřízené v bance, aby ho vzali zpátky. Ale již ...dne 30. května nedostavil jste se do kanceláře a dověděli  jsme se, že jste vůbec z Prahy odejel.... končí definitivně v bance.  Další adresu jeho pobytu uvádí Radko Pytlík ulici Táborskou u paní Mikuláškové. Bohužel jsem tuto paní v žádném adresáři, či inzerátu nenašel.  Bude tedy obtížné určit, kde  Hašek v Táborské ulici žil. Asi jeden měsíc žije, dle Radko Pytlíka, s přítelem Vladykou u paní Polákové v Podskalí.  Vydává svoji básnickou prvotinu  Májové výkřiky (vydal J. Sölch).Záhada č.5: Takzvaná Balkánská cesta. V tomto roce  měl údajně Hašek uskutečnit cestu na Balkán. Vodítkem, kde se asi toulal, mohou být jen  jeho povídky a humoresky. Toulavá ho popadla po odchodu z banky 30. 5. 1903 a zpět  v Praze byl zcela jistě 6. 10. ( policejně zadržen za nějaký delikt).  Objevuje v Krakově. V Archivu hl. města Prahy existuje dotaz krakovské policie na Haškovu domovskou příslušnost. Je datovaný 28. 7. 1903. Poté je 6. 8. 1903  zadržen ve Frýdku Místku. O ostatním pobytu Haška v tomto čtyřměsíčním období se lze jen dohadovat. Pojem Balkánská cesta a jak to s ní údajně bylo popisuje Menger, ale to bylo až po návratu z misijní cesty v roce 1905.

Podle Radko Pytlíka přebývá  na adrese Sokolská 1804/28 u nadhasiče Horáka a  též  u St. Minaříka. V tomto roce začíná Haškovo anarchistické období. V červenci se objevuje, dle vyjádření matky v Lomu u Duchcova - jež byl centrem severočeského anarchistického hnutí. Začíná zde pracovat v redakci i administraci anarchistického listu Omladina. Zanedlouho se však s redakcí  loučí pro špatné poměry . Vypočítavost a podvody se skrývají pod praporem anarchie. Vydáva se na další toulky do Německa. 

Stavá se spoluzakladatel strany mírného pokroku v mezích zákona. "Hlavní stan" strany je v restauraci "U zlatého litru" v Balbínově ulici.  Podniká  v letních měsících apoštolskou výpravu s původním cílem dorazit až na chorvatskou Istrii. Cestu podniká společně s přáteli, akademickým malířem Jaroslavem Kristianem Kubínem a členem baletu Královského zemského českého národního divadla Františkem Wágnerem [V. Menger ho uvádí jako Vágner] alias plzeňský herec Rudolf Hněvsa. Cílem cesty bylo šířit slávu strany mírného pokroku v mezích zákona na. Václav Menger detailně popsal tuto cestu podle vyprávění J. K. Kubína, ale pravděpodobněji podle článků Jaroslava Haška.   Tím končí Haškovy toulky Evropou. Čeká ho ještě jedna, nedobrovolná, v roce 1915.

Žije u  matky,Praha Vinohrady, Šumavská 1081/10, k datu 8.3.1906 . Později 29.10.1906  bydlí v Milešovské 1326 Vzniká milostný vztah k Jarmile Mayerové. Přestává si rozumět s matkou,  hlavně proto, že způsob jeho života se příčil jejím názorům a zásadám.  .......Jaroslav Hašek, ač již v obou předcházejících letech unikl onomu osudnému slovu "tauglich", při posledním odvodu v roce 1906 mu neunikl.
Byl odveden a přidělen do důstojnické školy 28. pěšího pluku "Pražských dětí", ..... Nezůstal tam však dlouho. Zde vlastně sebral své první zkušenosti pro "Dobrého vojáka Švejka před válkou", kterého však začal psát až v roce 1910.

V Národních listech ze dne 18.12.1906 je zprávička o jedné výtržnosti, kterou Jarda spáchal

1. května se zúčastňuje tábora lidu, kde byl hlavním řečníkem "kamarád" Vohryzek, tehdejší vůdce anarchistů. Při výzvě strážníka Šnirdla k rozchodu zúčastněných,  Hašek zvolal "Natři ho!". V tom Šnirdl dostal od někoho holí a byl lehce zraněn na hlavě. Hašek se později hájil tím, že křikl "Spatři ho!" soud, však této chabé výmluvě neuvěřil a odsoudil ho na jeden měsíc žaláře. Trest si odseděl od 16. 8. - 16. 9. pod Novoměstskou věží na Karlově náměstí.   30. 9. vystupuje z katolické církve . Seznamuje s s Josefem Ladou. Pracuje v redakci anarchistických časopisů "Komuna"[nový název pro zakázaný list "Nová Omladina"] a "Chuďas". V rodině Haškových panuje existenční nejistota "Byla u nás paní Hašková v zoufalém stavu. Hoch [Jaroslav] celé dni běhá na základě inzerátů a o nic nemůže zavadit..."

21.1.1908. žije v Palackého 37 [dnešní Francouzská č.p.592] píše Hašek o tomto pobytu: "Víc jsem nesehnal než 11 zlatých, Jsem blízek zoufalství. Je mi hrozně. Tento týden bydlím u pana Drobílka, Palackého 37." Jinak dál bydlí u své matky ve Velehradské ulici kam je matka přihlásila  20.5.1908.    Natrvalo se rozchází s anarchistickým hnutím, končí i v redakci časopisu Komuna. Přispívá do Českého slova i Práva lidu a Humoristických listů. V Českém slově redaktoroval celé čtyři roky (1908-1912). Na podzim se účastní, za národně sociální stranu, na přípravě doplňovacích voleb na Vinohradech . Po volbách odchází  na přímluvu Ladislava Hájka do redakce časopisu Svět zvířat, kde pracuje nejprve jako pomocná síla, později jako redaktor. Okrajově přispíval též do Ženského obzoru, Knihařského obzoru a Hostimilu.  

