Domů

Román

Povídky a humoresky

По pусски

Jaroslav Hašek

Genealogie J. Haška

Napsali o Haškovi

Menger o Haškovi

Cesta Josefa Švejka

Co se nikam nevešlo

Hospody

Švejkův zpěvníček

Fotogalerie 1. část

Fotogalerie 2. část

Dokumenty

C. a k. armáda

Kde jsem hledal

 

MAPY

Švejkova cesta 1.část

Švejkova cesta 2.část

Hašek v Praze

Haškovy toulky

Hašek ve válce

Historická mapa Haliče

IR91 v Haliči část 1.

IR91 v Haliči část 2.

 

 

 

Nápověda a vysvětlivky

aneb

slovníček Josefa Švejka

 

 

Krátce k  mapám cesty Josefa Švejka , které zobrazují pouť našeho dobrého vojáka:

Mapy jsem rozdělil do dvou částí. První sleduje Švejka jak se pohyboval v prvním a druhém díle románu z Prahy do Brucku nad Litavou. Druhá mapa sleduje Švejkovu cestu na frontu z Brucku nad Litavou do Klimontówa.  Vlevo, vedle mapy, jsou jednotlivé symboly míst a cesty uvedené chronologicky dle románu, kliknutím na ně  objeví se na mapě popisek a několikajazyčné hypertextové odkazy na stránku s příslušnou tématikou. Popisek můžete vyvolat kliknutím na značku daného místa nebo na čáru cesty. Kdo se nechce pohybovat pomocí mapy, může využít stránku Seznam, nebo navigační tlačítka na každé stránce.

Symbolika na mapě

Symbol místa značící začátek románu, či knihy

Symbol místa, kde si nejsem jist a kde je tedy prostor i pro Vaše bádání a poznámky

Symbol značící, že toto je to správné místo události.

Symbol označující nějaké zajímavé místo z románu, ale nedotýká se přímo cesty Švejkovy světovou válkou
  Barvy grafického znázornění cest slouží pouze k lepší orientaci a nemají hlubšího významu. Pouze cesty barvy šedé jsou cesty navazující. Cesty jsou na dvou mapách. A to mapa s názvem Svejk obsahuje cesty popsané v první a druhé knize ( šedá cesta naznačuje pouti v následující mapě Svejk2). A mapa nazvaná Svejk2, kde jsou cesty třetí a čtvrté knihy ( zde šedá cesta naznačuje Švejkovu pouť na předchozí mapěŠvejk). 

Symbolika v textu:

  • Takto je psaný běžný text poznámek

  • Takto jsou psané citace

  • [ ], [ ] hranaté závorky - v nich jsou psané poznámky a moje komentáře

 

Vysvětlivky - hlavně pomoc pro překladatelé,

aneb Haškův a Švejkův slovník naučný

Nechci, aby tato část vyzněla tak, že trpím vysvětlovací mánií jako jí trpěl Bedřich Kraus von Zillergut. Neboť to, co je českému čtenáři nad slunce jasné, s tím mohou mít problémy  laskaví čtenáři a překladatelé zahraniční. Nehledě na to, že řada výrazů nemá ve slovnících ekvivalent, jsou jen obtížně přeložitelné, proto vyžadují bližšího vysvětlení. Časem se též určitě stane, že některé výrazy, dnes již nepoužívané, upadnou v zapomnění a to by, myslím, byla nesmírná škoda. Řada výrazu je podrobně zpracována v Hodíkově a Landově Encyklopedii Švejka. Proto zde uvádím jen základní údaje s odkazem na tuto encyklopedii, případně na Wikipedii W nebo na stránky norského badatele Jomara Hønsi , či jiné zdroje .

Nejjednodušší způsob vyhledávání je pomocí současného stisku kláves Ctrl a(Find). Do dialogového okna napište hledaný výraz. Bohužel je nutné psát i diakritická znaménka. Vyhledávání je obdobné ve všech prohlížečích internetu . Můžete též použít vyhledávač Google na titulní stránce Domů, který prohledává pouze tento web.

A B C Č D E F G H CH  I   J K L M N O P Q R Ř S Š T U V W X Y Z Ž
Text Vysvětlivka Obrázek Odkazy

A

 

á propos z francouzského à propos = mimochodem, abych nezapoměl, při té příležitosti.      
Á propos, dá tě pozdravovat Zykán, je velitelem nádraží v Rábu.“ Kadet Biegler viděl, že je rozmluva s ním skončena, zasalutoval a celý červený v obličeji ...
A propos,“ řekl jednoroční dobrovolník, uhodiv se do hlavy, „málem bych zapomněl, pane rechnungsfeldvébl, čili po občansku řečeno, pane Vaněk, musíte mně ...
Á propos! Víte, v které stanici bude se rozdávat menáž? Nevíte? To jsem věděl, že jste se neinformoval...“ „Tak vidíte, pane kaprál,“ poznamenal Švejk, „že to ...
... Baloun, vám žere oběd. Dívám se z okna a on se cpe, jako by nejedl celý týden . ...... Á propos, víte o tom, že jste dienstführender? Já jen tak. Zjistěte mně. ...
abgébovat slangově - zabývat se někým, něčím [z něm. abgeben].      
A zároveň vás musíme voba mockrát prosit za vodpuštění, že jste se s námi tolik musel abgébovat. My si toho vopravdu nezasloužíme.“ „Tak už táhněte ke všem ...
Frajtr zahalil se v naprosté mlčení, když byl promluvil své poslední slovo: „Voni ti to u brigády vytmavějí, ale já se s tebou abgébovat nebudu.“
ablezovat slangově - vystřídat [z něm. ablösen].      
Já se nemůžu dovolat centrály. Mě nejdou nějak dlouho ablesovat“. „Nám to stojí. “ ... Žes k tomu přišel jako slepej k houslím? Nu, konečně mě přišli ablesovat. ...
abštajgl slangově - hodinový hotel [z něm. das Absteigequartier]      

V takovejch abštajglách vždycky se najde za pětku ňákej svědek,jako podomek nebo pokojská, který to vodpřísáhnou, že tam skutečně tu noc s ní byl a vona že mu řekla, ještě když šli dolů po schodech: ,A co když něco z toho bude?’ a von že jí na to vodpověděl: ,Neboj se, kanimůro, vo dítě se postarám.’“

Adamička Josef byl skutečně hejtmanem u 91. pěšího pluku, jak je vidět ze schematizmu z roku 1915. Jeho bratr Ladislav byl inspektorem pražské policie viz čtyrka. Více o Adamičkových naleznete zde. .

   
„To bylo za hejtmana Adamičky, to byl člověk úplně apatický. ... Tak se tedy věci mají,' řekl hejtman Adamička tiše, neboť on mluvil vždy velice tiše, ..
adjutant vojenský pobočník. Například plukovní adjutant je pobočník velitele pluku. Batalionsadjutant = pobočník velitele praporu.      
Byly zde již šarže, službu konající důstojník, plukovní adjutant a šikovatel z plukovní ... Plukovník Schröder kývl adjutantovi a odešel s ním stranou. ...
„To už je vopravdu voběť, poněvadž nasolenej adjutant byl by rozhodně požívatelnější. Jakpak se jmenuje, pane rechnungsfeldvébl, ten náš adjutant od našeho ...
Musí tam být a bude tam generální adjutant mocnáře hrabě Paar. Poněvadž při takových rodinných a intimních hostinách bývá občas někomu mdlo, čímž ovšem ...
"...Když Francouzi za napoleonských válek obléhali Madrid, tu španělský velitel Madridu, než by vydal pevnost z hladu, snědl svého adjutanta bez soli.“....„To už je vopravdu voběť, poněvadž nasolenej adjutant byl by rozhodně požívatelnější. 
Ordonančním důstojníkem byl adjutant brigády hejtman Tayrle. „Já se velice divím,“ řekl hejtman Tayrle, „že vy jste nedostali určité zprávy. Maršruta je jistá. ...
Mluvilo se o všem možném a právě mleli brigádu, jaké nepořádky tam panují u štábu, a adjutant brigády položil též polínko pod brigádu, poznamenávaje: ...
ajnclík slangově - cela pro jednoho vězně, malá místnost pro jednu osobu.      
Jednou se pamatuji, že mně scházelo při takové přehlídce dvacet knoflíků u munduru a že mě zavřeli za to na čtrnáct dní do ajnclíku a dva dni jsem ležel jako ...
 ,Vy lumpové, padouchové, neřádi, hyeny skvrnitý, tak bych vám chtěl kvůli tomu psovi všem napařit ajnclíka, rozsekat vás na nudle, postřílet a udělat z vás kapra na modro. ...
Jestli se někdo vzpouzí, tak si ho odtáhneme do ajnclíku a tam mu přelámeme všechny žebra a necháme ho tam ležet, dokud nechcípne. Na to máme právo. ... ... podrazil nohu, a hned mu před samou velebnou svátostí napařuje ajnclíka nebo špangle. ...Vy jste marnotratní synové, kteří se raději válíte v ajnclíku, než byste se vrátili k Otci. Jen dále a výše ...Rozsadím vás po ajnclíkách, to vám udělám, lumpové.Vedle šestnáctky byl ajnclík, ponurá díra - samovazba, odkud i tu noc ozývalo se vytí nějakého zavřeného vojáka
Žrát mu dejte až pozítří, vezměte mu slamník a strčte ho do ajnclíku, a žádnou deku, drnorysovi!'
Dostal jsem za to tři dny ajnclíčka.“ Švejkův společník zatloukl na dveře a vyjednával cosi se stráží, která volala do kanceláře.
ajncvaj slangově - jedna dvě  [z něm. ein zwei].      
Švejk zazvonil a Vodička řekl hlasitě: „Ajncvaj, a bude se schodou.“ Dveře se otevřely, objevila se služka a tázala se maďarsky, čeho si přejí. ...
Albán páter celý jménem Albanus Schachleiter do Emauz přichází v roce 1891, od roku 1908 opat tohoto kláštera. Na konci života †1937 veliký kamarád Adolfa Hitlera.

W

Sám páter Albán ho na máčel do křtitelnice. Byla to nádherná podívaná, byl u toho jeden nábožný major od pluku, kde Otto Katz sloužil, jedna stará panna
Albrecht von Österreich-Teschen * 3.8.1817 Vídeň - † 18.8.1895 Arco. Rakouský arcivévoda z habsburského rodu. Polní maršál a generální inspektor rakousko-uherské armády. Jeho otec byl Karl von Österreich-Teschen , který vedl rakouské síly před Napoleonem u Aspern v roce 1809.

W

Erzherzogs Albrecht system,“ zamumlal pro sebe snaživý kadet Biegler, „8922 = R, převzatý z methody Gronfelda.“ „Nový systém jest velice jednoduchý,“ zněl vagonem hlas hejtmanův. „Osobně obdržel jsem od pana plukovníka druhou knihu i informace. ..
alelujá správně Aleluja latinsky Alleluia, anglicky Hallelujah pochází z hebrejského výrazu ‎ haleluja, který znamená Chvalte Hospodina nebo Chvalte Pána. Tady je toto slovo  ve významu "zavřít navždy".

W

 

Ve světě se nic nemůže ztratit, z vás vyroste, vojáci, zas nový vobilí na komisárky pro nový vojáky, kteří třeba zas, jako vy, nebudou spokojený, půjdou si stěžovat a narazejí na někoho, kterej je dá zavřít až do alelujá, poněvadž má na to právo.

Ali bej nadporučík Lukáš zřejmě myslel, že je to emír Ali paša, místopředseda první turecké sněmovny, jak dokazuje článeček v Národních listech ze dne 29.3.1915. Bohužel jsem o něm více nezjistil, ani fotka není k dispozici.

 

„Turci se drží dobře,“ odpověděl nadporučík, uváděje ho opět ke stolu, „předseda turecké sněmovny Hali bej a Ali bej přijeli do Vídně. Vrchním velitelem turecké armády dardanelské jmenován maršálek Liman šl. Sanders. Goltz paša přijel z Cařihradu do Berlína a naším císařem byli vyznamenáni Enver paša, viceadmirál Usedon paša a generál Dževad paša. Poměrně hodně vyznamenání za tak krátkou dobu.“
Alžběta Bavorská, řečená Sisi manželka Františka Josefa I. Zavražděna roku 1898 anarchistou Lucchenim. I když to byla velmi hezká žena, byla svým způsobem vyšinutá  posedlostí svým vzhledem. Za svoji největší pýchu považovala své neuvěřitelně dlouhé a husté hnědé vlasy, které později dosahovaly až na zem. Každý den jí její osobní kadeřnice Franciska Feifaliková musela předkládat vyčesané vlasy na stříbrném podnose a když jich bylo „mnoho“, uštědřila jí císařovna bez váhání políček. Jedla jen ovoce a pila šťávu ze syrového masa.

W

„To se samo sebou rozumí, paní Müllerová,“ řekl Švejk, konče masírování kolen, „kdybyste chtěla zabít pana arcivévodu, nebo císaře pána, tak byste se jistě s někým poradila. Víc lidí má víc rozumu. Ten poradí to, ten vono, a pak se dílo podaří, jak je to v tej naší hymně. Hlavní věcí je vyčíhat na ten moment, až takovej pán jede kolem. Jako, jestli se pamatujou, na toho pana Luccheniho, co probod naši nebožku Alžbětu tím pilníkem. Procházel se s ní. Pak věřte někomu; vod tý doby žádná císařovna nechodí na procházky.
"anhaltovat" slangově - zastavovat, stavět někoho. [z něm. anhalten].      
Plukovník Kraus byl znám mezi důstojníky svou vášní „anhaltovat
Apolinář kostel svatého Apolináře na Větrově je asi půl kilometru od hospody " U Kalicha" kostelník mohl chodit ještě do hospody "Jedová chýše", která stála hned vedle tohoto kostela. Panoramatický pohled z kostela a jiné pražské pohledy. Na fotografii je za "Jedovou chýší".

   
Ve výčepu panovalo hrobové ticho. Sedělo tam několik hostů, mezi nimi kostelník od sv. Apolináře. Tvářili se zachmuřeně. Za výčepním pultem seděla hostinská ..."Včera jsme měli dva pohřby," zaváděl řeč na jiné pole kostelník od Svatého Apolináře. "To patrně někdo umřel,".....
"Apollo" již neexistující zábavní podnik kdesi ve dvoraně domů na  Fügnerově náměstí v Praze II.Viz také Románové hospody.

 

Jednou přišel do ,Apollana Vinohradech a tam se dostal do sporu s řezníky z porážky.....
aprovizace zásobování například potravinami - proviantem.      
Druhý dostal malou stříbrnou, poněvadž z domova dostával nádherné zásilky aprovisace, takže jeho pán v době největšího hladu přecpal se tak, ...
Arbes Jakub Jakub Arbes *12.6.1840 – 8.4.1914 byl český spisovatel a novinář. Sympatizoval s májovci, ale nepatřil k nim, protože tvořil za jiných okolností než oni. Pro nás je důležité, že mistr Arbes navštěvoval  hospodu "U Zlatého litru" . Sedával tu každou sobotu za stolem upíraje zrak na svou podobiznu, visící na stěně proti němu, kterou vděčný hostinský od Zlatého litru ověnčil a opatřil červenobílými stuhami. V tomto malém prostředí nestrpěl Arbes odporu. Hašek  napsal krásnou spisovatelovu charakteristiku v kapitole "Dějin..." nazvané krátce "Mistr Arbes" . Něco více o Jakubu Arbesovi zde.

W

 
Na naši stranu pohlížel s despektem, neboť je to starý pán, který prodělal tolik ve svém životě, že musel o tom každou sobotu mluvit, a my jsme ho zbožně poslouchali, neboť ať řekl kdokoli z nás něco, mistr Arbes vždy našel v tom příležitost, aby vzpomínal perzekuce, která ho kdysi stihla, mluvil o Barákovi a nakonec pustil se do Třebízského a do Topiče. Činil to s elegancí jemu vlastní.
arcivévoda česky též arcikníže, titul všech princů vladařského domu habsburského. Toto slovo je v románu prezentováno mnohokrát, takže jen tu klasiku:  

W

 
"Ale, milostpane, pana arcivévodu Ferdinanda, toho z Konopiště, toho tlustýho, nábožnýho:" "Ježíšmarjá," vykřikl Švejk, "to je dobrý. A kde se mu to, panu arcivévodovi, stalo?"
arcivévoda Karel *5.9.1771-†30.4.1847 celým jménem Karl von Österreich-Teschen. V napoleonských válkách byl nejvyšším generálem a porazil Napoleona v bitvě u Aspern, nicméně byl poražen v bitvě u Wagramu a uzavřel příměří ve Znojmě, pročež byl Františkem I. suspendován.

W

".... Mohu vám přečíst výňatek z armádního rozkazu, který bude čten po všech oddílech armády, který se velice podobá onomu rozkazu arcivévody Karla, když stál se svým vojskem roku 1805 před Paduou a den po rozkazu dostal slušný nátěr......." [ o bitvě před Paduou - Padovou jsem nic nezjistil].

arcivévoda Štěpán

*5.9.1860-†7.4.1933 celým jménem Karl Stephan von Österreich-Teschen rakouský arcivévoda admirál císařského a královského námořnictva.

W

 .....červené elektrické světlo v bordelu „U kukuřičného klasu“, který poctil svou návštěvou arcivévoda Štěpán při velkých manévrech u Šoproně v roce 1908 ...
arest slangově - vězení [z něm. der Arrest], Arestantský vůz = vězeňský vůz. Též košatinka. Slovo tak často Haškem  používané, že uvádím jen několik případů:

   
A z arestu ozval se za chvíli řev, až se na chodbě okna třásla: ...A u kanonu stál a pořád ládo - ládo...Tak se opět setkal Švejk s jednoročním dobrovolníkem v plukovním arestě a nadporučík Lukáš mohl se velice potěšit, když si ho dal plukovník Schröder k sobě ...Večer z arestu ozývalo se vždy "Zachovej nám, Hospodine" a "Prim Eugen, der edle Ritter"
....a Švejk s jednoročákem do zvláštního arestantského vozu, který byl vždy připjat k vojenským vlakům hned za štábní vagony. ...
artilerie dělostřelectvo [z něm. die Artillerie].      
...naše artilérie, která ani neměla zdání, že to naše části střílejí po sobě....Srbové se nám dostali mezitím do týla na obou křídlech a přesekávali náš střed do trojúhelníku, ve kterém zůstalo potom všechno, regimenty, artilérie i trén s celou autokolonou, skladiště i polní nemocnice.
auditor zde soudní úředník, jinak též ověřovatel, revizor.      
Aparát auditorů byl velkolepý. Takový soudní aparát má každý stát před všeobecným politickým, hospodářským i mravním úpadkem......."Vy se mně opravdu líbíte, na vás se musím přeptat u pana auditora a dál se s vámi bavit nebudu. Už abych měl tu mši svatou z krku! Kehrt euch! Abtreten!"
avancírovat slangově - být povýšen na vyšší vojenskou hodnost, také "dostat frčku".[z něm. das Avancement].      
A měl taky avancírovat na feldmaršálka. Stalo se to při přehlídce vojska. Tyhle přehlídky nikdy nevedou k dobrýmu.
Axamit Jan MUDr. * 28.9.1870 - †19.11.1931; byl český lékař a archeolog. Po praxi na zahraničních klinikách byl od roku 1898 odborným lékařem chorob nosních, ušních a krčních. Vynikl jako archeolog. Jeho badatelská činnost směřovala k archeologickému výzkumu okolí Prahy, a byl to zejména Tetín, Kazín, Libušín, Hloubětín,Džbán v Šárce, Děvín, Levý Hradec, hradiště u Klukovic, Závist.

W

To je na Žižkově pan profesor Axamit a ten tam kopal, hledal hroby skrčenců a několik jich vybral, a voni si ho, toho flašinetáře, vodtáhly do jedný takový vykopaný mohyly a tam ho dřely a zneužívaly.
B

Babinský Václav český loupežník *20. 8. 1796 † 1. 8. 1879. Byl obviněn z dvanácti zločinů, ale prokázáno mu jich bylo jen šest.5. srpna 1833 v lese u Horní Kamenice se dopustil nejhoršího ze svých zločinů - vraždy. Osmi bodnými ranami nožem usmrtil a poté okradl pláteníka Jana Blumberga.Odsouzen k 20 letům těžkého žaláře. Propuštěn v roce 1861,  do své smrti pracoval jako zahradník v klášteře v Řepích u Prahy, kde se ho ujaly řádové sestry. Zde je pohřben.

W

Komorník, připomínající svými ježatými licousy Babinského, přitáhl objemný koš k posteli, zatímco společnice staré baronky, vysoká dáma s uplakanou tváří, sedla si na Švejkovu postel a urovnávala mu slaměný polštář pod záda s fixní myšlenkou, že se to patří dělat nemocným hrdinům.
bagančata slangově - vojenské šněrovací boty, polovysoké, kožené, na podrážce okované podkůvkami a cvoky.    
A jeden mrtvej, kerej ležel nahoře na dekungu nohama dolů, kerýmu při forykungu šrapák utrhl půl hlavy, jako by ji seříz, ten se v tom posledním okamžiku tak podělal, že to z jeho kalhot teklo přes bagančata dolů do dekungů i s krví.
Jako by byli přišli čeští vojáci, porazili redaktora a šlapali mu bagančatama po břiše a ten by řval bolestí a někdo si to stenografoval.
bachař slangově vězeňský dozorce.Panuje názor, že rčení souvisí se jménem obávaného rakouského ministra Alexandra Bacha, který byl představitelem nejtužšího absolutismu. Ale to asi nebude pravda. Spíše jde o výraz vzniklý z německého die Wache - stráž. Mezi českými vězni se říkalo tomu kdo stráž vykonával vachař. Potom následovala záměna b za v, která sice není běžná, ale ani ojedinělá. Tím vznikl bachař, který si dává bacha = dává si pozor. Je zde ještě jedna možnost vzniku tohoto slova, kterou mi sdělil pan Petr Netopil:dle mého názoru slovo bachař by mohlo mít původ z německého obacht, obacht geben, tedy dávat pozor, dávat na něco/někoho pozor a podobně. Je to celkem pravděpodobné a možná to vysvětluje i onu záměnu b za v . Zkrátka je možné, že slovo vznikalo mixem odvozenin od Wache i obacht.      
Na chodbách bylo slyšet odměřený krok hlídek, občas otevřel se otvor ve dveřích a kukátkem se díval bachař....My prej nesmíme kouřit, a kdyby to viděl bachař, že nám dává šluka, že prej by ho zavřeli.
bakchanálie •antická slavnost k poctě boha vína a úrody,
•nevázané hýření.
     
Po bakchanáliích a orgiích dostaví se vždy morální kocovina. To je zákon přírody, milý příteli.
Bakonský les tady měl Švejk na mysli hornatou a lesnatou oblast ležící severně od maďarského jezera Balaton.      
Jednou jsem koupil krvák vo Róžovi Šavaňů z Bakonskýho lesa a scházel tam první díl, tak jsem se musel dohadovat vo tom začátku, a ani v takovej raubířskej historii se neobejdete bez prvního dílu.
Balzám kopaiva též copaiba - používá se při restaurování obrazů, slouží k regeneraci laků. Účinek spočívá v  naměkčení barevné  vrstvy a odstranění zašlých nánosů. Získává se z rostliny Kopaivy.      
Firma Polák v Dlouhé třídě byla opravdu firma agilní. Nepustila žádného kupce, aby neuspokojila jeho přání. Chtěl-li balzám kopaivu, nalili mu terpentýn a bylo také dobře.
bandurskou

spustit na někoho - slangově - někomu vynadat, na někoho křičet, někoho seřvat. Rčení zřejmě pochází od činnosti Pandurů, kteří střežili hranici Habsburské říše vůči Osmanské říši. Jednotky Pandurů tvořili tehdy většinou Chorvaté, Rumuni, Maďaři a Srbové.  Svým zjevem záměrně napodobovali Turky, čímž protivníka ještě více děsili. Byli velice respektovanou jednotkou, ve službách královny a císařovny Marie Terezie se soustřeďovali zejména na průzkum a partyzánský boj. Působili také na našem území. Rubem jejich odvahy a bojechtivosti byla však nedisciplinovanost, surovost vůči civilnímu obyvatelstvu a bezmezná hrabivost. Na rozdíl od regulérní armády panduři stát nic nestáli, bojovali jen za vlastní kořist, proto Marie Terezie dlouho nad nimi držela svou ochranou ruku.

W

 

Major s čepicí na stranu spustil takovou bandurskou, že ve všech zarazil zívání, takže jejich obličeje nabyly šklebivého výrazu a na majora díval se zoufale a pitvorně ne houf vojáků, ale houf sešklebených opic.

Barabáš Béla *12.12.1855 - †28.5.1934 v Aradu. Byl  od roku 1893 šéfredaktor časopisu Arad és vidéke (Arad a okolí). Později se stal poslancem uherského sněmu, kam byl zvolen třikrát na čtyřleté volební období.

 
.......Jest rozhodné povinností úřadů vyšetřiti tento zločin a optati se vojenského velitelství, které jisté již se touto aférou zabývá, jakou úlohu v tom bezpříkladném štvaní proti příslušníkům Uherského království hraje nadporučík Lukasch, jehož jméno uvádí se po městě ve spojitosti s událostmi posledních dnů, ......."Kdo je podepsán pod článkem, pane nadporučíku?" "Béla Barabás, redaktor a poslanec, pane plukovníku." "To je známá bestie, pane nadporučíku; ale dřív, nežli se to dostalo do Pester Lloydu, byl již tento článek uveřejněn v Pesti Hirlap. Nyní mně přečtěte úřední překlad z maďarštiny článku v šoproňském časopise Sopronyi Napló."
Bartůňkův mlejn

bývalý Dolejší mlýn na kunratickém potoce. Podle skicy Josefského katastru měl č.p.45 stejně jako dnes a jeho vlastníkem byl Johann Bartůněk. Na mapě jsem zvýraznil žlutě vše, co k mlýnu patřilo. 

 

V Nuslích je nějakej pan Hauber, toho jednou v neděli v Kundraticích na silnici píchli omylem nožem, když šel z výletu od Bartůňkovýho mlejna.

basta z italského basta = přestaň!, a dost!      
"Nač to pořád přežvykovat," řekl Švejk, "vyhrát se to musí, a basta, teď ale už musím jít domů: ` Švejk zaplatil útratu a vrátil se ku své staré posluhovačce paní Müllerové, která se velice lekla, když viděla, že muž, který si otvírá klíčem dveře do bytu, je Švejk.
Nechte si pořád to vaše: Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, že nevím. Nevíte, tak řekněte nevím, a basta.
baštýř strážce rybníku v jihočeské rybníkářské oblasti. Bydlel zpravidla v domku pod hrází vedle stavidla, domku se říkalo bašta. Stejně tak se nazývaly ve středověku věže v opevňovacích hradbách. Stejný význam pro opevňovací systém má i bastion [franc.]. Zda je bašta odvozena od bastionu, či naopak jsem nezjistil.Na obrázku je bašta u schwarzenberského rybníka v Krči u Protivína, kde se narodila dne 3.11.1849 matka Jaroslava Haška Kateřina Jarešová. Foto Jomar Hønsi. Ražická bašta již existuje jen na staré mapě z roku 1837.

   
Z Ražic za Protivínem syn Jarešův, dědeček starýho Jareše, baštýře, dostal za zběhnutí prach a volovo v Písku. A před tím, než ho stříleli na píseckých šancích, běžel ulicí vojáků a dostal šest set ran holema,..."Zde je to samý pytlák," odpověděl závodčí, "předešlého strážmistra chtěli hodit do vody. Porybný na baště střílí jim štětiny do zadnice, ale to není nic platné. Nosejí v kalhotech kus plechu."
baťák slangový výraz pro  vojenský útvar -  prapor, batalion.  Vyšším vojenským útvarem je pluk, nižším rota. [z něm. das Bataillon]. Maršbaťák, maršbatalion = pochodový prapor.      
"Já potřebuji burše," řekl polní kurát, "měl jsem posledně jednoho starého účetního bez akademického vzdělání, ale hovado první třídy. Pořád jen fňukal a modlil se, aby ho bůh chránil, tak jsem ho poslal s maršbataliónem na frontu. Povídá se, že ten baťák úplně rozsekali.
Vrátiv se domů, řekl k Švejkovi významně: "Víte, Švejku, co jest to maršbatalión?" "Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, že maršbatalión je maršbaťák a marška je marškumpačka. My to vždycky zkracujem."
Batěk Alexandr Sommer * 15. červen 1874 Prádlo u Nepomuku - † 6. duben 1944 Praha, středoškolský profesor chemie v Praze. Je tvůrcem moderního českého názvosloví anorganických sloučenin. Podařilo se mi vypátrat, že žil v Praze 6, Liboci, Pod Hvězdou čp.162 a nejen to, on ten dum v roce 1924 nechal postavit. Potvrdila mi to majitelka toho domku, který od jeho potomků zakoupila.

W

Polní kurát byl stižen dokonalou kočkou a naprostou depresí. V tom okamžiku, kdo by ho slyšel, musil by být přesvědčen, že chodí na přednášky dr. Alexandra Batěka "Vypovězme válku na život a na smrt démonu alkoholu, jenž nám vraždí muže nejlepší" a že čte jeho "Sto jisker etických".
Bedřich Rakousko-Těšínský * 4.6.1856 - † 30.12.1936 Friedrich von Österreich-Teschen,  byl arcivévoda rakouský, armádní generální inspektor armády Rakouska-Uherska a v letech 1914–1916 její vrchní velitel. Od roku 1895 byl také posledním držitelem Knížectví těšínského. Je známý jako markýz Gero ze Slezských písní Petra Bezruče.

W

Uprostřed pokoje, ve kterém po stěnách visely podobizny Františka Josefa a Viléma, následníka trůnu Karla Františka Josefa. generála Viktora Dankla, arcivévody Bedřicha a šéfa generálního štábu Konráda z Hötzendorfu, stál pán bůh. „Kadete Bieglere,“ řekl pán bůh důrazně, „vy mne nepoznáváte? Já jsem váš bývalý hejtman Ságner od 11. marškumpanie.“
befedrovat slangově - povýšit (do vojenské hodnosti) [z něm. befördern].      
"Poznamenejte si: tohoto muže při přibyti na front neprodleně befedrovat a při nejbližší příležitosti navrhnout k bronzové medalii za přesné konání služby a znalost... "........Žádám tímto zdvořile, abych byl jmenován a befedrován na batalionshornistu.
Chodounský, telegrafist
befel rozkaz [z něm. der Befehl].      
"nedávno nám četli na execírplace befél, že v Motole vodstřelili záložníka Kudrnu, poněvadž hejtman sekl šavlí jeho chlapečka, kerej byl na ruce u jeho ženy, když se s ním v Benešově chtěla loučit, a von se rozčílil.
bejkovec spisovně býkovec je karabáč vyrobený ze sušených býčích penisů.      
 
Bellegarde hrabě celým jménem August Graf von Bellegarde *??? - †1929 byl nejvyšší kuchtík, kuchmistr (chtěl bych ho vidět s vařečkou v ruce) na dvoře císaře pána, což je vlastně jeden z komořích. Dokazuje to článek "Dvorní hostina" v rámci návštěvy mocnáře v Praze roku 1907 zveřejněný v Národní politice 22.4.1907. August Bellegarde byl dvakrát ženatý. První manželkou se stala Henrietta Larisch, s ní měl dvě dcery – Marii Gabrielu, později vdanou hraběnku Hunyadyovou a Marii Paulínu , vdanou hraběnku Kinskou (v Kostelci). Po smrti první ženy se oženil podruhé, a to s princeznou Marií Oettingen-Wallersteinovou. V druhém manželství se narodilo 5 dcer. Dvě nejstarší, Marie Karolina a Eliška vedly po smrti svého otce v r. 1929 panství Velké Heraltice. V době hitlerovské okupace byli na zámku hosty rovněž v regionu působící pohlaváři německé armády. Rodina majitelek velkoheraltického zámku tento opouští na jaře roku 1945, v době, kdy je Rudá armáda již 5 km před Velkými Heralticemi. Rokem 1945 končí působení rodu Bellegarde na zámku ve Velkých Heralticích. Zdroj

„…..objevuje se nejvyšší hofmistr baron Lederer, komoří hrabě Bellegarde a vrchní dvorní dáma hraběnka Bombellesová….“

Benedek Ludwig von * 14.7.1804 Sopron - † 27.4.1881 Graz. Velel rakouským vojskům v bitvě u Hradce Králové dne 3. července 1866, ve které Rakousko prohrálo Prusko-rakouskou válku.

W

 
"Podle vás bitva u Trutnova," řekl s úsměvem hejtman Ságner, vraceje sešitek kadetovi Bieglerovi, "mohla být svedena jediné v tom případě, kdyby Trutnov byl na rovině, vy budějovický Benedeku.
bereitschaft

berajčaft

pohotovostní služba [něm.],  která vykonává dozor nad chováním a vystupováním vojáků v rámci posádky - posádková hlídka. Za mé prezenční služby řečená "lítačka" postrach všech vojáku v ulicích Prahy. Kolik ubohých vojáčku zatáhla do věznice v posádkových kasárnách na Náměstí republiky jen za to, že nebyli dostatečně ostříháni. Tomu všemu velel generál Chlad a nadpraporčík Tesařík. Největší pražští buzeranti. Jednou mne Tesařík se svými pochopy, ač jsem nic nespáchal, také pronásledoval, ale podařilo se mi utéct přes dvorky domů.       
Přišel „bereitschaft“ a sebral to všechno. Švejk šel s holí, která byla komandantem bereitschaftu uznána jako corpus delicti, vedle Vodičky.
Tenkrát byl nějakej první máj a my jsme měli berajčaft, a von k nám držel předtím večer na nádvoří velikou řeč, že proto zejtra musíme vostat všichni v kasárnách a nehnout se ven, abychom mohli na nejvyšší rozkaz, v případě potřeby, všechnu tu socialistickou bandu postřílet.
bericht zpráva, hlášení, oznámení [z něm.der Bericht].      
Strážmistr mohl tedy svůj raport doplnit: "Zu dem Bericht No 2172, melde ich..."..."To se povedlo," řekl k závodčímu, "tak vidějí, takhle se píšou berichty. Tam musí být všechno.Výslech, panečku, to není jen tak něco jednoduchého, a hlavní věcí je sestavit to pěkné do berichtu,"....
bešprechung slangově - jednání, porada, rozhovor [ z něm. die Besprechung]      
"To máš jedno, tedy tvůj obrlajtnant šel na bešprechunk k obrstovi?" "Von si ho tam pozval." ........Já znám magacín lepší než pan obrlajtnant a vím, co se na takovým bešprechunku pánů oficírů u pana obršta mluví. To si pan obršt jen představuje ve své fantazii, že jsou v magacíně konzervy.
betl jedna z mnoha mariášových her, jinak též "malej", "Béďa", "žebrák", "Betlém", "Bedřich" či "utíkáček"/ je s durchem jediná hra, kde platí desítka mezi spodkem a devítkou. Betl pak je hra, kterou musíš hrát vždy sám. Je to závazek, že se ti v průběhu hry nepodaří uhrát ani jeden štych. V betlu neplatí trumfy, ale platí povinnost přebíjet nejvyšší kartu ve štychu. Do betla se pouští hráč s nízkou kartou,  tedy s převahou nízkých karet, jakož i s dlouhým řetězem jedné barvy vycházejícím od sedmy. Opakem betla je durch "velkej", kdy hráčova povinnost je uhrát všechny štychy.      
"Já se vám divím, že můžete tak blbé hrát. Vidíte přeci, že von hraje betla. Já nemám žádný kule, a vy neobrátíte vosmičkou a házíte jako nejpitomější hovado žaludského spodka, a von to trouba vyhraje."......"To je řvaní pro jednoho prohraného betla," zněla slušná odpověď účetního šikovatele, "vy sám hrajete jako idiot."
Biegler Adolf Podle různých pramenů se jmenoval Hans, byl kadetem u 11. marškumpanie, později praporčíkem u 11.feldkumpanie. . Prý sudetský Němec, původem z Českých Budějovic, kde se měl narodit v roce 1894 a jeho rodiče zde měli mít  palírnu a prodejnu lihovin viz Chytilův adresář z roku 1915 . Po odsunu v roce 1945, pracoval prý jako ošetřovatel v nemocnici v Drážďanech.

Toto jsou ale jen pouhé domněnky a mystifikace. Ve VÚA jsou dochovány kvalifikační listy, které hovoří o Bieglerovi zcela něco jiného: narodil se 25.12.1894 v drážďanské čtvrti Blasewitz v německé protestantské rodině, celým jménem Hans Hermann Gustav Biegler. Zřejmě se rodina přestěhovala do obce Koloděje u Týna nad Vltavou, kde měl Hans Biegler domovskou příslušnost. Uměl hovořit francouzsky a italsky. K 91. pěšímu pluku byl presentován jako vojín jednoroční dobrovolník 26. 10. 1914, na svobodníka byl povýšen 22.12.1914, na desátníka 24.2.1915, na četaře 6.3.1915, na šikovatele 1.4.1915, kadetem byl jmenován 13.6.1915, podporučíkem se stal 1.8.1915 a poručíkem 1.8.1916. Tím končí jeho vojenská kariera v rakouské armádě. 17.7.1920 byl přijat do československého vojska jako gážista v záloze. 19.5.1924 mu bylo povoleno vystěhování do Německa za účelem získání tamního občanství a 28.3.1927 je propuštěn z československé branné moci pro cizí státní příslušnost. Poslední stopa po Hans Hermann Gustav Bieglerovi je v adresáři Drážďan z roku 1941 Adreßbuch der Landeshauptstadt Dresden 1941 (Page 56) je uveden na adrese Pohlandstr. 20, což je ulice v městské části Blazewitz. Takže žádný odsun se v roce 1945 nekonal. To už byl Biegler drahně let v Německu. Jaroslav Hašek se seznámil s Biglerem v roce 1915 v kurzu jednoročních dobrovolníků. Dochovala se poznámka nadporučíka Lukase, kde je zaznamenán Biegler v návrhu na stříbrnou medaili ze statečnost, již jako Fähnrich (praporčík), tedy už ne jen kadet, se zúčastnil bojů o Sokal dne 20. 7. 1915.  

W

"Also meine Herren," pokračoval slavnostně, "zcela důvěrné informace týkající se nového systému šifrování depeší v poli." Kadet Biegler vytáhl zápisník a tužku a řekl neobyčejně přičinlivým tónem: "Jsem hotov, pane hejtmane."....."Ten Biegler je strašný čechožrout"
blindpatrony slepé, cvičné náboje. Ale i s nimi se dá vystřelit oko. Dříve byly tyto patrony opatřeny papírovým nebo dřevěným projektilem, který se po výstřelu roztrhal na menší kousky, ale na oko to stačilo. Stejně jako dnes, kdy je konec nábojnice uzavřen krepováním, stačí na oko žhavé zplodiny [z něm. blind=slepý].

   
"....Při posledním cvičení blindpatronama byl by málem vystřelil oko sousedovi. Myslel jsem, že může alespoň takovouhle službu zastávat."
bitva u Waterloo poslední bitva Napoleona Bonaparta, kde byl definitivně poražen. Stalo se tak 18.6.1815. A nyní proč si to Palivec pamatoval: Pro Napoleonovu gardu neexistovala možnost vzdát se! Tehdy se zrodila legenda. Generál baron Pierre Cambronne, velitel gardistů prý odpověděl na anglickou výzvu ke kapitulaci vojácky stručně: "Merde!". Francouzské slovíčko merde Francouzi používají, když si chtějí ulevit slovem k čertu či sakra. Ale taky to znamená hovno.    

W

Palivec byl známý sprosťák, každé jeho druhé slovo byla zadnice nebo hovno. Přitom byl ale sečtělý a upozorňoval každého, aby si přečetl, co napsal o posledním předmětě Victor Hugo, když líčil poslední odpověď' staré gardy Napoleonovy Angličanům v bitvě u Waterloo.
blbost takto byl označován nejvyšší stupeň chorobné slabosti duševní, podmíněné známkami zrůdnosti hmoty nervové. Jinak též vulgárněji hloupost. Od toho blbec, blb, blboun, člověk postižený touto chorobou. Jinak též nadávka - totéž co pitomec. Zblbnout, zpitomět = přestat myslet, ztratit rozum. Blbina = nesmyslná činnost, věc.      
,Disciplína, vy kluci pitomí, musí bejt, jinak byste lezli jako vopice po stromech, ale vojna z vás udělá lidi, vy blbouni pitomí.`
"Já si nemohu pomoct," odpověděl vážně Švejk, "já jsem byl na vojně superarbitrován pro blbost a prohlášen ouředně zvláštní komisí za blba. Já jsem ouřední blb:"

Kunert úplně zpitoměl a dal se vést Švejkem k štábnímu vagonu.

Bude rozhodně lepší, když se Švejk podívá trochu ven a opustí ho, poněvadž ty blbiny, které od něho slyší, unavují ho víc než celý pochod od Sanoku.

Blboun Nejapný takové nešťastné jméno určili čeští zoologové dnes již vyhynulému ptáku Dronte mauricijský lat. Raphus cucullatus. Blboun je též slangově kulatý knedlík, plněný povidly. Proč, to nevím.  

W

 
"Švejku, dobytku, himllaudon, držte hubu! Bud' jste takový rafinovaný ničema, nebo jste takový velbloud a blboun nejapný.
"...a když už se nám všem přejedli blbouni, tak nám dal dělat na mináž grenadýrmarš s vepřovým masem..."
blindáž krytý zákop na ochranu před dělostřeleckou palbou [ z franc. blindage - opancéřování, stínění].      
"...Ještě to samý vodpůldne už nás sehnali jako stádo dobytka do školy a jeden takovej pitomec nám začal kreslit a vysvětlovat, co jsou to blindáže..."
A nejvelkolepějším byl pucflek v dělání paniky. Při bombardování pozic srdce mu padalo do kalhot. Nalézal se v tu dobu se svými a svého pána zavazadly v nejbezpečnější blindáži a ukrýval hlavu pod deku, aby ho granát nenašel, a neměl jiného přání, než aby jeho pán byl raněn a on se dostal s ním do týlu, do zázemí, hodné hluboko.
blít vulgárně -  zvracet.      
Po všech tratích jsme nic jiného nedělali, než blili z vagonů.....

Pardon!“ zarazil se; „musím se zas vyblít, je to dnes již po třetí.“...Posadil se na židli, a tluče se tenkou rákoskou přes lýtka, smál se na celé kolo: „Když si vzpomenu, jak jsi se jí vyblil do klína...“

Bohemia Pod tímto názvem vycházel od roku 1828 politický list německé strany pokrokové ve dvou denních vydáních - ranní a večerní. Od 15.11.1914 vychází denník pod novým názvem Deutsche Zeitung Bohemia. Poslední číslo vyšlo na Silvestra 31. 12. 1938 

   
"Pane nadporučíku," pokračoval plukovník, "považujete za správné jezdit na ukradeném koni? Nečetl jste inzerát v Bohemii a v Tagblattu, že se mně ztratil stájový proč? Vy jste nečetl inzerát, který dal váš představený do novin?" .....V tiché rezignaci seděl nadporučík na židli a měl pocit, že nemá tolik síly nejen dát Švejkovi pohlavek, ale dokonce ukroutit si cigaretu, a sám nevěděl ani, proč posílá Švejka pro Bohemii a Tagblatt, aby si Švejk přečetl plukovníkův inzerát o ukradeném psu.
Bombellesová hraběnka celým jménem Henrietta Gräfin von Bombelles byla jedna z dvorních dam císařského dvora. Podle Národní politiky ze dne 5.5.1893 je uváděna při jmenování nové abatyše v ústavu šlechtičen na Hradčanech ...a dvorní dáma paní arcikněžny Karoliny Marie Immaculaty paní hraběnka Jindřiška Bombelessová. Ještě jedna zprávička z Národní politiky 16.8.1907 se o ní zmiňuje ještě z doby idylickývh obědů a radovánek v Išlu. Je zde také zmínka o baronu Ledererovi a hraběti Paarovi.

 

Kvůli pořádku, aby si snad dvorní lokajové nedovolili nějaké důvěrnosti ku dvorním dámám přítomným na hostině, objevuje se nejvyšší hofmistr baron Lederer, komoří hrabě Bellegarde a vrchní dvorní dáma hraběnka Bombellesová, která hraje mezi dvorními dámami stejnou úlohu jako madam v bordelu u Šuhů.

Bordeaux punč horký alkoholický nápoj, připravený z vína a pnučové, asi již nevyráběné tresti, prodávané  pod obchodním názvem Bordeaux punč firmou Siegfried Gessler v Krnově ....Sortiment z roku 1912 dále zpestřovaly výtažky punčové a „czayové“[čajové]: Punčový krém, Bordeaux punč, Vanilkový punč, Ananasový punč, Anglický punč, Švédský punč a Ruský výtažek.[19]      
"....Na zítřek musíme se dokonale připravit. Udělejte smažená vajíčka se šunkou, uvařte bordeaux-punč a potom věnujeme se rozjímání, neboť jak je v modlitbě večerní: ,Odvráceny jsou milostí boží všechny úklady nepřátel o tento příbytek.` "
Bosna dnes federativní republika Bosna a Hercegovina, od roku 1878 protektorát Rakouska - Uherska ,  od roku 1909 už jeho součást.  

W

"Tak se podívejme, paní Müllerová, v automobilu. Jó, takovej pán si to může dovolit, a ani si nepomyslí, jak taková jízda automobilem může nešťastné skončit. A v Sarajevu k tomu, to je v Bosně, paní Müllerová. To udělali asi Turci. My holt jsme jim tu Bosnu a Hercegovinu neměli brát...."
Botič potok protékající Prahou, z hlediska románu musel Švejk, chtěl li se dostat z hospody "U Banzetů" někam kde bydlel u hospody "U Kalicha", Botič přejít.

W

Jako jednou v Nuslích, právě u mostu přes Botič, přišel ke mně v noci jeden pán, když jsem se vracel od Banzetů, a praštil mě bejkovcem přes hlavu, a když jsem ležel na zemi, posvítil si na mne a povídá: ,Tohle je mejlka, to není von: A dopálil se tak na to, že se zmejlil, že mě přetáhnul ještě jednou přes záda.
Boxerské povstání Zvýšený tlak zámořských zemí, které dostaly pod svou kontrolu řadu čínských přístavů a území vyvolal na konci 90. let 19.století čínský odpor v podobě různých spolků a hnutí. nejsilnější bylo hnutí  I-che-tchuan (neboli „Pěst ve jménu míru a spravedlnosti“). Odtud byl odvozen i název boxeři. Odpor vyústil v roce 1900 v povstání proti zahraničním velmocem USA, Velké Británii, Japonsku, Francii, Německu, Rusku, Rakousku-Uhersku a Itálii, které bylo intervenčními vojsky těchto mocností potlačeno dobytím a vydrancováním Pekingu a masakrem vesnického obyvatelstva.  

W

 
Znám systémy šifer, které byly používány ve válkách o Sardinii a Savojsko, v anglo-francouzské kumpanii u Sebastopolu, při povstání boxerů v Číně i za poslední rusko-japonské války. Systémy tyto byly předávány..."
Boží hod vánoční první vánoční svátek, den po Štědrém večeru. Druhý vánoční svátek je sv. Štěpána.      
Nebo ten nevinnej cikán v Záběhlicích, co se vloupal do toho hokynářskýho krámu na Boží hod vánoční v noci.
Boží požehnání [karetní hra] jinak též Gotes, plátýnko. Hraje se u stolu kde je položené plátno s nalepenou sadou mariášových karet. Hráči dávají na jednotlivé karty své peněžní sázky a bankéř z druhého balíčku karet po zamíchání otáčí  jen sedm karet. První dvojice obrácených karet, totožných s kartami na plátně, vyhrává prémii ve výši vkladu, druhá vklad zdvojnásobuje, třetí pak ztrojnásobuje. Sedmá karta znásobuje vnesený vklad desetkrát. Ostatní sázky připadají bankéři. Hra připomíná ruletu. Někde není povoleno používat takzvané sázky s "nádivkou" to je když sázející zabalí do bankovky s nízkou hodnotou bankovku s nevyšší povolenou hodnotou. Takový zákaz ze strany bankéře je ovšem podezřely, lze se domnívat že hraje s označenými ("cinknutými") kartami .      
Po cestě k ženě obchodníka se starým nábytkem polní kurát vyprávěl Švejkovi, že včera vyhrál mnoho peněz v „božím požehnání“ a že když to dobře dopadne, ...
Boží tělo Tradiční lidový název pro křeťanskou církevní slavnost Těla a Krve Páně.  

W

 
To je jako o Božím těle. Jindy by si nás lidi ani nevšimli, a teď nám budou smekat. Jestli tedy, pane feldkurát, proti tomu nic nemáte, přinesu ho hned."
Generál Fink také rozhodoval o tom, jaký pořad bude mít při takové příležitosti mše, a nejraději by si byl vždy přál něco na způsob Božího těla s oktávou. Měl též ve zvyku, že když při mši bylo již ukončeno pozdvihování, přicválal na cvičiště na koni k oltáři a zvolal třikrát: „Hurá - hurá - hurá!“
brambůrka bramborová polévka a zde je recept, jak ji vařila moje babička: dej vařit osolenou vodu s na kostičky  nakrájenou mrkví, petrželí a celerem. Vař na mírném ohni asi 15 minut. Přidej na kostičky nakrájené brambory a nakrájené houby. Přidej kmín a jíšku z másla a hladké mouky dorůžova usmaženou. Vař ještě 15 minut. Potom dochuť třeným česnekem a majoránkou. Můžeš přidat i předem uvařené ječné kroupy.  Hotovou polévku ozdob sekanou petrželovou natí, nebo sekanou natí libečku.      
Babička zadívala se na Švejka soustrastně: "Tamhle, vojáčku, v tom lesejčku počkají, já jim vod nás přinesu brambůrku, vona vás zahřeje.
brebentit slangově - nesrozumitelně nebo rychle mluvit. Také brebtat.      
Tak ten náš Mejstřík skočí do kola a tu největší fešandu chce brát jednomu onvédovi, kerej začal něco brebentit, a Mejstřík mu hned jednu hodil, ten se svalil, my už hned chytli überšvunky, votočili jsme si je kolem ruky, aby nám bajonety neulítly, skočili mezi ně, já jsem vykřik: ,Vinnej nevinnej, berte to po řadě!` a už to šlo jako na másle. .....otom nás dohonil až nahoře u samýho lágru a povídal, že vždycky myslel, že jsou Maďarky vohnivější, ale ta svině že ležela jako pařez a pořád jen něco brebentila.

S těmi myšlenkami vraceje se ke svému vagonu, potkal pucfleka Kunerta, který měl opuchlou tvář a cosi nesrozumitelně brebtal, že se právě srazil se svým pánem, poručíkem Dubem, který mu zčistajasna nafackoval, poněvadž prý má zjištěná fakta, že se stýká se Švejkem.

brotsak, slangově - chlebník, nejen na chléb, byla mošna z hnědé lněné plachtoviny 32*35 cm s chlopní a nosným popruhem a háčky na opasek. Uvnitř byla dělící přepážka. V přední části se nosil jídelní příbor, kuřácké potřeby, tabák a čistící a hygienické  potřeby. V zadní části chleb, potravinová dávka a polní láhev. Někdy se na chlebník připínal ustrojovacím řemínkem esšálek. Chlebník se nosil na levém boku s popruhem přes hlavu, nebo připevněný na opasku. Důstojničtí sluhové měli chlebník s větší chlopní. Proč, to jsem nezjistil, ale asi aby v něm bylo dostatek místa i pro pánovo jídlo [ z něm. der Brotsack]. 

   
"....Máte už brotsaky? Prej teď bude zvýšenej lénunk? Hraješ frische viere? Hraješ? Tak přijel zejtra. My to válíme každej večír. Kolik je vás tam u telefonu? Sám? Tak se na to vyflákni a jdi ležet. To máte u vás divný pořádky. Žes k tomu přišel jako slepej k houslím? Nu, konečně mé přišli ablézovat. Hnípej sladce."
bruch kýla neboli hernie je vakovité vychlípení pobřišnice ( peritonea), což je dvojitá membrána, která vystýlá dutinu břišní a rovněž pokrývá orgány v dutině břišní uložené. Vakovité vychlípení obsahuje část nebo části orgánů z dutiny břišní [z něm.der Bruch].      
„…Potom ho pan obrlajtnant poslal k raportu, zavřeli ho na čtrnáct dní a dosluhoval ještě šest neděl, ale nedosloužil je, poněvadž měl bruch a voni ho ňák nutili, aby se točil v kasárnách na hrazdě, a von to nevydržel a zemřel jako simulant v nemocnici.“
bryčka lehký kočár, tažený koněm, nebo párem koňů.      
Včera jsem mluvil v hospodě U zlatého věnce s jedním člověkem z venkova, je mu už šestapadesát let, a ten šel se optat na okresní hejtmanství do Nové Paky, proč mu rekvizírovali bryčku. Na zpáteční cestě, když ho z okresního hejtmanství vyhodili, díval se na trén, který právě přijel a stál na náměstí.
brynda slangově - špatná polévka, ale též potíže, průšvih, malér, průser, šlamastyka.      
V době, kdy lesy na řece Rábu v Haliči viděly utíkat přes Ráb rakouská vojska a dole v Srbsku rakouské divize jedna za druhou dostávaly přes kalhoty to, co jim dávno patřilo, vzpomnělo si rakouské ministerstvo vojenství i na Švejka, aby pomohl mocnářství z bryndy.
A ten bernardýn, ten nám utek, když tady dělali domovní prohlídku." "A prokristapána," vykřikl Švejk, "ten se může dostat do pěkný bryndy, toho teď jisté bude hledat policie:"
"..a co jsi předešle při výslechu mluvil, tak to vopakuj, ať nejsem v nějaký bryndě..."
Brynych, biskup celým jménem Prof. Edvard Jan Nepomuk Brynych *4.5.1846- †20.11.1902, se na přelomu let 1892 a 1893 stal 14. sídelním biskupem královéhradeckým.

W

A von mu ten jeho kamarád napsal takovej fejton vo takovým jednom sběrateli, jak našel v písku na břehu Labe starej nočník plechovej a myslel, že to přilbice svatýho Václava, a udělal s tím takovej rozruch, že se tam na to přijel podívat biskup Brynych z Hradce s procesím a s korouhvema.

bulíkovat bulík je salnagově mladý vůl, ale i hlupák.  Volové, jsou pomalá a netečná zvířata, která  se koukají přihlouple svýma, jak se také říká bulíčíma očima, že spojení volů s nedostatkem inteligence není zase až tak nepochopitelné. Odtud bulíkovat  někoho znamená oklamat někoho, udělat z něj vola. Totéž značí rčení "Věšet mu bulíky na nos" [z něm.der Bulle].Nabulíkovat někomu něco, někomu něco nalhat, uvést někoho v omyl.      

„…,Vy mě nebudete bulíkovat,’ rozeřval se dál na něho převlečený redaktor, ,to se musíte stydět, když jste, jak vy říkáte, nějakej vrchní místodržitelskej rada….“

burš slangově - název pro důstojnického sluhu odvozený od německého der Bursche - důstojnický sluha [slovo má více významů: chlapec, hoch, mladík, student, učeň]. Nezaměňovat s buršákem. Téhož významu je i pucflek, z německého der Putzfleck. Tedy něco jako čistič skvrn.      
"Já potřebuji burše," řekl polní kurát, "měl jsem posledně jednoho starého účetního bez akademického vzdělání, ale hovado první třídy..
Kdyby to bylo za míru, tak spánembohem, ale když je válka, tak má každej vědět, že v každým vlaku jedou vojenský osoby, generálmajorově, obrlajtnanti, buršové. Každý takový vopozdění je vošemetná věc.

„….ale to už je vrozený u všech pucfleků. Jako máš toho burše majora Wenzla, ten vo svým pánovi jinak neřekne, než že je to kus zatracenýho, idiotskýho blbouna, a pucflek obrsta Schrödera, ten když o svém pánovi mluvil, jinak ho nenazval než pochcanou potvorou a smradem smradlavým….“

buršák

slangově - česky člen studentského akademického spolku Burschenschaft [od německého der Bursche - student] zaměřený na patriotické a nacionální cítění německých studentů. Význačným znakem jejich uniformy byla čapka Biertonne neboli cereviska o německého das Bier či latinského cerevisia neboli pivo, A pivo způsobovalo nejen časté pranice s Čechy a to ve věci oboustranně nacionální, ale rovněž vedlo k častým soubojům se spolkovými kamarády.Tyto šermířské souboje byly prováděny pouze a jen při obnažených tvářích ( ostatní části těla byly chráněny, takže dalším  častým a velmi ceněným znakem členů Burschenschaftu byly jizvy ve tváři. Nezaměňovat s buršem. Na obrázku Burschenschaft Teutonia Prag roku 1879. 

W

 
buřt správně špekáček. Druh uzenky. Jak nemá a má vypadat si přečtěte na mém blogu. [ z něm. die Wurst].    
A nakláněje se ještě víc k vojákovi, zašeptal mu do ucha: "Ani buřta nežere." "Smaženýho?" otázal se voják. "Ani smaženýho." Oba si odplivli.
Nebožtík tatínek, ten se sázel v Protivině v hospodě, že sní na posezení padesát buřtů a dva bochníky chleba, a vyhrál to.
buserieren podle stránek Sprache in Österreich má toto slovo v Rakousku stejný význam, jako v Německu slovo drängen, tedy někoho tísnit, naléhat na něj, neboli někoho šikanovat. Proto se i v Česku používá slangový výraz pro tyto nechvalně proslulé činnosti lidské: někoho buzerovat [šikanovat], buzerace [šikana]. Pro to naléhání na druhého příslušníka stejného pohlaví, se také českému homosexuálovi mužského pohlaví  říká slangově buzerant.      
"Der Teufel soll den Kerl buserieren," ozývalo se v bytě plukovníka, až se třásla okna,......
Poručík Dub odcházel bruče: "U Filippi se sejdeme."
"Cože ti říkal?" obrátil se k Švejkovi Jurajda. "Ale dali jsme si schůzku někde u Filipy. Voní tihle vznešení páni bejvají obyčejně buzeranti."

C

c. a k. , c.k. zkratky označující v Rakousko - Uherské monarchii příslušnost ke správě celé monarchie nebo k zemským správám, přitom co patřilo pod správu panovnického domu neboli oběma částem monarchie bylo označováno c. a k. (císařský a královský) německy k.u.k. ( kaiserlich und königlich). Co náleželo zemské správě ve Vidni, tedy i Čechy a Morava bylo označováno c.k. (císařský-královský) německy k.k. kaiserlich-königlich. Země Uherské koruny používala zkratky m.k. německy k.u. Například můj praděd Václav Kešner byl c.k. dozorce - to znamená, že sloužil pod úřadem zemské správy ve Vídni. Správný je i název filmu C.a k. polní maršálek, protože armáda vyjma domobrany a zeměbrany patřila k ministerstvu války tedy pod správu celé monarchie.      

Ať si nemyslí, že když mne pošlou na front, že dám jednu ránu. Regimentsraport! Vyloučení ze školy! Ať žije c. k. kretenismus!

Kůň vozatajce Josefa Bonga od c. a k. 3. vozatajské švadrony byl usmrcen střepinou granátu. Bong bědoval: "Ubohý můj bělouši, je veta po tobě!"

Caesar Gaius Iulius  Caesar *12./13. 6. 100 př. n. l. – †15. 3.. 44 př. n. l. byl římským vojevůdcem a politikem a jedním z nejmocnějších mužů antické historie.

W

Tam někde na severu u Galského moře, kam až se také dostaly římské legie Caesarovy bez mapy, řekly si jednou, že se zas vrátí a pomašírujou jinou cestou, aby ještě víc toho užily, do Říma. A dostaly se tam také. Od té doby se říká patrné, že všechny cesty vedou do Říma.

Je zbaven svobody, ale z jeho úst plynou verše neochvějné oddanosti. Morituri te salutant, Caesar! Mrtví tě pozdravují, císaři, ale profous je pacholek.

Caldiero městečko u italské Verony kde se odehrála dne 29. až 31. 10 1805 bitva mezi francouzskými a rakouskými vojsky. Francouzská vojska vyhrála, ale s obrovskými ztrátami.  

W

Od bitvy u Nördlingen 6. září 1634 přes bitvu u Zenty 11. září 1697, u Caldiera 31. října 1805, přes bitvu u Ašprů 22. května 1809 a bitvu národů u Lipska v 1813, přes St. Lucii v květnu 1848 a bitvu u Trutnova 27. června 1866 až po dobytí Sarajeva 19. srpna 1878. V schematech a nákresích plánů těch bitev nic se neměnilo. Všude nakreslil kadet Biegler obdélníčky na jedné straně prázdné, kdežto nepřítele znázorňovaly vyčárkované. ...

cancat slangově - říkat nesmysly. Totéž co žvanit, plácat, kecat.      
"Jawohl, meine Herren, der Kramarsch, Scheiner und Klófatsch." Většina důstojníků si přitom myslela, kdy už přestane dědek cancat, ale plukovník Schröder žvanil dál o nových úkolech nových maršbataliónů, o padlých důstojnících pluku, o zepelínech, španělských jezdcích, o přísaze.
cavyky slangově -  okolky, průtahy, drahoty, otálení, váhání, skrupule, obstrukce Jakýpak s nimi cavyky = jaképak s nimi otálení.      
"To by tak ještě scházelo," rozdurdil se Vodička, "aby nám ještě ten Maďar chtěl hodit něco na hlavu. Já ho chytnu za krk a shodím ho z prvního poschodí dolů po schodech, že poletí jako šrapnel. Na ty kluky maďarský se musí jít vostře. Jakýpak s nimi cavyky."

Kdyby ho byli chytli a objevili hned za bojištěm, tak by ho byli vyslechli a také hned pověsili a nedělali by s ním taky žádných cavyků.

Centrální mocnosti též Trojspolek tvořený Německým císařstvím, Rakousko-Uherskem, Tureckem (které se přidalo v roce 1914) a Bulharskem (1915). Jejich protivníkem v 1. světové válce byly státy Dohody.

W

 
"Naše situace je velice dobrá," řekl nadporučík Lukáš, "dnes již nikdo nepochybuje, že válka skončí vítězstvím zbraní centrálních mocností.
cereviska význačným znakem uniformy člena studentského akademického spolku Burschenschaft byla čapka Biertonne neboli cereviska o německého das Bier či latinského cerevisia neboli pivo.Více viz buršák.

   
.....Na Václavském náměstí vzrostl zástup kolem vozíku se Švejkem na několik set hlav a na rohu Krakovské ulice byl jím zbit nějaký buršák, který v cerevisce křičel k Švejkovi....
cikán Janeček skutečná osoba jménem Jan Janeček zvaný Serýnek. Byl popraven 9.9.1871 za tři vraždy a jeden vražedný pokus a řadu krádeží. Zde se Švejk mýlí když říká"....když mu v roce 1879 dávali kvůli tý dvojnásobný loupežný vraždě voprátku na krk....". Mýlí se nejen v datu popravy, ale i v počtu zavražděných. Dále si trochu vymýšlí, protože poprava nebyla odročena kvůli narozeninám mocnáře jednak proto, že se císař narodil 18.8.1830 a jednak proto, že odročena nebyla vůbec. Mystifikuje nás i  tím, že Janeček byl později rehabilitován. Trochu se blíží pravdě Švejkovo líčení o pohřbení. Po popravě dal kat pohřbít Janečkovo tělo pod šibenici a teprve v noci jej dal vykopat a pohřbít definitivně za zdí hřbitova U všech svatých. Poprava se konala za účasti veřejnosti v Plzni. Exekuci provedl Jan Piperger, c.k. popravčí mistr pro obvod vrchního zemského soudu v Čechách. Jeho asistentem byl jeho nevlastní syn Leopold Wohlschlager o kterém se Hašek rovněž zmiňuje. Jednalo se o poslední veřejnou popravu v monarchii. Skutečně poslední veřejná poprava na českém území se konala o sedmdesát pět let později, kdy byla vykonána dne 22.5.1946 exekuce na K.H. Frankovi na dvoře pankrácké věznice, za účasti asi 5000 diváků.  Janečkovu přezdívku Serýnek použil Hašek též v povídce "Ich bin Serinek, ein Deutscher".  
"Zkrátka a dobře," řekl Švejk, "je to s vámi vachrlatý, ale nesmíte ztrácet naději, jako říkal Cikán Janeček v Plzni, že se to ještě může vobrátit k lepšímu, když mu v roce 1879 dávali kvůli tý dvojnásobný loupežný vraždě voprátku na krk...."
cikorka je pražený drcený kořen Čekanky obecné Cichorium intybus, a je používaná jako náhražka kávy. Na rozdíl od kávy však cikorka neobsahuje kofein. První cikorka se vyráběla ve Vrdech - Bučicích na Kutnohorsku a nesla název po majiteli továrny Antonínu Štefanovi "Štefanka". Po "znárodnění" se ze zdárného podnikatele stal alkoholik. Bydlel v Praze XV.  kdesi  Na Pekařce. Při cestě z hospody se často povaloval na ulici a pochopitelně všem a na všechno nadával. Smutný pohled.

W

 

Také jim rozdali trochu černé špíny z čisté cikorky a po kusu trupelovitého kukuřičného chleba.

cimborium liturgická nádoba podobná kalichu s víkem pro uchování hostií.

   
"Trojici boží a Panenku Marii s feldkurátem." Na cvičišti zatím netrpělivě čekaly pochodové setniny. A čekaly dlouho. Nebol ještě jeli pro sportovní kalich k nadporučíkovi Witingrovi a potom pro monstranci, ciborium a jiné příslušnosti ke mši do břevnovského kláštera, včetně i láhve mešního vína....
cimra slangově - místnost, pokoj  [z něm. das Zimmer].      
"Nejlepší," mínil jeden ze simulantů, "dá se simulovat šílenství. Z našeho učitelského sboru jsou vedle v cimře dva, jeden neustále křičí dnem i nocí: ,Hranice Giordana Bruna ještě dýmá, obnovte proces Galileův!` a ten druhý štěká,...."
cimrkomandant velitel světnice [z něm. der Zimmerkommandadt].      
Švejka přijal od šikovatele Řepy cimrkomandant, zarostlý chlap v rozhalené košili.
Cislajtanie Cisleithanien, Zisleithanien, Předlitavsko, předlitavské země Rakousko - Uherského císařství, ležící nalevo od řeky Litavy (Leithy) sem mimo jiné patřilo i České království a dnešní Rakousko. Opakem byla Translajtanie, Transleithanien, což jsou země napravo od Litavy - Zalitavsko, tedy země koruny Uherské. Sem pochopitelně patřilo i dnešní Slovensko a bývalá Halič.

W

 
Most nad Litavou zářil, stejně jako na druhé straně za mostem svítila Királyhida, Cislajtanie i Translajtanie. V obou městech, uherském i rakouském, hrály cikánské kapely, zářily okna kaváren a restaurací, zpívalo se, pilo.
civět slangově - zahledět se, hloupě se koukat. Jinak též čučet, čumět, lelkovat, zevlovat.      
„Já vám povídám, abyste zde zbytečně nečuměli! Vy mě všichni ještě neznáte, ale až mne poznáte!...“
Colmar von der Goltz * 12.8.1843 - † 19.4.1916 německý generál.Během první světové války měl v Turecku roli poradce Turecko jako Goltz paša. Zemřel v Bagdádu na tyfus.

W

Goltz paša přijel z Cařihradu do Berlína a naším císařem byli vyznamenáni Enver paša, viceadmirál Usedon paša a generál Dževad paša. Poměrně hodně vyznamenání za tak krátkou dobu.“

Conrad Franz Graf  von Hötzendorf hrabě František Conrad von Hötzendorf byl rakouský voják a náčelník generálního štábu rakousko-uherské armády, který se nemohl dočkat toho, až jeho armády udeří na Rusko. Měl velký podíl na vypuknutí první světové války.

W

Jednou, když rozbil oko jednomu rekrutovi, vyjádřil se: ,Pah, was für Geschichte mit einem Kerl, muß so wie so krepieren.’ To říkal též polní maršálek Konrád z Hötzendorfu: ,Die Soldaten müssen so wie so krepieren.’ ...
corpus delicti předmět doličný, věc doličná [z lat.].      
"Oni mají mou školu, pane závodčí," prohlásil hrdé strážmistr, "klid, to je mýdlová bublina, umělý klid je corpus delicti." A přerušuje výklad o své teorii, obrátil se na závodčího: "Copak si dnes dáme k večeři?"
Švejk šel s holí, která byla komandantem berajtšaftu uznána jako corpus delicti, vedle Vodičky.
Creneville Polní podmaršál, hrabě Franz Folliot de Creneville *1815 - †1888, čestný majitel 75. pěšího pluku v Jindřichově Hradci.
 

W

Mašíruje Grenevil Prašnou bránou na špacír....zpívá si bezstarostně Švejk po katastrofě s Manlichertrottlem von Zillergut.
cuk zde slangově četa [z něm. der Zug].  Zugskomandant = velitel čety.      

U jeho cuku, když někdo neřekne „Ich melde gehorsam“, že dostane hned přes držku.

Custozza bitva u Custozzy (červenec 1848) byla součástí italské revoluce za osvobození a sjednocení. Bojoval v ní sardinský král Karel Albert proti Rakouskému císařství. Vyhrálo Rakousko vedené maršálem Radeckým. Proslavil se zde zejména pražský 28.pluk.

W

 "Milí vojáci,“ řečnil vrchní polní kurát Ibl, „tak tedy si myslete, že je rok osmačtyřicátý a že vítězstvím skončila bitva u Custozzy,...

Č

Čas (časopis) Čas byl název časopisu realistické skupiny (Josef Kaizl, Karel Kramář, Tomáš Garrigue Masaryk), který založil roku 1886 Jan Herben, když se kvůli svému angažování proti tzv. Rukopisům rozešel se svým předchozím zaměstnavatelem, vydavatelem Národních listů Juliem Grégrem. Od roku 1889 vycházel jako týdeník a v letech 1894-1906 jej Herben vydával sám. V letech 1901 - 1915 vycházel jako deník, než byl úředně zastaven.

W

 
Z této nepatrné události vyvinula se veliká polemika mezi Časem a Čechem, poněvadž Čech v rozmanitostech ve svém fejetonu, cituje článek o bleše mnou objevené, prohlásil: ,Co Bůh činí, dobře činí: Čas přirozené čistě realisticky rozbil celou mou blechu i s velebným Čechem, a od té doby zdálo se, že mne opouští šťastná hvězda vynálezcova a objevitele nových stvoření.
Čehona ironicky, charakterová vlastnost, něco jako až směšně pilný, přehnaně snaživý. Slovo vzniklo ze třetí sloky C.a K. hymny:     "Čeho nabyl občan pilný/Vojin zbraní zastávej......" z toho plyne, že spojením prvních slov vznikne jméno Čehona byl občan pilný.....i jakoby to jméno  Čehona bylo odvozeno od Čecha, zkrátka malý snaživý český človíček. Tuto sloku taktéž parafrázuje ve filmu [102] ožralý strážmistr Bretschneider: "Čeho nabyl občan pilný, to mu erár sebere....." Viktor Dyk ve své satiře  Můj přítel Čehona [1925] charakterizuje Čehonu takto : "...Jsme slabí, jsme malí a musíme poslouchat mocnější, musíme se přizpůsobit jejich potřebám a jejich požadavkům a jen tak se můžeme udržet nad vodou. Kdybychom se bránili tomuto stavu, byli bychom zničeni.....".      
Čech (časopis) byl klerikální časopis vycházející asi od roku 1868. Toto datum jsem odvodil od zprávy v Národních listech z 21.8.1882 strana 3, kde se uvádí:Klerikální časopis „Čech" stal se rozpravami svými o plzeňském sjezdu učitelském směšným tou měrou, že bylo by pošetilé mluviti s ním vážně. Časopis, který po celých 14 let svého trvání neměl pro učitelstvo české poctivého slova,......... Časopis vycházel od roku 1904 - 1915. Jaký to asi byl časopis a jak se choval při sbírkách na postavení Národního divadla, si přečtěte zde. Je to fragment z Národních listů z 4.2.1878 strana 2,    ÖNB/ANNO  
Z této nepatrné události vyvinula se veliká polemika mezi Časem a Čechem, poněvadž Čech v rozmanitostech ve svém fejetonu, cituje článek o bleše mnou objevené, prohlásil: ,Co Bůh činí, dobře činí: Čas přirozené čistě realisticky rozbil celou mou blechu i s velebným Čechem, a od té doby zdálo se, že mne opouští šťastná hvězda vynálezcova a objevitele nových stvoření.
čechožrout ten, který nenávidí Čechy, Nejraději by je sežral.      

"....Ten Biegler je strašný čechožrout.“

Červený Jiří JUDr *4. 8. 1887–† 6. května 1962, byl český kabaretiér, humorista, spisovatel a hudební skladatel. Zakladatel kabaretu Červená sedma, kde Hašek působil v roce 1921 (od 5. do 16. ledna) v Hotelu Central v Hybernské ulici. Na obrázku je se svojí dcerou Soňou, proslulou operní pěvkyní.

W

 
Česká beseda Jedná se zřejmě o Spolkový dům Beseda v Českých Budějovicích

   
"...Je to reservní důstojník, můj známý z ,České besedy’, v civilu je matematikem v jedné pojišťovně...."
Hašek však píše ještě o jedné Besedě:.....,Vy jste, pane, setřel pel mého panenství.’ To se ví, že se všichni smáli a její matinka, která ji tam hlídala, že ji vodvedla na chodbu v ,Besedě’ a že tu svou blbou nánu zkopala.Tady se jedná o pražskou Měšťanskou besedu ve Valdislavově ulici.

Česká družina dobrovolnická vojenská jednotka složená z Čechů žijících v Rusku (1914–1916). Byla založena 12.8.1914, jejím formováním byl pověřen štáb Kyjevského vojenského okruhu. Nábor prováděly krajanské spolky. Jádro jednotky tvořilo asi 720 dobrovolníků (tzv. Starodružiníci), kteří už v listopadu odjeli na frontu. Původně byla jejich hlavním úkolem agitace a tlumočení, později byli rozděleni do čet a přiřazeni k jednotlivým ruským plukům.   

CoJeCo

 
Československá republika Zde rozuměj periodikum, které vycházelo v letech 1920 - 1923. Předchozí název titulu Pražské noviny (1895 - 1919); následný název titulu Pražské noviny (1932 - 1938). Tím zasloužilým šéfredaktorem byl jakýsi redaktor Filip, jak o tom píše Jaroslav Hašek v článku "Co bych radil komunistům, kdybych byl šéfredaktorem vládního orgánu Československá republika." : Redaktor Filip, nyní v "Československé republice", napsal dokonce oslavný spis k jubileu nebožtíka Františka Josefa.      
Vše elegantně rozložila na prázdnou postel vedle Švejka, kam přibyla ještě pěkně vázaná kniha „Příběhy ze života našeho mocnáře“, kterou napsal nynější zasloužilý šéfredaktor naší úřední Československé republiky, který se ve starém Frantíkovi viděl.
"čtyřka" slangově -  sídlo pražské kriminální policie v Bartolomějské ulici č. 4. V Haškově době se zde objevují jména kriminalistů Olič Václav, Klíma Jaroslav, Adamička Ladislav, a řada dalších , včetně policejního ředitele Karla Křikavy, c. k. dvorního rady a rytíře řádu železné koruny III. tř. V románu se "čtyřka" nevykytuje, ale Hašek se o Bartolomějské zmiňuje v povídce "Kolik kdo má kolem krku": V jejich úsměvu ležely separace policejního ředitelství v Bartolomějské ulici, vojenský soud na Hradčanech a nějakých pár roků.O Haškových zkušenostech se "čtyřkou v roce 1914 píše Václav Menger: Z oken "čtyřky" viděl Hašek s kamarády horečné přípravy. Obrovské bedny byly za dozoru samotného policejního ředitele Křikavy spěšně naplňovány balíky spisů. Stěhoval se především archiv. Hašek vylezl jak nejvýše mohl na okno a odtud křičel do dvora: "Pane policejní řediteli Křikavo, už jsou naši vojáci v Moskvě ... ?"    
culágy slangově - finanční příplatky, přídavky. Například denní pohotovostní příplatek - Bereitschaftszulage činil 25 haléřů pro poddůstojníka a 20 haléřů pro vojína. Polní příplatek  - Feldzulage činil 50, respektive 20 haléřů [z něm. die Zulage].      

„U nás ho teď nedostaneš, poněvadž my jdeme na Sokal a lehnung se bude vyplácet až po bitvě, musíme šetřit. Jestli počítám, že se to tam strhne za čtrnáct dní, tak se ušetří na každým padlým vojákovi i s culágama 24 K 72 hal.“

Čulen Ján Haškův spolužák z obchodní akademie a zapisovatel slovenského akademického spolku Dětvan v Praze. Pocházel z Brodského, z vlastenecké rodiny. Z Brodského spolu s Haškem pořádali své výlety v letech 1900 až 1902. Jeho jméno se vyskytuje na pohlednicích a lístcích z těchto cest Haškově sestřenici Marii.      
čuřit pařit, chlastat,slangové výrazy pro pít, flámovat. Dnes se používá ve také ve smyslu čuřit se = smát se.      
Sluha majora Wenzla Mikulášek, malinký chlapík od neštovic, klátil nohama a nadával: "Já se divím tomu mýmu starýmu pacholkovi, že ještě nejde. To bych rád věděl, kde se ten můj dědek celou noc fláká. Kdyby mně alespoň dal klíč od pokoje, leh bych si a čuřil. Má tam vína bezpočtu."
Čušima Správně Cušima je bývalá japonská provincie která se rozkládala na ostrovech u jižního cípu Japonska na půli cesty u korejského poloostrova. Bitva u Cušimy je  námořní střetnutí, které proběhlo ve dnech 27.–28. května 1905 v Korejském průlivu a rozhodlo rusko-japonskou válku. Japonské loďstvo admirála Heihačira Tóga v něm rozdrtilo ruskou 2. tichomořskou eskadru pod vedením viceadmirála Rožestvenského.      
…..a to se stalo právě v té době, kdy ruské loďstvo baltické u Čušimi bylo poraženo Japonci.
čůžák za Rakouska Uherska používané hanlivé, ba přímo urážlivé označení Balkánců. Šlo vlastně o počeštění německého Tschutsche (mn. čís. Tschutschen), které se v Rakousku dodnes  běžně používá.      
V Srbsku jsme pověsili dva jednoroční dobrovolníky od 10. kompanie a jednoho od 9. jsme zastřelili jako jehně. A proč? Pro jejich paličatost. Ty dva, kteří byli pověšeni, zdráhali se propíchnout ženu a chlapce jednoho čúžáka pod Šabacem a jednoročák od 9. kumpačky byl zastřelen, poněvadž nechtěl jít kupředu a vymlouval se, že má oteklé nohy a že je platfus. Tak budete pucovat hajzl, nebo nebudete?`

D

Dankl Viktor *18.8.1854 - †8.1.1941  generál plukovník v rakousko-uherské armádě. Byl velitelem armády od vypuknutí války a byl nejvyšším velitelem v bitvě u Krasnik , první bitvě  Rakouska-Uherska, kterou vyhrál. V roce 1915 se stal velitelem rakousko-uherské síly na italské frontě,  byl odvelen v roce 1916 kvůli špatnému zdraví.

W

Jeden, pamatuji se, nějaký nadporučík Dankl, ten se svlékl do naha, lehl si na podlahu, zastrčil si do zadnice ocas ze slanečka a představoval nám mořskou pannu. ..Tady se zřejmě jedná o zcela  jiného Dankla, kterého jsem zatím nikde v dostupných materiálech nenalezl.
Uprostřed pokoje, ve kterém po stěnách visely podobizny Františka Josefa a Viléma, následníka trůnu Karla Františka Josefa, generála Viktora Dankla, arcivévody Bedřicha a šéfa generálního štábu Konráda z Hötzendorfu, stál pán bůh. ...
Daňkovka v roce 1854 založil Čeněk Daněk v Karlíně společnost Daněk a spol. Ta se roku 1872 sloučila se společností Breitfeld & Evans a vznikla tak  společnost, dříve Breitfeld, Daněk a spol. Do jejího výrobního programu patřilo hlavně vybavení dolů a potravinářského průmyslu. Mezi lidem se jí říkalo Daňkovka. Ta se, ale až v roce 1927, sloučila se společností Českomoravská -Kolben a tím vznikla jedna z nejslavnějších značek českého průmyslu ČKD, Českomoravská Kolben Daněk. Přežila německou okupaci, přežila komunisty, ale  Klausovu privatizaci a novodobý zlodějo - kapitalizmus nemohla přežít. Její bývalá sláva skomírá jen v troskách pseudonáslednických společností.  

 

Já, pane obrlajtnant, jsem se vopovážil na to zeptat jenom kvůli tomu, abych se příště mohl takový věci vystříhat, když se všeobecně povídá, že se vod chyby člověk učí, jako ten slejvač Adamec z Daňkovky, když se vomylem napil solný kyseliny . . ."
daltonizmus jedna z vrozených příčin barvosleposti. U postižených chybí, nebo je omezena schopnost rozlišit červenou a zelenou barvu. K odhalení vady slouží tabulky s obrázky, které se  podobají popisovanému oltáři.    
Oltář skládal se ze tří dílů, opatřených hodné falešným pozlátkem, jako celá sláva církve svaté. Nebylo také možno zjistit bez fantazie, co vlastně představují obrazy namalované na těch třech dílech. Jisto je, že to byl oltář, kterého by mohli stejně používat nějací pohani na Zambezi či šamání Burjatů i Mongolů. Opatřen řvavými barvami, vypadal zdáli jako barevné tabule určené pro zkoumání daltonistů na železné dráze.
Dardanely je úzký průliv v severozápadním Turecku spojující Egejské a Marmarské moře a oddělující evropskou (poloostrov Gallipoli) a asijskou část Turecka. Dřive též Helléspont.  

W

 
Vrchním velitelem turecké armády dardanelské jmenován maršálek Liman šlechtic Sanders.
darebák nadávka - totéž co lotr.      
Závodčí rozhovořil se o pokroku, jak lidi na všechno přijdou a jeden jak podvádí druhého, a rozvinul novou teorii, že tahle válka je veliké štěstí pro lidstvo, poněvadž v těch patáliích vedle hodných lidí budou odstřelováni také lumpové a darebáci.
,Je to darebáctví, když se to děje od neodborníků a surovců. Kdo kdy říkal sojce ořešník?
Proti těmto světlým zjevům stojí několik darebáků zpustlé české lůzy, kteří použili světové války, aby se dobrovolné přihlásili do vojska a mohli uvésti zmatek v jednomyslnost národů monarchie, nezapomínajíce přitom na své nejnižší pudy.
Třebas všichni lidi nejsou takoví darebáci, jak se to o nich dá předpokládat; ale jak poznáš dneska toho hodnýho od toho lumpa, zejména dnes, v takový vážný době,
defilírka slangově - vojenská přehlídka, defilé = slavnostní pochod. Obrázek s názvem defilírka je od Josefa Čapka r. 1938.    
A teď bude každá kumpačka kolem mne defilírovat a opakovat hlasitě, co jsem řekl..."
"...Ten, s dovolením, pane nadporučíku, když šel po ulici, tak se současné pořád dloubal prstem levé ruky v levej nosní díře a druhou rukou v pravý dírce, a když šel s námi na cvičení, tak nás vždy postavil jako pří defilírungu a říkal: ,Vojáci, éh, pamatujte si, éh, že je dneska středa, poněvadž zejtra bude čtvrtek, éh.` "
degradace na vojně, snížení hodnosti, zbavení funkce. Zajímavá je redegradace jednoročního dobrovolníka, tedy navrácení původní hodnosti.      
"...Abyste pak chtěl smazat stopy svého přestupku a vrchního feldkuráta při jízdě vlakem chtěl shodit z vlaku nenápadným způsobem, to také nejde, poněvadž jsou zde svědci, kteří viděli, že jste ho pouštěl do vagónu, kam nepatří. Je to, pane kaprál, jistá degradace."
"Ano, pane lajtnant. Prodělal jsem jednoroční kurs tak řečeno v kriminále, a byl jsem redegradován, to jest po svém propuštění od divizního soudu, kde moje nevina vyšla najevo, jmenován batalionsgeschichtsschreibrem s ponecháním hodnosti jednoročního dobrovolníka."
„Dejte mu deku termín pro vyřizování účtů mezi vojáky. Na trestaného, neoblíbeného vojáka byla hozena deka přes hlavu aby neviděl kdo ho mlátí. Preventivní opatření proti případné stížnosti.      
Číslo 21 se ozvalo od okna: "Věříte, kamarádi, že raději mám smažené kuře než pečené?" Kdosi zabručel: "Dejte mu deku," ale byli všichni tak zesláblí po té nezdařené hostině, že se nikdo nehýbal. Dr. Grünstein držel slovo......
dekunk zde slangově úkryt, kryt [z něm. die Deckung]. Na snímku jsou  v dekunku belgičtí vojáci na pozici u Kloosterhoek.    
....hejtman Ságner právě vyslýchal jednoho nešťastníka od 12. kumpanie, kterého předvedl šikovatel Strnad, poněvadž voják začal již nyní pečovat o svou bezpečnost v zákopech a odněkud ze stanice přitáhl dvířka prasečího chlívku, pobitá plechem. Stál tu nyní vyjevený, vypoulený, omlouvaje se, že to chtěl vzít s sebou do dekunků proti šrapnelům, že se chtěl frsichrovat.
Demartini Rudolf

 

Jaroslav Hašek se asi nechal inspirovat jménem vrchního komisaře Rudolfa Demartini *1866, který žil na na Vinohradech, Mánesova ulice  1138 . S Haškem se určitě, s ohledem na Haškův vysoce kladný vztah k c. k. policii, několikrát setkali a určitě Haškovi toto jméno nedalo spát a použil ho v románu. více se dočtete v článku "Demartini a Demartinka".    
Čisté, útulné pokojíky zemského „co trestního soudu“ učinily na Švejka nejpříznivější dojem. Vybílené stěny, černě natřené mříže i tlustý pan Demartini, vrchní dozorce ve vyšetřovací vazbě s fialovými výložky i obrubou na erární čepici.
denunciant udavač, donašeč [z lat. nuntius = zvěstující, posel]      
Velice dbal vždy toho, aby všichni jeho žáci při císařských narozeninách a jiných podobných císařských slavnostech zpívali s nadšením rakouskou hymnu. Ve společnosti byl neoblíben, poněvadž o něm bylo jisto, že je též denunciantem mezi svými kolegy.
Poručík Dub, starý známý denunciant na svém působišti jako gymnasiální profesor, dával se rád do rozhovoru s vojáky, přičemž pátral po jejich přesvědčení, a zároveň, aby je mohl poučiti a vysvětliti, proč bojují, zač bojují.
deutschmajstr dajčmajstr, deutschmeister, byl od roku 1796 příslušník pěšího pluku č.4, doplňovaný z Vídně (na obrázku je pěšák tohoto pluku). Majitelem pluku byl vždy jeden z rakouských arcivévodů - který byl zároveň velmistr řádu německých rytířů - Teutschmeister. Ačkoliv byl ve druhé světové válce pluk v bitvě u Stalingradu téměř zlikvidován, tradice dajčmajstrů trvá, dnes se tak jmenuje rakouský myslivecký prapor č. 2 ve Vídni.

   
Když si vzpomenu, že pod Bělehradem stříleli Maďaři po našem druhém maršbataliónu, který nevěděl, že jsou to Maďaři, kteří po nich střílí, a počal pálit do deutschmajstrů na pravém křídle, a deutschmajstři zas si to také spletli a pustili oheň po bosenském regimentu, který stál vedle. To byla tenkrát situace!
Nádražím bez zastávky projel' jiný vojenský vlak odshora obsazený deutschmajstry, které posílali na srbský front. Ještě se nevzpamatovali ze svého nadšení při loučení s Vídní a řvali bez oddechu od Vídně až sem:
Prinz Eugenius, der edle Ritter,..." ....."....Mohlo by se stát, když ten kaprál byl od dajčmajstrů, že by se to mohlo vykládat, jako že máte z toho radost....."
dienstreglamá

"Služebný řád pro cís. a král vojsko" vydán 1909 platný ve švejkově době. [z něm. das Dienstreglement] V československé armádě jej v r. 1920 nahradil Služební řád A-I-I a A-I-II , po únoru 1948 jej nahrazuje Zákl-1-1. Dnes platí Zákl -1 z roku 2001.Vá s však bude jistě zajímat služební řád rakouské armády.

     
Bůh je nejvýš milosrdný, ale jen pro pořádné lidi, a ne pro nějaký vyvrhely lidské společnosti, která se nespravuje jeho zákony ani dienstreglamá.
"Voják," říkával, "musí svého představeného hledat v zástupu a na nic jiného nemyslet, než aby dostál všem svým povinnostem, jež jsou mu předepsány v dienstreglamá.
"Úcta k představeným, znalost dienstreglamá a duchapřítomnost znamená na vojně všechno.
direktion zde povel, kterým se určuje směr pochodu, střelby [něm.].      

Vytasil šavli a etěl k nám. ,Alles zurück, alles zurück!` řval na důstojníky. ,Direktion Mulde, einzeln abfallen!` A tu to začalo. Ze všech. stran, jako by na to čekali, počali do nás pálit.

Ten vod něho zkusil. Někdy, při marši, poslal ho na pět set kroků napřed a pak poručil: ,Direktion šišatá hlava: Von měl vůbec ten pan Stendler, i jako soukromej detektiv, náramnou smůlu.
disponent obchodní zmocněnec, člověk oprávněný vést jednání a uzavírat smlouvy jménem firmy.      
Po posledním pomazání ve Vojenské nemocnici toužili dva. Jeden starý major a jeden bankovní disponent, důstojník v záloze. Oba dostali kulku do břicha....
diškerece též diškréce, dýško, trinkgeld, bakšiš, jsou slangové výrazy pro spropitné obsluhujícímu personálu v restauracích a hotelích. [z něm. die Diskretion = takt, utajení, diskrétnost, mlčenlivost, choulostivost]. Prapůvod slova najdeme v latinském discretus - oddělený. Neboli něco co nepatří do ceny zakoupené služby, ale je to něco navíc, pozornost jejíž výše je diskrétní, choulostivá, taktně utajená před ostatními.       
"To sem nepatří," prohlásil desátník, "ale to je pravda, že vypůjčovat si vod chudýho kaprála dvě zlatky na diškereci..."
"Vod těch ženskejch, kerý dohazoval a dodával do pokojů, nevzal vám ani krejcar diškerece, a když se někdy některá z těch ženštin zapomněla a chtěla mu něco podstrčit, měli vidět, jak se rozčílil a začal na ni křičet: ,Ty svině jedna...."
divize v armádě : vojenská jednotka o asi 20 000 vojáky. Vyšší uskupení. skládající se z několika divizí je armádní sbor. Nižší uskupení jsou pluky a brigády.      
V době, kdy lesy na řece Rábu v Haliči viděly utíkat přes Ráb rakouská vojska a dole v Srbsku rakouské divize jedna za druhou dostávaly přes kalhoty.....
Dohoda též Trojdohoda - spojenectví Francie, Ruska a Velké Británie, namířené především proti expanzivním tendencím centrálních mocností, zejména v první sv. válce.  