4. 2. 1909 je přihlášen k pobytu ve vile "Světa zvířat". Začíná přispívat do  Ladova časopisu Karikatury.  V časopise Svět zvířat zveřejňuje své mystifikace v oblasti zoologie. Později tuto svoji činnost vypráví v Osudech dobrého vojáka prostřednictvím jednoročního dobrovolníka Marka: ...Chtěje obecenstvu poskytnouti něco úplně nového, vymýšlel jsem si zvířata.Vycházel jsem z toho principu, že na př. slon, tygr, lev, opice, krtek, kůň, čuně atd. jsou dávno již každému čtenáři ,Světa zvířat’ úplně známými tvory. Že třeba čtenáře rozrušit něčím novým. Novými objevy, a proto jsem to zkusil s velrybou sírobřichou.....

8.4. opět vstupuje do katolické církve. zcela jistě ne z přesvědčení, ale aby vyhověl Jarmiliným rodičům a z důvodu církevního sňatku. Dne  23.5. je oddán s Jarmilou Mayerovou, v kostele  sv. Ludmily na Vinohradech. Jarmila (*28.6. 1887 - †20.9.1931) byla dcerou Josefa Mayera *1855,  sochaře a štukatéra a Josefy rozené Einöderové *1860. Podle policejní přihlášky žila rodina Mayerových od 18. 5. 1880 na Vinohradech, Erbenova [dnes Bruselská] č.p. 413, od 8.6. 1882 v Komenského [dnes Belgická] č.p. 67, od 6. 6. 1885 opět v Komenského [Belgické] ulici  č.p. 276. Od 8.6.1911 je rodina policejně přihlášena na adrese Dejvice 291, dnes roh ulic Bubenečská a Jaselská. Jarmila měla ještě 6 sourozenců : Zdenička *1879, Josef *1881, Milena *1883, Vratislav *1885, Jaroslav 1889 a Vladimír *1893       Záhada č.6: cituji Václava Mengera - Rodiče nevěsty zařídili mladým manželům velmi slušný byt v Palackého ulici ve Vršovicích, kamž se novomanželé nastěhovali ihned po svatbě. Vršovická Palackého ulice je dnešní   Moskevská.  Já se domnívám, že to bylo č.p. 363,  kde byli, sice až o rok později, policejně přihlášeni, a kde se narodil v roce 1912 syn Richard. 28.7.1910 je přihlášen na adrese Plzeňská 1125. Pro své zoologické mystifikace, které vyvolaly obrovskou nevoli v odborných kruzích, je Hašek propuštěn ze Světa zvířat. Zakládá vlastní firmu "Kynologický ústav". Zakrátko firma bankrotuje a pro podezření z nekalých nákupů a padělání rodokmenů se Hašek ocitá před soudem spolu se svojí ženou Jarmilou, na kterou byl obchod napsán. Následuje rozchod s Jarmilou.  

Zakládá vlastní firmu "Kynologický ústav". Zakrátko firma bankrotuje a pro podezření z nekalých nákupů a padělání rodokmenů se Hašek ocitá před soudem spolu se svojí ženou Jarmilou, na kterou byl obchod napsán. Následuje rozchod s Jarmilou. 

 Záhada č.7:Dne 10. 2. přineslo České slovo zprávu: " Na dnešek v noci chtěl se vrhnonut ze zábradlí Karlova mostu do Vltavy 30letý Jaroslav H. Divadelní vlásenkář pan Eduard Brauer jej strhl zpět. Policejní lékař shledal silnou nervózu. Dotyčný byl dopraven do ústavu pro choromyslné.  Z psychiatrické léčebny je propuštěn dne 27.2. Václav Menger líčí tuto historku obdobně jako Hašek ve své povídce "Psychiatrická záhada". Radko Pytlík vychází z faktických policejních a lékařských protokolů. Na základě jeho bádání lze předpokládat, že se nejednalo pouze o recesistickou provokaci, ale o hlubokou psychickou krizi, kterou Hašek později maskuje svým osobitým mystifikačním humorem. V každém případě dosáhl návratu manželky. Další záhadou je bydliště Jaroslava Haška.  V policejním  protokolu: Dne 9.2.1911 ve 3/4 na 2 v noci přestoupil novinový reportér Českého slova Jaroslav Hašek ......bytem na Smíchově č. 1125, zábradlí Karlova mostu,aby se odtud v sebevražedném úmyslu vrhl do Vltavy. 27.2. je převzat z léčebny Jarmilou, která uvádí bydliště Komenského 23 [dnes Belgická č.p. 276, mívala v té době or. č. 23, dnes 20] ,což je bydliště jejích rodičů viz policejní přihláška.

Před červnovými volbami do zemského sněmu kandiduje za stranu mírného pokroku v mezích zákona. Výbor strany se scházel v dnes již neexistující restauraci "Kravín". Sepisuje její Dějiny pro časopis Veselá Praha. Na mítincích Strany přednáší četné volební řeči a předvádí kabaretní politicko-satirické výstupy. Později se členové strany scházeli v hospodě  "Pod Černým vrchem." Tato hospoda na rohu Erbenovy a Vrchlického ulice dodnes funguje.

16. srpna 1911 otevírá Josef Waltner podnik  "Montmartre"       v Řetězové ulici č.7. Hašek se stává stálým hostem i učinkujícím. "Montmartre" je jeho druhý domov, kde často i přespával.  Od listopadu je stálým přispěvatelem do Českého slova.

V lednu umírá Haškova matka Kateřina Hašková.  Hašek byl v té době redaktorem [od 3.1.] Českého slova v jehož redakci v Hotelu Zlatá Husa na Václavském náměstí i přespával. Je však vyhozen dne 7. 2. , protože den před tím nabádal ke stávce zřízence elektrických drah, jejíž schůzi navštívil. 9. 3. vynesl c.k. zemský trestní soud v Praze osvobozující rozsudek v kauze Kynologický ústav. 2. 5.  narození syna Richarda. Krátce poté Hašek rodinu, kterou není schopen při svém bohémském životě živit, opouští. Lépe řečeno je od rodiny vyhnán. S Kudějem podniká časté výlety do Povltaví, Posázaví, navštěvuje Berounsko, kde se v  květnu nechávají fotografovat v dámských oblečcích na jednom ze tří rybníků u Nového Jáchymova. Na podzim podniká cesty po Čechách s různými kabaretními vystoupeními, což vrcholí jeho inzultací v Turnově na akademii ženského odboru Sokola.
Opět potkává, na počátku zimy, jako strážného anděla, Ladislava Hájka, ten je již, po sňatku s Žofií Fuchsovou,  šéfredaktorem a spolumajitelem Světa zvířat, ve kterém Haška zaměstná. Z této doby pochází i fotografie Ledování před hospodou “U Brejšků” v roce 1912 ve Spálené ulici č. 49. Hašek je označen jedním, Matěj Kuděj dvěma a pan Brejška třemi křížky.

.

A kde všude tento rok žil, je téměř nemožné vystopovat: leden - redakce Českého slova, kde přespával. Záhada č.8: Červenec - podle přihlášky - Vinohrady 1097 u paní Adamírové. Radko Pytlík uvádí že na této adrese žila rodina Opočenských a že Adamírovi žili v Havlíčkově ul. č.181. Číslo popisné 1097 je na Bělehradské ulici, která se dříve jmenovala Havlíčkova třída. A zde žádné č.p. 181 neexistuje (je v Londýnské ulici).  Září - u F. Trnky Chelčického 1085/16, u Ladislava Hájka na Ferdinandově třídě.  

Na dadaistickém výletě spolu s Matějem Kudějem v květnu 1912 do Nového Jáchymova: "Dvě ztracené existence v tomto úboru oživují poezii v neprobádaných dosud krajích Podbrdska. Příjemné styky s bezpečnostními orgány, každodenně."

Opět, pro mystifikace čtenářů, vyhozen ze Světa zvířat.  Nemá stálé bydliště, přebývá u přátel: 22.7.1913 u cestovatele A.V. Friče ,   2.12.1913 u Josefa Lady (více o Ladovi),  4.12.1913 u G.R. Opočenského, (více o Opočenském) spolu s ním zde bydlí  Zdeněk Matěj Kuděj.

Snímek vpravo je z Fričovy "Božínky": Jaroslav Hašek ležící, zprava E. A. Longen, Xena Longenová, s kytarou J. Leitzer.  Domnívám se, že Frič je ten muž s čepicí.

Unikátní fotografie odvodní komise na Střeleckém ostrově 31.12.1914 ve fondu AHMP, fotil Jan Kříženecký. Jakpak se asi jmenoval vrchní vojenský lékař? Asi to bude ten obtloustlý důstojník sedící uprostřed :

Dne 20. 1. vychází v Národních listech tak zvaná Svolávací vyhláška. Podle ní se měl Hašek dostavit dne 15.2. ke svému útvaru -1. náhradní rotě 91. pěšího pluku v Českých Budějovicích.  

Od 31.1. do 9. 2. je hospitalizován ve Všeobecné nemocnici na oddělení primáře Semeráda pro silné krvácení z nosu. Na chorobopisu, který se dochoval, je uváděno bydliště Lužická 23, kde žil E. A. Longen. 

Podle kmenového listu se Hašek dostavil k útvaru dne  17. 2. 1915

Präs. [Präsentiert] am 17.II.1915 zur Akt.[Aktive] Dienstleistung. Presentován dne 17.2.1915 k aktivní vojenské službě. 

Začíná jeho pouť světovou válkou, kdy  v Budějovicích, v  Marianských kasárnách, pronesl hejtman Sagner historická slova: "Voni jsou ňákej fajn kousek, voni nám asi zavařej pěknou patálii....". citát z druhé Mengerovy knihy Jaroslav Hašek, zajatec číslo 294217 je zavádějící, protože Ságner byl na přelomu roku hospitalizován a až koncem února se stal, ještě jako nadporučík, velitelem roty v Budějovicích. Až v poli, v Loni někdy počátkem července byl    jmenován velitelem 3. praporu. Povýšen na Hauptmanna byl až  1.9. Hašek nastoupil do školy jednoročních dobrovolníků, která byla v prvním patře budovy. Jejím velitelem byl hejtman Adamička Josef       ( bratr okresního policejního inspektora Ladislava Adamičky z Bartolomějské č. 6)  Jako románový Marek navštěvuje s "Krankenbuchem" budějovické hospody. Když to prasklo byl vyloučen ze školy jednoročáků a přeložen ke kuchyni. V dubnu si již léčí revma v posádkové nemocnici.

Asi  1.6. 1915 je zařazen do "maršbatalionu", který je odvelen  do výcvikového tábora v Brucku nad Litavou - Királyhidy . Před tím však na něj major Wenzel,  podal trestní oznámení pro útěk, takže cestu do Brucku tráví v arestantském vagoně. V Brucku nad Litavou je zařazen do čtvrté setniny (roty, Kompanie) 12.  praporu, jejímž velitelem byl nadporučík Rudolf Lukas.