W

 
Ve stejném smyslu psal i Prager Tagblatt, který končil. svůj článek slovy, že mrzáka dobrovolce vyprovázel zástup Němců, kteří ho svými těly chránili před lynčováním ze strany českých agentů známé Dohody.
Domovské právo každý občan monarchie musel mít v některé obci domovské právo. Toto právo mu poskytovalo možnost nerušeného pobytu v obci, zatímco osoby s cizím domovským právem, pokud nevedly řádný život, mohla obec vypovědět. Domovské právo rovněž zakládalo právo na chudinské zaopatření od obce.      
Donnerwetter německá kletba, doslova hrombouřka, volně - "hrom do toho!" v Česku se říká "donrvetr!" Také se v románu vyskytuje kletba himldonrvetr, nebo  německy Himmeldonnerwetter, což je vlastně totéž se zdůrazněním, že blesk většinou uhodí z nebe.      
"Himldonrvetr," hulákal jeden z členů komise, břinkaje šavlí, "tak von vůbec nemyslí. Pročpak, vy jeden siamskej slone, nemyslíte?"
,Já si to vyprošuji, himldonrvetr, já si to zakazuji! Víte, pane fénrich, co je to batalionsraport?
Obrst Schröder přijel na mne přímo na koni a div mne nepovalil na zem. ,Donnerwetter,` zařval, až to bylo slyšet jistě na Šumavě, ,was machen Sie hier, Sie Zivilist?`
"Ty pitomečku," řekl major, "ty paviáne jeden, ty velbloude, ty myslíš, že já se bojím nějakého arestanta, abys mně k němu stavěl stráž, když ho budu vyslýchat. Krucihimldonrvetr, zamkněte mne a ať už jste venku!"
dorická stupnice jedna ze starých církevních stupnic složená z tónů d e f g a h c d.      
Z kaple nesly se sem zvuky harmonia, které zastupovalo varhany. Hudebník, jeden učitel zavřený pro dezerci, kvílel na harmoniu v nejtesklivějších církevních melodiích. Se škytáním polního kuráta splývaly ty zvuky v novou dorickou stupnici.
Dostál - Lutinov Karel Dostál - Lutinov, známý též pod pseudonymem Karel Skřivan, *22.9.871, Prostějov – †29.11.1923, Prostějovbyl český katolický kněz, básník, spisovatel a překladatel, vůdčí osobnost Katolické moderny.Veřejně diskutoval o otázkách víry s osobnostmi, jako byl Tomáš Garrigue Masaryk a byl jedním z tahounů nově vznikajícího křesťanského tělovýchovného spolku Orel existující dodnes a napsal pro něj i hymnu: Hoj, Orli mocných perutí. Na památku svého otce, rodáka z obce Lutín, si zvolil pseudonym Lutinov.

W

 
A zatímco klerikální sloup katolické moderny, denunciant páter Dostál-Lutinov, nadává Macharovi, úpícímu v nepřátelské Vídni s platem K 4 000,- ročně v roztomilém vlastním domku za Vídní, v této vilce obrací Machar svou pěst směrem k českému království a počíná se mu nelíbit Eliška Krásnohorská a studuje přitom pro budoucnost bedekra po Římě.
dramky slangově - cigarety, odvozeno od nejlevnějších cigaret značky "Drama". "Zarakouska" stálo sto těchto cigaret 1 korunu. Od toho: drámo = cigareta; báčko, vajgl, špaček = nedopalek      
Na chodbě se ozvaly kroky a volání stráže "Zuwachs". "Zas nás bude víc," radostné řekl Švejk, "snad si schovali nějaké to báčko."
"Po levej straně u dveří kanceláře je plivátko, tam házejí špačky," poučoval Švejka jeden.
Někteří z nich, na které se štěstěna usmála, bagovali špačky, které našli po cestě, poněvadž neměli - jak přirozeno - kapsy a nebylo to kam schovat.
Potom tam jeden od nás dostal zvenčí ňákým způsobem dramky, a to začal s náma ponejprv mluvit, abychom prý mu dali šluka. Nedali jsme mu nic:"
Drašner Ladislav  Drašner (*1877) byl policejní koncipista, tedy úředník na nižší služební úrovni. Jeho jméno se objevuje v adresáři z roku 1906 (je uveden mezi koncipisty jako poslední). Komisařem se stává až někdy před říjnem 1913 kdy je na této policejní přihlášce dopsáno Commissär. Více o něm naleznete na blogu "Za pana Drašnera"  
Vtom přišel Drašner se svým průvodem, strašný a neúprosný. Bylo to, jako když střelí do koroptví. Civilní strážníci seřadili to všechno do houfu. I on, Švejk, byl tenkrát v tom houfu, poněvadž při své smůle řekl komisaři Drašnerovi, když ho vyzval, aby se legitimoval: „Mají na to povolení od policejního ředitelství?“

".... V sedum hodin večer pak Mestek zavřel panorámu a řek: ,Mořská panno, můžete jít domů,’ vona se převlíkla a v deset večer už ji bylo vidět chodit po Táborskej ulici a zcela nenápadně každýmu pánovi, kterýho potkala, říkat: ,Hezoune, šel si to zafilipínkovat.’ Poněvadž neměla knížku, tak ji při šťáře s druhejma podobnejma myšema pan Drašner zavřel, a Mestek měl po kšeftě......"

drahthindernissy slangový - výraz pro drátěné překážky, zátarasy [z něm. die Drahthindernisse].

   

"....Nebo si přejete býti těžce raněn, zůstat ležet za drahthindernissama? Ležíte si tak pěkně s přelámanou nohou celý den. V noci nepřítel reflektorem osvětluje naši posici a zpozoruje vás;....."

dranžírovat porcovat, krájet, rozkrájet [z něm. tranchieren]      

Dnes právě důstojníci z batalionu uspořádali si slavnostní večeři, složili se a koupili si prase, a kuchař Jurajda dělal prasečí hody pro důstojníky, obklopen různými příživníky z řad důstojnických sluhů, nad kterými vynikal účetní šikovatel, který dával rady Jurajdovi, jak má dranžírovat prasečí hlavu, aby na něho zbyl kus rypáčku.

drek hovno [ z něm. der Dreck].      
,Tak jste si, lumpové, mysleli, že vám ta komise pomůže,` povídá pan obršt, ,drek vám pomohla. A teď bude každá kumpačka kolem mne defilírovat a opakovat hlasitě, co jsem řekl: - Tak jsme šli jedna kumpačka za druhou, rechtsšaut, kde stál pan obršt, ruku na řemeni flinty, a řvali jsme na něho: ,Tak jsme si, lumpové, mysleli, že nám ta komise pomůže, drek nám pomohla.`
drnorys ví bůh jak tato nadávka vznikla a co vlastně znamená. Možná složením slov drn a rys [či něm.das Ries], ale také možná z českého drn a německého der Rasen, což je také drn. Anebo z českého drn a německého rasen = vzekat se, řádit. Nadávku jsem v běžném hovoru nikdy neslyšel. Často se však používá drn jako nadávka vyjadřující nízkou inteligenci dotyčného: "je to drn".      
'...Žrát mu dejte až pozítří, vezměte mu slamník a strčte ho do ajnclíku, a žádnou deku, drnorysovi!'
Drobílek Eduard Haškův přítel, iniciátor a spoluzakladatel Strany mírného pokroku v mezích zákona. Menger píše: ....Hašek ve své literární, dosud netištěné pozůstalosti vypisuje - bohužel jen v torsu - dějiny této podivuhodné strany. Na jejím prvním prohlášení jsou podepsáni: Eduard Drobílek, dávno již zesnulý úředník České techniky, o němž Jaroslav napsal několik povídek...Jaroslav Hašek v Politických a sociálních dějinách strany mírného pokroku v mezích zákona v kapitolách "Pokladník strany Eduard Drobílek" a "Drobílkovo milostné dobrodružství". Z dalších kapitol "Dějin" uvádím jen citáty. kde se vyskytuje Drobílkovo jméno:...U svíčky scházeli se přátelé Drobílek, dr. Gazda, dr. Grünberger, bratří Ibserové, soudce Koťátko a jiní a jiní, kteří během času propagují na venkově myšlénky strany mírného pokroku v mezích zákona.…..a Louis Křikava, abych nepsal o tom černém kabátě od inženýra Kúna, a Kún zas o hostinském Perglerovi a jiní a jiní, mezi nimi Drobílek, abych nepsal o Lidce, ba ani o té tlusté vinárnici…..Drobílkovo jméno je i pod manifestem strany z dubna 1911. Byl spoluautorem dosud neotištěné divadelní hry "Větrný mlynář a jeho dcera", kde je uveden vedle Jaroslava Haška a Františka Langera [11] . Eduard Drobílek ještě figuruje v Haškově humoresce "Když jsem počal psát" [Národní obzor - 24. 5. 1912 11] a je hlavním aktérem humoresky "Malá domácí slavnost" [Veselá Praha - 1. 6. 1912 11]. Drobílkovo jméno si Hašek vypůjčil jako pseudonym k jeho pracím "Bojovnost vídeňských křesťanských sociálů" [Karikatury 23.12.1912] a „Smutný konec válečného zpravodaje ‘Prager Tagblattu‘ “ [Karikatury 25.11.1912 11 ]. Nejvíce se můžeme dozvědět o Eduardu Drobílkovi z článku PhDr. Jiřiny Masnerové "Jeho Magnificence a ti druzí" [18].:   ....byl ke studiu strojního inženýrství přijat ve studijním roce 1902/03 a byl osvobozen od placení školného „cestou milosti“. Během studií si zapsal geometrii polohy, deskriptivní geometrii, hydrauliku, základy nižší geodézie, statiku a dynamiku, základy grafické statiky, nauku pružnosti a pevnosti a matematiku 1. a 2. běh, jak lze vyčíst v katalozích studentů, uložených v našem archivu........Student strojařiny, který pro nedostatek financí musel studium zanechat. Pracoval jako pomocný kancelista pražského magistrátu a předpokládal, že najde na technice lepší uplatnění. Ovšem podle konfliktních situací v rektorátní kanceláři, jimiž se zabývaly schůze profesorského sboru v tomto období, lze soudit, že si moc nepolepšil.....Pozdě však pro Eduarda Drobílka, který fakticky za svého života, zemřel v roce 1919 ve 37 letech, nebyl potvrzen místodržitelstvím ani ve funkci pokladníka. Nicméně byl vedle svěřené agendy o studenty pověřen i správou příruční technické knihovny – bez nároku na odměnu.....Drobílek znal německy, to potvrzuje dochovaná německy stylizovaná korespondence rektorátní kanceláře pro ministerstvo kultury a vyučování, francouzsky a především španělsky. Úroveň znalosti španělštiny je zřejmá v jeho překladu klasického díla Miguela de Carvantese Saavedry „Don Quijote de la Mancha“. Psal také povídky a divadelní hry. Haškův vztah k Drobílkovi můžeme uzavřít přímo citací: „Všichni ti literáti, kteří byli v našem kruhu, musím říci, že nevážili nikdy tolik, jako vážil přítel Eduard Drobílek.“ [citát je z "Pokladník strany Eduard Drobílek"]. Policejní přihláška se zřejmě nedochovala, ale dochoval se v AHMP list domovní. Z něho je patrné, že si nakonec vzal Boženku, dceru hostinského Žvěřiny.

Detail z fotografie před hospodou " Pod Černým vrchem" s ostatními aktéry strany mírného pokroku v mezích zákona. Zleva Vilém Forster, ing. Bogdan Šolaja, Jaroslav Hašek, Eduard Drobílek.

   
drožka koňský povoz sloužící k přepravě osob za úplatu - dnešní taxi. Drožkář, dročkář - kočí tohoto povozu. [z něm. die Droschke]      

U stanoviště drožkářů Švejk posadil polního kuráta ke zdi a šel vyjednávat s drožkáři o převoz.Jeden z drožkářů prohlásil, že toho pána velice dobře zná, že ho vezl jen jednou a víckrát že ho nepoveze."Poblil mně to všechno," vyjádřil se přímo, "a nezaplatil ani za jízdu. Vozil jsem ho přes dvě hodiny, než našel, kde bydlí.......Švejk ho vzbudil a za pomoci drožkáře dopravil do drožky. V drožce polní kurát upadl v úplnou otupělost a považoval Švejka za plukovníka Justa

držka slangově -  ústa. Jinak huba, klapačka, tlama, tlamajzna, pec, chlebárna, kušna, šmakovák. Významově slovo držka znamená též ošklivý obličej. Držky, dršťky jsou částí z předžaludků skotu (čepec, bachor a kniha).      

"Vy myslíte, že to císař pán takhle nechá bejt? To ho málo znáte. Vojna s Turky musí být. Zabili jste mně strejčka, tak tady máte přes držku. Válka jest jistá. Srbsko a Rusko nám pomůže v té válce. Bude se to řezat!"

Panoval u kuchyní obvyklý nepotismus vojenský, rozdávající všem, kteří byli blízko k vládnoucí klice. Pucflekové objevili se v Lupkovském průsmyku se zamaštěnýma hubama.......Písařům se také leskly tlamy….

"Držte hubu!" slangově "mlčte!" ["zavřete ústa!"] též "Zavřete hubu!" nebo "Zavřete klapačku" [z něm. die Klappe], či prostě "kušte!","kušujte!" Též lze použít výraz naprosto stejného významu "Držte tlamajznu!", "Zavřete tlamajznu!" Další   "Drž pec!", "Zavři chlebárnu!","Zavři držku!". "Drž držku!".      
"Držte hubu!" rozkřikl se policejní rada na Švejka, "a mluvte, až když se vás budu na něco ptát! Rozumíte?"
"Bejvaly v hospodách," řekl Švejk, "takový pěkný nápisy proti kibicům. Pamatuji se na jeden: Kibic, drž tlamajznu, než tě přes ní šmajznu."
Dyk Viktor *31.12.1877-†14.5.1931. Příslušník generace buřičů (anarchistů), které dal i název svou básnickou sbírkou Buřiči. Básník, prozaik a dramatik, kulturní a politický publicista, divadelní a literární kritik, překladatel z francouzštiny a němčiny. V románu se Hašek o Dykovi nezmiňuje, ale jeho jméno se objevuje v "Politických a sociálních dějinách strany mírného pokroku v mezích zákona" několikrát, protože Dyk byl rovněž kandidátem voleb do zemského sněmu v roce 1911, jako Jaroslav Hašek. Zpíva se o něm i v hymně strany:

Však proti nám nic nepořídí /  Dyk, Kramář, Klofáč, Yvonna, / jen my jsme pokrokoví lidi, / ovšem jen v mezích zákona!

W

 
Dževad Paša Byl skutečně generálem turecké armády a byl vyznamenaný naším mocnářem, jak píše Národní politika dne 1.4.1915:

   

„…naším císařem byli vyznamenáni Enver paša, viceadmirál Usedon paša a generál Dževad paša. Poměrně hodně vyznamenání za tak krátkou dobu.“

E
eisenboňáci též ajzlboňáci, slangově - železniční zřízenci, železničáři [z něm. der Eisenbahner]. Na snímku komik Vlasta Burian v roli přednosty stanice    
Vaněk vytrhl Švejkovi sluchátko z ruky a křičel rozčileně, že eisenboňáci vědí starého kozla, teď že byl právě v plukovní kanceláři. Švejk setrvával u telefonu....
ekvipáž zde honosný kočár tažený koňským zpřežením [z franc.équipage].      

"..Marně mu vykládali, že to bude asi nějaká mejlka, poněvadž voba jedou z hostiny u pana místodržitele. Ekvipáž že je dovezla až za Národní divadlo a nyní že se chtí provětrat a bydlí nedaleko, na Moráni,..."

Engadin nebo Engadine je dlouhé údolí ve švýcarských Alpách. Nachází se v kantonu Graubünden v jihovýchodním Švýcarsku.  

W

U 11. kompanie kaprál Althof používá slova: engadinská koza. Svobodník Müller, německý učitel z Kašperských Hor, nazývá nováčky českými smraďochy, šikovatel Sondernummer volskou žábou, yorkshirským kancem a slibuje přitom, že každého rekruta vydělá. ...
englišflastr slangově - Anglická náplast [z něm.englisch+das Pflaster], byl kus taftové látky, jejíž jedna strana byla potřena roztokem vyrobeným z rybích plynových měchýřů Vyzy velké, rozpuštěné ve vodě, denaturovaném lihu a glycerinu. Vzniklá směs byla lepkavá a pomáhala zastavit krvácení. Druhá strana látky byla napuštěna benzoinovou tinkturou. Ta se vyrábí z pryskyřice Styrače benzoinového (Styrax benzoin) rostoucího v jižní Evropě a Malé Asii.    
Byl takovej chtivej na žrádlo, že když ho posílali úředníci za jitrnicema, tak je páral po cestě kapesním nožem a díry zalepoval englišflastrem, kerej ho stál při pěti jitrnicích víc než celá jitrnice.“
Enver Paša vlastním jménem İsmail Enver * 22. 11. 1881  † 4. 8. 1922 , byl politik, generál osmanské 3. armády, ministr války, vojenství Osmanské říše a byl skutečně našim mocnářem vyznamenán dne 30.3.1915 spolu s Dževadem pašou, jak psala Národní politika 1.4.1915.

 

W

Goltz paša přijel z Cařihradu do Berlína a naším císařem byli vyznamenáni Enver paša, viceadmirál Usedon paša a generál Dževad paša. Poměrně hodně vyznamenání za tak krátkou dobu.“

Emauzy Emauzký klášter Na Slovanech, zal. 1347. Novogotická podoba z roku 1890 vzala za své v roce 1945 při náletu spojeneckých vojsk. Současná podoba je z roku 1954.

W

"Ledaže byste se pověsil vkleče u pryčny, jako to udělal ten mnich v klášteře v Emauzích, co se oběsil na krucifixu kvůli jedný mladý židovce. Ledaže byste se pověsil vkleče u pryčny, jako to udělal ten mnich v klášteře v Emauzích, co se oběsil na krucifixu kvůli jedný mladý židovce...."

„…Křtili ho slavnostně v Emauzích. Sám páter Albán ho na máčel do křtitelnice. Byla to nádherná podívaná,….“

V Emauzích pracoval v klášteře jeden zahradnickej pomocník, a když chtěl vstoupit do řádu laiků a dostat kutnu, aby nemusel trhat svoje šaty, musel si koupit ...

„U nás se vyrábělo koření pro krávy se svěcenými obrázky. Von byl náš pan šéf Kokoška náramně nábožnej člověk a dočetl se jednou, že svatej Pelegrinus pomáhal při nafouknutí dobytka. Tak si dal natisknout někde na Smíchově obrázky sv. Pelegrinusa a dal je posvětit v Emauzích za 200 zl….“

eklovat [si něco] slangově - něco si hnusit, mát k něčemu odpor. "to je ekl (eklhaft)"= to je hnus, to je odporné [z něm. der Ekel, ekelhaft].      

„Kdyby mně to můj pan lajtnant poručil, sežral bych to dle rozkazu, ale nesměl bych v tom najít vlas, to si strašně ekluju, to by se mi udělalo hned špatně.“

ekvipáž zde honosný kočár tažený koňským zpřežením [z franc.équipage].      
 
erár vojenská, či jiná správa, moc. Erární = ve vlastnictví této správy. [z něm. das Ärar, ärarisch]      

„Železniční erár má náramně divný plomby u poplašnejch brzd. Člověk aby se k tomu ani nepřibližoval, jinak by mohl mít malér a mohli by na něm chtít dvacet ...“

"...a jeden felák, kterej vokrad erár vo sukno na vejložky, bylo ho přes dvacet balíků, je dneska štábsfeldvéblem,..."

„... poněvadž až teprve za rok vzpomněla si intendantura a zavedla do vojenských skladišť erární kočky, bez nároku na pensi, které byly vedeny v intendanturách ...“

esšálek též ešus, slangové výrazy pro  vojenské jídelní nádobí. Byla to  souprava složená z jídelního šálku o obsahu 1,25l. Měl dvě ouška.  Šálek se uzavíral víčkem s držákem o obsahu 0,3l.Vyráběl se z  pocínovaného plechu, později byl smaltovaný. Připevňoval se ustrojovacím řemínkem na chlebník, nebo na tornu  [z něm. die Eßschale].

   

Za půl esšálku vína a čtvrt litru rumu budou se vám lidi prát s každým... Který dobytek to zas klepá na dveře, cožpak nečte na dveřích ,Nicht klopfen!'? Herein!“ ...

ešalon sled v sestavě vojsk v boji, na pochodu, za přesunu, také vlak s vojskem, vojenský transport. [ z fran. échelon a rus. эшелон]      

Stanice byla přeplněna, měly být napřed odeslány dva vlaky s municí, za nimi dva ešalony dělostřelectva a vlak s pontonovými oddíly.....Co tam bylo ešalonů, počali z nich vojáci vyskakovat s esšálkama a byla hrozná panika, která skončila tím, když odzbrojeného poctivého vojáka odvedli do arestantvagonu.

etrurisch mluvit etruštinou. To byl starověký jazyk používaný v Etrurii (přibližně dnešní Toskánsko a sever Lazia) a v částech dnešní Lombardie, Benátska a Emilia-Romagna odkud byli Etruskové vytlačeni Galy. Etruština byla úplně nahrazena latinou.  

W

 

"...To by se na to byli páni římští důstojníci podívali, aby mužstvo mluvilo etrurisch. Já také chci, abyste všichni odpovídali německy, ..."

Evžen Savojský Eugen von Savoyen  *16.10.1663 † 24.4.1736 zradil Francii jako vojevůdce ve službách  Habsburků. Zde je o něm píseň.

W

Mluvil dlouho o tom, že každý z těch, kteří opouští nemocnici, aby odešli ke svým plukům do pole, musí být vítězem i rytířem. On že jest přesvědčen, že budou zruční ve zbrani, na bojišti i čestní ve všech záležitostech válečných i soukromých. Že budou nepřemožitelnými válečníky, pamětlivými na slávu Radeckého i prince Eugena Savojského.
V zápalu a řečnickém rozmachu vydával polní kurát i prince Eugena Savojského za světce, který je bude chránit, až budou dělat mosty přes řeky.
Večer z arestu ozývalo se vždy „Zachovej nám, Hospodine“ a „Prinz Eugen, der edle Ritter“. Přezpívali též celou řadu vojenských písniček,.....

„….Rakouskej voják musí se dát fackovat jenom v určitejch případech. Ale von ten tvůj pán překročil všechny meze, jako to říkal starej Evžen Savojskej: ,Potuď až votuď.’…“

execírák, execírplac slangově - vojenské cvičiště. Execírka je slangově pořadové cvičení. [z něm. die Exerzierplätze]      
....Toho zabijou na porážce a netahají ho předtím pořád na execírák....  
 ....„že se tak trochu cvičíme, abychom nezapomněli na execírku a zbytečně neprováleli drahocennej čas.“  
exercice slangově - Exercicie, jsou duchovní cvičení, jejichž účelem je dojít prostřednictvím ztišení, meditace a modliteb k prohloubení duchovního života jedince.      

„Když byli misionáři u svatýho Ignáce v Praze v roce 1912, tak tam byl jeden kazatel, a ten povídal s kazatelny, že se asi s nikým neshledá v nebi. A byl na té exercici večerní jeden klempíř, Kulíšek, a ten po tý pobožnosti povídal v hospodě, že ten misionář musel asi moc věcí provést, když v kostele vohlašoval, jako při veřejný zpovědi, že s nikým se neshledá na nebi; proč takový lidi posílají na kazatelnu…..“

exhorta duchovní výklad, promluva při bohoslužbě, kázání [ z lat. exhortatio].      
„…Jak se můžete vůbec opovážit jít s jedem nenávisti vůči některým svatým a světicím božím do boje, když ministerstvem vojenství zavedeny byly pro posádková velitelství jesuitské exhorty pro pány důstojníky a když jsme viděli slavnost vojenského vzkříšení.…“
F
fald slangově - záhyb, sklad na oděvu [z něm. Die Falte].      
"...Faldy na mantlu v nepořádku. Jako kdyby šel od děvky nebo se válel v bordelu. Já vás, chlapečku, roznesu.“
Desátník vzdychl: „Ani ty faldy na mantlu neuměl si udělat, až z Prahy si vobjednával vodičky a různý mastě na čistění knoflíků..."
fasovat dostávat nějaký příděl například peněz, tabáku, konzerv a podobně. [ z něm. die Fassung] ....až se nám zas vobjevil najednou v kanceláři a vypisoval fasuňky....asi zřejmě vypisoval jakési lístky či seznamy pro rozdělení uvedených přídělů - fasuňků. Objevuje se zde ještě spojení:.....jak toho pána chyt za krk, jak s ním praštil vo almaru, až ho do ní zafasoval!...tady by se mohlo jednat o další významy slova Fassung = rámování, míra. Tedy, že toho pána do té almary zarámoval, zaměřil. Častěji se říká zapasoval. Tady je to jasné. Opět z německého Passung = lícování, zalícování, tedy pasování, napasování, lícování toho pána do skříně. Kdo  dychtí dozvědět se o lícování více, nechť studuje strojírenskou technologii, obor lícování součástek.      

Jen jeden typický příklad, protože v románu se fasuje něco stále. To je heslo vojny :“fasovat a blbnout.“: „Právě jsme fasovali rum do kafe a já jsem napřed vypil rum. Jestli však, pane lajtnant, je ňáký nový nařízení, že se má pít napřed kafe a pak teprv rum,…..“

feldflaška slangově - polní láhev [z něm. die Feldflasche]. Vyráběla se ve třech modifikacích:
• Hliníkové o objemu 0,5l s korkovou zátkou na řemínku.
• Smaltované o objemu 0,45 s korkovou zátkou na konopné šňůrce ( na snímku).
• Dtto se závěsným řemenem určená pro kavalerii .
 

 

   

To máte jako s Přemyšlem, nebo s tím vojákem, kerýmu při gefechtu vytrh nepřítel feldflašku.

Tak zatřepal feldflaškou, napil se a povídá ,Nechal jsem ti taky lok, svatej Jene z Nepomuku.' Ale lek se, vyžunk to všechno a na svatýho Jána nezbylo nic. ...

feldmésig slangově- válečně, bojově [z něm. feldmäßig]      

„To byla docela taková krajina, jako je tady, jenomže my jsme nešli tak feldmésik, poněvadž tenkrát ještě jsme ani nevěděli, co jsou to reservní konservy, když jsme nějakou konservu fasovali, tak jsme ji u našeho cuku hned při nejbližším noclehu sežrali a místo toho dávali jsme si do baťochu cihlu....."

feldruf“ a „losung“ feldruf - výzva - první část hesla, kterou vysloví strážný jako výzvu k příchozímu. Odpovědí musí být právě druhá část toho hesla - což je losung. Oslovuje li strážného příchozí, musí říci nejdříve svoji část hesla (losung), odpovědí musí být čast hesla feldruf.      
Posti se tedy rozestavili podle cenností ešalonu po obou stranách a dostali „feldruf“ a „losung“ z kanceláře batalionu. Ten den byl feldruf: „Kappe“ a losung: „Hatvan“.
 
 
Fastrová Olga *17. 1. 1876 - †8. 8. 1965, spisovatelka [105] Jak uvádí znalec díla Jaroslava Haška Radko Pytlík ve své knize Toulavé house, vrátil se spisovatel ke své dávné životní masce: "Když se v kavárně U Zlaté husy fejetonistka Národní politiky Olga Fastrová naivně ptá, jestli opravdu bolševici jedí lidské maso, odpovídá s takovou sérií výmyslů a podrobností o bolševických zvěrstvech, že tazatelce přejde chuť mluvit s ním na podobná témata." Více v článku Olga Fastrová versus Jaroslav Hašek.

 

Od hostinského Palivce nemůžeme žádat, aby mluvil tak jemně jako pí Loudová, dr Guth, pí Olga Fastrová a celá řada jiných, kteří by nejraději udělali z celé Československé republiky velký salon s parketami…..

Ferbl Hazardní karetní hra podobná pokeru. Hraje se ve čtyřech s 32 kartami, v hospodách většinou mariáškami, v kasinech potom kartami francouzského typu.  

W

 

Velmi rád hrával ferbla a byly jisté domněnky a předpoklady, že hraje falešně, ale nikdo mu nedokázal, že má schované eso v širokém rukávě své vojenské kleriky...

„Co soudíte, pane kolego, o tom, která hra je spravedlivější: ferbl, nebo jedenadvacet? Opravdu, už jsem tě někde viděl,“ zvolal, pokoušeje se obejmout Švejka ...

Dvě vytáhlé ženštiny v černých šatech s růžencem, které se jednou k němu přidaly po  kázání a po dvě hodiny mluvily o náboženské výchově vojáků, dokud se nedopálil a neřekl jim: „Odpusťte, mé dámy, na mne čeká pan hejtman s partií ferbla.“

Ferdinand František Ferdinand d´Este, arcivévoda a následník trůnu, zavražděn při atentátu anarchistou Gavrilo Principem v Sarajevu dne 28. 6. 1914. O život přišla i jeho choť Žofie Chotková, v té době vévodkyně z Honenbergu. 

W

„Tak nám zabili Ferdinanda,“ řekla posluhovačka panu Švejkovi, který opustiv před léty vojenskou službu, když byl definitivně prohlášen vojenskou lékařskou komisí za blba, živil se prodejem psů, ošklivých nečistokrevných oblud, kterým padělal rodokmeny. ..
Fähnrich Kraus mínil, že když už jsou velezrádci, mají se hned na místě oběsit beze všeho týrání, zato však poručík Dub s celým výjevem naprosto souhlasil a převedl to hned na sarajevský atentát a vysvětlil to tak, že ti maďarští četníci na stanici Humenné mstí smrt arciknížete Františka Ferdinanda a jeho choti.
Ferdinand I. zvaný Dobrotivý, též Ferdinand V.,*19.4.1793–†29.6.1875, byl rakouský císař v letech 1835–1848, král uherský a poslední korunovaný český král.

W

V písemných pracech předkládal svým žákům themata z dějin rodu habsburského. V nižších třídách strašil žáky císař Maxmilián, který vlezl na skálu a nemohl slézt dolů, Josef II. jako oráč a Ferdinand Dobrotivý. Ve vyšších třídách byla ta themata ovšem spletenější, jako kupříkladu úloha pro septimány: „Císař František Josef I., podporovatel věd a umění“,…..

Fermež Fermež  se vyrábí ze lněného oleje a oproti oleji má tu výhodu, že mnohem rychleji schne. Takže se daný výrobek nelepí tak dlouho, jako při impregnaci olejem. Používá se k impregnaci dřeva, kůže a textilu. Též se používá jako ředidlo do pigmentových barev.      

A příručí, zabaluje lahvičku do papíru, řekl k Švejkovi čistě obchodně: „Je to první kvalita, budete-li si přát štětce, laky, fermež, račte se obrátit k nám.

festung slangově - pevnost, zde ve smyslu vězení:"....Na takový věci je festung." Staré pevnosti se tak často využívaly. Známá je terezínská Malá pevnost a brněnský Špilberk. [z něm. die Festung].      

Prinz Eugenius; der edle Ritter, wollt' dem Kaiser wiedrum kriegen. Stadt und Festung Belegrad.

Bylo slyšet jasně: „Sobald die höchste Herrschaft in der Nähe der Festung anlangt, ist das Geschütz auf allen Bastionen und Werken abzufeuern, der Platzmajor ...

fešák slangově - krasavec [z něm. fesch - hezký], také hezoun. Hezká žena je fešanda.      

Fešák stájovej pinč. Pepř a sůl, dovopravdy čistokrevnej, jako že ty jseš Švejk a já Blahník. Mně jde vo to, co žere, to mu dám a přivedu ti ho.“

Ale u nás byl kumpaniekomandantem lajtnant Přenosil, velký fešák, a ten nám řek: ,Nespěchejte, hoši,' a šlo to jako na másle.

Feuerwerker Ohněstrůjce. Ve skutečnosti dnešní pyrotechnik. Byl odpovědný ze uložení vlastní munice a zneškodňování munice vadné a nepřátelské. Oberfeuerwerk - vrchní pyrotechnik [ něm.].      
Až potkáme někde na frontě artilerii, tak se přihlásíš u nejbližšího oberfeuerwerkra.
fiakr nájemný dvouspřežný krytý kočár pro čtyři cestující.

   

Ani pak s tím nesouhlasil namítaje, že jezdí jedině ve fiakru. „Vy mne chcete napálit,“ prohlašoval polní kurát, mrkaje na Švejka i na drožkáře významně,….

Filip II Makedonský *okolo 382 př. n. l. – †336 př. n. l. Během svého mládí žil jako rukojmí v řeckém městském státě Théby v domě vojevůdce Pammena. Během regentství Ptolemaia z Aloru sem byl přiveden k utvrzení spojenectví mezi Makedonií a Thébami. Teprve když se králem stal jeho starší bratr Perdikkás III., mohl se Filip vrátit z Théb zpět do Makedonie. Když Perdikkás padl v bitvě proti Ilyrům, převzal Filip v roce 359 př. n. l. regentství za svého nezletilého synovce Amynta IV. Po dvou letech ho makedonské vojenské shromáždění zvolilo za krále. Byl zavražděn v Aigách, během svatby své dcery, velitelem své tělesné stráže Pausaniem.

W

Napil se, a trhaje písemný rozkaz, smál se: „To je - omluvenka? U - nás žádné omluvenky - neplatí. My jsme - na - vojně - a ne - ve - škole. Tak - tě - tedy - chytli - v bordelu? Pojď - ke - mně - Švejku - blíž - já ti - dám - pár - facek. - Ve - kterém - roce - Filip Macedonský - porazil - Římany, to ty - nevíš - - ty hřebče!“

Filippi řecké město Filippoi, kde se  roku 42 př. n. l. odehrála bitva mezi stoupenci republikánů - Caesarových vrahů, vedených mimo jiné Brutem, proti triumvirům Marca Antonia a Octaviana. Republikáni utrpěli těžkou porážku, po které Brutus spáchal sebevraždu. Plutarchos uvádí, že Brutus měl, několik měsíců před bitvou, zlý sen. Jednou v noci uviděl cosi obrovského a temného. Brutus se zjevení zeptal: "Kdo jsi a co chceš?" Odpověď zněla: "Jsem tvé  zlé svědomí, Brute. Sejdeme se u Filippi." A skutečně se zjevení objevilo znovu,v noci před bitvou.  

W

Poručík Dub odcházel bruče: „U Filippi se sejdeme.“
„Cože ti říkal?“ obrátil se k Švejkovi Jurajda.
„Ale dali jsme si schůzku někde u Filipy. Voni tihle vznešení páni bejvají obyčejně buseranti.“
filistr šosák, čili osoba úzkoprsá, omezeného rozhledu. Slovo stejného významu je zřejmě převzaté z německého der Philister. Má asi nějakou souvislost s  filištíny, kteří projevili svoji omezenost v pohledu na biblického Davida, jak je psáno v Samuelovi 29 Bible 21: Filištínští velitelé se ptali: „Co to tam je za Hebreje?“ „To je přece David, sluha izraelského krále Saula,“ řekl jim Achiš. „Je se mnou už nejmíň rok. Ode dne, kdy od něj odpadl, až dodnes mu nemám co vytknout.“ Filištínští velitelé se ale na něj rozzlobili. „Pošli ho pryč,“ řekli mu, „ať se vrátí, kam mu řekneš. Přece s námi nepůjde do boje! Vždyť by se v bitvě postavil proti nám! Čím by se mohl svému pánu zalíbit více než hlavami těchto mužů?      

To je filistr-byrokrat, který vytýká na př., že koncept není dobře vysušen pijákem a podobně. Je to vůbec blbě hovadský zjev v lidské společnosti, poněvadž přitom dělá takový mezek rozšafu, všemu chce rozumět, všechno dovede vyložit a nade vším se urazí. Jak jsou tato slova platná i dnes i na vyšší  státní úředníky, vlády pravé i levé nevyjímaje.

Fink von Finkenstein

Je zřejmé, že se Hašek inspiroval pruským šlechtickým rodem Finck von Finckenstein, ve kterém, podle Wikipedie, žili i někteří generálové, kteří by mohli být v Přemyšlu veliteli:
Karl August Graf Finck von Finckenstein (1835–1915), General der Infanterie und kommandierender General des I.A.-K.
Albrecht Alexander Otto Graf Finck von Finckenstein (1859–1936), Generalmajor
Konrad Wilhelm Gustav Graf Finck von Finckenstein (1862-1939), Generalmajor
Bernhard Gustav Wilhelm Graf Finck von Finckenstein (1863–1945), Generalleutnant
 

Velitelem pevnosti po jejím znovudobytí 3.6.1915 byl generalmajor Gustav Stowasser, později Feldmarschall-Leutnant. .

 

W

Potom pokračoval tento podivný soud na způsob náhlého soudu, který aranžoval předsedající generál Fink von Finkenstein.

fištron nikdo by asi nepředpokládal že toto slovo, dnes již vzácně používané, znamená ve své podstatě zastaralý výraz pro rybí tuk [z něm. der Fischtran]. Tedy něco hrozného, čím nás krmili rodičové v poválečných letech a co nám kazilo chuť k jídlu a zvedalo žaludky, prý "abychom vyrostli a byli chytří". Tuto záludnou lež asi uplatňovali i naši předci v dobách monarchie, že nakonec fištron zdomácněl jako výraz pro chytrost, důvtipnost, chytrý nápad.      

„Mějte fištron,“ odpověděl Vaněk, „na všechno je dost času, ostatně já myslím, že si pan obrlajtnant na Balouna zvykne, tu a tam mu něco ještě sežere a pak ho ...“

flákat se poflakovat se, slangově - lenošit, toulat se, potloukat se, totéž co prdelkovat se; vyfláknout se na něco = neudělat to, odfláknout to = udělat to špatně, nedbale. Někoho fláknout = někoho uhodit [z něm. flacken = plápolat].      
Nějaká taková žárlivá ženská chtěla vypátrat, s kterou se její muž fláká, aby mu mohla doma dělat ještě větší rámus. Von byl vzdělanej člověk, mluvil jen vybraně ...
A von hned začal křičet, že prý jsem ho slepicí fláknul přes hubu.
Já půjdu podél potůčka, kde rostou pomněnky, a vy se budete flákat někde suchopárem. Já se držím toho, co nám řekl pan obrlajtnant, že vůbec nemůžeme ...
flang, flank zde slangově křídlo, strana, bok  [z něm. die Flanke].      
"...mašíroval s nimi na levém flangu..."

".... Potom na pravém flangu šel rekognoscírovat terén třetí švarm pod les,......"

".... Druhý, vida hrozící nebezpečí od nepřítele obejitím s flanky......" [obejitím z boku]
flaška slangově - láhev [z něm. die Flasche]      
Fleissner  Edouard von Wostrowitz *1825 - †1888 Rakouský plukovník, který v roce 1881 vydal Handbuch der Kryptographie.  

W

"Kircherovo šifrování slovy, pane hejtmane. Každé slovo depeše se vykládá na protější stránce klíče. Methoda ta zdokonalena nadporučíkem Fleissnerem v knize ,Handbuch der militärischen Kryptographie’, kterou si každý může koupit v nakladatelství vojenské akademie ve Víd. Novém Městě. Prosím, pane hejtmane.“

flígl, flígr slangově -  křidlo. Běžně se užívá také rčení "...chytím tě za flígr a vyhodím tě ven!" [z něm. der Flügel]      
"....byli s ostatníma regimentama, který šly s námi po flíglech...."
flinta slangově  ručnice, puška, osobní zbraň vojáka [z něm. die Flinte]      
"....Když je ,Beim Fuß!’, tak flinta stojí vopřená na pravým boku. Špička pažby je v přímý linii se špičkou nohou. Pravá ruka je přirozeně napnuta a drží flintu tak, že palec vobjímá lauf, ostatní prsty musejí svírat pažbu na předku, a když je ,Schultert!’, tak je flinta volně na řemenu na pravým rameni a laufmündung nahoru a laufem nazad...“
flundra zde slangově prostitutka, děvka, běhna, kurva. Jinak je to ryba Platýz bradavičnatý [Platichthys flesus] též nazývaná Flundra obecná.      

..... že prej ty tancuješ v Budějovicích ,U zelený žáby' s nějakou pitomou flundrou a že jsi mě už úplně vopustil. ...

„Házely se jí až na pupek jako utahanej flundře. V sedum hodin večer pak Mestek zavřel panorámu a řek: ,Mořská panno, můžete jít domů,'….“

forhont též fořt - hráč, který sedí za rozdávajícím, je dotazován v licitaci a bude vynášet (pokud se nebude hrát betl nebo durch), ve voleném mariáši hráč, který volí trumfy. V obecné mluvě je forhont ten, který je na řadě.      

„A bylo v banku hodně?“ otázal se Švejk klidně, „nebo jste málokdy dělal forhonta? Když nepadá karta, je to velmi špatný, ale někdy je to mizerie, když to jde až příliš dobře….“

forhút, saitnhút, nachhút

Slangově - přední, boční  a zadní voj [ z něm. die Vorhut, Seitenhut, Nachhut]. Voj = obecně vojenský oddíl, uskupení.

     

„Poslušně hlásím, pane lajtnant,“ pokračoval neúprosně Švejk, „je to nejvyšší rozkaz z brigády, aby se páni důstojníci voblíkli a šli na batalionní bešprechung, my totiž vyrazíme, a ještě teprve se teď bude rozhodovat, která kumpanie bude forhút, saitnhút nebo nachhút. Už se bude teď vo tom rozhodovat a já myslím, pane lajtnant, že voni taky mají do toho co mluvit.“

forikovat slangově - postupovat (dopředu),pokračovat [z něm. vorrücken]      

"...To nám četli v rozkaze, že nám táhne na pomoc třetí armádní sbor, aby nás nerozbili mezi tím Blatenským jezerem a Prešpurkem, až budeme forikovat proti druhýmu armádnímu sboru. Ale nebylo to nic platný; když jsme měli vyhrát, tak se vodtroubilo a vyhráli to s bílejma páskama.“

„…A zas chtěl hned se svou četou forikovat, ale granát mu usekl kotník. Zas ho chtěli vodnášet, ale von se počal belhat vo holi k bitevní čáře a holí se bránil. …“

forposty slangově - přední stráže  [něm. Vorposten].      

…postav si, Pimonte, silnější forposty, hop, hop, hop! Byla bitva, byla, tam u Solferina, teklo tam krve moc, krve po kolena, hop, hop, hop! Krve po kolena a na fůry ...

Forster Vilém
 
jeden ze spoluzakladatelů strany mírného pokroku v mezích zákona, přítel Jaroslava Haška.*16. 3. 1882 Hory Ratibořské u Tábora † 22. 5. 1932 Radešovice, okr. Benešov. Po promoci na UK - obor psychologie (1918) studoval ještě v Anglii a ve Francii. V r. 1921 se habilitoval a 1929 byl jmenován mimořádným profesorem na FF UK. V l. 1923–25 byl ředitelem Psychotechnického ústavu v Praze a od r. 1926 ředitelem Vojenského psychologického ústavu v Praze. Hašek jej několikrát uvádí v „Politických a sociálních dějinách strany mírného pokroku v mezích zákona“, ale s přehlasovaným ö  - Förster. Dochovala se policejní přihláška o které se domnívám, že by mohla patřit právě našemu Vilému Forsterovi.

Detail z fotografie před hospodou " Pod Černým vrchem" s ostatními aktéry strany mírného pokroku v mezích zákona. Zleva Vilém Forster, ing. Bogdan Šolaja, Jaroslav Hašek, Eduard Drobílek.

FFMU

 

Ale vlezl mu do toho přítel Förster. „Slečno,“ řekl jednoho dne k té, kterou Drobílek tolik miloval, „vy si nesmíte Drobílka vzít, poněvadž miluji vás sám. Jestli však ani mne si nechcete vzít, uděláte nejlepší, když z domova utečete.“....Hodinu po zasnoubení přišel Förster a promluvil ke snoubence Drobílkově delší řeč, v níž vysvětloval, že nečiní dobře, když si chce vzít Drobílka,.....