Podle Vaňkova deníku dne  30.6.1915 ve 20:15 začíná cesta XII. pochodového praporu, jehož velitelem byl podplukovník Wenzel,  vlakem přes Raab, Budapest, Hatvan, Füzesabony a Miskolc  na haličské bojiště. Trasa přesně odpovídá románu až do stanice Zastaw [dnes polský. Zagórz], kdy skutečný vlak, oproti románovému, nejede do Sanoku, ale míří přes stanice Kroscienko – Chyrow [ukrajinský Хирів – Felsztyn [ukr. Скелівка] - Wojutycze  [ukr. Воютичі] do Samboru [ ukr. Самбір], kam dorazili dne 4., nebo 5.7.1915. Odsud vyráží XII. Marschbatallion 5.7.1915 pochodem  směr Rudki [Рудки] - Szczerzec [Щирець] - Wańkowce [Під' Ярків] - Lahodów [Лагодів] - Jaktorów [Якторів] a   dne 11. července 1915 se objevuje ve vesnici Loni [ ukr.Лонi]. Píše se o tom ve strojem psaných dějinách IR91 uložených ve Vojenském historickém archivu fondy IR91 [26]. Jsou  sice psané až někdy po válce (viz použitý papír kalendáře z roku 1927), ale je to zatím jediný dokument, krom deníků feldkuráta Eybla a šikovatele Vaňka, o který se můžeme opřít .  Zde, v Loni,  se formovaly polní prapory. Pro nás je důležitý  III. polní prapor (velitelem se stal hejtman Sagner) , který tvořily polní roty 11.(Lukas)  a 12.  Právě do Lukasovy roty byl zařazen Jaroslav Hašek. Další románová postava, podplukovník Wenzel, se stal velitelem II. polního praporu. K  11. Feldkopmagnii  je přiřazen kadett  Biegler a světe div se, účetním šikovatelem se nestává Vaněk Jan, i když, podle deníku u kumpanie byl,   ale jakýsi Ernst Herz – Rechnungsunteroffizier, neboli jak ho Hašek nesprávně tituloval Rechnungsfeldwebel. Vaněk se nakonec na různých dalších dokumentech přece jen objevuje, asi Herze vystřídal později. 

Jomar Hønsi v archivu vše poctivě ofotil a sestavil z tohoto strojopisu dvě mapy. Jedna mapa se týká pohybu a operací před 11.7.1915, tedy do doby, kdy zde Hašek ještě nebyl. A druhá dokumentuje tu část, kdy zde již Hašek bojoval proti ruské armádě. Vyjmenujme si chronologicky ta místa:

Datum	Místo	Poznámka
4.7.- 13.7.	Лонi, Loni, Łonie	Sem, dne 11.7.1915, dorazil ze Samboru XII.pochodový prapor
13.7.- 15.7.	Пiдгайчики,Pidhaichyky, Podhajczyky	13.7 19:00 Regimentskommando und stab angekommen 13.7 22:00 FB III angekommen 14.7 03:00 FB II, FB IV angekommen
15.7 - 16.7.	Yбинi, Ubyni, Ubinie	Am 15:00 eingetroffen. Ortschaftslager
16.7. - 17.7.	Дальнич, Dal'nych, Dalnicz	Ankunft 14:50, Lagern im Freien. Gewitter 17. Juli: Feldmesse (Eybl)
17.7. - 18.7.	Батятичi, Batjatychi, Batiatycze	Lager (Häuse und Scheunen) Neue Brigadekommandant: Ritter von Mossig
19.7. - 21.7.	Oьидiв, Obydiv, Obydów	12 Uhr nachts angekommen, im Zelte 21.7 04:30 Abmarsch
21.7. - 22.7.	Кyличкiв, Kulychkiv, Kuliczków	16:30 ankunft, Freilager
22.7. - 23.7.	Oпильсько, Opil's'ko, Opulsko	Übernacht - Häusern und Scheunen Hitze
Bitva o Sokal
23.7. - 2.8.	Сокаль, Sokal Поториця, Potorytsya, Poturzyca	Od 23.7. je III. polní prapor na pozici u hory Sokal, kóta 254, po těžkých bojích u vesničky Poturzyca utrpěl těžké ztráty a je přesunut na rezervní pozici do vesnice Żdżary. SOKAL Regimentsstab von Opulsko 23.7. 7:30 ab FB II, FB IV 1.8: IR91 abgelöst. In Gymnasium und Mädchenschule untergebracht V tento den byl Hašek povýšen na svobodníka. 2.8: Rasttag. Befehl für Abmarsch nach Żdżary POTURZYCA 23.7. - 31.7 FB III in Stellungen 23.7.: zwei Deutsche Bataiilone von IR91 abgelöst. Ablösung bis 21:00. Stark von Russen beschossen. 24.7.: Artilleriefefecht. Befehl von Oberts Mossig 25.7.: 10:00 Angriffsbefehl von Brigade. 15:00 Artillerievorbereitung. Um 16:00 Angriff angestzt auf Gora Sokal (Trigonometrie 254). 17:00 Angriff, Verluste. 18:00 haben FB III nordwestrand von Poturcyza erreicht mit eschwere Verluste. 23:00 Gleich vor Höhe 254. 26.7. morgen Höhe 237 erobert. 2000 Russen gefangene. FB III zurück in Reserve. 27.7. nacht, angriff auf Höhe 254. Morgen: russiche Gegenangriff.
26.7. - 6.8. 25.8 - 26.8.	Żdżary, dnes již neexistující vesnice, zlikvidována v roce 1943	Tady probíhala rekonvalescence vojska po těžkých bojích u Sokalu. Zde pobývali 3.8. - 6.8. Od 6.8. do 13.8. v meierhof (poplužní dvůr) Romosz a od 13.8. do 25.8 v meierhof Wołczek. Ten jsem však na historické mapě nenalezl. Ve Żdżarech jsou opět 25.8.-26.8. v přípravě na přesun do prostoru Dubna. Ve Ždžarech byl také dne 18.8. Hašek dekorován Stříbrnou medaili za statečnost II. třídy
27.8. - 28.8.	Rozalówka, dnes již neexistující vesnice	6:45 Grenzzeichen 38. Kote 149
28.8 - 29.8.	Пiдбереззя, Pidberezzya, Podberezie	19:00 Grosse Rast
29.8 - 31.8.	Wierchostaw, dnes již neexistující vesnice	08:00 Auf def Höhe NÖ, Stellungen Gefechte Hauptmann Sagner Eiserne Kreuz 01:00 Abmarsch
31.8.	Вiльхiвка, Vil'khivka, Ulgowka	11:15 eingetroffen
1.9. - 2.9.	Perekladowiczy, na mapě v blizkosti kót 219 a 228 nenalezeno	5:45 Abmarsch 10:45 Kote 219 14:15 Kote 228
2.9. - 7.9.	Береги, Berehy, Beregi	14:15 Kote 228 erreicht III. Bat reserve Gefechte 06:00 Starke Verluste 07:15 Kremžar melde sich marod (II Btn) Artfeuer Nacht: III Btn löst II ind IV ab
7.9. - 9.9.	Mлинiв, Mlyniv, Mlynów	17:00 Eintreffen RegKmd in Pfarrhaus von Mlynów
Bitva o Dubno
9.9 - 17.9.	Pogorelcy, dnes vesnice s novým názvem Привільне	21:15 angekommen 13.9: Mossig DivKom 13.9: Oberst Steinsberg - BrigKom 13.9: ObtLt Wenzel - RegKom 13.9: ObtLt Lukas - II. Btn 14.9: 5:30 Russich angriff 15.9: Gefechte, 17:00 - Eybl meldet sich nach Urlaub 17.9 16:15 Sagner meldet: gegner angrifft 17.9 20:00 Rückzug hinter die Ikwa Podle Morávka byl Haškovi prominut trest tříletého žaláře, k němuž byl odsouzen v Brucku nad Litavou pro dezerci, protože dokázal zjistit, kde je brod a zachránil celý prapor při ústupu přes řeku Ikvu. Prý se to stalo  poblíž vesnice Arszyczyn, dnes Аршичин. Lze tomu ale těžko uvěřit, neboť na kmenovém listě v kolonce Gestraft není zaznamenán žádný trest disciplinární, natož trest udělený soudem (gerichtlich).
18.9. - 24.9.	Хорупань, Khorupan', Chorupan	III. und IV. Btn in Stellung III. Btn bei Brücke, Kote 189 XIV MarschBtn angekommen Lukas übernimmt 11. kompanie 24.9 4:10: Sitzmeldung III. Btn, unverandert 5:00: lebhaftes Gewehr- und MG-feuer gegen Honved. Sagner meldet: Ruhe 5:30: rus. durchbruch bei kote 205 5:40: III. und IV. Btn bekommt befehl sich zurückzuziehen

24. 9. ráno se v bitvě u Chorupan rozloučil při silném útoku Rusů s rakousko - uherskou válečnou mašinérií a v ohromném zmatku  upadá do ruského zajetí, jako celá řada jeho spolubojovníků. Asi ani ve snu ho nenapadlo jak naši slovanští "bráškové" zacházejí se zajatci. Byl zařazen do transportu. Pod kozáckými nagajkami, byl transport hnán  do Darnice u Kyjeva. Vzdušnou čarou 358 km. Cesta vedla přes Zdolbunov, kde utrpěl zranění na noze a Žitomir.

8. listopadu ale již píše,  přes Mezinárodní červený kříž, ze zajateckého tábora  Tockoje, (Tocké). V zimě zuří v táboře tyfová epidemie. Ze 16 000 zajatců umírá asi 10 000. Hašek jako zázrakem uniká smrti a svým vyprávěním příběhů a anekdot povzbuzuje ostatní.

Jihočeské listy 13.3.1915:

Jihočeské listy 2.6.1915:

Poznámka nadporučíka Lukase, kde je Hašek navrhnut na Stříbrnou medaili za statečnost II. třídy, kterou obdržel 18.8.1915

A definitivní návrh na udělení medaile za statečnost schválený velitelem pluku i brigády.

Na kmenovém listě je záznam: Vermisst 24/9-1915 seit dem Gefechte  bei CHORUPAN (pohřešován 24.9.1915 od bitvy u Chorupan)

A je zde také jeden  pozoruhodný záznam, o kterém se zmiňuje  J.B. Buquoy ve své knize Jaroslav Hašek a jeho "Dobrý voják Švejk": Stb. Gefreiter befördert 1915 1/8 zum Leutnant ( štábní svobodník se 1.8. 1915 povyšuje na poručíka). Znamenalo by  to, že Jaroslav Hašek byl necelé dva měsíce rakouským oficírem. To je ale nesmysl. J.B. Buquoy ten záznam  špatně přečetl. Je to psáno německým novogotickým písmem - kurzívou, "Schwabachem". První písmeno  je velké "L"   druhé je "s", třetí "t", čtvrté  "r" a páté "m". Čili slovo začínající na Lstrm - zkratka pro Landsturm - domobranu.  Nepomohl by nám to někdo přečíst a vysvětlit?   

Protože jsem se nechal Buquoyovou knihou zmást a slepě jsem uvěřil jeho transkripci a zde jsem jeho mystifikaci uvedl jako fakt, všem se omlouvám a napravuji. Zůstává však pravdou, že Hašek byl v Sokalu dne 1.8.1915 povýšen do hodnosti svobodníka. V žádném případě to nebyla hodnost poručíka.

Na jaře  přebírá tábor ruský Červený kříž a objevují se zde emisaři České družiny, kteří provádějí nábor zajatců do ruské armády. Hašek neváhá a okamžitě se hlásí. Nalézá svůj cíl -  boj proti Rakousku se zbraní v ruce.

29. 6. v záložní rotě 1. pluku Jana Husi a je k dispozici Správě českých a slovenských spolků na Rusi. Lékařskou komisí prohlášen za neschopného řadové služby.

10.7. již píše do časopisu Čechoslovan v Kyjevě. Stal se hlavním fejetonistou a humoristou odboje. Rakouská justice zahajuje proces proti Haškovi pro urážku majestátu. 