Frabša Fratišek Salesius  *4.2.1887,Unhošť-†10.6.1956,Praha, byl český politik (Česká strana národně sociální), novinář, redaktor, spisovatel a překladatel z ukrajinštiny. Vystudoval reálku. Po roce 1904 zakládal různé knižnice a časopisy. Tyto pokusy ale neměly delšího trvání. Redigoval tisk národně sociální strany a různé odborové listy (Hlasy z tabákových továren, Posázavský kraj, Železniční listy a jiné). V letech 1918-1924 byl jedním z redaktorů Českého slova.
Jeho básnické sbírky: „Při hudbě vodotrysků“ (1905), „Co srdce vyprávělo“ (1906), „Zamlklé parky“ (1909), „Na zlatých strunách“ (1909), „Já a můj žal“ (1916). Hašek mu věnoval kapitolu ve svých "Dějinách strany", "Poslíček strany básník Frabša" .

W

 

V Čechách vyskytují se dva mladí básníci, píšící jedenkaždý horší verše než druhý. Jest to básník Rosenzweig-Moir a Frabša, který stal se po létech upřímným národním socialistou, redaktorem národně sociálního plátku v Kutné Hoře. V té době bylo zvykem, že mladí básníci jako Frabša unášeli dcery pekařů, a když na ně otec přišel, dopouštěli se urážky Jeho Veličenstva.

"frantík" slangově - odznak na vojenské čepici  s iniciálami císaře Františka Josefa I.

   

Stará žena, strkající před sebou vozík, na kterém seděl muž ve vojenské čepici s vyleštěným frantíkem, mávající berlemi. A na kabátě skvěla se pestrá rekrutská kytka.

Před příjezdem osobního vlaku naplnila se restaurace třetí třídu vojáky i civilisty. Převládali vojáci od různých regimentů, formací a nejrůznější národnosti, které vichřice válečná zavála do táborských lazaretů, kteří nyní odjížděli znova do pole pro nová zranění, zmrzačení, bolesti a jeli si vysloužit nad svými hroby prostý dřevěný kříž, na kterém ještě po letech na smutných pláních východní Haliče bude se ve větru a dešti třepetat vybledlá rakouská vojenská čepice se zrezavělým frantíkem, na které čas od času si usedne smutný zestárlý krkavec, vzpomínající na tučné hody před lety, kdy býval tu pro něho nekonečný prostřený stůl lidských chutných mrtvol a koňských zdechlin, kdy právě pod takovou čepicí, na které sedí, bylo to nejchutnější sousto - lidské oči.

František Josef I. *18.8.1830 zámek Schönbrunn, Vídeň – †21. 11. 1916 tamtéž.byl 68 let císař rakouský (nekorunovaný), král český (nekorunovaný) a uherský (korunovace 1867), král lombardský a benátský, dalmátský, chorvatský, slavonský.

W

"Tady kdysi visel obraz císaře pána," ozval se opět po chvíli, "právě tam, kde teď visí zrcadlo:""Jó, to mají pravdu," odpověděl pan Palivec, "visel tam a sraly na něj mouchy, tak jsem ho dal na půdu. To víte, ještě by si někdo mohl dovolit nějakou poznámku a mohly by být z toho nepříjemnosti.

….Švejk, když vstoupiv v síň, kde měl být prozkoumán jeho duševní stav, vykřikl, zpozorovav na stěně visící obraz rakouského mocnáře: "Ať žije, pánové, císař František Josef I.!" Věc byla úplně jasnou.

frapant též frapantní = ohromující, překvapivé [z franc. frappant].      

„Švejku,“ řekl nadporučík Lukáš, „vy jste ale blbej, a neopovažte se mně říct, jak vy to máte ve zvyku: ,Poslušně hlásím, že jsem blbej’.“ „Frapant,“ ozval se hejtman Ságner….

frčka slangový výraz pro hodnostní označení.Vyjadřuje kolik kdo má hvězdiček, hodnostních proužků a podobně. Svobodník měl jednu frčku (hvězdičku) desátník dvě frčky, četař tři frčky.

   

Když vám ještě jednu frčku přidají a udělají z vás živočicha, kterému se říká supák, pak ještě to nebude s vámi v pořádku.

Frič Alberto Vojtěch Haškův přítel *8. 9. 1882, Praha – †4. 12. 1944 Praha, byl český etnograf, cestovatel, botanik a spisovatel. Jihoameričtí indiáni jej pojmenovali Karaí Pukú (česky Dlouhý lovec), v Evropě byl znám též jako Lovec kaktusů. Ze své třetí cesty si přivezl z Ameriky do Prahy Čerwuiše, indiána z kmene Čamakoko, jehož pobyt v Praze (1908-1909) inspiroval Jaroslava Haška k sepsání povídky Indián a pražská policie.  Podle policejní přihlášky žila rodina Fričových na adrese Smíchov 148. Toto číslo bývalo ještě na mapě z roku 1938 v Jinonické ulici a pod ním se skrývala  vila Božínka. Dnes je již v ruinách. Více v článku "Jak jsem potkal Božínku". Fričovo jméno se v románu nevyskytuje.

   
frische-viere v překladů "čerstvé čtyřky". Jedná se o variantu karetní hry Cvik, ve které je povolen dokup karet, a proto bývá někdy nazývána Kaufcvik [z něm. kaufen]. Někde je tato hra známa pod jménem Čapáry, ve své zostřené verzi Zdravíčko, nebo Komando. Hrával se o šesťáky, později o desetiháléře. Hrát s vyšší hodnotou mincí je velice riskantní.  Protože téměř v každém kole některý z hráčů neuspěje, mohou při nerozumném hazardu narůstat peníze ve hře prakticky geometrickou řadou. Hra je velmi oblíbená pro svou rychlost a napětí. Ale při absenci desetníků, je pro nezkušeného velmi drahá.      

Hraješ frische-viere? Hraješ? Tak přijď zejtra. My to válíme každej večír. Kolik je vás tam u telefonu? Sám? Tak se na to vyflákni a jdi ležet.

Hráli ve skupinách čapáry (frische viere), jedině kadet Biegler nehrál. Listoval se spoustou načatých rukopisů o válečných scénách, neboť chtěl vyniknout ...

Fuchs Václav * 1857 - †27.9.1911 Šéfredaktor časopisu "Svět zvířat" Tchán Ladislava Hájka, Haškova přítele. Jméno páně Fuchsovo se v románu objevuje mnohokrát. Jednou je to však papírník, později cuksfíra. Tito dva zcela jistě nejsou V. Fuchsem, majitelem „Světa zvířat“. Ten pravý se vyskytuje jen ve vyprávění jednoročáka Marka. Více v článku „.....a hledal psinec a redakci  "Světa zvířat".“

 

Přines jsem s sebou taky čistý rodokmen, který jsem koupil u papírníka Fuchse.

Jak jsem se vlastně stal kdysi redaktorem Světa zvířat, onoho velice zajímavého časopisu, bylo pro mne nějaký čas hádankou dosti složitou do té doby, kdy jsem sám přišel k tomu názoru, že jsem to mohl provést jen ve stavu naprosto nepříčetném, ve kterém jsem byl sveden přátelskou láskou ku starému kamarádovi Hájkovi, který redigoval do té doby poctivě časopis, ale zamiloval se přitom do dcerušky majitele časopisu pana Fuchse, který ho vyhnal na hodinu pod tou podmínkou, že mu zaopatří redaktora pořádného.

Vy tedy hned se seberte, jděte do baráku a najděte nějakého cuksfíru, třebas Fuchse, a řekněte mu, že má ihned vzít deset mužů a jít s nimi do magacínu fasovat konzervy.

fujtajxl slangové vyjádření odporu, hnusu . Také nadávka. Slovo vzniklo zřejmě z něm. "pfui Teufel" = fuj běs.      

„….Na kavárnu má, ale dluhy platit, to nikoliv. Kněz, fujtajxl!" Odplivl si v kuchyni."Pane, neplivejte nám tady!" ozval se Švejk, dívaje se se zájmem na cizího pána.

funebrák slangově - zřízenec pohřebního ústavu z lat. funus, funestus - pohřeb, pohřební.      
Nebo v Bendlovce jsem dal jednou jednomu funebrákovi facku a on mně ji vrátil. Abychom se smířili, museli nás oba zatknout, a hned to bylo v odpoledníčku.
furažka

je ruská vojenská čepice, rusky фуражка. Byla zavedena do výstroje ruské armády za cara Pavla I. v roce 1796.

W

 

Když tedy Švejk, považovaný omylem v ruském plášti a ve furažce za ruského zajatce, uprchlého z vesnice před Felštýnem, psal své zoufalé výkřiky uhlem na stěny, nikdo si toho nevšímal, a když chtěl v Chyrówě na etapě všechno dopodrobna vysvětlit nějakému důstojníkovi, který šel právě okolo, když jim rozdávali kousky tvrdého kukuřičného chleba, tu ho jeden z maďarských vojáků, hlídající transport zajatců, uhodil kolbou do ramene s poznámkou: „Baszom az élet, lezeš do řady, ruská svině?!“

furt slangově - stále, pořád, trvale [z něm. immerfort] viz také Zupák      
"Ihre Dokumentem vaši tokúment?" tak pěkné začal na Švejka velitel vojenské kontroly, šikovatel, provázený čtyřmi vojáky s bajonety, "já fidět, šédet, nicht fahren, šédet, pit, furt pit, burš!"
Pomodlil se před sv. Janem a povídá mu: ,To je ti horko, kdybys měl alespoň trochu se napít. Jseš tady na slunci, furt se asi potíš: Tak zatřepal feldflaškou, napil se a povídá: ,Nechal jsem ti taky lok, svatej Jene z Nepomuku.`
Jako teď bych z toho nic neměl, když vy byste hrál durcha, tak taky tenkrát ne, a nikdo z nás taky nic, jak to šlo kolem, platili bychom mu furt.
"Ták ty mně neujít, ty mně nejít nikam neutéct, teď zas žíkat, žeš šélesný, a já furt žíkat Médený, Cínofý, Olófěný, von je Šélesný, a von je ten parchant Šélesný, já ti náučím Olófěný,..."
fusekle slangově - ponožky [z něm. die Fußsocke].      
"...Polní voltář není žádná kočka nebo fusekle, kterou mohou darovat, komu chtějí."
futráž slangově - krmivo, potrava, píce [z něm. das Futter].      
"...Nezdaří-li se to tam, půjdete na Hradčany k hejtmanovi Fišerovi. Tomu řeknete, že musím platit futráž pro koně, kterou jsem propil...."
G
gábl též gáblík je slangově svačina [z něm. das Gabelfrühstück]      

„Moh to ten náš nebožtík,“ řekl Švejk, „vodevzdat polívkovýmu ústavu města Prahy, ale takhle je to přeci jen lepší, von by si třeba pan starosta za ten vobnos koupil jitrnici na gábl.“

galérka zde slangově  pražské kriminální podsvětí      
Galileo Galilei Příběh, že Galileo (*15. 2. 1564 – † 8. 1. 1642),  když se po odvolání zvedl z kolen, řekl „Přece se točí!“ (Eppur si muove!) nemůže být pravda; říct něco takového před úředníky inkvizice by znamenalo takřka jistě rozsudek smrti.  Galileo prý pronesl tuto poznámku před arcibiskupem Ascaniem Piccolominim ze Sieny, což byl  vzdělaný muž a sympatizující Galileův hostitel. Galileo u něho bydlel v měsících bezprostředně následujících po jeho odsouzení. Arcibiskup nejspíš napsal své rodině o této příhodě, a ta byla později stálým převypravováním překroucena.

W

 „A přece jdu do Budějovic.“ Bylo to víc než Galileovo: „A přece se točí!“
Galské moře název tohoto moře se vyskytuje jen v Otia imperialia: recreation for an emperor By Gervase (of Tilbury), S. E. Banks, J. W. Binns kde se píše "....Gallicum mare quod est inter Sardiniam et insulas Baleares, habens in fronte, qua Rodanus fluuis exit in mare, ..." volně přeloženo:"...Galské moře je mezi Sardinií a ostrovy Balearskými,  před ústím řeky Rhony...." A to je oblast Středozemního moře. Mnoho to nekoresponduje s Haškovým textem :Tam někde na severu u Galského moře, kam až se také dostaly římské legie Caesarovy bez mapy,....Tady bych asi uvažoval tak, že Caesarovy legie vstoupily do Anglie přes Lamanšský průliv a že Galské moře bylo někde v této oblasti. Možná jedna z Haškových mystifikací.    
Ganghofer Ludwig *7.7.1855 - †24. 7. 1920 byl německý spisovatel, autor románu Hříchy otců, který posloužil coby šifrovací klíč. Jako dobrovolný válečný dopisovatel od roku 1915 a 1917 působil též na východní frontě.  Během těchto let napsal několik válečných reportáží, např.  "Reise zur Deutschen fronty" ( Cesta na německou frontu ) a velké množství válečných básní, které vyšly v antologiích jako "Eiserne citera" ( Železná citera ) a "Neue Kriegslieder" ( Nová válka písní ), kde vyjadřuje své nacionalistické a  antidemokratické postoje.

W

Ve štábním vagoně, kde seděli důstojníci pochodového praporu, panovalo ze začátku jízdy podivné ticho. Většina důstojníků byla zahloubána do malé knihy v plátěné vazbě s nadpisem „Die Sünden der Väter. Novelle von Ludwig Ganghofer“ a všichni byli současně zabráni do čtení stránky 161. Hejtman Ságner, batalionní velitel, stál u okna, v ruce držel tutéž knížku, maje ji taktéž otevřenu na stránce 161.

garnizon vojenská posádka, sídlo posádky, vojenská věznice, slangově garňák. Na obrázku je bývalý garňák na Hradčanech v Kapucínské ulici.

   
"Tohoto muže," řekl vrchní štábní lékař z komise, ukazuje na Švejka, "odvedete dolů do kanceláře a počkáte na naši relaci a raport. Na garnizónu už mu to kušnění vyženou z hlavy. Chlap je zdravej jako ryba, simuluje a ještě kušní a dělá si legraci ze svých představených. Myslí si, že jsou zde jen kvůli jeho zábavě, že je celá vojna legrace, špásovná věc. Oni vám to, Švejku, na garnizóně ukážou, že vojna není žádná sranda."
gásmaska slangově - protiplynová ochranná maska [z něm. die Gasmaske]. Jak vidíte na obrázku, vyráběly a vyrábí se i takové pitominy, jako maska pro psy.

   
"Ještě to by scházelo," moudře poznamenal desátník, "beztoho už je různejch válečnejch vynálezů. Kupříkladu vezmeme si gázmasky na votravování plynem. Natáhneš si to na hlavu a jseš votrávenej, jak nám vykládali v unteroffiziersschule."
gáza Gáza je řídká bavlněná tkanina (15-20nití na cm2). Používá se zejména jako obvazový materiál.      
Nohy měla zabalený do zelenýho gázu, co mělo představovat vohon,....
Všude válely se jímky na patrony, plechové prázdné krabice od konzerv, cáry z ruských, rakouských í německých uniforem, části rozbitých vozů, zakrvácené dlouhé pruhy gázových obvazů a vaty.
gebírovat slangově - náležet, patřit něco někomu [z něm die Gebühr,gebühren].      
Voni sou přece v ranku oficíra, tak jim gebíruje oficírskej arest při garnisoně,
gefecht slangově - útok, boj [z něm. das Gefecht].      
"Voni vás jen tak strašejí," ozval se Švejk, "žádnej voják se nemá ničeho bát. I kdyby v boji padl do latríny, tak se jen voblíže a jde dál do gefechtu, a na votravný plyny je každej zvyklej z kasáren, když je čerstvej komisárek a hrách s kroupama...."
"Je jich podělanejch víc v každým gefechtu," ozval se opět jeden muž z eskorty, "nedávno nám vypravoval jeden raněnej kamarád v Budějovicích, že když forykovali, že se podělal třikrát za sebou...."
Colmar von der Goltz * 12.8.1843 - † 19.4.1916 německý generál.Během první světové války měl v Turecku roli poradce Turecko jako Goltz paša. Zemřel v Bagdádu na tyfus.

W

Goltz paša přijel z Cařihradu do Berlína a naším císařem byli vyznamenáni Enver paša, viceadmirál Usedon paša a generál Dževad paša. Poměrně hodně vyznamenání za tak krátkou dobu.“

Gótové Gótové byli východogermánské etnikum, které podle tradice pocházelo z jižního Švédska a ostrova Gotlandu, a výrazně se zapsalo do dějin raného středověku, především do doby stěhování národů.  

W

 
Staří Gótové dělali své výpravy také bez topografické znalosti. Mašírovat pořád kupředu, tomu se říká anabaze.
Grabowski

Muž tohoto jména nebyl starostou Přemyšlu v letech osmdesátých devatenáctého století. Tím byl v letech 1881 - 1901 ve skutečnosti Aleksander Dworski *1882 - †29.3.1908. Nebyl sice stavitel, ale zasloužil se o nebývalý rozkvět Přemyšlu. Bohužel, v  městském parku je socha polského spisovatele Adama Mickiewicze, nikoliv socha starosty.

Grabowski je podle Milana Hodíka totožný s Bronisławem Grabowskim , polským etnografem, spisovatelem, překladatelem a slavistou. Překládal mimo jiné české spisovatele, Karolinu Světlou a Jaroslava  Vrchlického. Já se přikláním k verzi, že Hašek měl na mysli Aleksandera Dworskeho.

W

Potom dlouhou dobu vyčítal si toto zpustlé jednání, ačkoliv to nemohl ani napraviti tím, když tu noc, vraceje se domů, klečel omylem v parku před sochou stavitele a starosty města, mecenáše pána Grabowského, který získal si velké zásluhy o Přemyšl v letech osmdesátých.

Greinz Rudolf * 16.8.1866 - † 16.8.1942 rakouský autor, který v roce 1915 vydal knihu básní "Die  Eiserne Faust. Marterln auf unsere Feinde." . Jedna báseň  je citována  v románu (text neověřen).  

W

Druhá pohlednice pocházela z německé říše. Byl to dárek Němců rakousko-uherským vojínům. Nahoře bylo: „Viribus unitis“ a pod tím obrázek, jak na šibenici visí Sir Edward Grey a dole pod ním vesele salutují rakouský i německý voják.ásnička dole byla vzata z knížky Greinzovy: „Železná pěst“. Žertíčky na naše nepřátele, o kterých říšské listy psaly, že verše Greinzovy jsou rány karabáčem, přičemž obsahují pravý nezkrocený humor a nepřekonatelný vtip. Text pod šibenicí, v překladě:

Grey.

Na šibenici, v příjemné výši,

měl by se houpat Edward Grey,

je na to již nejvyšší čas,

však třeba upozornit vás,

že žádný dub své nepropůjčil dřevo

k popravě toho jidáše.

Na dřevě visí osiky

z Francouzské republiky.

grenadýrmarš v podstatě smíchané uvařené těstoviny s uvařenými bramborami, vše přelité usmaženou cibulkou na sádle nebo slanině. Asi jídlo vojáků, kdy se smíchaly všechny zbytky. Švejkovi tam dali kousky vepřového. [z něm. der Grenadiermarsch = pochod granátníků].      
a když už se nám všem přejedli blbouni, tak nám dal dělat na mináž grenadýrmarš s vepřovým masem  
Grey Edward * 25.4.1862 Praha - † 7.9.1933 Fallodon britský ministr zahraničí 1905 - 1915,  hrál důležitou roli v událostech, které  vedly k vypuknutí války v roce 1914,  když jeho diplomacie selhala.

W

Druhá pohlednice pocházela z německé říše. Byl to dárek Němců rakousko-uherským vojínům. Nahoře bylo: „Viribus unitis“ a pod tím obrázek, jak na šibenici visí Sir Edward Grey....

Grey.

Na šibenici, v příjemné výši,

měl by se houpat Edward Grey,

je na to již nejvyšší čas,

však třeba upozornit vás,

že žádný dub své nepropůjčil dřevo

k popravě toho jidáše.

Na dřevě visí osiky

z Francouzské republiky.

grobián hrubián, surovec, hulvát, násilník      
Gronsveld Joost van Maximilaan *1598 - †24.09.1662  holandský hrabě, který vynalezl šifrovací systém, používaný ve třicetileté válce. Hašek troch zkomolil jeho jméno:  

W

„Erzherzogs Albrechtsystem,“ zamumlal pro sebe snaživý kadet Biegler, „8922 = R, převzatý z methody Gronfelda.
Groš Karel Karel Groš (*21.2. 1865–†12.10.1938) byl český právník a mladočeský politik, starosta Prahy od roku 1906 až do pádu monarchie roku 1918, který projevoval bezmeznou loajalitu k habsburskému trůnu. V Haškově díle se objevuje v práci "Dobrý voják Švejk v zajetí": Druhý den, dříve ještě než dr. Groš mohl u místodržitele za svou osobu tlumočit zbaběle loajální pocity při vypovězení války, dobrý voják Švejk za velkého sběhu lidu uspořádal po pražských ulicích jiný loajální projev......Ze sousedních separací bylo slyšet zpěv. Bylo to jako v dobách politického kvašení, v dobách Omladiny. A na radnici primátor Groš, největší ostuda Prahy za tři sta let, kdy Praha úpěla pod panstvím Habsburků, ve zvláštním zasedání, zapomenuv, že radnicí táhnou vzpomínky z české historie, které dokazují pravý opak toho, než co žvaní, promlouvá o císaři pánu jako o vlastním příteli Poláků. A v článku Intrikán herec Písecký a jeho drama: Do této hospody na rohu Růžových sadů a Blanické ulice chodíval též synovec pražského starosty Groše, který se rodu Grošů naprosto nevyved.

W

 
Guido von Usedom *1854 – †1925 německý admirál, který vedl turecké vojenské námořnictvo v bitvě o Dardanely. A byl skutečně našim mocnářem vyznamenán dne 30.3.1915 spolu s Dževadem pašou, jak psala Národní politika 1.4.1915.

 

„…naším císařem byli vyznamenáni Enver paša, viceadmirál Usedon paša a generál Dževad paša. Poměrně hodně vyznamenání za tak krátkou dobu.“

Guth Jiří -  Jarkovský *23.1.1861 - †8.1.1943 mimo jiné první ceremoniář T.G.Masaryka a  autorem knih o společenském chování a výchově (Společenský katechismus, Stolničení, Základy společenské výchovy).[106]

W

Život není žádnou školou uhlazeného chování. Každý mluví tak, jak je schopen. Ceremoniář dr Guth mluví jinak než hostinský Palivec „U kalicha“, a tento román není pomůckou k salonnímu ušlechtění a naučnou knihou, jakých výrazů je možno ve společnosti užívat.
H  
habaděj slangově - hodně, mnoho      
Když budou do čtyř hodin odpůldne v Písku, je času habaděj. Do šesti je času dost. To už půjdou ve tmě, jak ukazuje dnešní počasí. Je to vůbec jedno, jít teď nebo až potom. Písek nemůže utéc
....a Švejk s jednoročákem do zvláštního arestantského vozu, který byl vždy připjat k vojenským vlakům hned za štábní vagóny. V takovém arestantském voze je místa habaděj.
"...Vezměme si například Švejdy, za tý třicetiletý vojny. Vodkud až nepřišli, a dostali se až k Německýmu Brodu a na Lipnici, kde událi takovou paseku, že ještě dodneška se tam mluví v hospodách po půlnoci švédsky, takže si navzájem nikdo nerozumí. Nebo Prušáci, ty taky nebyli jen přespolní, a na Lipnici je po nich Prusů habaděj. Dostali se až do Jedouchova a do Ameriky a zas nazpátek."
Hájek Domažlický  Ladislav haškův přítel, *9. 3. 1884, Domažlice - † 26.(28.) 3. 1943, Praha. Byl Haškovým spolužákem ze studií na obchodní akademii. Byl spoluautor Haškovy prvotiny Májové výkřiky (1903) a hlavně prací Z mých vzpomínek na Jaroslava Haška (1925).Byl redaktorem a šéfredaktorem časopisu "Svět zvířat", kam, v roce 1908 přivedl i J. Haška.. Působil jako novinář v časopisech Reforma, Nový večerník, Národní střed. Vydal básnické sbírky Noci, Verše, napsal řadu próz. Dochovaly s i tři policejní přihlášky. První,  a druhé za svobodna, na třetí je již uveden se svoji ženou Sofií (Žofií) Fuchsovou, dcerou majitele časopisu Svět zvířat. Na horní fotce, z lázní Poděbrad, je pod číslem 5. Pod číslem 6 je jeho žena Žofie, rozená Fuchsová. Na spodní fotce je zcela vlevo. Je z večírku u Janotů a  měl by zde být zachycen i druhý Haškův spolužák Viktor Janota.

   
„Namouduši, pane obrlajtnant,“ řekl Švejk s výrazem mučedníka, „já žádnýho německýho spisovatele osobně neznám. Já jsem znal jenom jednoho českýho spisovatele osobně, nějakýho Hájka Ladislava z Domažlic. Von byl redaktorem ,Světa zvířat’ ..."
Tenkrát totiž začali vydávat v Poděbradech časopejsek ,Nezávislost’ a poděbradskej lekárník byl toho hlavní hlavou, a redaktorem tam udělali ňákýho Ladislava Hájka Domažlickýho.
hajzl (hajzlík) nadávka - zmetek, zrůda, parchant, také vulgárně záchod. Jak pravil Batzer na adresu kadeta Bieglera:....bescheißena Haizlputza = posraná štětka na záchod [z rakouské němčiny das Häusel=záchod, putzen = čistit ].      
"..Nebo nedej pánbůh, aby tě, hajzlíku, napadlo, až přijde inspekce, si na něco stěžovat..."
"Hajzlík jste," odpověděl Švejk, dívaje se mu do očí, "pliváte na zem, jako byste byl v elektrice, ve vlaku nebo někde ve veřejné místnosti..."
"Švejku, ježíšmarjá, himlhergot, já vás zastřelím, vy hovado, vy dobytku, vy vole, vy hajzle jeden. Jste tak blbej?"
"...,Pamatujou, bábo, že každý císař a král pamatuje jen na svou kapsu, a proto vede válku, ať je to třebas takový dědek jako starý Procházka, kterého nemohou už pustit z hajzlu, aby jim nepodělal celý Schönbrunn: "
„Panenko Marjá,“ zabědoval za oknem Baloun, „můj chleba je v hajzlu.“ Klátě dlouhýma rukama, šel shánět něco na zub do vsi.
Hali bej

„Turci se drží dobře,“ odpověděl nadporučík, uváděje ho opět ke stolu, „předseda turecké sněmovny Hali bej a Ali bej přijeli do Vídně. Jedná se skutečně o předsedu tureckého parlamentu, později ministra zahraničních věcí. Ale jmenoval se Halil bej (bey).

 

„Turci se drží dobře,“ odpověděl nadporučík, uváděje ho opět ke stolu, „předseda turecké  sněmovny Hali bej a Ali bej přijeli do Vídně….“

Halič Halič (polsky Galicja; ukrajinsky Галичина / Halyčyna) je historická oblast, po roce 1945 rozdělená mezi jihovýchodní Polsko a západní Ukrajinu. Ve 14.–18. století byla součástí Polského království, do roku 1918 pak byla jednou ze zemí Habsburské monarchie. Vojenská mapa Haliče  

W

"...S city povznesenými nastoupíte pout do krajin, o kterých již starý Humboldt pravil: ,V celém světě neviděl jsem něco velkolepějšího nad tu blbou Halič: Hojné a vzácné zkušenosti, jichž nabyla naše slavná armáda na ústupu z Haliče při prvé cestě, budou našim novým válečným výpravám jistě vítaným vodítkem při sestavování programu druhé cesty...."
hampejzník hampejz je slangově nevěstinec. Bohužel nevím jak toto slovo vzniklo. Také nadávka:      
"To je řvaní pro jednoho prohraného betla," zněla slušná odpověď účetního šikovatele, "vy sám hrajete jako idiot. Já si mám vycucat z malíčku kulovou vosmu, když vůbec žádný kule taky nemám, já měl jen vysoký zelený a žaludy, vy hampejzníku."
hantýrka pražský slang, například v Brně hantec.      
hastroš strašák, figurina na poli ke strašení zvěře.      
Ohromná blůza se záplatami na loktech, zamaštěná a špinavá, klátila se na Švejkovi jako kabát na hastrošovi.
Hatina Alois *9.5.1886-†3.9.1950 Haškův přítel, pražský antimilitarista, redaktor časopisu národně socialistické mládeže "Mladé proudy", odsouzený v procesu s antimilitaristy v letech 1907 - 1910 na dva roky žaláře, spolu se svým kolegou Emilem Špatným. Nakonec se stal poslancem parlamentu ČSR

Na snímku, který je archivován NAČR fond 1302 je Alois Hatina spolu s Emilem Špatným při propuštění z pankrácké věznice.

Na spodním snímku rovněž z fondu 1302 NAČR z roku 1914 je vězněn spolu s dalšími přáteli Jaroslava Haška,Emilem Špatným a Michalem Káchou.

zde

 
haubice slangově houfnice. Na rozdíl od kanónů, určených k přímé palbě na cíl, je houfnice určena k palbě nepřímé (tzv. po balistické křivce). V Českých zemích byla houfnice používána už v 15. století husity jako pohyblivé polní dělo . Používala se na nepřesnou střelbu do houfů, proto houfnice. Na výrazu vidíte, jak se z českého houfnice vytvořilo německé die Haubitze a potom zpět do češtiny vznikl germanizmus haubice. 

houfnice Škoda 10cm vzor 1914

W

 

 

Byly to podstřelené létací stroje, roztrhané hlavně haubic.

hauptwacha hlavní strážnice [z něm. die Hauptwache]      

...poručil mne okamžitě ze cvičiště odstranit a dát na hauptwachu.

Havlasa Jan *22.12.1883 - †13.08.1964, vlastním jménem Jan Klecanda. Byl spisovatelem a žurnalistou,  v roce 1919 také diplomatem v Bazílii, ale hlavně cestovatelem. Hašek mohl znát jeho cestu s M.R. Štefánikem v letech 1910 - 1912 po Tahiti, Oceánii, Japonsku a Indii.

cesky-jazyk.cz

„….jako ten Kudela z Bytouchova, kterej za aktivní služby tak dlouho chodil k raportu, až byl přeloženej k marině, kde se stal kornetem, a byl na ňákým vostrově potom, v Tichým oceánu, vyhlášenej jako desertýr. Von se tam potom voženil a mluvil taky s cestovatelem Havlasou, kterej vůbec nepoznal, že to není domorodec….“

haxna také hnáta slangově noha [z něm. die Haxe, die Hachse]      
Když se měl votočit, to mu bylo jedno, jakou haxnou to udělal, cáp, cáp, cáp, třebas šest šritů ještě šel kupředu a pak se teprve točil jako kohout na vobrtlíku a při marši držel krok jako podagrista nebo tancoval jako stará děvka vo posvícení."
Helgoland Helgoland je ostrov v Severním moři, který je součástí Německa. Ostrov má rozlohu přibližně 1 km² a okolo 1650 obyvatel.  

W

 
Generál Biegler rozsvěcuje elektrickou lampičku. Vidí, že má štábní mapu na kolenou. Ale je to námořní mapa helgolandského pobřeží z roku 1864, ve válce rakousko-pruské proti Dánsku za Šlesvik. ...
Na ulici se to poručíkovi Dubovi vrazilo zas do hlavy, poněvadž bylo velké parno. Vykládal Švejkovi nejrůznější nesmysle bez jakékoliv spojitosti. Mluvil o tom, že má doma poštovní známku z Helgolandu a hned po ukončení maturity že šli hrát billiar a nepozdravili třídního profesora. Ku každé větě dodával: „Myslím, že mně dobře rozumíte.“
Herben Jan PhDr. *7.5.1857–†24.12.1936, byl český a československý politik, novinář, spisovatel a historik. Roku 1886 vychází první číslo časopisu Čas jehož byl Jan Herben zakladatelem, když se kvůli svému angažování proti tzv. Rukopisům rozešel se svým předchozím zaměstnavatelem, vydavatelem Národních listů Juliem Grégrem. V letech 1894–1906 byl vlastníkem Času, který dotoval z vlastních prostředků. V roce 1901 se Čas přeměnil na deník. V roce 1915 byl Čas zastaven.

Hašek zde má na mysli takzvanou Herbenovu aféru. Herbenovi jako redaktorovi Času bylo vytýkáno v tisku, že zpronevěřil část dobročinné sbírky na sirotky po tragédii v mosteckých dolech z roku 1902, které použil k zaplacení nutného účtu za časopis. Herben však byl v celé věci nevině a po prvotních sporech se za něj postavil i Masaryk

   
Realisté zatím v Čechách nelení a Herben a Masaryk nadávají si navzájem. Masaryk prohlašuje, že je s Herbenem morálně hotov, k čemuž Herben ironicky přisvědčuje s velice nebezpečným dodatkem: „Ale nikdy ne finančně.“
herka slangově stará kobyla      
"...Defilíruje a mlčí, jen řada za řadou se drze dívá panu obrštovi do očí. - ,Ruht!` povídá pan obršt a chodí po dvoře, seká si bičíkem přes holinky, plivá, pak najednou se zastaví a zařve ,Abtreten!`, sedne si na svou herku a už je z brány venku...."
herkulovská práce ano, Švejkovu anabázi lze přirovnat k výkonům bájného Herkula: 1. zabít nemejského lva.  2. zabít lernskou Hydru. 3. chytit kerynejskou laň. 4. polapit erymanthského kance.  5. vyčistit Augeiův (Augiášův) chlév. 6. zbavit zemi stymfálských ptáků.  7. přivést divokého býka z Kréty . 8. přihnat Diomédovy divoké koně.    9. přinést pás královny Amazonek.  10. přihnat Géryonova stáda dobytka.  11. přinést tři zlatá jablka ze zahrad Hesperidek. 12. přivést psa Kerbera z podsvětí.......co to je proti Švejkovu utrpení....

W

"To byla herkulovská práce," řekl konečně, když se zalíbením naslouchal Švejkovu líčení, jak ho to mrzí, že se nemohl tak dlouho dostat k pluku, "na vás musela být mohutná podívaná, když jste se kroutil kolem Putimi."
hesychasté správně Hésychasté - křesťanské mystické hnutí, které vzniklo v 6. stol. Hésychasté byli obviňováni z kacířství mimo jiné proto, že tvrdili, že během vnitřního soustředění vidí samotného Boha, respektive božské světlo. Ančík ve svých vysvětlivkách v r. 1953 píše, že Hésychasté si vymysleli, že uzří božské světlo tehdy, jestliže se skloněnou hlavou se upřeně zahledí na svůj pupek. Což je  mylné a tendenčně pojaté  tvrzení, poplatné tehdejší ateistické propagandě. Oni měli prostě při tom vnitřním soustředění sehnutou hlavu a vypadali jako když jsou zahledění na svoje břicho.      

„Ty bys patřil mezi sektu hesychastů,“ s lítostí řekl učený kuchař Jurajda, „ti také hleděli celé dny na svůj pupek, až se jim zdálo, že jim kolem pupku zasvitla svatozář. Pak se domnívali, že dospěli třetího stupně dokonalosti.“

Heveroch Antonín český psychiatr a neurolog * 19. 1. 1869 † 2. 3. 1927. byl významný psychiatr a neurolog. Napsal v roce 1901 mimo jiné knížku „O podivínech a lidech nápadných“, ve které popisuje chování a projevy pacientů trpících psychopatií či poruchou osobnosti. A podle této knihy zřejmě onen muž inteligentního vzezření simuloval paralytika.

W

„Já těm soudním lékařům nic nevěřím,“ poznamenal muž inteligentního vzezření. „Když jsem jednou padělal směnky, pro všechen případ chodil jsem na přednášky k doktoru Heverochovi, a když mě chytili, simuloval jsem paralytika právě tak, jak ho vyličoval pan doktor Heveroch. ..."
hezoun slangově - hezký chlap, krasavec, fešák.      
"...,Mořská panno, můžete jít domů,` vona se převlíkla a v deset večer už ji bylo vidět chodit po Táborskej ulici a zcela nenápadně každýmu pánovi, kterýho potkala, říkat: ,Hezoune, šel si to zafilipínkovat.` Poněvadž neměla knížku, tak ji při šťáře s druhejma podobnejma myšema pan Drašner zavřel, a Mestek měl po kšeftě."
hilfsplatz něm. stanoviště první pomoci.      
"...přišlo k útoku na bajonety a proti němu se vobjevil jeden Rus, chlap jako hora, a mazal si to na něho s bajonetem a měl pořádnou kapičku u nosu. Jak se mu von podíval na tu kapičku, na ten vozdr, že se mu hned udělalo špatně a musel jít na hilfsplac, kde ho uznali zamořenýho cholerou a odpravili do cholerovejch baráků do Pešti, kde se taky vopravdu nakazil cholerou."
hilzna nábojnice, ale také dutinka na cigarety:  [z něm. die Hülse]      
A vona se otočila zády ke mně a bylo vidět na kůži, že má vobtisknutej celej vzorek toho mřížkování z koberce a na páteři jednu přilepenou hilznu z cigarety.
himmelhergott, himlhergot, hergot kletba složená z německých slov Himmel Herr Gott - Nebesa, pane Bože. Také se užívá zkrácená podoba hergot.      
"Himlhergot, tak tu hubu držte, když jsem vám poručil, tak víte dobře, že nesmíte kušnit!"
"...Mohu vás ubezpečit, že říkám také himlhergot, krucifix a sakra..."
"Švejku, ježíšmarjá, himlhergot, já vás zastřelím, vy hovado, vy dobytku, vy vole, vy hajzle jeden. Jste tak blbej?"
himmellaudon kletba, pocházející z dob pruských válek, kdy rakouské armádě velel ganerál Laudon *1716 - †1790. Kletbu volali vyděšení Prusové [ něm. Himmel! Laudon! = Nebesa! Laudon!] "krucilaudon!" je kletba stejného významu.      
"Švejku, dobytku, himllaudon, držte hubu! Bud' jste takový rafinovaný ničema, nebo jste takový velbloud a blboun nejapný.
,Já vím,` začal, ,že jste lumpové a že je vám třeba vytlouct z hlavy všechno bláznovství. S češtinou se nedostanete ani pod šibenici. Náš nejvyšší vojenský pán je taky Němec. Posloucháte? Himmellaudon, nieder!`
Vrchní polní kurát prděl a krkal na lavici a hřmotné zíval na celé kolo. Konečné se posadil a udivené se tázal:
"Krucilaudon, kde to jsem?"
Hindenburgovy aneknoty Paul Ludwig Hans Anton von Beneckendorff und von Hindenburg, *2.10.1847 – †2.8.1934 byl německý polní maršál, významná osobnost první světové války a v letech 1925–1934 prezident Německa. Vzducholoď Hindenburg získala své jméno na jeho počest.

W

 

 

Měl celou knihovnu takových svazečků s pitomými názvy jako „Humor v tornistře pro oči i uši“, „Hindenburgovy anekdoty“, „Hindenburg v zrcadle humoru“, „Druhá tornistra plná humoru, naládovaná Felixem Schlemprem“, „Z našeho gulášového kanonu“, „Šťavnaté granátové třísky ze zákopů“, nebo tyto hovadiny: „Pod dvojitým orlem“, „Vídeňský řízek z c. k. polní kuchyně. Ohřál Artur Lokesch“. Někdy mu také předzpěvoval ze sbírky veselých vojenských písní „Wir müssen siegen!“, přičemž naléval neustále něco ostrého a nutil polního kuráta Martince, aby pil a hulákal s ním.

hnípat slangově -  spát. Totéž co chrnět.      
To máte u vás divný pořádky. Žes k tomu přišel jako slepej k houslím? Nu, konečně mé přišli ablézovat. Hnípej sladce."
Nakonec vybídla energicky rozespalého závodčího, aby šel vzbudit pana strážmistra, to že není žádný pořádek, když se tak dlouho hnípá.
hnuse nadávka - hnus = něco odporného, slizkého.      
"...,Máte nějakou stížnost?, tak musíš, smrade, stát hapták, zasalutovat a odpovědět: ,Poslušně hlásím, že nemám, že jsem úplně spokojen.` - Jak to řekneš, hnuse, opakuj to!"
"Tak se vysvleč do podvlíkaček a půjdeš do šestnáctky," řekl vlídně, nepřidávaje ani lumpa, hnusa nebo smrada, jak měl ve zvyku.
hňup nadávka totéž co blbec, kretén, pitomec      
"Nemyslete si, že se budete u divisionsgerichtu válet dál kvůli nějaké hloupé rvačce a vyhnete se na nějaký čas frontě. Kvůli vám jsem musel telefonovat až s armádním gerichtem, vy hňupi."
Vy ani nevíte, jak ještě po smrti budete užitečný svým potomkům. Vaši kluci budou pít kafe voslazený cukrem, kerej šel skrz vaše hnáty, hňupové: Já jsem se zamyslel, a von na mne, vo čem přemejšlím. ,Poslušně hlásím,` povídám, ,tak si myslím, že špódium z pánů oficírů musí bejt vo hodně dražší než ze sprostejch vojáků ` Dostal jsem za to tři dny ajnclíčka."
hofmistr správce dvora, představený dvorského služebnictva, vychovatel dětí v panovnických a šlechtických rodinách [z něm. der Hofmeister].      

„….Kvůli pořádku, aby si snad dvorní lokajové nedovolili nějaké důvěrnosti ku dvorním dámám přítomným na hostině, objevuje se nejvyšší hofmistr baron Lederer….“

holomek katův pomocník, nadávka      
'...My už ti, holomku, noviny vytlučem z hlavy', rozhodl se po dlouhým lítání pan obršt.
holota nadávka - sebranka, lůza, chátra, pakáž      
"...Maďaři jsou, zkrátka řečeno, holota," zakončil starý sapér Vodička, načež Švejk poznamenal: "Někerej Maďar taky za to nemůže, že je Maďar."
holt povzdech; ve významu „inu, zkrátka a dobře“      
"My holt jsme jim tu Bosnu a Hercegovinu neměli brát...."
„Vy holt tady u divisijního soudu nemyslíte než na žrádlo,“ řekl Vodička, který již úplně okřál. Když jednoročnímu dobrovolníkovi oznámili, jak to s nimi dopadlo, ..."
“Vona je to holt vášeň, ale nejhorší je to, když to přijde na ženský.
"Když si tedy nedáte říct, pane rechnungsfeldvébl, a máte svou hlavu, tak se holt musíme rozejít a sejdeme se až na místě ve Felštýně. ..."
Horký Karel *25.04.1879 - †02.03.1965 Prozaik, básník, dramatik a především novinář a publicista. Haškův spolupracovník v Humoristických listech      
hosny, hozny slangově -  kalhoty [z něm. die Hosen]  

 

 

"Dej si tedy hosny nahoru a postav se potom zas habacht!" Poněvadž to ,habacht` řekl generálmajor trochu hlasitěji, ti nejbližší počali vstávat nad latrínou.

hostýnská panenka Maria V poutní bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Svatém Hostýně stojí nad hlavním oltářem socha Panny Marie v životní velikosti s Ježíškem, který metá blesky, určené Tatarům zobrazeným dole. Tito krutí nájezdníci na počátku 13. století ohrožovali Evropu a v roce 1241 vpadli také na Moravu, kde vraždili a drancovali. Lidé hledali pro sebe a svůj nejskromnější majetek útočiště v lesích a na horách. Podle starobylého podání byli ti, kdo se uchýlili na Hostýn, zachráněni přímluvou Panny Marie, která bleskem zapálila ležení divokých nájezdníků.

W

web

 

„Tak ty seš tedy Tatar,“ soustrastně řekl Švejk, „ty jsi se vydařil. Pak mně máš rozumět a já tobě, když seš Tatar. Hm - znáš Jaroslava ze Šternberka? To jméno neznáš, ty kluku tatarská? Ten vám natřel prdel pod Hostýnem. To ste vod nás jeli, vy klucí tatarský, z Moravy svinským krokem. Vás ve vašich čítankách neučejí, jako nás to učívali. Znáš hostýnskou panenku Marii? To se ví, že neznáš - ta byla taky při tom, však voni vás, kluky tatarský, tady v zajetí pokřtějí.“

hovadina nesmysl, hloupost odvozeno od hovado = domácí hovězí dobytek,  též  nadávka.      

"Na takovou maličkost se nepamatuju, já jsem se nikdy o takovou hovadinu nezajímal a nikdy jsem nebyl na to zvědavej," odpověděl pan Palivec, "přílišná zvědavost škodí."

hovnivár též hovnivál, zde nadávka odvozena od brouka Chrobáka lesního, který žije téměř celý život na trusu, kterým se z větší části živí i do něj klade vajíčka. Zkratka se celý život "válí v hovnech", proto mu lidé také říkají hovnivál      

,Nemyslete si, vy hovnivárové, vy líní krávové a bagounové, že vám už tahle vojna skončí na tomhle světě. My se ještě po smrti uhlídáme, a já vám udělám takovej vočistec, že z toho budete jeleni, vy svinská bando.`

Hercegovina dnes federativní republika Bosna a Hercegovina, od roku 1878 protektorát Rakouska - Uherska ,  od roku 1909 už jeho součást.