20.1. 1917 se Hašek v Kyjevě se setkává se svým švagrem  Slávou (Vratislavem) Mayerem, který rovněž přeběhl na stranu Rusů, stejně tak jako jeho starší bratr Josef Mayer. Sláva předal Haškovi obrázek malého Ríši Haška. Ten pak Hašek nosil po celou dobu pobytu v Rusku.

16. 2. 1917 na redakční poradě Čechoslovana předčítá Hašek počátek fejetonu Dobrý voják Švejk v zajetí (vydáno na jaře 1917 ve Slovanském nakladatelství v Kyjevě).

24. 2. 1917 proběhl v Podvalské kavárně v Kyjevě incident s jakýmsi ruským důstojníkem, pro který byl Hašek uvězněn v pevnosti Borispol (Бориспіль) nedaleko Kyjeva.

28. 2. 1917 se Hašek na schůzi Spolku J. A. Komenského dozvídá o svržení carského režimu v Rusku a jmenování nové, ruské Kerenského Prozatimní vlády, u které T. G. Masaryk získává plnou důvěru. Důsledek - během několika měsíců se hroutí celá Ruská armáda a tím se otevírá cesta bolševiků k uchvácení moci, což se jim v listopadu 1917 podařilo.

23. 4. 1917 odvolán z redakce Čechoslovana a je přeložen  k vojsku, zařazen jako prostý střelec k 7. rotě 1. pluku.

1. 7. až 2. 7. 1917 se účastní bitvy u Zborova. Proti Československé střelecké brigádě zde rakouská armáda, kromě 32. uherské divize postavila i 35. plzeňský a 75. jindřichohradecký pěší pluky. Hašek je vyznamenán :MISTRA JANA HUSI Z 21. ŘÍJNA 1917 Jaroslav Hašek, střelec 1. stř. pl. M. J. Husi t. d. u nestrojové roty, vyznamenán je za zásluhy v bitvě zborovské a tarnopolském ústupu medaili sv. Jiří IV. stupně.

Srpen 1917 na návrh svého přítele z Družiny, poručíka Švece, zvolen sekretářem plukovního komitétu.

10. 10. 1917 na manifestaci  1. pluku prohlašuje : "Nesmíme na nic jiného myslet než na rozbití staré monarchie. Na naši revoluční akci musíme myslet každou hodinu a každou chvíli.....".

7. 9. 1917 je rozkazem č. 1103 je jmenován přísedícím do plukovního soudu.

Listopad 1917 stává se členem brigádního komitétu.

7. 11.  řídí Lev Davidovič Trockij, socialista a intelektuál, jenž se k bolševikům připojil teprve v létě 1917, převrat, který je pozdějí označován jako Velká říjnová socialistická revoluce. Následuje Ruská občanská válka ( Гражданская война в России), ozbrojený konflikt mezi radikálně levicovými bolševiky, kteří se snažili v Rusku vybudovat socialistický stát, a vnitřně velmi heterogenní opozicí, od monarchistů až po liberály a umírněné socialisty - menševiky.

15. 11. pracuje  opět v redakci Čechoslovanu.

Počátkem  roku Masaryk rozhoduje, že československé vojsko z Ruska odejde do Francie. S tím Hašek nesouhlasí, chce aby se bojovalo dál proti rakouské monarchii. Masaryk  uzavírá smlouvou s bolševikem Muravjovem s tím, že československé vojsko zachovají neutralitu a bude umožněn jejich volný ústup po magistrále do Vladivostoku. Koncem března tuto smlouvu Stalin podepsal.  

1. 3.1918 účastní se bojů u Bachmače na linii Brjansk - Konotop, společně s rudými gardami proti Němcům. Poté dostaly legie povel k ústupu. To v Haškovi probudilo rozhodnutí vystoupit z českého vojska.

Hašek odjíždí do Moskvy, kde se hlásí v redakci listu Průkopník. Píše v něm stati Proč se jede do Francie a Oteřený list prof. Masarykovi, ve kterém ho zapřísahá, aby zabránil odjezdu legií do Francie.

Je stržen do víru ruské revoluce a utvrzuje se, že jediná cesta pro řešení české otázky je světová revoluce.

8. dubna  přijíždí do Samary, kde provádí nábor dobrovolníků do čs. krasnoj armii pro boj s Němci.

14. dubna je na schůzi vedení čten Haškův dopis: Oznamuji tímto, že nesouhlasím s politikou Odbočky čsl. Národní rady a s odjezdem našeho vojska do Francie. Proto prohlašuji, že vystupuji z českého vojska do té doby, pokud nezavládne v něm a celém vedení Národní rady jiný směr. Prosím, aby toto mé rozhodnutí bylo vzato na vědomí. Budu i nadále pracovat pro revoluci v Rakousku a na osvobození našeho národa. - Jaroslav Hašek v. r.

25. 5. 1918 - osudové datum - v Čeljabinsku někdo z projíždějícího vlaku se zajatci hodil kus železa, který zranil jednoho z legionářů. Pachatel byl dopaden a lynčován. Do incidentu zasahuje Rudá armáda a tímto začalo nepřátelství a otevřený boj  mezi bolševiky a čs. legiemi. Hašek se tak jednoznačně ocitl na druhé straně barikády. Na jedné straně je odsuzován komunistickými radikály, kteří mu nemohou zapomenout jeho působení v České družině a legionáři, na straně druhé, ho obviňují z velezrady.

8. června, po dobytí Samary čs. legiemi prchá v přestrojení za "blbého od narození syna německého kolonisty z Turkestánu".

25. 7. 1918 Údajně na rozkaz novopečeného generála Radola Gajdy je vydán Zatykač č. 203 . Jde o holý život.