W

„…To udělali asi Turci. My holt jsme jim tu Bosnu a Hercegovinu neměli brát…“.

herstellovat slangový výraz vytvořený z povelu Hersteltt! - Zpět! Tedy povel nařizující aby předchozí povel byl vykonán znovu, opraven. Herstellovat je zde volně přeloženo opravovat [z něm.die Herstellung -oprava].      
Tedy, Baloune, dej si pozor, abych nemusel herstellovat. Nerad zbytečně manšaft trápím.
herynek slangově - nasolený sleď, slaneček. Vymáčený v mléce a naložený v oleji s cibulí a kořením, je matjes. [ z něm. der Hering]

   

„..Znal jsem jednoho truhláře, ten se ponejprv opil na Silvestra roku 1910 a prvního ledna ráno měl takovou žízeň a bylo mu tak špatné, že si koupil herynka a pil znovu, a to tak dělá denně už po čtyry roky a nikdo mu nepomůže,…“

hodule na Moravě se tak nazývalo dobytče (jalovice, beran), které si kupovalo několik sousedů vespolek. Společně ho vykrmili a společně zabili a snědli. Pochopitelně, že toho toto dobytče mnoho sežralo, takže to byla "hodule žravá".      

Jurajda používal přitom dosti nesrozumitelných výrazů. „Jsi hodule žravá,“ říkal Balounovi, „žral bys, až by ses potil, a kdybych ti dal nést nahoru jitrnice, tak by ses s nimi pekelil na schodech.“

Hugo Victor francouzký spisovatel, autor románu Bídníci, kde líčil poslední odpověď staré gardy Napoleona Angličanům       v bitvě u Waterloo - na výzvu Angličanů,aby se vzdali, gardisté odpověděli jednohlasně "merde!"- hovno.

W

Palivec byl známý sprosťák, každé jeho druhé slovo byla zadnice nebo hovno. Přitom byl ale sečtělý a upozorňoval každého, aby si přečetl, co napsal o posledním předmětě Victor Hugo, když líčil poslední odpověď staré gardy Napoleona Angličanům v bitvě u Waterloo. ...

huhňat slangově -  mluvit nesrozumitelně, potichu.      

Nějaký svědomitý jednoroční dobrovolník, který pro rýmu zůstal doma, což bylo znát na hlase, huhňal to, čemu se učil nazpaměť: jak se mají na pevnostech přijímat členové císařského domu.

huncút Mnohovýznamové slovo proto cituji ze slovníku slovenského jazyka: Samopašník • človek (obyč. mladý) s nedostatkom výchovy, rozumu, zodpovednosti • roztopašník • nezbedník • rozmaznanec • rozpustenec • nezdarník • uličník • expr.: roztatárenec • lotor • zbojník • lagan • galgan • koťuha • čertovo futro • neposedník • lapaj • loptoš • huncút • pochábeľ • šašo • zurvalec • zastar. prostopašník (Škultéty) • pejor. znachor • subšt. štricák • vtipkár kto rád vtipkuje • figliar • šibal: vtipkár, figliar, šibal od kosti • žartovník (Jesenská) • humorista • hovor. beťár: to je veľký beťár • hovor. komik: komik spoločnosti • hovor.: špásovník • recesista • hovor. pejor. pofa • expr.: huncút • furták • potmehúd • expr. zried. : smieško (Tatarka) • smiechotár (Dobšinský)      
„…Potom ještě řekl Paroubkovi, že je huncút a šaščínská bestie, tak ho milej Paroubek chyt, votlouk mu jeho pastě na myši a dráty vo hlavu a vyhodil ho ven…“
Hymna rakouská národní Zachovej nám Hospodine. Hudba - Joseph Haydn, text Jan Gabriel Seidl. Hymna má pět slok , hlavně oslavující císaře, trůn, císařovnu a monarchii. Z hlediska románu J. Haška je důležitá sloka čtvrtá vyzývající ke vzájemné spolupráci .....Když se ruka k ruce vine, pak se dílo podaří; Říš Rakouská nepomine: Sláva vlasti, Císaři. 

W

 

…"kdybyste chtěla zabít pana arcivévodu, nebo císaře pána, tak byste se jistě s někým poradila. Víc lidí má víc rozumu. Ten poradí to, ten vono, a pak se dílo podaří, jak je to v tej naší hymně….“

CH  
chalát dlouhý volný plášť. V esperantu araba mantelo - arabský plášť      

A doopravdy, již samo uvítání, které očekávalo Švejka v blázinci, když ho odvezli na pozorování od zemského trestního soudu, předčilo jeho očekávání. Napřed ho svlékli do naha, pak mu dali nějaký chalát a vedli ho vykoupat, vzavše ho důvěrně pod paždí, přičemž jeden z ošetřovatelů bavil ho vypravováním nějaké anekdoty o židech.

chcípák nadávka - chcíplotina = mršina.  Vulgárně nemocný, neduživý člověk, zvíře. Zdrobněle chcípáček. Chcípnout= vulgárně zemřít.      
Nejjemnější, co při tom pronesl, bylo: „Nespi, ty chcípáku.“ Polní kurát dostal najednou záchvat melancholie a počal slzet, vyptávaje se Švejka, zda měl matku. ...  
á to nedoved, poněvadž jsem byl vždycky poctivej; ale ještě přeci lidi chodili na mne, že prej jsem jim prodal chcípáka místo čistokrevnýho a zdravýho psa, jako ...  
... škodí na zdraví, a teď ve vojně si musí každej zdraví šetřit, poněvadž ty válečný outrapy vyžadujou vod každýho jednotlivce, aby nebyl žádnej chcípák. ...  
"....poznamenal k účetnímu šikovateli Vaňkovi: „Je to chcípáček.“  
„Koupil jsem ji pro pana obrlajtnanta,“ odpověděl Švejk, vytahuje z kapes cibuli a nudle. „Chtěl jsem mu vařit z ní polévku, ale von už ji nechce, tak mně ji daroval.“
„Nebyla chcíplá?“ otázal se podezřívavě účetní šikovatel Vaněk.
 

„…takhle vás nechat mašírovat po slunci, kde člověk, kterej na naší bídný planetě má váhu šedesát kilo, váží přes sedumnáct set kilogramů, to byste chcípali, to by se vám to mašírovalo,….“

cherubín Cherub, Keruv, Keruvim, odtud řecká zkomolenina a následné nesprávné pojmenování cherubín je druhem nebeské bytosti, anděl,krásná a dokonalá bytost.

W

 

Jistěže náš profous, než nastoupil službu vojenskou, byl mladý muž s ideály, plavovlasý cherubín, něžný a citlivý ke každému, obhájce nešťastných, kterých se zastával vždy při rvačkách o holku na posvícení v rodném kraji.

Chlanda František Josef * 11.1.1875 Volyně - † 17.1.1940 v Praze, byl  hudební skladatel. Krom policejní přihlášky jsem o něm více nenalezl. Hašek o něm píše v článku Hudební skladatel Chlanda.    
chlast vulgárně -  pít hlavně alkoholické nápoje. Též čuřit      
chlastej! Vy byste nás tak nehostili...“
"....prochlastal hejtman celou plukovní kasu.."
chmelová tyčka nástroj sloužící k zavěšování drátu tzv. "drátkování", po kterém se bude ovíjet chmelový stonek během růstu. Při sklizni s ním "tyčkař" sundavá zbytky chmelových rostlin, které uvázli na osnově chmelnice ve výši cca pěti metrů. Je to dřevěná tyč o délce cca 4 metry a průměru okolo 5cm. Na konci je opatřena přípravkem k zavěšování drátu. Dnes se drátkování provádí s pomocí mechanizace.       
,Já prej tě, ty kanálie, naučím mít hlad. Přijď sem ještě jednou, tak uvidíš, jak odtud vodejdeš jako chmelová tyčka!’ .
Choc Václav *23.9.1860 – †22.5.1942, český politik, publicista a právník. Od roku 1901 působil jako národní sociální poslanec říšské rady. V době 1. světové války byl členem domácí odbojové skupiny Maffie a v roce 1916 byl odsouzen pro velezradu k šesti letům těžkého žaláře. Jeho jméno se objevuje v "Dějinách strany mírného pokroku v mezích zákona" v článku  "Přednáška o zestátnění domovníků"  

CO JE CO

 
Chotková Žofie *1. 3. 1868 – †28. 6. 1914, česká šlechtična pocházející ze starého šlechtického rodu Chotků. Dne 1. července 1900 uzavřela v Zákupech  sňatek s rakouským arcivévodou a předpokládaným následníkem trůnu Františkem Ferdinandem d'Este. Zemřeli společně při atentátu v Sarajevu.

W

„Práskli ho v Sarajevu, milostpane, z revolveru, vědí. Jel tam s tou svou arcikněžnou v automobilu.“ „Tak se podívejme, paní Müllerová, v automobilu. Jó, takovej pán si to může dovolit, a ani nepomyslí, jak taková jízda automobilem může nešťastně skončit. .."
zato však poručík Dub s celým výjevem naprosto souhlasil a převedl to hned na sarajevský atentát a vysvětlil to tak, že ti maďarští četníci na stanici Humenné mstí smrt arciknížete Františka Ferdinanda a jeho choti.
chrnět slangově - spát. Totéž co hnípat.      
Tato idyla trvala až do té doby, kdy Švejk řekl polnímu kurátovi: "Už toho mám dost, teď polezeš do postele a budeš chrnět, rozumíš!"

"Chrní," prohlásil Švejk, když zjistil, že je s ním všechno v náležitém pořádku, "teď se mu asi zdá o nějaké žranici.

chromajzl slangově - chromý člověk, invalida.      

"Prokristapána," lekl se vandrák, "tam tě sbalejí za minutu. Ani se nevohřeješ. Civil musíš mít celej rozflákanej, musíš chodit a dělat ze sebe chromajzla.

I  
Ibl předobrazem tohoto polního kuráta byl zřejmě skutečný Josef Eybl, který byl feldkurátem, jak je patrné ze zařazovací knihy 91. pluku. Hodně pramenů uvádí  kněze Jana Evangelistu Eybla *15.11. 1882 - †1967, ale to je velmi nepravděpodobné.    

„Milí vojáci,“ řečnil vrchní polní kurát Ibl, „tak tedy si myslete, že je rok osmačtyřicátý a že vítězstvím skončila bitva u Custozzy, kde po desetihodinovém úporném boji musil italský král Albert přenechati krvavé bojiště našemu otci vojínů, maršálkovi Radeckému, jenž v 84. roce svého života dobyl tak skvělého vítězství.

Ignác zde ve významu kostel svatého Ignáce z Loyoly  je mohutná barokní dominanta na pražském Karlově náměstí a pochází z let 1658 až 1670. Je vybudován podle návrhu Carla Luraga. a Pavla Ignáce Bayera, který postavil i kostelní věž.  Vedle kostela stojí rozlehlá budova jezuitské koleje, která je nyní užívána jako nemocnice. Obě budovy již nepatří jezuitskému řádu, kostel je však v užívání církve. V románu se objevuje i jméno světce, kterému byl tento kostel zasvěcen: svatý Ignác z Loyoly *24. 12. 1491–†31. 7. 1556, byl duchovním otcem a spoluzakladatelem Tovaryšstva Ježíšova (jezuitů) a jeden z největších křesťanských mystiků. Vyvinul též metodu duchovních cvičení – exercicií, které mají sloužit k očistě ducha.  Nás hlavně zajímá skutečnost, že se sem chodil modlit Bedřich von Zillergut a hlavně - v roce 1892 zde ministroval Jaroslav Hašek.  

 

W

Když Otto Katz přečetl obsah paketu, odplivl si a pomyslil si: "To bude zas zítra den." Znal tu pakáž, jak ji nazýval, z chrámu od Ignáce, když před léty tam míval kázání pro vojsko.

Byl při své tuposti neobyčejně nábožný. Měl doma v bytě domácí oltář. Chodil často ke zpovědi a k přijímání k Ignáci a od vypuknutí války modlil se za zdar zbraní rakouských a německých.

 "to s tím Zátkou po čase skončilo moc špatné. Dal se do mariánský kongregace, chodil s nebeskýma kozama na kázání pátera Jemelky k Svatýmu Ignáci na Karlovo náměstí a zapomenul jednou zhasnout, když byli misionáři na Karláku u Svatýho Ignáce, plynový svítilny ve svým rajóně, takže tam hořel po ulicích plyn nepřetržitě po tři dny a noci. - To je velmi špatný,"

Generál oblíbil si kuráta Martince, který se mu prvně představil jako nějaký svatý Ignác z Loyoly a pomalu přizpůsoboval se generálovu okolí.

Ilustrovaný válečný zpravodaj hledal jsem v databázi Národní knihovny Praha, ale periodikum tohoto názvu J.R. Vilímek s největší pravděpodobností nevydával. V období rusko - japonské války však vycházel, v období let 1904-1906 dvakrát týdně, "Obrazový zpravodaj z bojiště". Navycházel ale u Vilímka, ale v jakési Unii. Toto by mohl být námi hledaný časopis. Přesný název už si Hašek po šestnácti letech, kdy psal tuto kapitolu, nepamatoval.

NKP

 

„…..Náš batalion jde od vítězství k vítězství. Zajímavé bude, jak náš batalion přepadne spícího nepřítele, k čemuž ovšem je potřeba slohu ,Ilustrovaného válečného zpravodaje’, který vycházel u Vilímka za rusko-japonské války…..“

Inkvizice [svátá] byla právní institucí katolické církve, která se měla vypořádávat s herezí (kacířstvím). Ve Španělsku byla zrušena až v roce 1834. Na našem území působila inkvizice pouze v oblasti Jeseníků. Od roku 1678 zde začínají kruté procesy v okolí Šumperka. V čele inkvizice stál olomoucký právník Heinrich Franz Boblig z Edelštatu, kterého  jeho konání zastavil až zásah císaře Leopolda I. Inkvizice zde měla na svědomí několik set lidských obětí. K vyšetřování inkvizice používala metody, které nezanechávali stopy po mučení - tortuře (útrpném právu). Zejména bylo používáno zalévání hrdla vodou. Tuto osvědčenou metodu s úspěchem využili nedávno pochopové Bushovy vlády na Guantanamu. Církev si s odsouzenými heretiky své ruce nešpinila. Předávala je světskému právu, kde ubožák většinou končil na hranici upálen.    

W

 

"Já nemoh zahálet," prohlásil Švejk, upíraje své dobré oči v zrak inkvizitora, "já jsem se rozčílil, když jsem viděl, že všichni čtou ten manifest o vojně a nejevějí žádnou radost. Žádný volání slávy, žádný hurrá, vůbec nic, pane rado.

Než svatá inkvizice upálila své oběti, sloužila přitom nejslavnější bohoslužby, velkou mši svatou se zpěvy. 

inteligentka zkouška, která nahrazovala ukončené středoškolské vzdělání. Většinou se jednalo, podobně jako dnes, o jakousi protekci mezi nevzdělanými politiky a jejich kamarády, kteří si takovéto výjimky nestydatě prosazovali, prosazují a prosazovat budou.      

Když jsme ustupovali od Limanova a od Krasníku, všichni ti ,takélajtnanti’ ztratili hlavu, jakmile uviděli kozáckou patrolu. My, ve štábu, nemáme rádi takových příživníků. Pitomý chlap s inteligentkou dá se nakonec aktivovat nebo v civilu udělá oficírskou zkoušku a blbne zas dál v civilu, a když přijde vojna, tak je z něho ne lajtnant, ale poseroutka!“

Intendat Intendanční služba se starala o týlové zabazpečení, zásobování vojska. Takto se nazývala ještě do roku 1989. Po vstupu ČR do NATO se tato služba nazývá logistickou.      

"Potřebujeme tedy olej posvěcený od biskupa. Tady máte deset korun a kupte lahvičku. Ve vojenské intendantuře patrně takový olej nemají."

"Když jsem byl v Srbsku," řekl Vodička, "tak u naší brigády věšeli, kteří se přihlásili, čúžáky za cigarety. Kerej voják pověsil chlapa, ten dostal deset športek, za ženskou a za dítě pět. Potom začlo intendantstvo spořit a vodstřelovalo se to hromadně….“

„…Nejhůř se pracuje s takovým národem, jako je tam, který neumí číst a psát a podpisuje se jenom třemi křížky, o čemž naše intendantstvo velice dobře vědělo, takže když jsme posílali pro peníze na intendantstvo, nemohl jsem přiložit do přílohy padělané kvitance, že jsem jim vyplatil peníze; to se může dělat jenom, kde je národ vzdělanější a umí se podpisovat…“.

Intendanti dívali se láskyplně na sebe, jako by chtěli říct: Jsme jedno tělo a jedna duše, kradem, kamaráde, podvádíme, bratře, ale nepomůžeš si, proti proudu je těžko plovat. 

interesent zájemce, ten, kdo je do věci zapojený,  zástupce strany majitele.      

„….Není-li tato situace úplně jasnou, sestaviti komisi ihned na místě z interesenta, velitele procházejícího vojenského oddílu a toho důstojníka nebo účetního šikovatele (jde-li o menší formace), jimž svěřena hospodářská část.“

iredentistické hnutí  iredentismus je politickou ideologií usilující o připojení části jiného státu s vlastní národnostní menšinou. Italské iredentistické hnutí usilovalo po sjednocení Itálie a o připojení rakouského jižního Tyrolska, Terstu, Dalmácie a Istrie [z ital. irredento = pod cizí vládou].      

Ještě před válkou mluvil jsem o tom s naším okresním hejtmanem, aby naše vláda nepodceňovala iredentistické hnutí na jihu.

J  
jářku hovorově "já říkám"      

"Jářku, jak se jmenujete, člověče?" volal nahoru na Mikuláška nadporučík.

"Jářku," řekl Švejk, "jak dlouho se ještě budu ptát? Kdepak je cuksfíra Fuchs?"

janek zmatený, pomatený člověk. Odvozeno od jankovitosti koní, což je porucha mozkové činnosti, která bývá způsobena vodnatelností mozkových dutin. Ve stadiu akutního záchvatu si kůň počíná jako šílený a je velmi nebezpečný svému okolí, protože nereaguje na žádné zákroky ani opatření ošetřovatele, nebo kočího.      

Její navštívenka otevřela jí dveře věznice a v kanceláři se k ní chovali náramné vlídné, a za pět minut už věděla, že "der brave Soldat Švejk", po kterém se ptala, leží ve třetím baráku, postel číslo 17. Šel s ní sám dr. Grünstein, který byl z toho janek.

„….Vůbec mají to tam všechno pomíchaný a spletený, že by se člověk z toho zjančil..."

Janota Viktor právník, Haškův spolužák z gymnázia a Haškův spolucestovatel na toulkách po Slovensku. Janotovým jménem jsou podepsány některé Haškovy humoresky. Existuje fotografie z večírku u Janotů, ale který je Viktor Janota jsem nezjistil. Neví někdo? Já poznávám jen Jaroslava Haška. Večírku se zúčastnil i Ladislav Hájek, ale také nevím, který to je. Dochovala jediná se policejní pobytová přihláška, která by mohla být přihláškou rodiny Janotových. Nedbalý policejní úředník však zapomněl datum narození Viktora, který by měl být synem poštovního podúředníka z Královských Vinohrad č.p. 441    
Jaroslav ze Šternberka údajně fiktivní osobnost, ale ví se o něm, že žil od *1220 - † 1287. Poprvé se o něm zmiňuje Václav Hájek z Libočan. Při vpádu Mongolů (kterým se říkalo Tataři) do Evropy, roku 1241 svými hrdinskými skutky zabránil u Olomouce další mongolské expanzi po Evropě. Obrázek je z nástropní fresky na zámku Zelená Hora u Nepomuku.

W

„Tak ty seš tedy Tatar,“ soustrastně řekl Švejk, „ty jsi se vydařil. Pak mně máš rozumět a já tobě, když seš Tatar. Hm - znáš Jaroslava ze Šternberka? To jméno neznáš, ty kluku tatarská? Ten vám natřel prdel pod Hostýnem. To ste vod nás jeli, vy klucí tatarský, z Moravy svinským krokem.

Jeben ti dušu

Jebem ti dušu

nadávka. Slušně řečeno „znásilním ti duši“,"souložím s tvojí duší". Znám i vulgární výraz, ale to už je dost silné kafe. Pro vysvětlení, myslím, stačí tyto dva výrazy.

     

Zatím přivedli nové dva. Jeden z nich byl Bosňák. Chodil po komoře, skřípal zuby a každé jeho druhé slovo bylo: "Jeben ti dušu." Mučilo ho pomyšlení, že se mu na policejním ředitelství ztratí jeho kočebrácký košík.

jednadvacet karetní hazardní hra nazývaná též "oko bere", "jedník", "očko" je obdobou karetní hry Black Jack. Hraje se obvykle s balíčkem 32 karet německého typu, takzvanými mariáškami. Bankéř rozdá každému hráči, včetně sebe, jednu kartu. První hráč po jeho straně (ať levici či pravici) před sebe položí svou sázku – povinnost první minimální sázky může být dohodnuta – a vyptá si další kartu. Bankéř k sázce přidá stejnou částku z banku. Sázet lze do výše banku, přičemž kdykoliv před vzetím další karty si hráč může přivsadit. Tady je řečeno "Hop", jak vysvětloval fedkurát Katz Švejkovi, že si vždycky přisadil: "Hopal jsem to všechno..."; "Hop - blind" = hráč oznamuje, že bude hrát s bankéřem o celý bank, aniž se podívá na první kartu, kterou dostal při rozdávání.  Cílem hry je dosáhnout, nebo se co nejvíce přiblížit, součtu jednadvacet neboli oka. Hráč si může vyptat libovolný počet karet, dokud není se svým součtem spokojen. Když hráč přetáhne 21, okamžitě prohrává svou sázku, která připadne do banku. Hláška "trop" znamená, že končím, neúčastním se hry, ačkoliv jsem zaplatil vklad do banku, nemám dobrou kartu. Všichni se ztropili - všichni byli trop, neúčatnili se hry. "...hodili jedníka o pětníček.." zahráli si "jedenadvacet" s dohodnutou sázkou pěti krejcarů.      

„…Co soudíte, pane kolego, o tom, která hra je spravedlivější: ferbl nebo jedenadvacet?....“

"...Jednou taky, čert mu to napískal, povídá: ,A což abychom si hodili jedníka o pětníček.' Hráli tedy pětníčkovýho jedníka a on držel bank. Všichni se ztropili a tak to ...

Jemelka Alois páter *27.3.1862 Kozlovice - †31.1.1917 Vídeň. "Jemelka je jezuita a vede si jezuitsky". Toto o Jemelkovi prohlásil T.G. Masaryk, který se několikrát zúčastnil jeho kázání v chrámu sv. Salvátora v Praze u Karlova mostu. A Jemelka kontroval "pryč s Husem","katolík si musí vybrat buď národ, nebo církev". Zkrátka ti dva páni se asi neměli v lásce.  Zda Jemelka působil v chrámu svatého Ignáce z Loyoly jsem nezjišťoval, ale Hašek zde jako devítiletý chlapec u jezuitů ministroval v roce 1892. Jemelka se též objevuje v polemice s dr. Záhořem v jedné z kapitol "Dějin strany mírného pokroku v mezích zákona", nazvané "Přednáška o dr. Záhořovi".

 
"to s tím Zátkou po čase skončilo moc špatné. Dal se do mariánský kongregace, chodil s nebeskýma kozama na kázání pátera Jemelky k Svatýmu Ignáci na Karlovo náměstí a zapomenul jednou zhasnout, když byli misionáři na Karláku u Svatýho Ignáce, plynový svítilny ve svým rajóně, takže tam hořel po ulicích plyn nepřetržitě po tři dny a noci. - To je velmi špatný,"
Jesenská Růžena *17.6.1863–†14.7.1940, byla česká učitelka, básnířka a spisovatelka. Dochvala se tato policejní přihláška. Bohužel jsem nenalezl román, ze kterého byl text vytržen. Uvádím proto všechny její romány, které by přicházely do úvahy: Jarmila (1894), výchovný dívčí román, Jarní píseň (1902), také pro dospívající dívky, Román dítěte (1905), Legenda ze smutné země (1907), Nocturno moře (1910), Tanečnice (1912), Ivana Javanová (1917), Cizinka (1920)

W

.....Na levém křídle seděl Švejk, který se sem připletl, a se zájmem si přečítal útržek papírku, vytrženého bůhví z jakého románu Růženy Jesenské....
Josef II. Josef II. *13.3.1741–†20.2.1790, v letech 1765 až 1790 císař Svaté říše římské, v letech 1780 až 1790 král uherský a (nekorunovaný) král český a arcivévoda rakouský. Je jedním z nejdůležitějších panovnických představitelů evropského osvícenství, prosadil řadu osvícenských reforem. V českých zemích se těšil obzvláštní oblibě. Během své vlády vydal přes 6000 výnosů (v průměru téměř 2 denně). Za nejdůležitější z nich lze považovat zrušení cenzury (později ji znovu obnovil, ale podstatně omezenou), toleranční patent a zrušení nevolnictví (všechny 3 vydány roku 1781).

W

….V nižších třídách strašil žáky císař Maxmilián, který vlezl na skálu a nemohl slézt dolů, Josef II. jako oráč a Ferdinand Dobrotivý. ...

Josef Ferdinand    velkovévoda toskánský *24.5.1872 -†28.2.1942 byl v roce 1915 velitelem 4.armády, která operovala na východní frontě. V roce 1916 dosáhl hodnosti generálplukovníka.

W

Potom Švejk počal mluvit o známých rozkazech, které jim byly přečteny před vstoupením do vlaku. Jeden byl armádní rozkaz podepsaný Františkem Josefem a druhý byl rozkaz arcivévody Josefa Ferdinanda, vrchního velitele východní armády a skupiny, kteréž oba týkaly se událostí na Dukelském průsmyku dne 3. dubna 1915, kdy přešly dva bataliony 28. pluku i s důstojníky k Rusům....

Jurajda Josef Jaroslav Hašek si asi toto jméno vypůjčil od  suplujícího profesora na Českoslovanské obchodní akademii, kterou Hašek absolvoval, Josefa Jurajdy, *1865. Dochovala se Jurajdova policejní pobytová přihláška. V roce 1908 Hašek napsal povídku, jejímž hrdinou je opět Jurajda: "Jak se stal Jurajda atheistou,", a ještě jednou v humoresce "Praktikant Žemla" z roku 1909, coby praktikant Jurajda. 

   
…když vtom ho předešel kuchař okultista Jurajda, který odložil svou zamilovanou knížku, překlad staroindických súter Pragnâ-Paramitâ, a obrátil se na zdrceného Balouna,…
K  
Kadlčák Josef Mnohoslav
 
 *15.11.1856 - † 27.4.1924 ředitel obecné školy, nositel rytířského řádu Františka Josefa I., nositel papežského řádu, zemský a říšský poslanec, člen revolučního národního shromáždění, místopředseda senátu, člen řádu sv. Františka, stařešina a čestný člen Orla, učitel,  publicista, vlastivědný pracovník a propagátor včelařství. [Jak to ten člověk mohl všechno stihnout a dělat všechno pořádně!?]. Byl také čestný občan Frýdlantu nad Ostravicí od 14. června 1904.    Jako učitel výborně znal přírodu, a proto se ozval proti chybnému názvu ptáka, který byl uveden pod jeho obrázkem v časopise Svět zvířat (č. 243/1909). Je veden jako autorita v Národní knihovně Praha, kde je uloženo 23 jeho prací, ale jako redaktora Selského obzoru jsem ho nenalezl.

Web

.......Vystřihl jsem z anglického časopisu ,Country Life’ obrázek nějakého ptáčka, který seděl na ořechu. Dal jsem mu název ořešník, stejně jako bych se nijak logicky nerozpakoval napsat, že pták sedící na jalovci je jalovník, případně jalovice.I co se nestalo. Na obyčejném korespondenčním lístku napadl mne pan Kadlčák, že prý je to sojka a žádný ořešník, a že prý je to překlad Eichelhäher.
Kácha Michal

*1874 - †1940, dlouholetý redaktor anarchistických časopisů Práce a Zádruha. Haškův přítel o kterém se zmiňuje V. Menger  

Na spodním snímku z fondu 1302 NAČR z roku 1914 je vězněn spolu s dalšími přáteli Jaroslava Haška,národními socialisty  Emilem Špatným a Aloisem Hatinou

   
Český anarchismus nikdy neměl vyloženě mezinárodní charakter a po stránce národnostní znamenal dokonce jakousi hráz proti rozpínavé invasi Německa. Horníci a textiIáci byli anarchismem vlastně posilováni po stránce národnostní. Mezi těmi, kteří vedli hnutí mezi dělníky, byl hlavně Vrbenský, Modráček, Knotek, Kácha, Pravoslav Kalina, Vohryzek a jiní.......

.......Ze všech těchto kreatur nejhorší byl Vohryzek, který dokonce zaujímal v hnutí jedno z nejvýznačnějších míst. Při svém vzdělání a znalosti teorie se udržoval dlouho u moci a dodnes je mnoho těch, kteří nikdy neuvěří v jeho zrádcovské poslání. Vohryzek byl chytrý, sebevědomý a panovačný duch, což mnohého popletlo tak, že byl ochoten v něm viděti spíše radikálního individualistu než člověka se zločinnými sklony. První, kdo tohoto chlapíka prohlédl a naň upozornil, byl Michal Kácha, ale nepochodil mezi druhy se svým názorem na Vohryzka, a to vedlo k rozdvojení anarchistického hnutí. 

kaldoun polévka z husích vnitřností (žaludek, srdce, krk), křídla a kusu husího masa a kořenové zeleniny. Jako vložka se dávají játrové knedlíčky a někdo dává rýži, ječné kroupy, někdo dává těstovinové nudle.      

Poteče z tebe kaldoun s rejží, budeš vypadat jako prošpikovanej zajíc na pekáči.

kalich Liturgická nádoba používaná při křesťanské bohoslužbě. Je to symbol Poslední večeře Páně, kdy nechá kolovat kalich s vínem se slovy „Pijte z něho všichni, neboť toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé na odpuštění hříchů. Aby si někdo nespojoval toto vysvětlení s hospodou U Kalicha, že to byla nějaká zbožná putyka. Ta se tak jmenuje nespíše proto, že nedaleko odsud Žižka porazil 1. listopadu 1420 "protihusitskou koalici" v bitvě o Vyšehrad. A jak známo, Husité měli ve znaku červený kalich v černém poli. Na památku bitvy vznikl asi i název ulice Na Bojišti.

   

A potom ta švanda, když někdy sklouzl a upadl s kalichem, s velebnou svátostí nebo s mešní knihou, a hlasitě obviňuje ministranta z trestanecké roty, že mu úmyslně podrazil nohu, a hned mu před samou velebnou svátostí napařuje ajnclíčka a špangle.

kanálie nadávka.  Není však  odvozena od slova kanál, tedy stoka, něco páchnoucího, nečistého. Kanálie k nám přišla z Francie, kde slovo canaille je přímo univerzální nadávka, neboť má řadu významů: sebranka, chamraď, gauner,  grázl, holota, lůza, mizera a verbež.      

Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, že už jsem prosil, abych mohl dostávat dvojnásobnou porci; byl jsem kvůli tomu v Budějovicích u regimentsarcta a ten mě místo toho dal na tři dny na marodku a předepsal mně na den jen hrníček čistý polévky. Já prej tě, ty kanálie, naučím mít hlad.

kalup spěch, kvap, shon. V kalupu = ve spěchu [ z franc.galope = trysk, z it.galoppare = cválat, ale nejspíše z něm. der Galop].      

„To jsou vokurky,“ chrčel Baloun, duse se těstem, které nešlo ani nahoru, ani dolů, „vopatrně, to jsou slaný vokurky. Sněd jsem v kalupu tři a vostatní jsem vám přines.“

kanár harcký patří do skupiny zpěvných kanárů - dutopěvců.

W

 
Měl harckého kanárka, angorskou kočku a stájového pinče. ... odpověděl milým dobráckým tónem: „Poslušně hlásím, pane nadporučíku, že je tam harcký kanár. ..."
kanimůra

nadávka. Význam této nadávky je značně neurčitý; něco jako  hlupák, nešika. Není také  jasné, zda je ženského nebo mužského rodu. Ani vznik nadávky není jasný. Předpokládá se, že vznikla ze jména japonského admirála Hikonodžó Kamimura, jednoho z velitelů v rusko - japonské válce 1904-1905.

W

 
V takovejch abštajglách vždycky se najde za pětku ňákej svědek,jako podomek nebo pokojská, který to vodpřísáhnou, že tam skutečně tu noc s ní byl a vona že mu řekla, ještě když šli dolů po schodech: ,A co když něco z toho bude?’ a von že jí na to vodpověděl: ,Neboj se, kanimůro, vo dítě se postarám.’“
kanit slangově - slintat      
"...Nám kolikrát tekly sliny z huby, jako když pes kaní...."
kanonenfutr zde slangově - žrádlo, krmivo, potrava  pro kanony. Jinak též munice  [z něm. das Futter].      
"Nikam nepudou, paní Müllerová, já jsem až na ty nohy úplně zdravej kanonenfutr a v tý době, když je to s Rakouskem vošklivý, každej mrzák musí bejt na svým místě. Vařte kávu klidné dál:"
Kanonýr Jabůrek píseň popisuje  událost z bitvy u Hradce Králové mezi Rakouskem a Pruskem dne 3. 7. 1866. Vznikla však až kolem roku 1884 jako parodie na staré kramářské písně. Popisovaná událost asi nemá skutečný základ. Ke vzniku vedly autora asi tyto události a fakta:1.) jistý Jabůrek, šikovatel - ohněstrůjce  (Feuerwerker), se zúčastnil bojů na ostrově Visu v roce 1866. Nařídil prý nabít děla dvojitou dávkou, čímž prý zahnal na ústup celou italskou flotilu. 2.) Žitavský časopis Dampfschiff v roce 1854 přinesl zprávu o dělostřelci turecké fregaty, který se v bitvě u Sinope vyznamenal hrdinstvím, podobným kousku Jabůrkovu. Když mu nepřátelská koule roztříštila pravou ruku, uchopil doutnák levicí a z místa se nehul ani tehdy, když mu další střela utrhla i levou ruku. Vzal doutnák do zubů a chtěl v boji pokračovat. 3.) Sabinova Kronika války Prusko-Italsko-Rakouské popisuje hrdinský skutek praporečníka Kopanici, který s nasazením života zachránil prapor Gyulaiova pluku právě v bitvě 3.7. 1866 u Hradce Králové. 

W

Tak mně připadá," řekl jednoroční dobrovolník po krátké pomlčce, "že duch vojenský v nás upadá, navrhuji, milý příteli, abychom v noční tmě, v tichu našeho vězení si zazpívali o kanonýrovi Jabůrkovi.
kantuš

správně kontuš, polsky kontusz je  dlouhý svrchní kabát z hrubší, často však velmi nákladné látky s dlouhými, rozstřiženými rukávy, které se při slavnostních příležitostech přehazovaly  přes ramena. Název údajně pochází z Turecka.

   

Za této své řeči navlékl na sebe kantuš:

„Půjdeme, páni dobrodinci, do Krosienky, ani tři čtvrtě hodiny nebude, co já hříšný povídám, půl hodiny nebude.
kantýna též kantína prodejna v kasárnách, bufet. Na snímku je právě ta v Brucku nad Litavou.

   

„…Nevíte, kde by moh bejt ten zatracený Vaněk?" "Nevím, pane obrlajtnant, kde by moh bejt ten zatracenej Vaněk." "V kanceláři u regimentu byl a někam odešel. Myslím, že bude asi v kantýně…“… Švejk zamířil do kantýny starou alejí vysokých lip….. Účetní šikovatel Vaněk seděl mezitím spokojeně v kantýně a vyprávěl nějakému známému štábnímu šikovateli, kolik se mohlo vydělat před válkou na emailových barvách a cementových nátěrech..

kapr na modro tradiční český pokrm z kapra se připravuje už po mnoho staletí takto:Ve větším hrnci přivedeme vodu k varu a vložíme do ní oloupanou a na kolečka nakrájené dvě  cibule, očištěnou, dvě oprané a drobně rozkrájené mrkve, 1 malý celer a pórek,  petrželovou, celerovou nať a dva bobkové listy. Osolíme, přidáme víno nebo rozředěný ocet, pepř a na mírném ohni 20 minut vaříme. Mezitím kapra opereme, a dbáme přitom, abychom nepoškodili kůži, neboť jinak by se kapr nezbarvil pěkně do modra. Vnitřek kapra osolíme a zakapeme citrónovou šťávou. Vložíme jej opatrně do zeleninového vývaru a připravujeme 15-20 minut (nesmí se vařit, vývar udržujeme stále jen pod bodem varu). Měkkého kapra podáváme na nahřáté míse obloženého vařenými brambory s máslem. Pro větší vydatnost můžeme ke kapru podat ještě ochucenou najonézu, např. křenem.    

Vy lumpové, padouchové, neřádi, hyeny skvrnitý, tak bych vám chtěl kvůli tomu psovi všem napařit ajnclíka, rozsekat vás na nudle, postřílet a udělat z vás kapra na modro.

Karel I. celým jménem Karel František Josef Ludvík Hubert Jiří Oto Maria Habsbursko-Lotrinský *17.8.1887 – †1.4.1922 byl (nekorunovaný) poslední císař rakouský (1916–1918), poslední král uherský (1916–1918, korunován v Budapešti) a (nekorunovaný) poslední král český (1916–1918). Byl nástupcem Františka Josefa I.

W

Uprostřed pokoje, ve kterém po stěnách visely podobizny Františka Josefa a Viléma, následníka trůnu Karla Františka Josefa, generála Viktora Dankla, arcivévody Bedřicha a šéfa generálního štábu Konráda z Hötzendorfu, stál pánbůh.
Karel Albert celý jménem Albert Karl Amadeus * 2.10.1798-† 28.7. 1849 byl v letech 1831-1849 král Sardinie a vévoda Savojský. V bitvě u Custozzy byl protivníkem maršála Radeckého.

W

„Milí vojáci,“ řečnil vrchní polní kurát Ibl, „tak tedy si myslete, že je rok osmačtyřicátý a že vítězstvím skončila bitva u Custozzy, kde po desetihodinovém úporném boji musil italský král Albert přenechati krvavé bojiště našemu otci vojínů, maršálkovi Radeckému, jenž v 84. roce svého života dobyl tak skvělého vítězství. ...
       
Karlín čtvrť (katastrální území) v městské části Praha 8. Z hlediska románu je důležitý. Hlavně proto, že zde byly Fardinandova kasárna (viz foto), tedy i doplňovací okres 91. pluku, a byt feldkuráta Katze na Královské, nyní Sokolovské třídě.

W

 A tak šli do Karlína, do bytu polního kuráta.
"...To jsme tenkrát, ještě dávno před válkou, byli v karlínskejch kasárnách a tam byl nějakej obrst Fliedler von Bumerang nebo tak nějank."
Karlův most nejstarší stojící most přes řeku Vltavu v Praze, dokončen roku 1402.

W

Šli přes Karlův most za naprostého mlčení. V Karlově ulici promluvil opět malý tlustý na Švejka: „Nevíš, proč tě vedem k polnímu kurátovi?“
Karmelitáni

celým názvem Řád bratří blahoslavené Panny Marie na hoře Karmel (pohoří v Izraeli).přišli do českých zemí roku 1347, když Karel IV. nechal v Praze pro karmelitány položit základní kámen kostela Panny Marie Sněžné. Po bitvě na Bílé hoře v roce 1620  získal řád karmelitánů, za podporu císařských vojsk, kostel Nejsvětější Trojice na Malé Straně s přilehlými pozemky, (v dnešní Karmelitské ulici). Kostel byl řádem přebudován a vysvěcen na kostel Panny Marie Vítězné. Které z těchto míst měl Hašek na mysli nevím. Dnes mají v Praze Karmelitáni konvent při kostele sv. Floriána a Šebestiána v  Praze 6, Liboci.

W

 

Naproti karmelitánům v Praze měl, pane obrlajtnant, před lety krám s králíky a jiným ptactvem pan Jenom.

Kartágo často psáno také Karthágo, Carthago bylo jak starověké město v Severní Africe u pobřeží Středozemního moře, tak civilizace, která se ve sféře vlivu tohoto města rozvinula. Město Kartágo leželo na východ od Tuniského jezera, na druhé straně než leží centrum moderního Tunisu v Tunisku.  

W

Jeden voják, učitel z povolání, jako by četl jeho myšlenky, poznamenal: "Někteří učenci vysvětlují válku objevením se skvrn na slunci. Jakmile taková skvrna se udělá, tak přijde vždy něco hrozného. Dobytí Kartága..."
kartonážní šička je určena k sešívání krabic z přířezů zhotovených z troj - a pětivrstvé nebo mikrovlnné lepenky, šedé strojní lepenky, případně z dalších materiálů ve formě archů.

   
Nejzuřivější byl jeden pán, kerej se vydával za 16. díl Ottova slovníku naučného a každého prosil, aby ho otevřel a našel heslo ,Kartonážní šička`, jinak že je ztracenej.
Kartouzy

bývalý kartuziánský klášter (také kartouza) u kostela Nanebevzetí Panny Marie ve Valdicích u Jičína patří k nejznámějším barokním stavbám okresu Jičín. Založil jej Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna (1583–1634). Roku 1782 byl v rámci josefínských reforem zdejší klášter zrušen a řeholníci vypuzeni, později zde císařská správa zřídila obávané vězení. Byl zde vězněn například Václav Babinský. Vězení svému účelu slouží dodnes.

W

Mladší sestra že se utopila, starší že se vrhla pod vlak, bratr že skočil s železničního mostu na Vyšehradě, dědeček že zavraždil svou ženu a polil se petrolejem a zapálil se, druhá babička že se toulala s cikány a otrávila se ve vězení sirkami, jeden bratranec že byl několikrát souzen pro žhářství a podřezal si v Kartouzích žíly na krku kouskem skla, sestřenice z otcovy strany že se vrhla ve Vídni s šestýho patra, von sám že je strašně zanedbanýho vychování a do deseti let že neuměl mluvit, poněvadž ve věku šesti měsíců, když ho převazovali na stole a někam vodběhli, kočka ho stáhla se stolu a pádem že se uhodil do hlavy. ...
kasárník slangově vojenský trest- zákaz opuštění ubytovacího porstoru, kasáren. Jinak též slangově: zaražené vycházky, zarach, zaražené prdy.      
Tam mu řekli, že tam nemá co dělat, ale on pořád vedl svou, že musí s panem hejtmanem mluvit. Ten hejtman vyšel ven a hned mu napařil kasárníka. Von vzal flintu a bouch ho přímo do srdce.
,Jednadvacet dní tuhého vězení pro blbost, dva půsty týdně, měsíc kasárníka, osumačtyřicet hodin špangle, hned zavřít, nedat mu žrát, svázat ho, ukázat mu, že erár blbce nepotřebuje. My už ti, holomku, noviny vytlučem z hlavy,`
A rozespalý nadporučík v polosnění převrátil se na druhou stranu a zabručel: "Tři dny kasárníka!" a spal dál. Švejk tiše odešel z pokoje, vytáhl nešťastnou kočku zpod pohovky a řekl k ní: "Máš tři dny kasárníka, abtreten!"
kaťata slangově kalhoty, ale tady ....jak ten domovník vyskočil v kaťatech z postele.... a poněvadž byl domovník v kaťatech a všechno mu lezlo ven, tak ho kvůli takovýmu pohoršení hodili do košatinky a vodvezli na policii,....má Švejk na mysli kalhoty od pyžama. Ty nemívají zapínací poklopec, proto to pohoršení.      
katecheta učitel náboženství. Nemusel být vysvěcen na kněze. Katechizmus = učebnice, stručný výklad církevní nauky.      
Švejk sloužil s polním kurátem ještě jednu polní mši u zákopníků, kam byl omylem pozván ještě jeden polní kurát, bývalý katecheta, neobyčejně nábožný člověk, dívající se na svého kolegu velice udiveně, když ten mu nabízel ze Švejkovy polní láhve, kterou ten vždy nosil na takové náboženské úkony s sebou, doušek koňaku.
Večer dostali návštěvu nábožného polního kuráta, který chtěl také ráno sloužit polní mši zákopníkům. Byl to člověk fanatik, který chtěl každého přiblížit k bohu. Když byl katechetou, vyvíjel u dětí náboženský cit pohlavky a v různých časopisech občas uveřejňovány byly noticky o něm: "Katecheta surovec", "Katecheta, který pohlavkuje". Byl přesvědčen, že katechismus nejlépe si dítě osvojí pomocí rákoskového systému.
Byl to jeden nešťastný katecheta a kaplan, odněkud z Moravy, který měl takového neřáda faráře nad sebou, že se raději dal na vojnu.
Kateřinky tak se říkalo ústavu pro choromyslné v Kateřinské ulici v Praze, který zde byl, roku 1826, zřízen v bývalém areálu kláštera svaté Kateřiny. Zemřel zde Bedřich Smetana . Jaroslav Hašek zde pobyl několik dní v roce 1911.

 
Tak se z toho pomátla, začala se ptát v časopisech o radu, co je proti mouřenínům, a vodvezli ji do Kateřinek a mouřenínka dali do sirotčince, kde z něho měli náramnou legraci.
Proti tomu nebyl však žádnej jinej lék, než jako to udělal ten novej ošetřovatel v Kateřinkách. Dostal na starost jednoho nemocnýho na hlavu, kterej celej boží den nic jinýho nedělal, než že seděl v koutě a počítal: ,Jedna, dvě, tři, čtyři, pět, šest,` a zas od začátku: ,Jedna, dvě, tři, čtyři, pět, šest.` Byl to nějakej profesor.
katr slangově - rámová pila na řezání prken z kmenů stromů. Pravidelné rozložení pilových listů připomíná mříž. Odtud přeneseně - slangově vězeňská mřížová vrata [z něm. das Gatter].

W

 

Policejní inspektor Braun aranžoval scénu setkání se Švejkem s krutostí římských pochopů doby roztomilého císaře Nerona. Tvrdé, jako tenkrát, když oni říkali: "Hoďte toho lumpa křesťana lvům," řekl inspektor Braun: "Dejte ho za katr!"

Tak ho pan komisař dal zavřít, aby vystřízlivěl, a my jsme se zas chtěli vrátit do Tunelu, ale už jsme nemohli, poněvadž nás taky posadili za katr.

kauce

záruka, jistina; rakouští důstojníci se směli oženit pouze s nevěstou, která měla věno nejméně ve výši  úředně stanovené kauce. U poručíka činila 60 000 rakouských korun.

     

„…Voni by se jim měly dělat přednášky, jako nám je dělával nebožtík pan obrlajtnant Buchánek, kterej se zastřelil kvůli kauci, kterou si vybral na ženění vod svýho budoucího tchána a kterou von utratil s cizejma děvkama. Pak si zas vzal druhou kauci vod druhýho budoucího tchána, s tou už si ved víc hospodářsky, tu pomaloučku prohrával v kartách a holčičky nechal stranou. Taky mu to dlouho nevydrželo, takže musel sáhnout k třetímu budoucímu tchánovi vo kauci. Z tý třetí kauce si koupil koně, arabskýho hřebce, nečistokrevnýho...“

kavalec zde vojenské lůžko. Na snímku cimra pro manšaft v Brucku nad Litavou.    

Sloužil ti u nás v aktivu učitel Herál a ten nám jednou na kavalci vykládal, když jsme všichni v cimře dostali kasárníka, že je v pražským muzeu jedna kniha zápisů takovýho vojenskýho soudu za Marie Terezie.

Dnes je to legrace, bejt zavřenej," liboval si Švejk dále, "žádný čtvrcení, žádný španělský boty, kavalce máme, stůl máme, lavici máme, nemačkáme se jeden na druhýho, polévku dostanem, chleba nám dají, džbán vody přinesou, záchod máme přímo pod hubou.

Kde domov můj text Josef Kajetán Tyl hudba František Škroup. První sloka písně je dnes Česká hymna.  

W

 
kecat slangově říkat nesmysly, též plácat, žvanit, cancat [z něm. käsen] nekecejte, nežvaňte, necancejte, neplácejte = neříkejte nesmysly.Rozežvanit, rozkecat se = vyprávět nesmysly.      

Poručík Dub pokouší se obhajovat bezhlavost rakouského štábu a kecá něco o tom, že zdejší krajina byla dosti zpustošena nedávnými boji a trať nemohla být uvedena ještě do náležitého pořádku.......Nenalézaje odporu, poručík Dub rozežvanil se dál o nádherném dojmu, kterým na něho působí tato rozbitá krajina, svědčící o tom, jak dovede bít železná pěst našeho vojska. Opět mu nikdo neodpovídá, načež on opakuje: „Ano, zajisté, ovšem, Rusové zde ustupovali v úplné panice.“

kecnout si slangově posadit se, upadnout      

"......že tak rychle vyběh, až sebou kecnul."

kelnerka slangově číšnice [z něm. die Kellnerin]      

"Poslouchej, Vodičko," řekl Švejk vážně, "zde se nejedná vo Maďara, zde se jedná vo jeho paní. Vždyť jsem ti to všecko, když jsme seděli s tou českou kelnerkou, vykládal, že nesu psaní vod svýho obrlajtnanta, že je to naprosté tajemství. Von mně přece můj obrlajtnant klad na srdce, že vo tom nesmí vědět žádná živá duše, a ta tvoje kelnerka sama přece povídala, že je to úplně správný, že je to diskrétní věc.

Kerckhoffs Auguste *19.1.1835 - †1903, byl holandský lingvista a kryptograf jeden ze zakladatelů vojenské kryptografie. V roce 1883 vydal své nejznámější dílo o kryptografii, "La Cryptographie militaire". To bylo považováno za jeden z mezníků v 19. století, kryptografie. Hašek nebo Biegler si zde polpetli jeho příjmení:

 W

„Dovoluji si,“ řekl, „pane hejtmane, upozorniti na knihu Kerickhoffovu o vojenském šifrování...."
Kerzl Josef MUDr.

Narodil se v roce 1841 v obci Veská u Pardubic, německým přistěhovalcům z Kladska. Jeho otec, místní rychtář, mu umožnil studium medicíny, kterou mladý Josef vystudoval  natolik úspěšně, že se stal nakonec dvorním lékařem Františka Josefa I. Tuto funkci vykonával přes dvacet let, až do smrti mocnáře. Josef Kerzl zemřel v roce 1919 ve Vídni. Je pohřben na hřbitově Hietzig. Povídá se, že zachránil (asi náhodou) před smrtí budoucí politiky Kramáře a Rašína (první čs. ministr financí), když zakázal cokoli dávat, tehdy již na smrt nemocnému císaři, k podpisu. A mezi listinami byl právě ortel smrti nad českými velezrádci, které nakonec zachránila amnestie Karla I. A tady je ještě jedna fotka z časopisu Sport und Salon ze 17.5.1915

„….Poněvadž při takových rodinných a intimních hostinách bývá občas někomu mdlo, čímž ovšem nemyslím, že se hrabě Paar snad poblije, je vyžadována přítomnost osobního lékaře, dvorního rady dra Kerzla…..“.

kibic člověk přihlížející karetní hře. Vidí všem přes rameno do karet, proto  hráčům do hry nepříjemě  hovoří, kecá, kibicuje [z něm. der Kiebitz]. 

TlusŤjoch

 

Bejvaly v hospodách,“ řekl Švejk, „takový pěkný nápisy proti kibicům. Pamatuji se na jeden: ,Kibic, drž tlamajznu, než tě přes ní šmajznu’.“

Kircher Athanasius *2.5.1601- †27.11.1680 byl německý jezuitský učenec, zabývající se především orientalistikou, geologií a lékařstvím. Jako autor jedné z prvních vědeckých prací o egyptských hieroglyfech bývá pokládán za zakladatele egyptologie. Opět to všechno Biegler popletl. Kerckhoffs se sice o něm zmiňuje ve své "La Cryptographie militaire", Kircher ale zřejmě nikdy nebyl plukovníkem, natož v armádě Napoleona I Bonaparte.

W

Vynálezcem jejím je plukovník Kircher, sloužící za Napoleona I. ve vojsku saském. Kircherovo šifrování slovy, pane hejtmane. Každé slovo depeše se vykládá na protější stránce klíče. ..
klenkübung též klencáky, slangově tak zvaná prostná cvičení,  o kterých byli a jsou vojenští hodnostáři přesvědčeni, že napomáhají k udržení fyzické, morální i bojové kondice.  Běžným příkladem, je každodenní  ranní rozcvička za každého počasí. Prostý voják si o tom myslí své a pokud možno se těmto výmyslům raději vyhne. U "snaživých" poddůstojníků se stávají často prostná cvičení prostředkem šikany podřízených vojínů. Viz ukázka z "Příručky pro poddůstojníky" vedle na obrázku [z něm. die Gelenkübung].

   
"To máte pravdu," ozval se desátník, "na takový redaktory to patří. Voni jen lid pobuřujou. Jako předloni, když jsem byl ještě jenom frajtrem, tak byl pode mnou jeden redaktor a ten mne jinak nenazýval než zkázou armády, ale když jsem ho učil klenkübungy, až se potil, tak vždycky říkal: ,Prosím, abyste ve mně ctil člověka.'..."
Ty všechny hned poroučel major . Blüher vodvádět stranou, že potom vodpůldne budou dělat klenkübunky na dvoře za trest, že nedovedou se vyjádřit, co pocitujou.
klerikální klerikalismus je politický směr, který zájmy  církve prosazuje ve státní politice. Jak taková politika, nejen klerikální funguje, nám ukazuje krásný Haškův příklad:      
Jednou k nám přijel nějakej klerikální poslanec a mluvil o božím míru, který se klene nad zemí, a jak pánbůh si nepřeje války a chce, aby všichni žili v míru a snášeli se jako bratří. A vida ho, vola, jakmile vypukla válka, ve všech kostelích se modlí za zdar zbraní a o pánubohu se mluví jako o nějakém náčelníkovi jenerálního štábu, který tu vojnu řídí a diriguje.
klerika klerika (odvozeno od slova klerik) či sutana je označení pro dlouhé splývavé roucho duchovních přiléhající k tělu. Na obrázku je kanovnická klerika.    

Byl to vysoký, hubený starý pán ve vybledlé a zamaštěné klerice, který ze samé lakoty takřka nejedl. Byl odchován svým otcem ve velké nenávisti proti Rusům, kterouž nenávist však najednou ztratil, když Rusové ustoupili a přišla rakouská vojska, kteráž mu sežrala všechny husy a slepice, které mu Rusové nechali na pokoji, a bydlelo u něho několik ježatých zabajkalských kozáků.

klikyháky toto podivné slovo  vzniklo spojením slov klika + hák. Jedná se o přípravek nazvaný klikyhák složený ze svěrky s klikou, kterou se upevňoval na stůl a háku, který sloužil ke ždímání prádla. Přenesený význam má toto slovo pro nedbale a nesrozumitelně napsaný text, nesrozumitelnou kresbu, zkrátka čmáranice.

Muzeum Svitavy

 
Kunert byl takové dobré hovado, že přišel skutečně za čtvrt hodiny, a když rozbalil papírek, četl z těch klikyháků poručíka Duba: „Jméno vaší budoucí manželky zní: Paní Kunertová.“
Klimeš Jan jinak též  vévoda makedonský.Pátrání po jeho stopách je značně obtížné. Jediná indicie je jeho celé jméno, které uvádí Radko Pytlík v Toulavém Houseti. Podařilo se mi nalézt policejní pobytovou přihlášku na jméno Jan Klimeš, který se narodil v roce 1874. I když měl domovské právo v Uherském Hradišti, tak se tam nenarodil. Prohledal jsem celý rok 1874 i indexy, ale žádný záznam se jménem Klimeš jsem nenalezl. Bydlel v Havlíčkově ulici na Královských Vinohradech, což je dnešní Bělehradská č.p.287 u paní Wurmové od 31.7.1906 do 4.12.1906. Toto datum je uvedeno na přihlášce dole s poznámkou „do Bulharska“.  Poznámka mě utvrzuje, že  je to námi hledaný vévoda makedonský Klimeš. Zaráží mě však jeho profese, „Redaktor Národ. novin, spisovatel“. To, že se zabýval Bulharskou problematikou publikoval v Časopise Světozor potvrzuje Radko Pytlík V roce 1903 vychází Světozoru seriál Organizace a život makedonských povstalců. Šlo o aktuální námět, jenž se dotýkal i velmocenské politiky evropské. Turecká nadvláda na Balkáně byla narušena vzpourou makedonských rolníků. Ruská pomoc byla přislíbena, Bulharsko uvolnilo průchod pro čety dobrovolníků. Povstalecký komitét se usídlil v Sofii. S podporou bulharské vlády a četnictva se pod Vitošou formovaly čety "komitů", jež směřovaly k tureckému území……Není nutno dodávat, že autorem zmíněného článku ve Světozoru nebyl nikdo jiný než - Jan Klimeš. Publikoval také v Omladině i Nové Omladině. Není mi však jasné, jak mohl pracovat v Národních novinách, které vycházely dočasně v letech 1867 a 1868, jako náhrada za pozastavené Národní listy. Pokoušel jsem se najít nějakou stopu v Národních listech, ale rovněž marně. Takže makedonský vévoda Klimeš zůstává trvalou záhadou stejně, jako Haškovo balkánské dobrodružství, které údajně s Klimešem prožil.
Konečně jsem objevil Klimešovu fotografii, která jakoby potvrzovala vše, co o něm Hašek píše.

web

 
„Tak je to, bratří, Turek, potvora nekřesťanská, žije jako pes, umře jako pes, a na to přísahám, jako že se jmenuji Klimeš.“Jeho mohutná postava vztyčila se v plné kráse, oko modré mu zaplálo, jeho mohutný vous se rozježil, a to nebyl již Klimeš, tovaryš čalounický, to byl pravý vejvoda makedonský, to byl ten hrozný Klimeš.A tak nás postavili do prvé řady, abychom u Turků budili hrůzu. Já, poněvadž jsem měl evropský šat, a Klimeš, poněvadž vypadal jako Goliáš.
Klofáč Václav Jaroslav *21. 9. 1868 - †10. 7. 1942, byl český politik a novinář; vůdce českých národních socialistů.Pracoval jako poslanec rakouské Říšské rady a zároveň českého zemského sněmu. Byl čelným představitelem opozičního protirakouského radikalismu, propagátorem antimilitaristického hnutí a slovanské vzájemnosti. V roce 1915 byl za to zatčen a v červenci 1916 odsouzen k trestu smrti.Trest mu byl později změněn na 20 let a v červenci roku 1917 byl amnestován, stejně jako Karel Kramář, nastoupivším císařem Karlem I. Jaroslav Hašek o něm napsal povídky "Václav Jaroslav Klofáč" a "Kde bere poslanec Klofáč peníze." O jeho zatčení píše v další povídce "Kolik kdo má kolem krku".

W

Rozhovořil se o poměru důstojníků k mužstvu, mužstva k šaržím, o přebíhání na frontách k nepříteli a o politických událostech a o tom, že padesát procent českých vojáků je, politisch verdächtig`. "Jawohl, meine Herren, der Kramarsch, Scheiner und Klófatsch." Většina důstojníků si přitom myslela, kdy už přestane dědek cancat, ale plukovník Schröder žvanil dál....
klokočí korálky vyrobené  ze semen rostliny Klokoče zpeřeného, Staphylea pinnata, které se používaly k výrobě  modlitebních  růženců.    
A opravdu, Baloun ve svém největším hoři hledal spásu v drobných kuličkách z klokočí od firmy Moritz Löwenstein ve Vídni.
Knotek Ladislav *1884 asi Všestudy byl redaktor anarchistických časopisů „Práce“, „Nová Omladina“, „Komuna“, „Chuďas“. Přeložil do češtiny několik teoretických a historických textů od významných představitelů světového anarchismu. Aktivní člen anarchosyndikalisticky orientované „České federace všech odborů (ČFVO)“. Spolupracovník Karla Vohryzka.    
Ano, v této době viselo již nad středními Čechy ve vzduchu všeobecné právo hlasovací. V Čechách počínalo se probouzet nejasné vědomí po lidské důstojnosti a anarchista Knotek dává zděděné peníze do žižkovské Komuny….
kočebrácký košík košík zavěšený na břiše, s různým zbožím na prodej používali obyvatelé v okolí města Kočevje  v dnešním Slovinsku. Z názvu města zkomoleně "kočébr", "kočebrák".    
Mučilo ho pomyšlení, že se mu na policejním ředitelství ztratí jeho kočebrácký košík. Druhý nový host byl hostinský Palivec, který zpozorovav svého známého ...
kočka angorská Pravděpodobně první dlouhosrstá kočka, která se objevila v Evropě. Jméno angora se odvozuje od Ankary, hlavního města Turecka. V 16. století posílali turečtí sultáni francouzské a anglické šlechtě angory darem. Na konci 19. století byly vytlačeny novými dlouhosrstými a perskými kočkami. Jejich záchrany se však ujala zoologická zahrada v Ankaře a prohlásila je za chráněná zvířata.      
"Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, že jste přišel o kočku. Sežrala krém na boty a dovolila si chcípnout. Hodil jsem ji do sklepa, ale do vedlejšího. Takovou hodnou a hezkou angorskou kočku už nenajdete."
Kohn Theodor arcibiskup * 22. 3. 1845 † 3. 12. 1915 byl v letech 1893 -1904 sedmým arcibiskupem olomoucké diecéze. Jeho děd byl  žid, který konvertoval na katolickou víru.

W

Polní kurát Otto Katz, nejdokonalejší vojenský kněz, byl žid. To ostatně není nic divného. Arcibiskup Kohn byl také žid a ještě k tomu Macharův kamarád. Polní kurát Otto Katz měl ještě pestřejší minulost než slavný arcibiskup Kohn.
Kokoška Ferdinand Skutečná románová osoba, více o něm si přečtete v článku Ferdinand Kokoška & spol.

 

"...a potom znám ještě Ferdinanda Kokošku, co sbírá ty psí hovínka. Vobou není žádná škoda."
"Já jsem se taky učil materialistou," řekl Švejk, "u nějakýho pana Kokošky na Perštýně v Praze. To byl náramnej podivín, a když jsem mu jednou vomylem ve sklepě zapálil sud benzínu a von vyhořel, tak mne vyhnal..."
Kolář Johann je li to ten, kterého si Hašek vybral jako předobraz románového nadporučíka Koláře, potom tento Kolář Johann je uveden jako rezervní poručík ve schematizmu IR91 z roku 1904    
Nastal vzájemný šepot mezi fähnrichem Wolfem a nadporučíkem Kolářem, že plukovník Schröder za poslední tři neděle poslal na své konto do vídeňské banky 16.000 K..... Nadporučík Kolář pak vyprávěl, jak se šetří. Ukradne se na regimentu 6000 K a strčí se do své vlastní kapsy....Nadporučík Kolář vyprávěl si s Wolfem jen povšechně o určitých případech, které zpozoroval.
kolba slangově - pažba ručnice [z něm. der Kolben]. K čemu byla také taková pažba užitečná - viz ukázky      
Vlevo stál dům, ze kterého se střílelo, zatímco nepřítel snažil se kolbami ručnic vypáčit dveře.
Kousek dál hrál si jeden maďarský četník s jedním popem. Uvázal mu provaz kolem levé nohy, který držel v ruce, a nutil ho kolbou, aby pop tančil čardáš, přičemž trhal provazem, takže pop upadl na nos,...
Tak sešlo z komise, a poněvadž sedlák se najednou vzbouřil, hrozil pěstí, dostal od jednoho vojáka kolbou, až to o jeho kožich zadunělo, a celá jeho rodina se pokřižovala a dala se i s otcem na útěk.
....všechno dopodrobna vysvětlit nějakému důstojníkovi, který šel právě okolo, když jim rozdávali kousky tvrdého kukuřičného chleba, tu ho jeden z maďarských vojáků, hlídající transport zajatců, uhodil kolbou do ramene s poznámkou: "Baszom az élet, lezeš do řady, ruská svině!"
komandant , komando slangově - velitel. [z něm. der Kommandant], Batalionskomandant = velitel praporu.      
To je jako v poli. Obyčejný voják přejímá v době nebezpečí komando. A právě pan poručík Dub měl sám dát komando, které dal tento voják....z těchto vět plyne, že výraz "komando" se užíval i pro české výrazy "velení" i "rozkaz".

Potom vždycky vybral ,psí komandu’ a poslal ji napřed. Ta měla za účel oznámit obyvatelstvu ve vesnici, kde jsme měli noclehovat, že žádnej pes nesmí v noci štěknout, nebo že bude utracen. Já jsem byl taky v takový komandě, a když jsme přišli do jedný vesnice na Milevsku, tak jsem si to splet a voznámil jsem starostovi obce, že každej majitel psa, kterej v noci zaštěká, bude utracen ze strategických důvodů……..tady je použitý výraz komanda. Dnes bychom řekli komando, neboli malá vojenská jednotka se zvláštním posláním. V našem případě ,psí komado‘.

komandýrovka služební cesta [z rus. командировка, komandirovka].      
"Zde v hotelích to nepůjde, budu ji muset zatáhnout do Vídně," pomyslil si ještě nadporučík, "vezmu si komandýrovku."
Před odjezdem vlaku dohonil ešalon smíšený vojenský vlak s různými částěmi. Byli to opozdilci nebo vojáci ze špitálů, dohánějící své části, i jiná podezřelá individua, vracející se z komandýrovek nebo z arestů.
komisárek vojenský chléb. Vyráběl se v podlouhlém tvaru z žitné mouky, o váze 1400g, přičemž ze 100kg mouky, 1 kg soli a půl kg kmínu, stanovila norma vyrobit 100 chlebů. Jedna denní porce komisárku byla 700g, tedy půlka chleba. Název komisárku pochází z německého das Kommissbrot a výraz "Kommiss" z latiny. To mohlo být ze slova committere = svádět bitvu, nebo přímo ze slova commissarius = pověřenec. To může pocházet z dob, kdy města byla pověřena dodávat vojsku chléb.

   
"...ale on chlap lakomá, že prý ne, že bude čtrnáct dní zavřenej a že by si zkazil žaludek tou kapustou a shnilýma bramborama, co nám dávají na mináž. Prej nám dá celou svou mináž i komisárek, vo to prý nestojí, ať prej si to dělíme mezi sebou..."
Při obědě vypila láhev vína, vykouřila mnoho memfisek a lehla si do postele, zatímco Švejk v kuchyni pochutnával si na komisárku, který namáčel do sklenice s nějakou sladkou kořalkou.
"Nic platno, kamaráde," řekl desátník Palánek k Švejkovi, když vyšel z kanceláře, "musíš jít, holenku, pěšky do Budějovic. Máme tam na vachcimře veku komisárku, tak ti ji dáme na cestu."
"...I kdyby v boji padl do latríny, tak se jen voblíže a jde dál do gefechtu, a na votravný plyny je každej zvyklej z kasáren, když je čerstvej komisárek a hrách s kroupama. Ale ted prej vynašli Rusové něco proti šaržím..."
komptoir též kontoár, či kuntoár, je slangově kancelář podniku, většinou prodejny, kde se vyřizují všechny administrativní práce spojené s chodem tohoto podniku. Většinou zde sídlil i šéf, majitel podniku. [asi z fran. comtoir].      
Potom, když přišel pan Kokoška, pan Tauchen šel s ním do komptoáru, a když vyšel ven, ukazoval nám dva zlatníky, ne jeden, jak měl slíbeno, a chtěl se s panem Ferdinandem rozdělit napolovic.
konduktér průvodčí na železnici nebo tramvaji [ z něm. Kondukteur].      
Za kulečníkem pod zrcadlem seděly jiné tři slečny a pokřikovaly na nějakého konduktéra od dráhy: "Mladej pane, dají nám vermut."
"Já se sám tomu divím," říkal dobrácky ke konduktérovi, "proč se vlak tak náhle zastavil. Jede, a najednou stojí. Mě to víc mrzí než vás."....."Pan přednosta stanice vám to vysvětlí," rozhodl konduktér, "to vás bude stát dvacet korun."
konkař vězeň určený k úklidu chodeb ve věznici, chodbař.      
Má se sice tak říkat jen králům a císařům, ale ani prostý štábní profous, hlava nekorunovaná, nebyl s tím spokojen. Odcházeje od auditora, zkopal na chodbě trestance konkaře, dělajícího úklid na chodbě.
Konopiště zámek ve stejnojmenné části Benešova u Prahy. Pro nás je důležité, že v roce 1887 koupil zámek s celým panstvím od Lobkoviců František Ferdinand d´Este, od r. 1896 následník císařského trůnu.

W

"Ale, milostpane, pana arcivévodu Ferdinanda, toho z Konopiště, toho tlustýho, nábožnýho."..."Ve Vídni dneska taky mají smutek." Bretschneidrovy oči zasvítily plnou nadějí; řekl stručně: "Na Konopišti je deset černých práporů."..."...Kdyby byl bejval tlustější, tak by ho jistě už dřív ranila mrtvice, když honil ty báby na Konopišti, když tam v jeho revíru sbíraly roští a houby, a nemusel zemřít takovou hanebnou smrtí...."
konopný olej olej vyráběný lisováním ze  semen konopí [Cannabis]

W

 
Když Švejk přišel a přál si za deset korun olej posvěcený od biskupa, řekl šéf k příručímu: "Nalejou mu, pane Tauchen, deset deka konopného oleje číslo tři."...... "Tak už máme volej," řekl slavnostně Švejk, když se vrátil od firmy Polák, "konopnej volej číslo tři první kvality, můžeme s ním namazat celej batalión. Je to solidní firma. Prodává taky fermež, laky a štětce.
konsistoř církevní úřad, poradní sbor papeže nebo biskupa      
Byla to nádherná podívaná, byl u toho jeden nábožný major od pluku, kde Otto Katz sloužil, jedna stará panna z ústavu šlechtičen na Hradčanech a nějaký otlemený zástupce konsistoře, který mu dělal kmotra.
Konrád z Hötzendorfu Franz Conrad von Hötzendorf *11.11.1852 –†25. srpna 1925 byl rakouský polní maršál, náčelník generálního štábu rakousko-uherské armády a významná postava první světové války. Nakonec degradován císařem Karlem I.

W

Jednou, když rozbil oko jednomu rekrutovi, vyjádřil se: ,Pah, was für Geschichte mit einem Kerl, muß so wie so krepieren.’ To říkal též polní maršálek Konrád z Hötzendorfu: ,Die Soldaten müssen so wie so krepieren.’ ...
kontušovka Kontuzsowka, má původ zřejmě v Polsku. Vyrábí se  i u nás. Vyrábí většinou z aromatických olejů smísených s pitným lihem, studenou cestou. Kontuzsowka nejčastěji obsahuje  anýz, fenykl, jalovčinky, mátu peprnou, toto vše ve formě olejů.    
A když se konečné objevila bába Pejzlerka v šenkovně s tím vzkazem, že se dá pan strážmistr pěkně poroučet a že chce, aby mu poslali láhev kontušovky, praskla zvědavost hostinského....Naproti seděl strážmistr se zbytkem kontušovky na dně lahve, držel Švejka kolem krku, slzy mu tekly po opálené tváři, jeho vousy byly slepeny kontušovkou a on jen breptal: "Řekni, že v Rusku nemají tak dobrou kontušovku, řekni, ať mohu klidně jít spát. Přiznej to jako muž."....Nežli se svalil v uniformě na svou postel, vytáhl ze psacího stolu svůj raport a pokusil se ho doplnit tímto materiálem: "Ich muß noch dazu beizufügen, daß die russische Kontuszówka na základě § 56..." Udělal kaňku, slízl ji, a usmívaje se pitomě, svalil se na postel a usnul jako špalek......"Ted' to chápu," řekl rytmistr, zjistiv nesporné situaci svým bystrým, zkušeným čichem, "rum, kontušovka, čert, jeřabinka, ořechovka, višňovka a vanilková...."
Na některý inzerát nehodil se pochodový nápěv, šikovatel však to chtěl vší mocí přemoct, proto mlátil si pěstí do taktu do stolu a dupal nohama. Oba jeho kníry, slepené kontušovkou, trčely po obou stranách tváře, jako kdyby mu vrazili do každé strany zaschlé štětce od arabské gumy.......kurát Martinec pozoroval s hrůzou, že čím více chodí ke generálovi Finkovi, tím více mravně upadá. Počaly nešťastníkovi lahodit likéry, které tam pil u generála, a také generálovy řeči začaly se mu pomalounku zamlouvat, dostával zpustlé představy a kvůli kontušovce, jeřabince a pavučinám na lahvích starého vína, které mu předkládal generál Fink, zapomínal na pánaboha a mezi řádkami breviáře tancovaly mu holky z vypravování generálova
Kopaiva lat. Copaifera – rod dvouděložných rostlin z čeledi sapanovitých. Je známo 16 druhů v tropické Americe a 8 druhů v tropické Africe. Z druhu Copaifera officinalis pěstovaného hlavně ve Venezuele se získává copaiba - blazám kopiava.      
Firma Polák v Dlouhé třídě byla opravdu firma agilní. Nepustila žádného kupce, aby neuspokojila jeho přání. Chtěl-li balzám kopaivu, nalili mu terpentýn a bylo také dobře.
korec starší plošná míra, jeden korec = 2 877m2      
"Tak vida, tenhle Čimpera v Straškově číslo 5, pošta Račiněves, prodá hospodářství s třinácti korci vlastních polí, škola a dráha na místě."
kornet zde vojenská hodnost u jezdectva, nejmladší důstojník, pověřený nosit standartu. Tato hodnost však byla v roce 1759 nahrazena hodností podporučíka [3], takže v době Švejkovy vojenské kariery již neexistovala. Švejk to řádně popletl a vytvořil zde nový typ vojska "námořní kavalerii".      
"...A nebejt mě, tak by se k tomu raportu snad vůbec nedostal, jako ten Kudela z Bytouchova, kterej za aktivní služby tak dlouho chodil k raportu, až byl přeloženej k maríně, kde se stal kornetem, a byl na ňákým vostrově potom, v Tichým oceánu, vyhlášenej jako dezertýr........"
Korpskomando velitelství sboru [z něm. das Korpskommando].      
"Kdo je z vás mrtvej, ať se přihlásí u korpskomanda během tří dnů, aby mohla být jeho mrtvola vykropena."
kořalna slangově - nejhorší nálevna lihovin .      
"U nás na rohu Bojiště a Kateřinský ulice, poslušně hlásím, pane lajtnant, byl taky jeden degenerovanej člověk. Jeho otec byl jeden polskej hrabě a matka byla porodní bábou. Von met ulice a jinak si po kořalnách nenechal říkat než pane hrabě."
košatinka slangově – dvoukolový vozík s truhlicí upletenou z vrbového proutí, ve kterém, na příkaz policie, dopravovali obecní zřízenci, opilce nebo výtržníky. Obrázek jsem nenalezl, tak alespoň přibližný. Skutečná košatinka měla i víko. Pražané tomuto vozíku říkali také etuj nebo penál. Viz také "zelený anton".    
Pak neměl na útratu a hostinský ho musel dát sebrat. A von mu dal facku a strážníkovi dvě. Pak ho odvezli v košatince, aby se vzpamatoval......Zabavili bank, vedli všechny na policii. Uhlíř ze Zderazu se zprotivil, tak ho přivezli v košatince.
"....a na Havlíčkově třídě skočil do elektriky, a domovníka chyt strážník, sepral se s ním, a poněvadž byl domovník v kaťatech a všechno mu lezlo ven, tak ho kvůli takovýmu pohoršení hodili do košatinky a vodvezli na policii, a von ještě z košatinky řval jako tur: ,Vy pacholci, já vám ukážu mně analýzovat moč'....
Kovařík František *1. 10. 1886 Plzeň - †1.10. 1984 Praha, byl český herec a spisovatel. V letech 1903 - 1908 působil jako ochotník v Ludvíkově divadelní společnosti mezi krajany v USA, po návratu do Čech hrál do roku 1912 v několika venkovských divadelních společnostech, v letech 1913 - 1915 byl členem Švandova divadla. Někdy před válkou se stal Haškovým přítelem. V meziválečném období působil ve Vinohradském divadle. Po 2. světové válce v Divadle 5. května - dnes Státní opera. Ještě v devadesáti letech si zahrál profesora Hrbolka, který pronáší tu známou větu, která byla i názvem filmu: "Marečku , podejte mi pero!"

   
koza sánská Pověstná koza sánská pochází ze švýcarské oblasti Saanenthal. Jedná se o bílé plemeno chované hlavně pro mléko. Dříve se v Česku jiné plemeno téměř nepěstovalo. I plemeno české, bílé krátkosrsté, pochází ze sánského plemene.       
"Ten časopis," odpověděl desátník se zřejmým výrazem radosti, že hovor převádí se na jiné pole, "odbíral hospodský u nás ve vsi, poněvadž měl děsné rád sánské kozy a všechny mu chcíply. Proto žádal v tom časopise o radu."
kozelec spoutání provazem tak, že má svázané všechny končetiny dohromady vpředu nebo vzadu, za zády.      
Tak ho odvedli do korekce, svázali do kozelce, a hned ho přešlo strašně zanedbaný vychování, i otec alkoholik, i matka prostitutka a raději se přihlásil dobrovolně na front."
"...Jednou se pamatuji, že mně scházelo při takové přehlídce dvacet knoflíků u mundúru a že mě zavřeli za to na čtrnáct dní do ajnclíku a dva dni jsem ležel jako lazar, svázanej do kozelce. Ale disciplína na vojně musí být..."
"....Když jsem sloužil před léty u mýho regimentu, bejvalo to ještě horší. To takovýho maroda svázali do kozelce a hodili do díry, aby se vykurýroval........" "....Jednou měl jeden vopravdovskej tyfus a druhej vedle něho černý neštovice. Voba byli svázaní do kozelce a regimentsarct je kopal do břicha, že jsou prej simulanti. Pak když ty voba vojáci umřeli, přišlo to do parlamentu a bylo to v novinách...."
"....Vo císařskejch manévrech na Písecku přišel takovej rozkaz, že se nesmějí vojáci na pochodu vázat do kozelce. Ale náš hejtman na to přišel, že se to může, poněvadž takovej rozkaz byl strašné směšnej, to moh každej lehko pochopit, že do kozelce svázanej voják nemůže mašírovat. Tak von vlastně ten befel nevobcházel, dával jednoduše a rozumně svázaný vojáky do kozelce házet do vozů vod trénu a mašírovalo se s nima dál....."
Kraft Udo * 29.11.1870 - † 22.8.1914  německý profesor, který se přihlásil jako dobrovolník, když vypukla válka. Byl zastřelen u chrámu v Anloy Belgie o tři týdny později. Zde se Hašek dopustil drobné  nesrovnalosti: Kniha Udo Krafta "Sebevzdělávání k smrti za vlast. Z pozůstalosti dobrovolníka profesora Udo Krafta .", byla tedy vydána po jeho smrti, jak plyne z textu podtitulku knihy. A kniha se nejmenuje ,Sebevýchova pro smrt za císaře’. Na snímku se svou početnou rodinou.  
„Přál bych si, když padnu v boji, aby po mně zůstala památka, pane hejtmane. Mým vzorem je německý profesor Udo Kraft. Narodil se roku 1870, nyní ve světové válce přihlásil se dobrovolně a padl 22. srpna 1914 v Anloy. Před svou smrtí vydal knihu ,Sebevýchova pro smrt za císaře’.“
Kramář Karel JUDr. *27. 12. 1860 – 26. 5. 1937, český a československý politik, první ministerský předseda ČSR, účastník protirakouského odboje, člen předsednictva ilegální odbojové organizace Maffia spolu s Josefem Scheinerem, redaktorem časopisu Čas. V roce 1915 byl za to zatčen a v  červenci 1916 odsouzen k trestu smrti.Trest mu byl později změněn na 20 let a v červenci roku 1917 byl, stejně jako Václav Klofáč, amnestován nastoupivším císařem Karlem I. O politické práci Karla Kramáře v dobách předválečné monarchie  napsal Hašek satirickou povídky "Dr. Karel Kramář", "Sláva a konec dra Kramáře". O jeho zatčení píše v další povídce "Kolik kdo má kolem krku".

W

Rozhovořil se o poměru důstojníků k mužstvu, mužstva k šaržím, o přebíhání na frontách k nepříteli a o politických událostech a o tom, že 50 procent českých vojáků je „politisch verdächtig“. „Jawohl, meine Herren, der Kramarsch, Scheiner und Klófatsch.“ Většina důstojníků si přitom myslela, kdy už přestane dědek cancat, ale plukovník Schröder žvanil dál
Krankenbuch kniha nemocných - je uložena u dozorčího roty. Při ošetření vojáka na ošetřovně do ní zapisuje ošetřující lékař důvod ošetření a případné úlevy (klid na lůžku, lehká obuv apod.) V seznamu vojenských skladových tiskopisů 444 M - AČR - 2006 je vedena pod skladovým číslem A11A, rok vydání 1997. Kniha má 60 listů o formátu A4 s oboustranným předtiskem. [z něm.]      
"...Mně snad může škodit jenom to, že jsem utekl z nemocnice, a jestli to praskne s tím krankenbuchem...Do Budějovic byl přeložen můj pošvagřenec dr. Masák ze Žižkova a tomu mohu děkovat, že jsem se tak dlouho v nemocnici udržel. Byl by to se mnou dotáhl až k supravizitě, když jsem to ale tak zkazil s tím nešťastným krankenbuchem! Myšlenka to byla dobrá, znamenitá. Opatřil jsem si velkou knihu, nalepil na ni štítek, na který jsem namaloval ,Krankenbuch des 91. Reg.` Rubriky a všechno bylo v pořádku....."
Krásnohorská Eliška vlastním jménem Alžběta Pechová, *18.11.1847–†26.11.1926 byla česká básnířka, libretistka, spisovatelka a překladatelka.

W

 
A zatímco klerikální sloup katolické moderny, denunciant páter Dostál-Lutinov, nadává Macharovi, úpícímu v nepřátelské Vídni s platem K 4 000,- ročně v roztomilém vlastním domku za Vídní, v této vilce obrací Machar svou pěst směrem k českému království a počíná se mu nelíbit Eliška Krásnohorská a studuje přitom pro budoucnost bedekra po Římě.
Krauss Friedrich Salomon

*7.10.1859 - † 29.5.1938, byl rakouský antropolog, sexuolog a slavistik chorvatského původu.

W

Vyprostiv sklenici z objetí zákoníku, listoval se dál v knize vypůjčené z důstojnického kasina. Byla to kniha Fr. S. Krause s mnohoslibným názvem „Forschungen zur Entwicklungsgeschichte der geschlechtlichen Moral“. Zadíval se na reprodukci naivních kreseb mužského i ženského pohlavního ústroje s přiléhajícími verši, které objevil učenec Fr. S. Krause na záchodcích berlínského Západního nádraží, takže neobrátil pozornost na ty, kteří vstoupili.
"Kravín" zde restaurace na Vinohradech v Korunní ulici, kde se zasedal výbor "Strany mírného pokroku v mezích zákona", za kterou Jaroslav Hašek kandidoval ve volbách v r. 1911. Více o této hospodě naleznete zde.      
krejcar drobná mince, platná v monarchii. Platil i v době válečné, kdy už byla zavedena pralelní, korunová měna [z něm. Kreuzer]

W

 
A náhle v návalu velkomyslnosti hodil tobolku drožkáři: "Vezmi si všechno, ich kann bezahlen. Mně na krejcaru nezáleží." Správně měl říci, že mu nezáleží na šestatřiceti krejcařích, poněvadž víc v tobolce nebylo.
Dopolovic všechno vypitý, na ulici prázdnej soudek vod rumu, a pod pultama našel Paroubek dva vožralý chlapy,, kteří byli přehlédnutý policajty a kteří, když je vytáhl, chtěli mu platit po dvou krejcařích, víc prej žitný nevypili.
Pamatuji se u osmé maršky na infanteristu Sylvanusa. Ten měl dřív trest za trestem, a jaké tresty. Neostýchal se ukrást kamarádovi poslední krejcar, a když přišel do gefechtu, tak první prostříhal dráthindrnisy, zajmul tři chlapy a jednoho hned po cestě odstřelil, že prý mu nedůvěřoval. Dostal velkou stříbrnou medalii, přišili mu dvě hvězdičky, a kdyby ho byli později nepověsili pod Duklou, byl by už dávno cuksfírou.
"Ani by neřekli, pane feldkurát, jakej měl pan Faustýn smysl pro mravnost a poctivost. Vod těch ženskejch, kerý dohazoval a dodával do pokojů, nevzal vám ani krejcar diškerece,..."
Kristián černoch

celým jménem Kristian Ebenezer. Narodil se kolem roku 1891, asi  na ostrově Svatého Kříže (St. Croix), jež je součástí dnešních amerických Panenských ostrovů v Malých Antilách. Tehdy ovšem patřil ostrov dánské koruně. Pro znalost anglického a dánského jazyka si ho v jeho  dvanácti letech  oblíbili čeští inženýři z pražské Daňkovky, kteří na ostrově zřejmě stavěli továrnu na zpracování cukrové třtiny a kterým zřejmě posluhoval. V roce 1903  s nimi přijíždí do Prahy, kde se v krátké době stává populárním číšníkem nejprve v Louvru pana Antonína Pelce a později jako vrchní číšník i v jiných pražských i mimopražských podnicích. Podlehl zřejmě  tuberkulóze ve všeobecné nemocnici v sobotu 4. října 1924   asi tříatřicetiletý. Pohřeb žehem měl v úterý 7. října 1924. Více v článku „Dánský Kristian,  jediný černý seveřan v Haškově a Kischově díle“.

   

"S tím vzájemným pářením," poznamenal Švejk, "je to vůbec zajímavá věc. V Praze je číšník černoch Kristián, jehož otec byl habešským králem a dal se ukazovat v Praze na Štvanici v jednom cirku…..“ …"Případ vašeho černocha Kristiána," řekl jednoroční dobrovolník, "třeba promyslit i ze stanoviska válečného. Dejme tomu, že toho černocha odvedli. Je Pražák, tak patří k 28. regimentu….“

Krkonoše (polsky Karkonosze, německy Riesengebirge), někdy též označované jako Vysoké Sudety jsou nejvyšším pohořím České republiky a celého masivu Sudet. Nejvyšší hora Sněžka 1602 m.

W

Taky jsem se tam sešel s několika profesory. Jeden s nich pořád chodil za mnou a vykládal, že kolíbka cikánů byla v Krkonoších, a ten druhý mně vysvětloval, že uvnitř zeměkoule je ještě jedna mnohem větší než ta vrchní. ..

krobot toto slovo se vyskytuje v Mengerově publikaci. Dosti dlouho jsem nemohl přijít na jeho význam, ale věděl jsem, že se někde v nějaké knize vyskytuje. Až jsem vysvětlení nalezl v Babičce B. Němcové v XVI. kapitole:...On také není Čech, je kdesi až z tureckých hranic, ale dobře se s ním srozumíte, já ho naučila česky dříve než Terezka Jana. Ráda bych si byla vzala Čecha, já vím, že by vás to bylo více těšilo, ale co dělat, mamičko, srdce si nedá někdy poroučet, mně se zalíbil ten můj Krobot." ....."Ale jedno slovo tam bylo, Terezko, tomu jsem nerozuměla, někde tady dole, to mi ještě jednou čti," a babička ukazovala v listu na konec.
"To je Krobot, ne?"
"Co je to, prosím tebe?"
"To tak přezdívají ve Vídni Chorvátům."...
a hned je jasno.
     
Krucitürken kletba, znamenající asi tolik jako "Sakra Turci" [kruci je odvozeno z lat. cruciatus = mučení, ukřižování.] Spojení cruci fixus znamená ukřižování na kříž odtud jiná varianta kletby stejného významu "krucifix" či " "Krucihimel".      

,Krucitürken, vy budete pucovat, ne jeden, ale sto hajzlů!`

krvák literární dílo nevalné úrovně, kde "kvalita" díla je posuzována podle množství prolité krve a počtu zabitých. Hodnotově se ztotožňují s americkými akčními filmy.      

Zato však bůh otec vypadal jako loupežník Divokého západu, kterého představuje obecenstvu film nějakého napínavého krváku. Syn boží byl naproti tomu veselý mladý muž, s pěkným bříškem, zahaleným něčím, co vypadalo jako plavky.

Jednou jsem koupil krvák vo Róžovi Šavaňů z Bakonskýho lesa a scházel tam první díl, tak jsem se musel dohadovat vo tom začátku, a ani v takovej raubířskej historii se neobejdete bez prvního dílu.

Křikava Louis * 12. 12 1873 Přeštice - + 3. 6. 1920 Praha, vl. jménem Alois Maria Křikava byl český básník a prozaik. Před první světovou válkou byl členem bohémské skupiny kolem spisovatele Jaroslava Haška. Byl synovcem bývalého pražského policejního ředitele Karla Křikavy, který z tohoto důvodu držel nad touto  společností ochrannou ruku. Louis Křikakva napsal v roce 1904  m.j. i literární dílko Blažej Jordán, čímž si vysloužil to, že se dostal do kapitoly „Básník Louis Křikava jinak Blažej Jordán zvaný" v "Dějinách strany mírného pokroku v mezích zákona".Dochovaly se tři policejní přihlášky, na obrázku je z roku 1910, kdy bydlel na Královských Vinohradech. řihláška nám sděluje, že byl člen literární skupiny Máj, v té době překonané.  Domovské právo měl v Chrudimi, kde studoval na gymnáziu.

W

 
ksicht vulgárně obličej [z něm. das Gesicht]      

Slovo dalo slovo a já jsem ji uhodil jen tak několikrát přes hlavu pohrabáčem a tak jsem jí zřídil celej ksicht, že jsem nevěděl, je to tetička, nebo to není tetička.

ksindl banda, chátra, lůza, sebranka, sběř [z něm. das Gesindel]      

"....Já jsem zde, židáčku, nejvyšším pánem. Když já něco řeknu, tak se všechno musí třást a zalízat. U nás ve vojsku je jiná disciplina než u vás. Váš car je ksindl, ale náš car je otevřená hlava. Teď ti něco ukážu, abys věděl, jaká je u nás disciplina.“

kšeft slangově obchod, živnost,byznys [z něm.das Geschäft].      

"...Poněvadž neměla knížku, tak ji při šťáře s druhejma podobnejma myšema pan Drašner zavřel, a Mestek měl po kšeftě."

Kubín Jaroslav Kristián * 17. 2. 1886 + 19. 9. 1937 , malíř, člen spolku výtvarných umělců Mánes v letech 1920-1937. Haškův přítel, spoluzakladatel strany mírného pokroku v mezích zákona a jeden z účastníků Apoštolské cesty v roce 1905. Obraz "Výjev z bible" na snímku, byl v aukci za odhadní cenu 129 000,-Kč

   
Kuděj Zdeněk Matěj Vlastním jménem Zdeněk Marian Kuděj. Haškův přítel, cestovatel, prozaik. * 24. 11. 1881, Hořice (v Podkrkonoší) † 8. 8. 1955, Litomyšl. Na snímku je s českým astronomem a publicistou Jaroslavem Císařem.