Toulá se po tatarském Povolží, aby se v září 1918 objevil  ve vesničce Melekes a Simbirsku, kde se přihlásil na Revolučním vojenském sovětu. Byl znovu bolševiky "kádrován" a jako podezřelý Čechoslovák zavřen. Po svědectví kohosi propuštěn a vyslán na zkoušku jako zástupce velitele do nově obsazeného města Bugulmy.

Prosinec 1918 je Hašek povolán do politického oddělení 5. armády a je přidělen k frontovému velitelství 26. divize. Po dobytí Ufy je jmenován ředitelem tiskárny.  

Haškova legitimace ruské komunistické strany bolševiků o které publicista Jan Berwid-Buquoy uvádí: O jeho činnosti v Rudé armádě se neví nic. Materiály o něm byly vyrobeny až v 50. letech moskevskou GPU. "Jeho" bolševická legitimace pochází z roku 1950 a je vyrobena na papíře, který v roce 1920 vůbec neexistoval. Generál StB Ludvík Hlavačka: "Sám jsem na zhotovení onoho průkazu osobně spolupracoval...". Věřte, nevěřte, ale spíše nevěřte!

Od počátku roku 1919 působil Hašek v Ufě, kde byl politickým oddělením 5. armády pověřen vedením tiskárny a vydáváním komunistických novin "Naše cesta" (Náš puť). Spolupracoval zde i s časopisem "Rudá Evropa" (Krasnaja Evropa).

Dne 12. 1. 1919 se z Haškovy iniciativy sešla schůze čelných představitelů zahraničních komunistů nacházejících se v Rusku. Na tomto setkání byla založena "Zahraniční komunistická strana (bolševiků)", jejím sekretářem byl zvolen Hašek. Ten i nadále pořádal přednášky a agitoval mezi zajatci pro vstup do Rudé armády.

V březnu 1919 byla Ufa dobyta Kolčakovskými vojsky a Hašek uprchl do Belebeje. Do Ufy se vrátil až 9. 6. 1919, kdy ji opět dobyla 5. armáda. Dne 20. 6. 1919 byl Hašek jmenován vedoucím "Rakousko-uherského sovětu vojenských a dělnických zástupců v Ufě". Tuto funkci vykonával až do poloviny srpna, kdy odjel do Čeljabinska, který byl Rudou armádou obsazen 24. 7. 1919. Zde vydával komunistické noviny "Rudý střelec" (Krásnyj strelok). Šlo o přejmenované noviny "Naše cesta". Hašek v této tiskárně vykonával funkci sekretáře stranické buňky. Současně byl i mluvčím tiskařů politického oddělení 5. armády.

V roce 1919 se Hašek objevuje ještě ve městech Kostanaj, Petropavlovsk a Omsk, kde byl od 4. do 14. 12. a od 15. 12. Novosibirsk Co zde vykonával nemám ověřeno.

Od února působí v Krasnojarsku, v hotelu Rossia, kde sídlilo Politické oddělení 5. armády.

V květnu roku 1920, ač nerozveden s Jarmilou Mayerovou, oženil se Jaroslav Hašek   v Kansku, jiné prameny uvádějí, že to bylo již v Krasnojarsku, s Alexandrou Lvovou, nejstarší ze tří dcer Gavrila Ignatějeviče Lvova - kupce “Střední ruky”. Alexandra pracovala v tiskárně, kde se tiskly noviny "Rudý střelec" (Krásnyj strelok).

3. 7. 1920 Irkutsk, kde byl členem Městského sovětu

24.10. odjíždí s Alexandrou Lvovou z Irkutska do Moskvy. Řada pramenů uvádí, že byl Sověty a Kominternou vyslán do Československa, aby napomohl rozvoji komunistického hnutí na Kladensku. Pro toto tvrzení jsem nenalezl žádné doklady. Opouštějí  Rusko a  4.12. překročili hranice Estonské republiky. Hašek o tom píše v povídce "I vyklepal prach z obuvi své".  Odjíždějí  z estonské  Narvy vlakem do  Talinu  a odsud parníkem Kypros do Štětína. Radko Pytlík uvádí Gdaňsk, ale bude se jednat zřejmě o omyl, protože se dochovalo v PNP transitní vízum na Haškovo jméno, s datem 8.12.1920, právě z přístavu Štětín. Již 9.12. pokračují vlakem, asi přes Berlín, do Československa, kde se objevují kolem  12.12. v karanténním táboře v Pardubicích (bývalé baráky válečné nemocnice). Pokoušel jsem se nalézt nějaké záznamy o Haškově pobytu v Pardubicích v SOA Zámrsk, SOkA Pardubice a VÚA Praha, s negativním výsledkem.

В мае 1920 года Ярослав Гашек женился в г. Канске на Александре Львовой - старшей из трех дочерей Гаврилы Игнатьевича Львова - купца "средней руки". Дом у Львова был выстроен на возвышенности, при входе на площадь. На этой площади по воскресеньям располагался скотный рынок. Дом стоит на перекрёстке улиц Калинина и Халтурина. V květnu roku 1920 se v Kansku oženil Jaroslav Hašek s Alexandrou Lvovou, nejstarší ze tří dcer, Gavrila Ignatějeviče Lvova - kupce “Střední ruky”. Dům byl postaven na pahorku u náměstí, na kterém byl po nedělích trh s dobytkem. Dům stojí na křžovatce ulic Kalinina a Chalturina. Zdroj

Narva, Puškinova 12, kde je umístěna tato pamětní deska

Na rohu Květnové ulice jsem uviděl miloučkou scénku. Policajt od sebe odděloval peroucí se: tlusté prase a bradatého kozla. To je vše, co jsem v Narvě viděl.

7. 1. 1921  stěhování do Riegrovy ulice  č. 33 [dnes Bořivojova] . Někdy v této době také navazuje kontakt s Jarmilou Mayerovou, prosí ji o schůzku se synem Richardem, ke které dochází. Hašek se svoji bývalou rodinou jezdí na výlety, ale až v srpnu se od něj Richard dozvídá, že je jeho syn. Stalo se v Kytlici, kde byla Jarmila se synem na letním bytě, kam Hašek zavezl knihu "Tři muži se žralokem" s věnováním: 9. 8. 1921 Drahému synovi - Autor.