W

 
kumpačka kumpanie, zde slangově rota [z něm. die Kompanie] kompaniekomandant = velitel roty. Viz též marška. V románu se toto slovo v různých obměnách a souvislostech objevuje mnohokrát.      

"....Když jsem sloužil na vojně, byla nás někdy zavřená polovina kumpačky. A co nevinnejch lidí bejvávalo odsouzeno. A nejen na vojně, ale i soudama....."

Kún Vilém Ing.

*1877 - †1934 jeden ze zakládajících členů strany mírného pokroku v mezích zákona: Menger o něm v roce 1935 píše: Na jejím prvním prohlášení jsou podepsáni:…… nedávno zesnulý známý překladatel inženýr Kún,…..Inženýr Vilém Kún byl překladatel a básník. Dochovaly se jeho dvě  policejní přihlášky. Je pravdou, že Hašek v románu píše inženýr Khún a ve straně  spolupracuje s inženýrem Kúnem, tedy bez „h“, ale s největší pravděpodobností, s ohledem na nevinnou škodolibost autora, se jedná o tutéž osobu. Je zapsán v v pražském adresáři z roku 1910.

.

 
...Měli do té doby přírodozpytci zdání o nějaké bleše inženýra Khúna,.....

A tady několik citátů z Haškových  dějin strany k osobě inženýra Kúna:….abych nepsal o tom černém kabátě od inženýra Kúna, a Kún zas o hostinském Perglerovi ...………„Aha,“ řekl inženýr Kún. Opočenský tiše pokračoval: „A přátelé, to vám mohu říci zcela diskrétně, Pelant strašně páchl……

kunšoft zde slangově - zákazník, zákazníci [z něm. die Kundschaft]      

V druhé krabici měl prášek na hmyz, poněvadž ten uzenář už několikráte zjistil, že rozkousali jeho kunšofti v buřtě štěnici nebo švába.

kupírování zkracování ušních boltců a ocasu psů. Je v Česku i řadě jiných států zakázáno.      

Já tedy teď jdu do hospody U kalicha, a kdyby někdo sem přišel pro toho ratlíka, na kterýho jsem vzal zálohu, tak mu řeknou, že ho mám ve svém psinci na venkově, že jsem mu nedávno kupíroval uši a že se teď nesmí převážet, dokud se mu uši nezahojí, aby mu nenastydly.

"Je špatně kupírovanej, Švejku. Podívej se mu na uši."
"Tomu se dá pomoct. Zastříhneme mu je popřípadě, až si u nás zvykne. Teď by se ještě víc zlobil." Šel s nedůvěrou, Švejk ho vzal na klín, hladil a ponejprv Max zbytkem svého kupírovaného ohonu zavrtěl přátelsky a jemně chňapl po Švejkové ruce

kurýrovat slangově léčit, vykurýrovat = vyléčit [ z něm. kurieren]      

Když jsem sloužil před léty u mýho regimentu, bejvalo to ještě horší. To takovýho maroda svázali do kozelce a hodili do díry, aby se vykurýroval.

Kusmanek Hermann von Burgneustädten generálplukovník *10. 9. 1860, † 07.8.1934 V květnu 1914 byl jmenován, jako polní podmaršál, velitelem pevnosti Přemyšl [Przemyśl]. Po ukončení prvního obléhání pevnosti ruskou armádou 4. Listopadu 1914 byl jmenován generálem pěchoty. Po pádu pevnosti Přemyšl 22. března 1915 pobýval v ruském zajetí až do února 1918. Během pobytu v zajetí byl povýšen do hodnosti generálplukovníka.
Po návratu ze zajetí byl obviněn ze zrady a postaven před válečný soud, byl ale osvobozen po utajovaném procesu.
 

W

Švejk posadil se na lavici ve vratech a vykládal, že v bitevní frontě karpatské se útoky vojska ztroskotaly, na druhé straně však že velitel Přemyšlu generál Kusmanek přijel do Kyjeva a že za námi zůstalo v Srbsku jedenáct opěrných bodů a že Srbové dlouho nevydrží utíkat za našimi vojáky.
kuš! slangově - mlč! „Kušte, Švejku,“ ....= mlčte Švejku. Mohl také říci "Držte hubu Švejku,.." má to stejný význam. Budete kušovat = budete mlčet = budete držet hubu = budete držet kušnu = budete držet jazyk za zuby. Kušnit, ale  znamená mnoho hovořit.      

Chodounský díval se před sebe utrápeně, což pohnulo Švejka k přátelskému, dobrému slovu: „Máš to zkrátka pěknej švindl.“ Chodounský odpověděl vlídně: „Kušte, tetičko.“

kvalt slangově - kvap, spěch, chvátání      

"Tak vidíš, náš tam šel taky a vod 13. maršky taky, právě jsem mluvil s ordonancem vod ní po telefonu. Mně se ten kvalt nelíbí. A nevíš nic, jestli se pakuje u muziky?" .......Jenom benešovskému regimentu jsme dlužni přes tři sta konzerv. Cheche. Ať si říkají při bešprechunku, co chtějí, žádný kvalt. Však on jim magacinér, až tam naši přijdou, sám řekne, že se zbláznili...."..."To vstanu až po kafi," rozhodl se Vaněk, který měl vždy na všechno dost času, "beztoho tak jako tak zas nás budou dnes sekýrovat s nějakým kvaltem a budou člověka honit zbytečné, jako včera s těmi konzervami..."

kvartýrmajstr slangově - ubytovatel, opatřovatel noclehu pro vojsko [ z něm. der Quartiermeister]. kvartýrovat  = být ubytován      

Švejk, Vaněk a Chodounský jsou kvartýrmajstry. Všichni musí obstarat noclehy pro kumpanii, která přijde za nimi za hodinu, nanejvýš za půl druhé hodiny.

Náš jeden cuk kvartýroval v hospodě a nějaká ženská drhla v předsíni podlahu a nějakej Chramosta se k ní přitočil a poplácal ji - jak bych ti to řekl - po sukních.

kvér slangový název pro ruční palnou zbraň ( puška, samopal) užívaný dodnes. Viz též Manlicherovka. [z něm. das Gewehr]. Kvervizita = kontrola, prohlídka zbraní.    

"Pojďme na Kuklík," vybízel Švejk, "kvéry si dáte do kuchyně, hostinský Serabona je sokol, toho se nemusíte bát. - Hrajou tam na housle a na harmoniku,"

"...Ale jak ho netejrat, když takovej učenej člověk neumí u kvéru rozebrat verschluss, ani když mu to už podesátý ukazujou,..."

kvérgrify slangový výraz pro cviky se zbraní ( na rámě zbraň! k noze zbraň! k poctě zbraň! k prohlídce zbraň! a další podobné nesmysly) [z něm. die Gewehrgriffe]      

„Zde tento muž,“ řekl hejtman Ságner k šikovateli Nasáklovi, „nechce zbytečně proválet drahocenný čas. Vezměte ho za vagon a hodinu s ním cvičte kvérgrify. Ale beze všeho milosrdenství, bez oddychu. Hlavně pěkně za sebou, setzt ab, an, setzt ab!".

kvitovat zde slangově,  vzdát se služby v armádě, [z něm.quittieren]      

....prochlastal hejtman celou plukovní kasu před válkou a musel kvitovat z vojny...

L  
Lacina Ludvík * 25.12.1868 Nedakonice - † 15.8.1928 Valašské Meziříčí. Jeho otec byl učitel v Nedakovicích a jeho matka pocházela také z učitelské rodiny Antonína Peka ze Štípě (Štípa u Zlína). Po vysvěcení se stal kaplanem v Šempeter pri Gorici. Byl velmi aktivní na kulturním poli, zvláště v muzice. Založil sbor, který vedl až do svého odchodu do Vídně. Od října 1906 se stal vojenským kaplanem (feldkurat) rakousko-uherské armády. Materiály z období Lacinova působení jako feldkuráta během I. světové války se nacházejí ve vídeňském válečném archivu.[ÖSTA/KA, Qualifikationsliste, Karton 1650, Lacina Ludwig in Kriegsarchiv, Wien]. Po válce pracoval v Československé armádě v hodnosti majora. Podle zprávy o jeho dekorování ve Wiener Zeitung ze dne 25.12.1915 je zřejmé, že působil u 7. jezdecké divize (7. Kavallerietruppendivision) tak, jak to uvádí Hašek v románu. Nebyl však vrchním polním kurátem, ale pouze kurátem a také určitě nebyl tak poživačný, jak ho Hašek představil. To je ale úděl všech osob, které Haška nějak inspirovaly, že si je dokreslil k obrazu svému. 

 

W

ÖNB

CDČT

MZK

MZA

Tak vešli na nádraží a šli k určenému vojenskému vlaku, když málem by byla ostrostřelecká kapela, jejíž kapelník byl vážně popleten nečekanou manifestací, spustila „Zachovej nám, Hospodine“. Naštěstí v pravé chvíli objevil se v černém tvrdém klobouku vrchní polní kurát páter Lacina od 7. jízdecké divise a počal dělat pořádek.

Lada - časopis První časopis pro ženy vydávaný Věnceslavou Lužickou ( vl. jménem Anna Srbová) od roku 1861. Vycházel  pod stejným názvem ještě v 50. letech 20.. století, ale již jako modní časopis.       
Lada Josef Haškův přítel, spolupracovník a ilustrátor řady jeho knih. Akademický malíř *17. 12. 1887 Hrusice – †14. 12. 1957 Praha. Dochovala se policejní přihláška z jeho pražského pobytu. 

W

 
ládovat nabíjet zbraň [z něm. laden]      
Naládoval flintu a šel do kanceláře. Tam mu řekli, že tam nemá co dělat, ale on pořád vedl svou, že musí s panem hejtmanem mluvit. Ten hejtman vyšel ven a hned mu napařil kasárníka. Von vzal flintu a bouch ho přímo do srdce.
...A u kanónu stál
a pořád ládo - ládo...
a u kanónu stál
a pořád ládoval.
A tady Baloun použil přenesený význam tohoto slova. Ládovat se = přežrat se, přejíst se: "..Když jsem byl doma, tak jsem si dělal jitrnice sám a vždycky jsem se tak naládoval prejtu, že jsem moh prasknout. Loňský prase mělo 160 kilo. Ale to bylo prase ..."
"Poslušné hlásím, pane obrlajtnant," ozval se Švejk, "že revolver není naládovanej."
lágr zde slangově vojenský tábor, vojenské ležení. Lágrovat = tábořit [z něm. das Lager]. Více není třeba popisovat. Na snímku je opět výcvikový tábor v Mostech nad Litavou.    
Najít Sopronyi utczu číslo 16 nebylo by bývalo tak těžké, kdyby ho náhodou nebyl potkal starý sapér Vodička, který byl přidělen k "štajerákům", jejichž kasárna byla dole v lágru. ...."...Potom nás dohonil až nahoře u samýho lágru a povídal, že vždycky myslel, že jsou Maďarky vohnivější, ale ta svině že ležela jako pařez a pořád jen něco brebentila.
lajdák slangově - nesvědomitý, povrchní, neodpovědný člověk.      
Zítra už se vám bude zdát obtížným rozebrat flintu a vyčistit ji, pozítří zapomenete někde v hospodě bajonet a nakonec usnete na postu, poněvadž jste začal s tím nešťastným knoflíkem žít život lajdáka.
lajntuch slangově prostěradlo [z něm. das Leintuch]      
"...Ještě když pana soudce sázeli do vozu záchranné stanice, křičel: ,Nenajdou-li provaz, pověsejí ho na lajntuchu, potom to vyúčtujem v půlročních výkazech...`"
Langer František *03.03.1888 - †02.08.1965 významný český spisovatel a spoluautor hymny Strany mírného pokroku v mezích zákona. Vystudoval lékařskou fakultu v roce 1914, byl odveden v době první světové války na haličskou frontu, kde padl do zajetí a v průběhu roku 1916 vstoupil do československých legií v Rusku, kde se stal šéf lékařem 1. pluku legií. V době 1. světové války se dostal jako legionář do ruského zajetí a byl odvezen na Sibiř, odkud se v únoru 1920 dostal přes Japonsko a Čínu do Prahy.
 

W

 
latrina provizorní vykopaný záchod v polních podmínkách. Má různé tvary. Nejběžnější je, že vojáci sedí v řadě vedle sebe, ale viděl jsem a použil "kolotoč". Nad jamou je deska ve tvaru osmihranu a na každé hraně je otvor k vykonání potřeby jako na běžném, dřevěném, suchém záchodě. Vojáci sedí zády k sobě, pozorujíce okolní krajinu. Uprostřed desky je kůl, který tvoří  střední podpěru stanové střechy, rozprostřené nad latrinou. Z dálky to opravdu vypadá jako dětský kolotoč. Stál na kopci nad Vidoulemi A.D. 1968, kde byl útvar 71.PLRB a sál pro sledování vzdušného prostoru nad ČSSR  [z něm. die Latrine].    
Řeknu vám, že to byl takovej fajnovej člověk, že si nechtěl ani na ten kyblík sedat a čekal až na druhej den na procházce, že to udělá na dvoře na latríně. Byl takovej rozmazlenej, že si dokonce přines s sebou klozetovej papír.
Švejk bystře ovládal signály. Chodil na pravou stranu oltáře, opět byl na levé, a nic jiného neříkal než "et cum spiritu tuo". Vypadalo to jako indiánský tanec kolem obětního kamene, ale dělalo to dobrý dojem, zaplašujíc nudu zaprášeného, smutného cvičiště s alejí stromů švestkových vzadu a latrínami, jejichž vůně zastupovala mystickou vůni kadidla gotických chrámů.
Když to přečetl Švejk účetnímu šikovateli, prohlásil Vaněk slavnostně, že takové telefonogramy se házejí do latríny: "To si vymyslil nějaký blbec u štábu armády, a už to jde na všechny divize a brigády a pluky."
Povídal Vaněk, že ty knihy nebejvaly vůbec k potřebě, pokud se tejkalo kouření, neboť byly na moc pěkným papíře, tlustým, a na latríně že si člověk s takovejma básněma vodřel, s dovolením, pane obrlajtnant, celou zadnici.
Laudon celý jménem Ernst Gideon von Laudon *13.2.1716 nebo 1717 - † 14.7.1790, byl generálem rakouské armády. Proslavil se zejména v bitvách proti Turkům a Prusům. Zemřel v Novém Jičíně, kde má pamětní desku. Dodnes se o něm zpívá  v hospodách a u táborových ohňů v oblíbené písničce:

Generál Laudon jede přes vesnici,
generál Laudon jede přes ves.
Jede přes vesnici, má bílou čepici,
generál Laudon jede přes ves.
Jede přes vesnici, má bílou čepici,
generál Laudon jede přes ves.
Kdo tam? Patrola! Jaká? Vojenská!
Kdo ji vede? Ženská! Jaká? Copatá!
...........
[:Copatou, copatou, tu já mám nejradši,
copatou, copatou, tu já mám rád.:]
[:Já ji pomiluju, ona zase mě, mě, mě,
že je copatá, trápí srdce mé.:]
 

Dál se zpívá o zrzavé, chlupaté, kudrnaté, prsaté, co si kdo vymyslí

W

V dobách, kdy plukovník Gerbich netrpěl záchvaty, bývalo v jeho kanceláři vždy plno nejrůznějších šarží, neboť on v takových mimořádných případech byl velice veselý a hovorný a rád měl kolem sebe posluchače, kterým by vypravoval sviňácké anekdoty, což mu dělalo velice dobře a ostatním působilo tu radost, že se nuceně smáli nad starými anekdotami, které snad byly už v oběhu za generála Laudona.

Laudová-Hořicová Marie  *16. 8. 1869 v Ml. Boleslavi, †20. 10. 1931 v Praze, čes. herečka a publicistka.Vydala Společen. rádce 1920, 1929 [105] Autogramy.cz

web

Od hostinského Palivce nemůžeme žádat, aby mluvil tak jemně jako pí Laudová, dr Guth, pí Olga Fastrová a celá řada jiných, kteří by nejraději udělali z celé Československé republiky velký salon s parketami, kde by se chodilo ve fracích, v rukavičkách a mluvilo vybraně a pěstoval se jemný mrav salonů, pod jehož rouškou bývají právě salonní lvi oddáni nejhorším neřestem a výstřednostem. ...
lauf slangově hlaveň palné zbraně. Laufmündung = ústí hlavně [z něm. der Lauf, die Mündung].    
Pravá ruka je přirozeně napnuta a drží flintu tak, že palec vobjímá lauf, ostatní prsty musejí svírat pažbu na předku, a když je ,Schultert!’, tak je flinta volně na řemenu na pravým rameni a laufmündung nahoru a laufem nazad...“
Tak by se mu mohlo lehce stát, že jak mlátí člověka do ramene a lauf má proti sobě, že by moh kvér spustit a celej náboj by mu vletěl do huby, a von by zemřel ve vykonávání své povinnosti.
laufšrit slangově poklus [z něm. der Laufschritt]      
"Konečně jednou neblbnete. Já zatím budu telefonovat Vaňkovi do regimentskanclaje, aby šel také do magacínu a převzal je. Jestli přijde zatím do baráku, ať nechá všeho a běží laufšrit do magacínu. A teď zavěste sluchátko."...."Pomalu," řekl rozvážně Švejk, "hned se seberou, jdou do baráku, vezmou tam deset mužů a laufšrit s nimi k magacínu, budete fasovat konzervy."
Kolem už byly aspoň dvě kumpanie. Baloun se potil a o sobě nevěděl a Švejk velel dál: "Gleicher Schritt! Glied rückwärts marsch! Glied halt! Laufschritt!...".....A když Švejk se vrátil do svého vagónu, na otázku, kde byl tak dlouho, odpověděl: "Kdo jiného laufšrit učí, dělá stokrát schultert!"
lazar slangově nemocný, chudák. Odvozeno od Ježíšova podobenství o žebráku Lazarovi a Ježíšova přítele, svatého Lazara, jehož vzkřísil po nemoci z mrtvých. Od Lazara je odvozen i lazaret - vojenská nemocnice. Na snímku je lazaret v táborské sokolovně. foto ze stránek Š&V.  Viz též marod.  

W

Š&V

Jednou se pamatuji, že mně scházelo při takové přehlídce dvacet knoflíků u mundúru a že mě zavřeli za to na čtrnáct dní do ajnclíku a dva dni jsem ležel jako lazar, svázanej do kozelce.
Převládali vojáci od různých regimentů, formací a nejrůznější národnosti, které vichřice válečná zavála do táborských lazaretů, kteří nyní odjížděli znova do pole pro nová zranění, zmrzačení, bolesti a jeli si vysloužit nad svými hroby prostý dřevěný kříž, na kterém ještě po letech na smutných pláních východní Haliče bude se ve větru a dešti třepetat vybledlá rakouská vojenská čepice se zrezavělým frantíkem, na které čas od času si usedne smutný zestárlý krkavec, vzpomínající na tučné hody před lety, kdy býval tu pro něho nekonečný prostřený stůl lidských chutných mrtvol a koňských zdechlin, kdy právě pod takovou čepicí, na které sedí, bylo to nejchutnější sousto - lidské oči.
Poručík Dub ani sám vlastně nevěděl, jak se to stalo, že chtěl ukázat nadporučíkovi Lukášovi své jezdecké umění, jak vyskočil na jednoho koně, který s ním zmizel do údolí potoka, kde později našli poručíka Duba pevně zasazeného v malém močálu, že by jej snad ani nejdovednější zahradník nedovedl tak zasadit. Když ho vytáhli pomocí smyček, poručík Dub nestěžoval si na nic, jenom tiše sténal, jako kdyby dodělával. Tak ho přivezli ke štábu brigády, jak táhli kolem, a složili ho tam v malém lazaretu.
Lederer celým jménem Hugo Freiherr von Lederer nebyl  nevyšším hofmistrem. Tím byl v letech 1906–1916 Alfred kníže Montenuovo. Dozvídáme se to z Národní politiky z 22.4.1907 Hugo baron von Lederer byl vrchním hofmistrem arcivévody Františka Salvátora, manžela dcery mocnáře Marie Valerie, jak píše Bohemia 30.6.1910. Ještě jedna zprávička z Národní politiky 16.8.1907 se o něm zmiňuje ještě z doby idylickývh obědů a radovánek v Išlu jako o komorním přednostovi. Je zde také zmínka o hraběnce Bombellesové a hraběti Paarovi.

 

Kvůli pořádku, aby si snad dvorní lokajové nedovolili nějaké důvěrnosti ku dvorním dámám přítomným na hostině, objevuje se nejvyšší hofmistr baron Lederer

lehnungslist též lénunglist jsou slangové výrazy pro  výplatní listinu žoldu, lénungu, čili služného, vojenské mzdy.    
Nadporučík Lukáš přerušil toto trapné ticho slovy, do kterých snažil se vložit notnou porci ironie: "Pěkně vás vítám, Švejku. Děkuji vám za návštěvu. Vida, to jsou k nám hosti." Nezdržel se však a zlost minulých dnů vybila se hroznou ranou pěstí do stolu, kde poskočil kalamář a vypryskl inkoust na lénungslistu.
Leopold II. Hašek měl zcela jistě na mysli Leopolda II. *5.5. 1747 - †1.3. 1792,  předposledního císaře římského, krále českého, krále uherského a velkovévody toskánského (jako (Peter) Leopold I.) z dynastie habsbursko-lotrinské. Byl synem císařovny Marie Terezie a mladším bratrem Josefa II..

W

 

C. k. kočky v mnohých případech nekonaly však svou povinnost, a tak stalo se, že jednou za císaře Leopolda ve vojenském skladišti na Pohořelci, na základě výnosu vojenského soudu, bylo oběšeno šest koček přidělených k vojenskému skladišti. Já vím, že se tenkrát pěkně usmívali pod vousy všichni ti, co měli s tím vojenským skladištěm...

Liebertwolkwitz městečko nedaleko Lipska, kde se dne 14.10.1813 odehrála předehra bitvy u Lipska. Byl to největší masakr kavalerie v dějinách lidstva.

W

Znáte dějiny bitvy národů u Lipska?“ otázal se, „když polní maršálek kníže Schwarzenberg šel na Liebertkovice 14. října roku 1813 a když 16. října byl zápas o Lindenau, boje generála Merweldta, a když rakouská vojska byla ve Wachavě a když 19. října padlo Lipsko?“ ...
lifrovat slangově transporovat, eskortovat někoho, nebo něco. Stejný význam má i odlifrovat někoho, něco.      
"...Zítra ho budeme lifrovat do Písku, k panu okresnímu. Kriminalistika záleží na chytrostí a vlídnosti...."
Liman Otto von Sanders *17. 2.1855 - †22. 8. 1929 byl německý generál, který sloužil jako poradce a vojenský velitel v Osmanské říši během první světové války.

W

Vrchním velitelem turecké armády dardanelské jmenován maršálek Liman šl. Sanders.

linecké řezy moučník vyrobený z lineckého těsta:Na vál prosej 250g mouky a 80g cukru, přidej 160g nakrájeného másla a nožem ho v mouce ještě rozsekej, přidej dvě vejce, špetku soli, citronovou kůru, vanilku a lžičku citronové šťávy. Vypracuj těsto a nech 2 hodiny odležet v ledničce. Vyválej z poloviny těsta placku podle rozměru pečícího plechu a polož ji na plech. Potři rybízovou marmeládou a přikryj další plackou z druhé poloviny těsta. Po upečení krájej řezy cca 5x5cm. Posyp práškovým cukrem. Varianta: z druhé poloviny těsta nakrájej proužky, ze kterých vytvoř mřížku na povrchu marmelády.    

"Aspirant na důstojnickou hodnost váš kadet Biegler se posral... Není to cholera, není to úplavice, prosté a jednoduché posrání. Vypil trochu více koňaku, váš pan aspirant na důstojnickou hodnost a podělal se... Byl by se patrně podělal i bez vašeho koňaku. Sežral tolik kremrolí, které mu poslali z domova... Je to dítě... V kasině, jak vím, pil vždy jednu čtvrtku. Abstinent." Doktor Welfer si odplivl. "Kupoval si linecké řezy."

Lindenau dnes předměstí Lipska, kde se rovněž bojovalo v rámci Bitvy národů. Napoleon zde odpočíval po porážce, během jeho ústupu dne 19.10.1813

W

WARGAMING WITH NAPOLEONIC MINIATURES

Znáte dějiny bitvy národů u Lipska?“ otázal se, „když polní maršálek kníže Schwarzenberg šel na Liebertkovice 14. října roku 1813 a když 16. října byl zápas o Lindenau, boje generála Merweldta, a když rakouská vojska byla ve Wachavě a když 19. října padlo Lipsko?“ ...
Lipsko, bitva u Lipska Odehrála se ve dnech 16. října až 19. října 1813 u německého Lipska. Spojené armády Rakouska, Pruska, Ruska a Švédska v ní rozdrtily podstatně slabší armádu francouzského císaře Napoleona.

W

„To musí bejt tvou rukou napsaný. Napiš, že pochází z Lipska, z psince von Bülow. Otec Arnheim von Kahlsberg, matka Emma von Trautensdorf, po otci Siegfried von Busenthal. ..."
Také u Lipska jsem byl, dělový kříž mám rovněž, pětkrát jsem byl smrtelně raněn, ale teď je se mnou dočista konec...... Znáte dějiny bitvy národů u Lipska?“ otázal se, „když polní maršálek kníže Schwarzenberg šel na Liebertkovice 14. října roku 1813 a když 16. října byl zápas o Lindenau, boje generála Merweldta, a když rakouská vojska byla ve Wachavě a když 19. října padlo Lipsko?“ ...
Lobkovic Ferdinand Princ Ferdinand z Lobkovic (nar. 1850)-působil mj. v Zemské radě pro království České, byl členem Říšské rady, zasloužil se o povznesení našeho vinařství na světovou úroveň, od r.1908 byl posledním maršálkem království Českého.

MKCR

„Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, že sem na takovou věc nezapomněl, poněvadž já nejsem nějakej jednoroční dobrovolník Železný. To jsme tenkrát, ještě dávno před válkou, byli v karlínskejch kasárnách a tam byl nějakej obrst Fliedler von Bumerang nebo tak nějank.“  Nadporučík Lukáš se mimoděk usmál tomu „nějank“ a Švejk dále vyprávěl: „Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, že ten náš obrst byl půl vaší vejšky, nosil plnovous jako kníže Lobkovic, takže vypadal jako vopice,
Ločák Karel

* 1879 Písek, † 1941 Absolvoval stejnou Českoslovanskou obchodní akademii jako Jaroslav Hašek, ale v roce 1897. Kdežto Hašek na akademii začal studovat až v roce 1899. Lošákovo jméno se objevuje v úvodní kapitole „Politických a sociálních dějin Strany mírného pokroku v mezích zákona“: Děkuji tímto svému příteli panu Karlu Ločákovi, který poskytuje mně možnost pokud lze obšírně vysvětliti celé politické a sociální dějiny strany mírného pokroku v mezích zákona. Jeho díky však byly předčasné. Rukopis Politických a sociálních dějin strany mírného pokroku v mezích zákona měl téměř stejně dramatický osud jako jeho autor. Hašek jej předal v roce 1912 nakladateli Karlu Ločákovi, vydávajícímu Veselou Prahu, Letem světem, kalendáře atd., který mu na rukopis poskytoval zálohy. Když však K. Ločák zjistil, že tyto humoristické anály nejsou tak „veselé“, jak si sliboval, že je to ostrá satira na mnoho tehdejších vlivných činitelů českého života a že u čtenáře nebudou mít asi takový úspěch, jak doufal, rukopis uložil do šuplíku a netiskl jej. Rukopis pak K. Ločák prodal Aloisu Hatinovi, Haškovu dobrému příteli a často i mecenáši, s nímž se spřátelil v anarchistickém hnutí.[převzato z ediční poznámky k "Dějinám strany"].Dochovala se policejní přihláška, kde je uváděn jako Verleger-vydavatel.

   
Lokesch Artur

byl německý autor a editor, píšící a sbírající od jiných autorů právě takové svazečky jak píše Hašek:

Held Hindenburg, neues von eisernen Feldmarschall, gesammelt von Artur Lokesch

Trara-die Feldpost! Lustiges Allerlei vom feldgrauen Schwager, zusammengestellt von Artur Lokesch

Unterm Doppeladler: Wiener Schnitzel aus der K. K. Feldküche von Artur Lokesch

Der Witze-Feldwebel: Ein bunter Strauss Kasernenhofblüten von Artur Lokesch

A řada dalších titulů vydávaných v Lustige Blätter.

 
Měl celou knihovnu takových svazečků s pitomými názvy jako „Humor v tornistře pro oči i uši“, „Hindenburgovy anekdoty“, „Hindenburg v zrcadle humoru“, „Druhá tornistra plná humoru, naládovaná Felixem Schlemprem“, „Z našeho gulášového kanonu“, „Šťavnaté granátové třísky ze zákopů“, nebo tyto hovadiny: „Pod dvojitým orlem“, „Vídeňský řízek z c. k. polní kuchyně. Ohřál Artur Lokesch“.
Lombroso Cesare

byl italský kriminalista, antropolog a právník. Byl průkopníkem antropologického kriminalistiky, která tvrdila, že kriminalita je dědičná. Jeho teorie tvrdila, že kriminální chování je v genech a z antropologických rysů člověka, lze určit zda je zločinec.

W

„Dobrý večer přeju, pánové, všem vespolek.“ Místo odpovědi dloubl ho někdo pod žebra a postavil před stůl, za kterým seděl pán chladné úřední tváře s rysy zvířecké ukrutnosti, jako by právě vypadl z Lombrosovy knihy „O typech zločinných“. Podíval se krvežíznivě na Švejka a řekl: „Netvařte se tak blbě.“
Longen  Emil Artur vlastním jménem Emil Pittermann *29. 7. 1885 Pardubice – †24. 4. 1936 Benešov, byl český dramatik, režisér, herec, scenárista, spisovatel a malíř. Dochovala se jeho policejní přihláška, kde je uveden jako divadelní herec toho času v kabaretu Lucerna, akademický malíř. Je zde také uváděn jeho pseudonym Arthur Longlien a jméno jeho ženy Polyxeny rozené Marek. Byl  Haškův přítel. Napsal o něm publikaci Můj přítel Jaroslav Hašek. Poslední vydání v roce 2008, nakl. XYZ  O tradickém konci jeho manželství s Xenou Longenovou píše Radko Pytlík

W

 
lotr nadávka - ničema, darebák, lump, gauner, syčák [z něm. der Lotter].      

Členové komise naproti tomu se rozcházeli znamenitě ve svých úsudcích o Švejkovi. Polovina z nich tvrdila, že je Švejk "ein blöder Kerl", kdežto druhá, že je lotr, který si chce z vojny dělat legraci.

"...Po cestách vašich vás nepovede dobrota Páně, dech lásky boží vás neprovane, poněvadž milému pánubohu ani nenapadne zabývat se s takovými lotry. Slyšíte to, vy tady dole v těch podvlékačkách?"

"Posledně jsem vám říkal, Matějko," ozval se rytmistr, "že největší blbec, kterého jsem poznal, je četnický strážmistr z Protivína, ale podle tohohle berichtu přetrumfnul ho strážmistr z Putimi. Ten voják, kterého přivedl ten lotr kořala závodčí, s kterým byli svázaní jako dva psi, přece není žádný špión. Je to jistě praobyčejný dezertýr....."

Zvedli se a Vodička řekl k Švejkovi: "Vidíš je, lotry, každej den vejslech, a pořád žádnej vejsledek. Kdyby už nás radši, himlhergot, vodsoudili a netahali se s náma. Takhle se celý boží den válíme a těch maďarskejch kluků běhá vokolo..."

"Teď mě teprv poznáš. Víš, co to je, ztrácet erární majetek, víš, co to znamená, ty lotře, přijít ve válce o uniformu?" "Poslušně hlásím, pane lajtnant," odpověděl Švejk, "že když voják ztratí uniformu, že musí vyfasovat novou."

Luccheni Luigi italský anarchista, který 10. 9. 1898 probodl v Ženevě pilníkem manželku císaře Františka Josefa I., císařovnu Alžbětu Bavorskou, zvanou Sisi

W

ÖNB/ANNO

"...Hlavní věcí je vyčíhat na ten moment, až takovej pán jede kolem. Jako, jestli se pamatujou, na toho pana Luccheniho, co probod naši nebožku Alžbětu tím pilníkem. Procházel se s ní. ..."

Ludvík Břetislav

Opět jeden z Haškových žertíků. Břetislav Ludvík - tak se totiž jmenoval jeho přítel, novinář, divadelní pracovník, prozaik, dramatik, autor veseloher a scén, libretista a  herec. *31.7.1882 v Praze, †6.12.1956 v Praze. Dochovala se policejní přihláška, ze které je patrno, že žil na Smíchově, ale neměl syna Bohuslava. V edici „Kdo je“ vyšlo v roce 1946 v nakladatelství Orbis jeho dílko „Kdo je Jaroslav Hašek“.

 
U nás před léty v Budějovicích probodli na trhu v nějaké takové malé hádce jednoho obchodníka s dobytkem, nějakého Břetislava Ludvíka. Ten měl syna Bohuslava, a kam přišel prodávat prasata, nikdo od něj nic nekoupil a každý říkal: ,To je syn toho probodnutýho, to bude asi také pěknej lump.’
Lukas Rudolf *11. 10 1886, Oradea - Rumunsko - † 22.2.1938 Praha. Kadetní školu absolvoval v Mariboru a Brně. Vyřazen roku 1909 jako praporčík k 91. pěšímu pluku v Karlíně. V roce 1911 převelen k 4. praporu do Českých Budějovic. Poručíkem v roce 1912. Do války v Srbsku odchází jako velitel čety. V září 1914 po léčení úplavice opět v Budějovicích jako instruktor. 1. 1. 1915 povýšen na nadporučíka. Odjezd do Brucku nad Litavou jako velitel marškumpanie, odjíždí s ní do Haliče a 12. 7. 1915 je velitel 11. kumpanie. Někdy mezi 11. a 15. zářím 1915 je pak prozatímně na několik dnů jmenován velitelem II. praporu – batalionu, aby teprve až od 2. prosince 1915 byl ustanoven velitelem 16. roty . 1. 8. 1917 opět v Brucku a 1. 2. 1918 povýšen na hejtmana.  Oženil se 19.12.1918 s 22 letou s dcerou majitele realit Annou Marií Bauerovou.  Po převratu vstupuje do čs. armády 24. 4. 1920. V roce 1921 jako důstojník německé národnosti absolvuje kurs češtiny. 1925 povýšen na štábního kapitána a ze zdravotních důvodů přeložen do Vojenského zeměpisného ústavu v Praze. 1929 přešel na ministerstvo národní obrany do referátu služebních knih. 1935 povýšen na majora. 15. 2. 1938  zjištěna angina pectoris, na kterou umírá 22. 2. 1938 ve svém bytě v Praze Holešovicích, U Průhonu č.p. 1242.

[3]

 
V románu, jako Jindřich Lukáš vystupuje mnohokrát. Tak snad jen první výskyt: Polní kurát prodal Švejka nadporučíkovi Lukášovi, čili lépe řečeno, prohrál ho v kartách. Tak dřív prodávali na Rusi nevolníky. Přišlo to tak znenadání. Byla pěkná společnost u nadporučíka Lukáše a hrálo se jednadvacet. A takto se s ním Hašek loučí: Hejtman Ságner rychle do něho vrazil odlivku prokleté kořalky a uražený poručík Dub zasedl za stůl, Přistavil si starou rozbitou židli k nadporučíkovi Lukášovi, který ho uvítal přátelskými slovy: "Všechno jsme již snědli, kamaráde."
Lukavský Josef *20.8.1874-†12.3.1930, herec, kabaretiér, režisér, divadelní publicista, básník, beletrista a člen Haškovy bohémské družiny.    
lump nadávka - lotr, darebák, ničema, gauner, syčák, uličník [z něm. der Lump < der Lumpen = cár, hadr]. V románu velmi frekventované slovo.      
U nás před léty v Budějovicích probodli na trhu v nějaké takové malé hádce jednoho obchodníka s dobytkem, nějakého Břetislava Ludvíka. Ten měl syna Bohuslava, a kam přišel prodávat prasata, nikdo od něj nic nekoupil a každý říkal: ,To je syn toho probodnutýho, to bude asi také pěknej lump.’
Třebas všichni lidi nejsou takoví darebáci, jak se to o nich dá předpokládat; ale jak poznáš dneska toho hodnýho od toho lumpa, zejména dnes, v takový vážný době, kdy toho Ferdinanda odpráskli.
Kvůli doplnění sluší ještě poznamenati, že poručík Dub při svém dobrodružství s koněm utrpěl slabý otřes mozku, proto se nesmíme divit, že přistupuje těsněji k Švejkovi, křičel ve verších, vyzývaje boha k zápasu se Švejkem: "Otče, hle, vzývám tě, dýmem halí mne dunivá děla, děsivě míhá se svištivá střela, řediteli bitev, vzývám té, Otče, ty doprovod' mne na tohodle lumpa... Kdes byl tak dlouho, pacholku? Jakou to máš uniformu na sobě?"
lurdská voda Lurdy (francouzsky Lourdes) je jihofrancouzské město ležící v podhůří Pyrenejí v departementu Hautes-Pyrénées. Dne  11. února 1858 zde  spatřila čtrnáctiletá selská dívka jménem Marie Bernarda Soubirousová, zvaná Bernadetta, v jeskyni Massabielle zjevení Panny Marie. Během následujících pěti měsíců prý viděla Pannu před tisíci svědků ještě sedmnáctkrát. V průběhu těchto vidění objevila Bernadetta pramen a prohlásila, že „dáma" se při zjevení sama nazvala Neposkvrněným Početím. Místní obyvatelé ihned zkoumali léčivou sílu pramene a z Lurd učinili poutní místo, kde se dnes přiživuje na zjevení kdejaký podvodníček stejně jako v dobách Švejkových:

W

"...když jim tam přivezli lurdskou vodu, dostali po ní sirotkové takovou běhavku, že to svět neviděl.“
Lustige Blätter Německý humoristický týdeník vycházel v letech 1888-1944. Vydával ony blbé svazečky sebraných spisů pánů Artura Lokesche a Felixe Schlempera - Schloempa

web

 
Po všech instrukcích, které mu dával velitel garnisonní posádky, dával vždycky generál Fink něco ostrého nalít a potom mu vypravoval nejnovější anekdoty z nejblbějších svazečků, které pro vojsko byly vydány v „Lustige Blätter“.
Lužická Věnceslava *6.12.1835–† 4.5.1920, vlastním jménem Anna Srbová, byla česká vlastenecká spisovatelka a publicistka, autorka řady próz určených především pro dívky s cílem poučovat, vychovávat a mravně povznášet.
Byla členkou celé řady vlasteneckých ženských spolků, přispívala do časopisů Květy, Česká včela, Světozor, redigovala Ženský svět, Tetín, Ladu a jiné časopisy pro ženy. Vedle literární činnosti se rovněž zabývala reformu výuky ženských ručních prací. V rámci katolického pohledu na rodinný život se zásadním způsobem zasloužila o ženské emancipační hnutí u nás.asto je považována za předchůdkyni tzv. červené knihovny.  Bylo to právě Rakousko-Uhersko, které její práci ocenilo udělením: Řádu Alžběty II. třídy a Zlatým záslužným křížem s korunou. Československo pro tuto dámu žádné ocenění nenašlo. Na snímku v časopise Vlasta z r. 1925 je dekorována těmito vyznamenáními.

W

"...voblíkali ji dva vojáci vod cizího regimentu a jeden z nich byl tak moc žívej, že jí šahal docela veřejně pod živůtek, jako kdyby chtěl, poslušně hlásím, pane obrlajtnant, vytáhnout odtamtud pel její nevinnosti, jak říká Věnceslava Lužická...."
lysol dříve používaný dezinfekční prostředek. A co nám říká Ottův slovník: Lysoly slovou vodné roztoky alkalických (sodnatých nebo vápenatých) fenolátů nebo kresolátů, obsahující přebytečný fenol, kresoly, kyselé pryskyřice neb olejová mýdla. L. jsou hnědé kapaliny olejovitého vzhledu, s vodou v každém poměru se mísící; roztoky ty pění jako mýdla. Slouží k účelům medicinálním a k desinfekčním ve směrech nad míru různých. Již 1/2%ové roztoky působí v obvyklých případech účinně desinfekčně.    
Tomu by nasvědčovalo též to, že se zatím děly s ešalonem podivné věci. Opět všechno mužstvo vyhnali z vagónů, přišla inspekce s dezinfekčním sborem a vykropila pěkné všechny vagóny lyzolem, což bylo přijato, zejména ve vagónech, kde vezli zásoby komisárku, s velkou nelibostí.
Rozkaz je ale rozkaz, sanitní komise vydala rozkaz vydezinfikovati všechny vagóny ešalonu 728, proto zcela klidně postříkali hromady komisárku a pytle s rýží lyzolem. To už bylo přece znát, že se něco zvláštního děje.
M  
magacín slangově - skladiště, zásobník na náboje [z něm. das Magazin], magaziner = slangově velitel skladu.      
magor nadávka vyjadřující blázna, pomatence. Feminimum - magorka. Magorka je také slangový výraz pro psychiatrickou kliniku, oddělení.      
"...hned ho dal odvést na magorku do vojenskýho špitálu."

A vskutku, pod náspem válel se vyzývavě nočník s potlučeným emailem, rozežraný rzí, mezi střepinami hrnců, kteréžto všechny předměty, nehodící se již pro domácnost, ukládal zde přednosta nádraží, patrně jako materiál k diskusím archeologů budoucích věků, kteří, až objeví toto sídlisko, budou z toho magoři, a ve školách budou se děti učit o věku emailovaných nočníků.

Mach Josef *05.02.1883 - †08.11.1951 básník, prozaik a překladatel. Narodil se v Loučení u Nymburka. Spolu s Františkem Gellnerem studoval na gymnáziu v Mladé Boleslavi, pak v Praze. Tam a v Innsbrucku navštěvoval filozofickou fakultu, ale univerzitu nedokončil. Byl jedním ze zakládajících členů spolku začínajících literátů Syrinx a též Haškovy Strany mírného pokroku. Složil text její hymny na melodii anarchistické písně "Milion paží v tmách se vzpjalo". Detail z fotografie. O Machovi též více v "Dějinách strany", zejména v kapitole "Přítel Jiří Mahen a Josef Mach".

   
Mahen Jiří *12.12.1882 - 22.5.1939 sebevražda; vlastním jménem Antonín Vančura, byl český básník, novinář, dramaturg, knihovník, režisér a divadelní kritik.V letech 1909–1919 byl skutečně redaktorem Lidových novin. Mahen se objevuje v Haškově práci "Politické a sociální dějiny Strany mírného pokroku v mezích zákona":A činí tak s nadějí, že budou všechny mylné pověsti o straně vyvráceny, zejména vylhané tvrzení fejetonisty Lidových novin spisovatele Mahena, že stranu mírného pokroku v mezích zákona volby zabily. A zejména v kapitole "Přítel Jiří Mahen a Josef Mach".

W

 
Machar Josef Svatopluk český básník a prozaik * 29. 2. 1864 † 17. 3. 1942 nejprve horlivý zastánce Masaryka ve funkci generálního inspektora československé armády , pak jeho odpůrce a ke sklonku života zastánce německého nacionalizmu. Hašek se o něm několikrát zmiňuje v Dějinách strany mírného pokroku v mezích zákona: A zatímco klerikální sloup katolické moderny, denunciant páter Dostál-Lutinov, nadává Macharovi, úpícímu v nepřátelské Vídni s platem K 4 000,- ročně v roztomilém vlastním domku za Vídní, v této vilce obrací Machar svou pěst směrem k českému království a počíná se mu nelíbit Eliška Krásnohorská a studuje přitom pro budoucnost bedekra po Římě. Machara navštívil v rámci apoštolské cesty spolu s Wágnerem a Kubínem. Co bylo naší touhou ve Vídni v tom okamžiku? Koho bychom si tak horoucně byli přáli vidět? - Machara. Ano, pumpnout básníka Machara. Vždyť v Čase kolikrát jsme četli fejetony, že nějaká česká realistická duše přijela jen kvůli tomu do Vídně, aby uviděla Machara. Ovšem, že o tom musela napsat ta dobrá duše fejeton, aby aspoň částečně byly jí hrazeny útraty toho výletu. Už jsem dávno měl podezření, že každý český inteligent přijíždí do Vídně, aby Machara pump. A nyní se mi to potvrdilo. Jak konkrétně návštěva u Machara ve Vídni proběhla vi Honba za Macharem a Machar není doma.

 

W

Polní kurát Otto Katz, nejdokonalejší vojenský kněz, byl žid. To ostatně není nic divného. Arcibiskup Kohn byl také žid a ještě dokonce Macharův kamarád. Polní kurát Otto Katz měl ještě pestřejší minulost než slavný arcibiskup Kohn. ...
Machorka Tabák selský Nicotiana rustica. Listy machorky jsou surovinou pro výrobu hrubých tabáků  především v Rusku. Těsně než dozrají květy rostliny do žluta, jsou listy připraveny ke sklizni a k sušení.
Se stále rostoucími cenami tabákových výrobků, zejména díky nenažrané státní administrativě, která pokrytecky navyšuje spotřební daň prý ze strachu o naše zdraví, Tabák Selský se asi brzy stane nenáročnou a levnou variantou  předraženě prodávaného tabáku. V Evropské unii  je pěstování tabáku pro osobní účely ze zákona dovoleno. Prodej semen k pěstování ale nikoliv, ale dají se sehnat.
   