Únor 1921 - zrodí nápad napsat Švejka :"Jednou koncem února přišli se Sauerem domů v dobré náladě. Smáli se, objímali a Jaroslav prohlásil, že dostal nápad. Bude psát o vojáku Švejkovi. Já jsem nevěděla, že o Švejkovi psal už před válkou i během ní. Řekl mi to teprve teď, ale hned prohlásil, že tohle bude něco docela jiného, tohle že bude skutečná literatura. Vysměju se všem těm pitomcům, a zároveň ukážu, jaká je naše pravá povaha a co dokáže....." píše Alexandra Lvová

3. 3. 1921 se stěhují k Frantovi Sauerovi na Žižkov do Jeronýmovy ulice č. 324

14. 3. 1921 vychází první sešit románu  vlastním nákladem v nakladatelství Sauer a Čermák.

21. 3. 1921 vydává policie zprávu, ve které je mnoho zajímavých dat.

Červenec 1921 vychází knižně I. díl románu ale již v Synkově nakladatelství.

25. 8. 1921, přivedl malíř Jaroslav Panuška Šuru a Haška, do Lipnice nad Sázavou. Panuška v té době maloval krajinu kolem a bydlel v hostinci "U české koruny" Alexandra Invalida.

 V listopadu 1921 řeší spor s E. A. Longenem, který uvádí v "Revoluční scéně" v Adrii hruDobrý voják Švejk ve světové válce, s Karlem Nollem v hlavní roli.

Prosinec 1921 - na Lipnici přijíždějí Artur a Xena Longenovi aby se Longen s Haškem nějak usmířili. Vše končí silvestrovkou a novoroční pitkou, která pokračuje v Praze, kam všichni odjeli.

Leden 1922 "Revoluční scéna" je uzavřena. Noll přijíždí na Lipnici a žádá o Haškův souhlas s uváděním Švejka na vesnických představeních. Hašek souhlasí. Představení se Hašek zúčastní v Havlíčkově Brodě dne 1. až 3. srpna 1922, kde je vítán bouřlivým potleskem.

Intenzivně pokračuje v psaní románu. Když nepíše sám, diktuje Klimentu Štěpánkovi. Pokud nepíší román, píší povídky či homoresky.

Červen 1922 Lipnici navštěvuje  bratr Bohuslav.

V červnu  také obdržel dopis z policejního ředitelství v Praze, ze kterého plyne, že se chtěl zapojit do pomoci osleplým vojínům a získat příspěvek na výstavbu slepeckého domu. Tato myšlenka už zůstala nedokončena. ( dopis z osobního archivu Richarda Haška):

Někdy na konci léta se stěhuje do opraveného domku č. p. 185, který koupil v roce 1921 za 25 000,- Kč

Prosinec 1922 prudce se zhoršuje Haškův zdravotní stav.

Na této fotografii je vpravo vedle Haška  "Šura" - Alexadrovna Lvova a Kliment Štěpánek druhý zleva. Ty tři ostatní ženy jsem zatím neidetifikoval.

3. ledna  1923 po osmé hodině ranní Jaroslav Hašek umírá.

Léčil jsem Jaroslava Haška asi čtyři neděle před jeho smrtí. Den před jeho smrtí byl jsem volán k Haškovi v 11 hodin dopoledne a shledal jsem, že srdce vypovídá službu. Byl jsem u něho ten den několikrát a setrval tam celou noc.
Hašek ležel, v noci vstal a chtěl psát poslední vůli.
Sedal si ke stolu a bral pero do ruky; já však, vida že by těžce psal, řekl jsem mu, že to napíši. On mi sám diktoval a podle toho jsem psal poslední vůli, při čemž byly přítomny též Terezie Špinarová a Marie VIčková. Pak jsem poslední vůli přečetl, Jaroslav Hašek ještě sám ji přečetl a opravil tam dvě chyby. Totiž při slově "pracích" přeškrtl "ch" a při slově "Lvově" udělal místo háčku čárku.Nato poslední vůli podepsal a já i ony dvě ženy jsme ji podepsali jako svědci. Jaroslav Hašek byl při tom střízlivý a úplně při smyslech. V pět hodin ráno šel jsem domů a budil jsem starostu Rajdla. Když jsem přišel opět asi v 8 hodin ráno k Haškovi, byl tento již v bezvědomí a přítomný starosta přede mnou poslední vůli podepsal.
Jaroslav Hašek zemřel ochrnutím srdce a horeček neměl.
z úrnrtního protokolu MUDr. Lad. Nováka
 

.....Takový podivín Jaroslav Hašek byl. Dovedl se svým jménem, svou ctí a vším zahrávati na ostří nože. Nemyslil na to, že tím dává hlupákům, kteří měli a mají dodnes nejeden důvod ho nenáviděti, zbraň do ruky, která poškodila nejen vážnost jeho práce, ale i zneuctila jeho památku.
Haškův vnitřní život byl uzavřen neproniknutelným ba neprobadatelným kruhem, za který se nedostal žádný, ať již skutečný nebo tak zvaný jeho přítel. Byl bez předsudků, kašlal a plil na veřejné mínění, a nic na světě, tedy ani rodina, ani přátelé mu nebyli ničím. Přerostl ten malý český svět ne o jednu, ale o několik hlav a proto mu v něm bylo tak úzko. Tomu svědčí také odpověď, kterou dal kamarádu Michalu Káchovi, když se ho ptal:
"Jarouši, proč ty vlastně tolik chlastáš?" "Člověče zlatá, copak se dá u nás dělat něco rozumnějšího?"  

Kmenový list dobrého vojáka Jaroslava Haška. List je ve VHA Praha