Švejk opravdu koukal na tu celou historii a šikovatel pokračoval s velkou vážností, podávaje Švejkovi napolo dokouřenou svou cigaretu: „To je jiný tabák než ta vaše machorka…..“

Maličko, uzříte mne ... Je to trochu pozměněná 16. věta v 16. kapitole evangelia sv. Jana:16. Maličko, a neuzříte mne, a opět maličko, a uzříte mne; nebo já jdu k Otci.
17. I řekli někteří z učedlníků jeho mezi sebou: Co jest to, že praví nám: Maličko, a neuzříte mne, a opět maličko, a uzříte mne, a že já jdu k Otci?
18. Protož pravili: Co jest to, že praví: Maličko? Nevíme, co praví.
19. I poznal Ježíš, že se ho chtěli otázati. I řekl jim: O tom tížete mezi sebou, že jsem řekl: Maličko, a neuzříte mne, a opět maličko, a uzříte mne?

Takže věřím, že jste z toho moudří. Já ne.

     
Poručík Dub řekl pouze: „Koukejte, ať už zmizíte, Švejku, ať vás zde už podruhé nevidím!“
„Dle rozkazu, pane lajtnant.“ A Švejk odcházel k druhé skupině vagonů, a kdyby ho byl poručík Dub slyšel, co ještě dodal, byl by jistě vyskočil z uniformy, ačkoliv to bylo zcela nevinné biblické rčení: Maličko, uzříte mne a opět maličko, a neuzříte mne.“

 
Malý čtenář časopis pro mládež. Vycházel od roku 1882 1941. Vydavatelem byl V. Hoblík (1882-1887) a J. R. Vilímek (1888-1941)    

"...Jistěže si myslíte, jak to bude krásné, až na jaře místo těch pustých míst nyní rozloží se tu koberec lučních pestrých květin..." "...kerej koberec vobjímá potůček," poznamenal Švejk, "a von pan desátník sliní tužku, sedí na nějakým pařezu a píše básničku do Malýho čtenáře."

maník slangově muž, chlap [z něm. der Mann]      

Panečku, měli jste vidět, jak ho ještě rádi pustili z vojny, a asi pět maníků, kteří seděli s ním v cimře, všichni si to pro všechen případ napsali na papírek asi takhle:
Otec alkoholik. Matka prostitutka.
I. sestra (utopila)
II. sestra (vlak)
Bratr (z mostu)
Dědeček † ženu, petrolej, zapálil.
II. babička (cikáni, sirky) † atd.

Účetní šikovatel Vaněk chodil rozčileně po vagóně: "Já být kompaniekomandantem! To by všechno muselo klapat. O každém maníkovi bych měl přehled.

"...Major sebral maníka od trénu a potom s tím maníkem vařili si játra nahoře pod skalami v kotlíkách, a to byl také jeho osud, že Rusové viděli ten oheň, práskli do majora, do kotlíku osmnáctkou. Potom jsme se tam šli podívat, a člověk nerozeznal, jestli po těch skalách se válejí játra hovězí nebo játra pana majora."

mameluk slangově - mamlúk. Mamlúci (z arabštiny mamlúk, obvykle se překládá jako vlastněný = otrok, byli původně vojenští otroci na orientálních dvorech. Stali se vládnoucí vrstvou v Egyptě (1250–1517) a v Sýrii (1260–1516), v Iráku a v některých částech Indie.      

Nadporučík Lukáš četl nahlas článek, ve kterém redaktor dal si neobyčejně záležet na tom, aby uplatnil směs vět: "příkaz státní moudrostí", "státní pořádek", "lidská zvrhlost", "zašlapaná lidská důstojnost a cit", "kanibalské hody", "zmasakrovaná lidská společnost", "smečka mameluků", "za kulisami je poznáte".

mamlas slangově totéž co hlupák, pitomec.      

Za deset minut se objevuje, že tam v brigádní bási sedící štábní důstojník je nějaký mamlas, poněvadž přichází šifrovaný telegram, zdali mluví 8. maršbatalion 75. regimentu (vojenská šifra G 3). Mamlas v brigádní bási je udiven odpovědí, že jde o 7. pochodový prapor 91. pluku, i táže se, kdo dal rozkaz jeti na Mukačevo, po vojenské trati na Stryj, když maršruta je přes Lupkovský průsmyk na Sanok do Haliče. Mamlas se strašně diví, že se telegrafuje z Lupkovského průsmyku, a posílá šifru: Maršruta nezměněna, na Lupkovský průsmyk - Sanok, kde další rozkazy.

Manlicherovka slangový název pro opakovací pušku - ručnici - pojmenovanou po konstruktérovi Ferdinand Ritter von Mannlicher *30.1.1848 - † 20.1.1904. Puška Švejkovy éry ráže 8mm, na pět nábojů M.93 s bezdýmným střelným prachem, byla zavedena do armády v roce 1902 pod označením M.95 [Muster 95 - vzor 95] více viz Waffen. Ručnice bez bajonetu vážila 3,65 kg a byla dlouhá 1,27 m. Další slangové názvy : flinta, kvér [z něm. das Gewehr], Mařena, bříza.

W

Při přehlídkách pluku dával se do hovoru s vojáky a ptal se jich vždy jedno a totéž: „Proč se ručnici, zavedené ve vojsku, říká manlicherovka?“ U pluku měl přezdívku „manlichertrottel“. Byl neobyčejně mstivý, ničil podřízené důstojníky, když se mu nelíbili, a když se chtěli ženit, tu posílal nahoru velmi špatná doporučení jejich žádostí.

manšaft slangově mužstvo [z něm. die Manschaft]      

"...A když se něco u regimentu stalo, tak se vždycky našel mezi manšaftem nějakej dobrodinec, kerej to dal do novin pod názvem ,Tejrání vojáků`. A na tom neměli dost. Psali poslancům do Vídně, aby se jich ujmuli, a ti začali dávat interpelaci jednu za druhou, že je náš pan obršt zvíře a podobně.

"...a až se oficíři najedí, tak teprve dostanem my jíst, spát budeme s manšaftem a kafe budem dostávat taky vod manšaftskuchyně a fasovat budem tabák taky s manšaftem.`"

mantl slangově kabát [z něm. der Mantel]      

"...Tam u Strakonic jsou ještě takoví moc blbí a poctiví lidi, že ti nechají ještě leckdes přes noc votevříno a ve dne to vůbec nezamykají. Jdou někam teď v zimě k sousedovi si popovídat, a ty máš civil hned. Co ty potřebuješ? Boty máš, tak jen něco přes sebe. Vojenskej mantl je starej?"

"Tedy vy jste mně dal pod hlavu mantl?" obrátil se páter na Švejka. "Děkuji vám srdečné." "Já si žádnýho vděku nezasluhuju," odpověděl Švejk, "já jsem jednal tak, jak má každej voják jednat, když vidí svýho představenýho, že nemá nic pod hlavou a že je tentononc...."

Mariáš

Mariáš je zdvihová karetní hra pro dva až čtyři hráče. Mariáš se hraje s balíčkem 32 karet německého typu, takzvanými mariáškami. Těchto 32 karet je rozděleno do čtyř barev, každá po osmi kartách: Červená sedma, osma, devítka, desítka, červený spodek, filek, král ,eso. Kulová sedma, osma, devítka, desítka, kulový spodek, filek, král ,eso. Zelená  sedma, osma, devítka, desítka, zelený spodek, filek, král ,eso. Žaludská sedma, osma, devítka, desítka, žaludský spodek, filek, král ,eso. Filku se také říká kluk, svršek. Žaludskému esu se říká kočičák. Základními variantami jsou mariáš volený a licitovaný pro tři hráče. Pro 2 hráče existuje zjednodušený mariáš lízaný a pro 4 hráče takzvaná čtyřka, pauzírovaný. Kdysi se hrával  mariáš  o haléřové mince.  Dnes už se nedá hrát, z důvodu fyzické absence těchto mincí v českých platidlech. Přesto se však v účetnictví koruna dělí na setiny čili haléře  dodnes. Máme tedy nejen  haléře, ale i ostatní drobné haléřové mince abstraktní. Tato absurdita by Haškovi zcela jistě neunikla. Unikátní je způsob navyšování sázek tak zvaným flekováním: první navýšení se oznamuje hláškou "Flek", 2. "Re", 3. "Supre", 4. "Tuti", 5. "Boty", 6. "Kalhoty". Pravidla  a umění mariášové hry je značně složité a bez praktické výuky je  vysvětlení nemožné. 

W

 

Vyhýbal se celé dva dny jakékoliv rozmluvě o Ferdinandovi, až večer v kavárně při mariáši, zabíjeje žaludského krále kulovou sedmou trumfů, řekl: "Sedum kulí jako v Sarajevu."

Když dal pověsit učitele, učitelku, popa nebo celou rodinu na základě rozsudku svého náhlého soudu, vracel se klidně do své ubikace, jako když se spokojené vrací z hospody domů vášnivý hráč mariáše a přemýšlí o tom, jak mu dali flek, jak on dal re, oni supre, on tuti, oni boty, a jak on to vyhrál a měl sto a sedmu.

Marie Terezie

*13.5.1717  –  †29. 11.1780, známá jako „císařovna Marie Terezie“, často označována jako Matka dvou císařů. Byla matkou císařů Josefa II. a Leopolda II. Arcivévodkyně rakouská, královna uherská (1741–1780) a česká (1743–1780) a jediná vládnoucí žena na českém trůně.

W

Sloužil ti u nás v aktivu učitel Herál a ten nám jednou na kavalci vykládal, když jsme všichni v cimře dostali kasárníka, že je v pražským museu jedna kniha zápisů takovýho vojenskýho soudu za Marie Terezie.

Dříve, ještě za Marie Terezie, v dobách válečných zaváděny byly též kočky do vojenských skladišť, když páni z intendantstva sváděli všecky své šmejdy s mundury na nešťastné myši.

Marie Valerie celým jménem Marie Valerie Matylda Amálie Habsbursko-Lotrinská, *22.4.1868–†6.9.1924. Byla posledni, čtvrté dítě rakouského císaře Františka Josefa I. a jeho manželky, bavorské princezny Alžběty. Zemřela na svém sídle ve Walsee, o kterém se též  zmiňuje jednoroční dobrovolník Marek.

W

"...Rakousko má velice mnoho batalionů, ale jediný batalion, to je náš, který se vyznamená, že jedině kvůli němu uspořádá se malá rodinná intimní slavnost císařského domu. Představuji si to tak, jak vidíte v mých poznámkách, že arcivévodská rodina Marie Valerie přesídlí kvůli tomu z Wallsee do Schönbrunnu...."

mariňák slangově - námořník [z něm. der Mariner]      

"...Jednou jsem seděl v noční kavárně v Tunelu a bavili jsme se vo orangutanech. Seděl tam s námi jeden mariňák a ten vyprávěl, že orangutana často nerozeznají od nějakýho vousatýho vobčana, že takovej orangutan má bradu porostlou chlupy jako...,jako,` povídá, ,řekněme třebas tamhleten pán u vedlejšího stolu.` Vohlédli jsme se všichni, a ten pán s tou bradou šel k mariňákovi a dal mu facku a mariňák mu rozbil hlavu flaškou od piva a ten bradatej pán se svalil a zůstal ležet bez sebe a s mariňákem jsme se rozloučili, poněvadž hned vodešel, když viděl, že ho přizabil...."

marod slangově nemocný, viz též lazar [z něm. marod].      

"...,Nemohu,` povídá, ,déle dělat hluchoněmého, vrátila se mně řeč i sluch: Marodi všichni mu domlouvali, aby se nehubil, ale on stál na svém, že slyší a mluví jako ostatní. A také to tak i hlásil ráno při vizitě:"

"...Až takhle jednou vod našeho regirnentu podařilo se jednomu probodnout jednoho dragouna v hospodě u Bucků, kterej rnu chodil za holkou, a tu nás seřadili do čtverce, museli vyjít všichni, i marodka, kdo byl moc marod, toho dva drželi...."

marodcimra marodka slangově ošetřovna [z něm. marod a das Zimmer]      
Ti prevíti husaři tak ti mne zmordovali a honili mezi zahradama, že jsem vůbec netrefil domů, až k ránu, a hned jsem musel na marodcimru, kde jsem se vymluvil, že jsem spad do cihelny, a celej tejden mne balili do mokrýho prostěradla, aby se mně záda nepodbírala.
"...Až takhle jednou vod našeho regirnentu podařilo se jednomu probodnout jednoho dragouna v hospodě u Bucků, kterej rnu chodil za holkou, a tu nás seřadili do čtverce, museli vyjít všichni, i marodka, kdo byl moc marod, toho dva drželi...."
marodér je  propuštěný nebo raněný, nemocný voják, který však mohl své zranění předstírat, většinou se  potloukal  za svým vojskem s cílem rabovat, plenit a loupit [z franc. maraudeur]      
"A teď mně řekni, ty marodére, ty hyeno - ne, já tě přece jen jednou zabiju, z a b i ju, rozumíš - řekni mně, pitomče loupežnická, jak jsi se tak spustil.“
marška též marškumpačka, marškumpanie, slangově pochodová rota. Maršbaťák = pochodový prapor,maršbatalion.      
Vrátiv se domů, řekl k Švejkovi významně: "Víte, Švejku, co jest to maršbatalión?" "Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, že maršbatalión je maršbaťák a marška je marškumpačka. My to vždycky zkracujem." "Tak vám, Švejku," slavnostním hlasem řekl nadporučík, "oznamuji, že pojedete se mnou maršbaťákem, když máte rád takovou zkráceninu. Ale nemyslete si, že na frontě budete vyvádět podobné blbosti jako zde. Máte radost?" "Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, že mám náramnou radost,"
maršrúta slangově cestovní rozkaz, směr pochodu [ z něm. die Marschroute]      
Podíval se na maršrútu: "Ve 4.12 se odjíždí. Ve 3.58 všechno ve vagónech. Tedy vystupuje se po kumpaniích. Jedenáctá a tak dále. Zugsweise, Direktion Verpflegungsmagazin No 6. Kontrola při vydávání: kadet Biegler."
Kadet Biegler totiž namítl, že má z kanceláře štábu brigády vypracovanou maršrútu po železnici, kterýžto způsob cestování zdál se mu být mnohem výhodnějším vzhledem ku chvění jeho konečníku. Každé dítě přece ví, že automobily nejsou zařízeny na takové věci. Než proletíš sto osmdesát kilometrů, máš už to dávno v kalhotech...
martinská husa Svatý Martin působil jako voják v římském vojsku a byl známý lidským přístupem k obyvatelům okupovaných území. Martin chtěl odejít z legií, ale nebylo mu to umožněno. Později byl jmenován biskupem. Avšak tuto hodnost nechtěl přijmout a schoval se před vyslanci do husince mezi hejno hus. Ty jej však svým silným kejháním prozradily.  Odtud tak vznikla tradice martinských hus. Svatý martin je patronem vojáků.  
"dyť von už je pan obrst Fliedler dávno mrtvej, ale když si, pane obrlajtnant, přejete, budu o něm mluvit samou chválu. Von byl vám, pane obrlajtnant, učiněnej anděl na vojáky. Von byl vám tak hodnej jako svatej Martin, kterej rozdával martinský husy chudejm a hladovejm. ..."
"maso"

hra hraná většinou z nudy. Šlo o šlehnutí ukazováčkem a prostředníčkem o tytéž prsty nastavené soupeřem, v horším případě o jeho holý zadek. Ve šlehání se hráči střídají. Prohrál ten, kdo bolest nevydržel.

     
Podíval se z kazatelny dolů na dvacet bílých andělů v podvlékačkách, kteří se náramné dobře, stejně jako všichni, bavili. Vzadu hráli maso!
Mašek Hynek, alias Viktor,  alias Pietro Peri, alias Alexandr, alias Herzog, byl policejní konfident - provokatér, který „pracoval“ zejména v anarchistickém hnutí. Byl veřejně odhalen nejprve v Národní politice dne 12.1.1909 a potom přímo v říšském sněmu ve Vídni dne 13.3.1909 podáním "pilného návrhu poslance Klofáče o činnosti agentů provokatérů ve službách státní policie". Velice zajímavá reportáž, přesně popisující průběh rokování ve kterém pochopitelně ministr vnitra baron Haerdtl popírá skutečnost, že by policie používala provokatérů. Všiměte si i řevnivosti mezi německými poslanci a českými radikály. V době jednání byl Mašek pod jménem Herzog hospitalizován na německé klinice v Praze. Poté zmizel a objevil se  až ve válce v Rusku. Jaroslav Křížek o tom píše [25]:Dozvuky tohoto fejetonu spočívali v tom, že detektiv Mašek byl v té době skutečně v Rusku. Byl tam poslán rakouskými úřady jako zajatec; měl v Rusku provádět špionáž a podávat zprávy o těch, kteří vystupovali proti Rakousko-Uhersku a dávali se zapsat do čs. Brigády. Hašek, který se s ním opravdu seznámil tak, jak to ve fejetonu napsal, ho však odhalil. A Maška nezachránilo ani to,že se rychle stáhnul až do Taškentu, kde se stýkal s českými a slovenskými zajatci. Na výzvu „Čechoslovana“ [Čechoslovák č. 26, 25.6.1917] byl Mašek zatčen a dopraven do žitomirské věznice. Oficiální zprávy pak potvrdily, že za ústupu čs. legií z Ukrajiny v únoru 1918 byl legionáři „detektiv Mašek z Prahy zabit bez soudu.“[Čechoslováci ve válce a v revoluci, Moskva-Kyjev 1919, str. 149]. Ten fejeton, o kterém Křížek píše byl zveřejněn v "Čechoslovanu" dne 21. 8. 1916 pod názvem "Po stopách státní policie v Praze". Hašek o něm píše jako o Alexandru Maškovi. Asi jedno z krycích jmen tohoto lotra. A zde  asi vznikla domněnka, že se ten agent provokatér jmenoval Alexandr. A už o tom nikdo nepochyboval. On se ale ve skutečnosti jmenoval Hynek a nechával si říkat Viktor. Zřejmě z konspiračních důvodů neexistuje policejní pobytová přihláška. O aféře kolem Maška se ještě Hašek zmiňuje ve fejetonu Kde bere poslanec Klofáč peníze.    
…..agent-provokatér Mašek vydává se v redakci Komuny za italského anarchistu Pietra Periho, uprchnuvšího ze Sevastopole v Rusku, a spí jednu noc u Rosenzweiga-Moira, vlastně oba jsou vzhůru, poněvadž jeden bojí se druhého,…..
mašinkvér, mašingever slangově - strojní puška, neboli těžký kulomet [z něm. das Maschinengewehr]. V době Švejkova pobytu na frontě, kosila rakouská armáda ruské vojáky kulomety vzor M. 7. Více viz Waffen.    
"Já z toho nemám moc velkou radost," důvěrně se ozval účetní šikovatel, "vypravoval štábsfeldvébl Hegner, že pan hejtman Ságner v Srbsku na počátku války chtěl někde u Černé Hory v horách se vyznamenat a hnal jednu kumpačku svého baťáčku za druhou na mašíngevéry do srbských štelungů, ačkoliv to byla úplné zbytečná věc a infantérie tam byla starýho kozla co platná, poněvadž Srby odtamtud z těch skal mohla dostat jen artilérie...."
"...Najednou ozvalo se kdesi za horou tatatatatatatata. To prý nastřelují naši mašínengevéry. Potom bylo zleva slyšet kanonádu, my jsme to slyšeli ponejprv a leželi na břiše, přes nás přeletlo několik granátů a zapálily nádraží a z pravé strany nad námi začaly hvízdat kuličky a v dálce bylo slyšet salvy a rachocení ručnic...."
mašírovat slangově pochodovat [něm. marschieren], pochod = marš    
"...Naprostá dieta a jiný náš způsob léčení se velice dobře osvědčil. Budete zde dřív zdravější než v Píšťanech a mašírovat budete na pozice, jen se za vámi zapráší:"
Potom Švejk počal bušit na dveře, a když se ho hlídka přišla zeptat, proč dělá rámus, žádal česky i německy, aby ihned zavolali doktora, poněvadž toho muže, kterého mu sem dali, chytá se fantaz. Nebylo to však nic platné, pro toho muže si hned nikdo nepřišel. Zůstal tam zcela klidné a blábolil dále cosi o Kyjevu a že Švejka tam rozhodně viděl, jak mašíroval mezi ruskými vojáky.

Matka boží čenstochovská

 

Čenstochová,  Częstochowa město v Polsku, kde se nachází kostel a klášter na Jasné Hoře se slavnou ikonou Panny Marie Čenstochovské (tzv. Černá Madona), který je jedním z nejvýznamnějších poutních míst Evropy. Z tohoto důvodu je Čenstochová uznávána jako hlavní duchovní město Polska.

 

W

„Jedinou krávu tady má soused Vojciek, kterou jste ráčili slyšet, moji páni dobrodinci, teď zabučet. Je to kráva nemocná, tesklivá. Moskali od ní telátko odebrali. Od té doby mléko nedává, ale hospodáři je ji líto zařezat, myslí si, že matka boží čenstochovská opět vše přivede k lepšímu.“ 

matka sedmibolestná jedno z oslovení Ježíšovy matky Marie, Madony. Je zobrazována se srdcem probodnutým sedmi meči, jako obraz sedmi bolestí, které zakusila: První bolest zakusila Panna Maria, když jí stařičký Simeon předpovídá, že její vlastní duší pronikne meč, aby vyšla najevo smýšlení mnoha srdcí. Druhou bolest prožila, když utíká se svatým Josefem a s Ježíškem do Egypta, aby unikli Herodovu vraždění betlémských neviňátek. Potřetí se zaryl do jejího srdce meč bolesti, když se svatým Josefem hledá dvanáctiletého Ježíše, který se ztratil na pouti v Jeruzalémě. Čtvrtou bolest zakusila, když se setkává se svým Synem na křížové cestě. Pátou bolest prožila na Kalvárii, když stála se svatým apoš­tolem Janem u Ježíšova kříže. Pošesté se do jejího srdce zaryl meč bolesti, když jí položili mrtvé tělo jejího Syna na klín. A sedmou bolest zakusila, když ukládali Ježíše do skalního hrobu.  Madona je  oslovována řadou dalších jmen: Svatá Panna, Matka Boží, Panna Marie, Bohorodička, Královna nebes, Nebeská královna, Čistá matka, Panenka Marie, Svatá rodička,  Matka bolestiplná.

W

 
Na desátníka přišel náhle nával odhodlanosti. Chtěl ukázat, že je zde pánem, a proto řekl hrubě: "Držte hubu a nekecejte! Každej pucflek se toho zbytečně nažvaní. Jste jako štěnice." "Ano, zajisté, a vy jste bůh, pane kaprál," odpověděl Švejk s rovnováhou filosofa, který chce na celém světě uskutečnit zemský mír a pouští se přitom do hrozné polemiky, "vy jste matka sedmibolestná."
mátoha je slovo původu patrně slovenského a  značí v slovenštině strašidlo, přízrak.  Používá se zejména ve spojení, jaké použil Hašek, šel za ním jako v mátohách, a znamená asi tolik, jako když se pohyboval omámen, nepřítomný. Dnes bychom řekli sjetý, zfetovaný, pod vlivem drog, hypnotizovaný.       

Poručík Dub šel za ním jako v mátohách, ale maďarský voják zrychlil krok,....

Matoušek Jaroslav Antonín Měšťan ve své práci REALIEN UND PSEUDOREALIEN IN HAŠEKS "ŠVEJK" předpokládá, že se jedná o překladatele mystické prózy. Nalezl jsem jeho autoritní záznam v Národní knihovně Praha: Narozen 18.12.1872 v Praze, zemřel 30.3.1946 v Praze. PhDr., práce z okultismu, překlady novoplatoniků.Ve fondu knihovny je jeho devět děl, vydávaných převážně v letech 1922 až 1925. V "Soupisu pražských domovních příslušníků 1830 -1910" byl objeven záznam rodiny Jaroslava Matouška ( datum narození je shodné s autoritativním záznamem 18.12.1872) a na tomto záznamu je uvedeno i jeho občanské povolání - byl poštovním komisařem a žil na Hradčanech v č.p. 122. To potvrzuje i policejní přihláška uložená v NAČR. Je téměř jisté, že Hašek měl na mysli právě tohoto Jaroslava Matouška.

AHMP

NAČR

„Že si nepřekousneš jazyk,“ říkal každému z nich s dobráckým úsměvem Švejk. „Jestlipak to není lepší, když se u nás jmenuje někdo Bohuslav Štěpánek, Jaroslav Matoušek nebo Růžena Svobodová.“

Maxmilián s největší pravděpodobností měl Hašek na mysli císaře Maxmiliána I. Habsburského *22.3.1459–†12.1.1519; nazývaný v čítankách jako "poslední rytíř".  Byl znám jako vášnivý lovec kamzíků v Alpách, za kterými musel lézt i po skalách.

W

 

Poručík Dub byl v civilu profesorem češtiny a již v té době jevil neobyčejný sklon k tomu, aby všude, kde jen to bylo možno, mohl vyjádřit svou loyálnost. V písemných pracech předkládal svým žákům themata z dějin rodu habsburského. V nižších třídách strašil žáky císař Maxmilián, který vlezl na skálu a nemohl slézt dolů,...

Maxmilián I. Mexický Maxmilián I. Mexický (španělsky Maximiliano I de México, rozený jako Ferdinand Maximilian Joseph von Habsburg-Lothringen (*6. 7. 1832 – †19. 6. 1867) byl člen rakouské císařské, habsbursko-lotrinské dynastie a byl bratrem císaře Františka Josefa I. Díky podpoře francouzského císaře Napoleona III. a skupiny mexických royalistů byl 10. dubna 1864 prohlášen mexickým císařem. Mnoho zahraničních vlád odmítlo uznat jeho vládu, zejména sousední Spojené státy americké. USA také podpořily mexické republikánské povstalce vedené sesazeným prezidentem Benitem Juárezem, který Maxmiliána svrhl, roku 1867 v Querétaru zajal a nechal popravit.

W

„…Manželku Alžbětu mu propíchli pilníkem, potom se mu ztratil Jan Orth; bratra, císaře mexického, mu zastřelili v nějaké pevnosti u nějaké zdi. ..“.
Mayer Josef architekt, * 10. 4. 1881  + 6.12. 1963, bratr Jarmily Haškové rozené Mayerové, byl skutečně členem spolku výtvarných umělců Mánes v letech 1908 – 1911, kdy ze spolku vystoupil. Hašek,  ve svých Politických a sociálních dějinách strany mírného pokroku v mezích zákona má jakousi satirickou charakteristiku „Architekt Pepa Mayer“. Bylo otištěno z rukopisu Jarmily Haškové. I Hašek v úvodu píše: Kapitola, kterou psala moje paní. Zůstává otázkou, je li autorem článku Jarmila, nebo Jaroslav, který Jarmile diktoval?  Bratři Mayerové stranili Haškovi, když jejich rodiče bránili Jarmile v této známosti, a umožňovali milencům schůzky. Ve svých profesích se „potatili“. Jejich otec, Josef Mayer byl pražský stavitel a štukatér. Synové Pepa Mayer a Jaroslav Mayer byli architekti a Vratislav  (†1958),  byl malíř sgrafit.  Josef Mayer byl povolán hájit císaře pána se zbraní v ruce, ale stejně jako Hašek, přeběhl k Rusům.

W

 
Mayer Vratislav *1885 - †1958, bratr Jarmily Haškové rozené Mayerové, byl malíř sgrafit. Jeho sgrafita byla například na domě Mayerových v Jaselské ul. čís. 291/11, Praha Dejvice, ale při pozdější „opravě“ domu vzala za své. Stejně jako jeho bratr Josef i jeho švagr Jaroslav Hašek, přeběhl v době války k Rusům. V roce 1917 se Vratislav s Haškem potkává v Kyjevě, kde Sláva předal Haškovi obrázek malého Ríši Haška. Ten pak Hašek nosil po celou dobu pobytu v Rusku. Opět satirická charakteristika "Mayer Vratislav, slavný malíř sgrafit". Psáno rukou Jarmily Haškové. Zůstává otázkou, je li autorem článku Jarmila, nebo Jaroslav, který Jarmile diktoval?    
Mazzuchelli Alois * 17.09.1776 Brescia - † 05.08.1868 Vöslau. Rakouský generál, který vedl bitvu u Trutnova proti Prusům.  

Kadet Biegler napsal: „Bitva u Trutnova neměla být svedena, poněvadž hornatá krajina znemožňovala rozvinutí divise generála Mazzucheliho, ohrožené silnými pruskými kolonami, nalézajícími se na výšinách obklopujících levé křídlo naší divise.“

medit si slangově - libovat si, odpočívat      

Telefonista Chodounský k tomu poznamenal, že by si lidi medili, kdyby to u nich bylo možné jako s tím ocasem u ještěrky. Jako řekněme například na vojně, někomu to utrhne hlavu nebo jiné části těla, a pro vojenskou správu byla by taková věc strašně vítanou, poněvadž by nebyli žádní invalidi. Takový jeden rakouský voják, kterému by pořád rostly nohy, ruce, hlavy, byl by jistě cennější než celá brigáda.

mela slangově - skrumáž, něco se stalo, něco se seběhlo.      

Za pana Drašnera
stala se tu mela,
Mařena byla vožralá
a Drašnera se nebála.

"...Neexistují hrdinové, ale jatečný dobytek a řezníci v jenerálních štábech. A nakonec se jim to všechno vzbouří, a to bude pěkná mela. Ať žije armáda! Dobrou noc!"

melouch slangově - práce sjednaná a zaplacená nezákonným způsobem. Zde však použito ve zcela jiném významu: "....a ještě nás učil jinejm melouchům se zbožím." = ..."a ještě nás učil jiným machinacím (jinému nesprávnému jednání) se zbožím."      
menáž ,mináž vojenská strava [z něm. die Menage] též jídelna "....První den si ho pošlu pro oběd do oficírsmináže.“ - důstojnická jídelna. Tam se vařilo vždycky dobře. Pamatuji si , že my, coby prostí vojáci a poddůstojníci, jsme měli například bůček na paprice, tedy to tlusté co zbylo po vykrájení libového, s kůží a štětinami. A oficíři se cpali přírodním vepřovým řízečkem. A co nesežrali odnesl si proviantní náčelník pplk. Málek domů. Říkali jsme mu  Čombe. Byl otlemený stejně jako ten konžský politik, v té době odsouzený v Kongu k trestu smrti.      

Peníze na voze a menáž v kočáře,
kerejpak regiment tohlencto dokáže?
Hop, hop, hop!

"Vyhotovit Švejkovi vojenský lístek přes Lvov na stanici Zóltance, kam má zítra dorazit jeho pochodová setnina, a vydat mu ze skladiště nový erární mundúr a 6 korun 82 haléře v záměnu mináže na cestu."

menažerie slangově zvěřinec [z něm. die  Menagerie]      

Když se otevřely dveře, profous, zřejmé rozčílený přítomností službu konajícího důstojníka, spustil ostře:
"Zde není žádná menažérie."

Tady musí bejt člověk vopatrnej. - Vídeň je vůbec důležité město," pokračoval, "jenom co mají divokejch zvířat v tej schönbrunnskej menažérii.

Menger Václav *17.8.1888 †16.2.1947 Všestranný umělec,  divadelní a filmový herec, divadelní režisér, scenárista, dramatik, spisovatel, překladatel a legionář. Byl přítelem Jaroslava Haška o kterém napsal dvě knihy – první pod názvem „Jaroslav Hašek, zajatec číslo 294217“ (vydán v roce 1934, v roce 1948 byl vydán znovu pod názvem „Jaroslav Hašek v zajetí“) popisuje Haškovi osudy za války, zajetí a jeho odchod do Rudé armády. Druhou knížku, kterou nazval „Jaroslav Hašek doma“ (1935, reedice z roku 1946 se jmenovala „Lidský profil Jaroslava Haška“), uvedl jako první seriozní pokus o Haškův životopis. Horní foto je z filmu "U pokladny stál", kde představoval  ne vlastní vinou opilého vinárníka, když popíjel minerální vodu z kašny, kam před tím naházel doktor Bruner (Jar. Marvan) lahve s koňakem, po vyslechnutí básně Delirium tremens Kryštofa Rozrucha (V. Burian).

   
mermomocí nebo též "mocí mermo" znamená vší mocí,  všemožně, za každou cenu, trvat na něčem, za cenu smrti. [Příslovce mermo asi vzniklo  ze zastaralého kořene mer-, = mřít s příponou -mo (podobně vznikly i výrazy letmo,mimo)]      

"Ale chyt ho rapl," odpověděl za Švejka vandrák, "chce mermomocí do Budějovic. To víš, člověk mladej, nerozumnej, sám leze do svý zkázy...."

Merveldt Maximilian Friedrich von * 29.6.1764-† 5.7.1815, u Lipska velel druhému sboru rakouské armády.

W

"Znáte dějiny bitvy národů u Lipska?" otázal se, "když polní maršálek kníže Schwarzenberg šel na Liebertkovice 14. října roku 1813 a když 16. října byl zápas o Lindenau, boje generála Merweldta, a když rakouská vojska byla ve Wachavě a když 19. října padlo Lipsko?"

"Mimosa" Podle inzerátu uveřejněném v Národní politice dne 8. 3. 1913, se tato restaurace nacházela v Havelské ulici, č.p. 496. Více zde  

Když si bral límeček a skládal kravatu, vzpamatoval se již do té míry, že mohl ujistit Švejka, že noční kavárna „Mimosa“ jest opravdu jedna z nejslušnějších nočních místností, kam mají přístup jedině dámy, které mají policejní knížku v úplném pořádku, a zval Švejka srdečně, aby přišel na návštěvu.

ministrant Ministrant je světský služebník, který napomáhá kněžím během bohoslužby.    

A potom ta švanda, když někdy sklouzl a upadl s kalichem, s velebnou svátostí nebo s mešní knihou, a hlasitě obviňuje ministranta z trestanecké roty, že mu úmyslně podrazil nohu, a hned mu před samou velebnou svátostí napařuje ajnclíčka a špangle.......Zrzavý ministrant, dezertér z kostelnických kruhů, specialista v drobných krádežích u 28. pluku, snažil se poctivě vybavovat z paměti celý postup, techniku i text mše svaté.

mírnikstírniks  též mírnychtýrnych. Slangově z ničeho nic, pro nic a za nic  [ asi z něm. mir nichts für nichts].      

Na základě toho nařízení dovoluji si vám oznámit, pane obrlajtnant, že pan lajtnant Dub nafackoval mirnikstirniks svýmu buršovi.

míra zde stará plošná míra o ploše 1918 m2      
Nějakej sedlák Pícha neměl žádnou radost z tý návštěvy a nepříjmul vod eráru osumnáct korun náhrady za zdupanejch pět měr pole, chtěl se vám, pane obrlajtnant, soudit a dostal za to osumnáct měsíců.
misgrubna slangově - hnojiště, jímka, jáma na hnůj, močůvku. [z něm. die Mistgrube].      

"To je velice dobrý revolver," řekl po cestě k Švejkovi, "na sedm ran a střílí precizně." Nežli však vyšli na dvůr, zavolal závodčího a tajemné k němu řekl: "Oni si vezmou bajonet auf a postavějí se, až bude vevnitř, vzadu u záchodu, aby se nám neprokopal misgrubnou."

mizerie neštěstí, ubohost, bída, nepříjemná věc.      

"A bylo v banku hodné?" otázal se Švejk klidně, "nebo jste málokdy dělal forhonta? Když nepadá karta, je to velmi špatné, ale někdy je to mizérie, když to jde až příliš dobře. Na Zderaze žil nějakej klempíř Vejvoda..."

"...Nabízím jim chmel o třicet procent lacinější, a neobjednávají ani jeden žok. Stagnace, úpadek, mizérie a ještě k tomu domácí starosti."

mlacák dnes již málo používaný slangový výraz pro hrubého, surového chlapa; od slovesa mlátit.      

A hajnej, který to slyšel, začal křičet a zdvih hůl, že musí ten pařez naložit. A ten dědeček toho našeho Ronovskýho neřek nic jiného než: ,Ty mlacáku jeden, já jsem starej vysloužilej voják.` Ale za tejden dostal vobsilku a musel rukovat zas do Itálie, a tam byl zas deset let a psal domů, že toho hajnýho, až se vrátí, bácne po hlavě sekyrou.

mladočech člen politické "Národní strany svobodomyslné", která se hlásila k odkazu Karla Havlíčka Borovského. Sympatizanti mladočechů byli sdruženi ve spolku Omladina.  

W

 

"...Jestli to tomu našemu Ferdinandovi udělal Srb nebo Turek, katolík nebo mohamedán, anarchista nebo mladočech, mně je to všechno jedno."

"moje teta - vaše teta" též "moje teta - tvoje teta" , "naši - vaši" hazardní karetní hra. Hraje se s dvaatřiceti mariášovými kartami německého typu. Na hrací ploše jsou vyznačena pole s hodnotami jednotlivých karet ( 7, 8, 9, 10, spodek, svršek, král, eso), přičemž horní řadu tvoří  pole s vyššími hodnotami. Tím jsou vytvořeny dvě zóny (nahoře spodek, svršek, král, eso a dole 7, 8, 9, 10).   Na jednotlivá pole ukládají hráči své sázky. Bankéř vstupuje do hry jako držitel banku, z kterého se vyplácejí výhry. Sjednává předem též se zúčastněnými hráči dolní a horní limit sázek a "plié" to je stav, kdy obě karty "moje teta" a "vaše teta" mají stejnou hodnotu. Buď inkasuje bankéř a nemusí nic vyplácet, nebo má právo stáhnout všechny vklady. Zamíchá a přeloží karty a sejme horní dvě. Jednu kartu položí vlevo a řekne "moje teta". Druhou vpravo a řekne "vaše teta". Bankéř vyplatí výhru (srovná sázku) u karty "vaše teta". Karta "moje teta" značí, že bankéř pobírá sázky té zóny, kde leží shodný symbol. Pravidla se velmi často mění  a je třeba je předem vždy dohodnout!       

"To je moje věc," dodával sobě odvahy desátník. "Vaše věc," řekl jednoroční dobrovolník s úsměvem, "vaše i naše. Jako v kartách: moje teta vaše teta...."

monatky slangově - nástroje, instrumenty, náčiní, pomůcky, fidlátka [z rus. манатки].      
„Seberte ty monatky,“ řekl polní kurát Švejkovi, ukazuje na polní oltář, „ať to můžem zase rozvézt, kam to patří!“
Monstrance Monstrance je ozdobná schránka z ušlechtilého kovu na vystavování,  uctívání a odkládání proměněných (posvěcených) hostií  a je používána při mši, kdy jsou věřící vyzváni ke klanění.

W

 

Nový výkon polního kuráta, mše svatá, byla sledována všemi s velkou pozorností a netajenými sympatiemi. Jeden se dokonce vsadil pod kazatelnou, že polnímu kurátovi vypadne monstrance z ruky.

Von se, když nám to pan kurát vykládal, tak pěkně rozkročil, že jsem měl strach, aby mu jedna haksna neuklouzla a von nespad do polního oltáře a nerozbil si kokos vo monstranci.

"Montmartre" V r. 1911, v Řetězové ulici č.7   otevřel nový zábavaní podnik zpěvák a kabaretiér Josef Waltner. Kabaret navazoval na starší pražské šantány. Zde se scházela pražská bohéma, umělci, zpěváci a rozpustilá společnost. Jaroslav Hašek patřil mezi stálé hosty a občas zde i přespával. Více o Montmartru.  
Výjimku dělal neobyčejně tlustý pán s brýlemi, s uplakanýma očima, který byl zatčen doma ve svém bytě, poněvadž dva dny před atentátem v Sarajevu platil u Brejšky za dva srbské studenty, techniky, útratu a detektivem Brixim byl spatřen v jich společnosti opilý v Montmartru v Řetězové ulici, kde, jak již v protokole potvrdil svým podpisem, též za ně platil.
mordovat, zamordovat slangově zabíjet, vraždit [z něm. morden] Stejný význam má i oddělat , voddělat (někoho). Z toho plyne, že mordér je slangově vrah [z něm. der  Mörder]. Zmordovat někoho - zbít, ztlouci někoho tak, že je na hranici smrti      
"...kdyby ho byl šrapnel za chvilku definitivně nezamordoval. Možná, že kdyby ho nakonec přece jen nevoddělali,...."
"...Ti prevíti husaři tak ti mne zmordovali a honili mezi zahradama, že jsem vůbec netrefil domů, až k ránu, a hned jsem musel na marodcimru, kde jsem se vymluvil, že jsem spad do cihelny, a celej tejden mne balili do mokrýho prostěradla, aby se mně záda nepodbírala...."
Dobrotivý bůh měl se koupat v krvi nepřátel a pomordovat to všechno, jako to udělal surovec Herodes s mláďátky.
mořské prase pozoruhodný živočišný druh, známý hlavně mezi vyššími důstojníky, kteří tak často oslovovali své podřízené. V podání doktora Grünsteina :...„To bych rád viděl, vy mořské prase, co si asi teď myslíte.“ a našeho milého Bedřicha von Zillergut: Plukovník vlastnoručně ho táhl do kasáren k potrestání, spílaje mu mořských prasat. Tento živočich byl údajně popsán již ve čtrnáctém století jako jedlá ryba Porcus marinus, podobná vepři, jejíž maso se vepřovému podobá a její žluč je znamenitým prostředkem proti působení jakéhokoliv jedu. (Silně mi to připomíná Haškovy mystifikace v časopisu Světa zvířat). Ať jsem hledal jak jsem hledal v encyklopediích i v zoologických katalozích, nikde jsem ho nenalezl. Přesto se mi podařilo objevit jeho unikátní fotografii, která má cenu fotografie Yetiho.[zdroj]    
Moskali

zde - etnická nadávka, hanlivý výraz pro obyvatele Ruska používaný v Polsku, Ukrajině a Bělorusku, zejména nadávka  pro označení ruského carského vojáka. Původ  zřejmě v osobě přicházející z Moskvy. Tež Москаль, Moskalik.

 

 

 

Ve vsi po chalupách počali rozžíhat světla, a když u první chalupy počali bušit do dveří, aby se dověděli, kde bydlí starosta, ozval se zevnitř vřískavý a ječivý hlas ženský, který ne polsky, a také ne ukrajinsky oznamoval, že ona má muže na vojně, že má děti nemocné na neštovice a že Moskali všechno zabrali a že muž, než šel na vojnu, jí nakazoval, aby v noci nikomu neotvírala….. „Jedinou krávu tady má soused Vojciek, kterou jste ráčili slyšet, moji páni dobrodinci, teď zabučet. Je to kráva nemocná, tesklivá. Moskali od ní telátko odebrali. Od té doby mléko nedává, ale hospodáři je ji líto zařezat, myslí si, že matka boží čenstochovská opět vše přivede k lepšímu.“

Moudrá Pavla  *26.1.1861–†10.9.1940, česká spisovatelka a překladatelka, autorka zejména vzpomínkových a cestopisných próz a didaktických povídek pro dívky. Překládala anglickou, americkou, francouzskou, skandinávskou a německou literaturu (Kipling, Carlyle, Dickens, Scott, Musset, Goncourt a j.). Dochovala se její policejní přihláška, kde se dozvídáme, že byla provdána Mucková a rozvedena. V roce 1911 "přesídlila neznámo kam na venek".

W

A tak to šlo pořád: ,Budete pucovat?’ ,Nebudu pucovat.’ Hajzly lítaly sem a tam, jako by to bylo nějaké dětské říkadlo od Pavly Moudré. Obršt běhal po kanceláři jako pominutý, nakonec si sedl a řekl: ,Rozvažte si to dobře, já vás předám divisijnímu soudu pro vzpouru.
moula zde slangově pusa, ústa, vulgárně huba, tlama, držka. Dávat si do mouly = hodně, nenasytně jíst. Též nedůvtipný, hloupý člověk [z něm. das Maul].      
....a sluha nadporučíka Lukáše Baloun měl již takový hlad, že se počal bouřit proti vojenské vrchnosti a vykládat, že ví velice dobře, jak páni oficíři si dávají do mouly. Je to horší, než když byla robota.
mouřenín starší označení pro obyvatele Etiopie.      
Do půlroku byl černej jako jeho tatínek, habešskej král. Šla s ním na kliniku pro kožní nemoce, aby jí ho nějak vodbarvili, ale tam jí řekli, že je to vopravdová černá kůže mouřenínská a že se nedá nic dělat. Tak se z toho pomátla, začala se ptát v časopisech o radu, co je proti mouřenínům, a vodvezli ji do Kateřinek a mouřenínka dali do sirotčince, kde z něho měli náramnou legraci.
moždíř krátké dělo s velkou ráží určené zejména k obléhání pevností. Rakouská armáda měla moždíře  ze Škodových závodů v Plzni  o ráži 30,5 cm a 42cm. Moždíře ráže 38 cm vyráběl německý Krupp.     
"tahle silnice je tak dobře stavěná, že ani třicetapůlcentimetrové moždýře nám nic neudělají. Silnice je jako mlat, ale po těch kamenitých cestách v polích zařvaly by nám pneumatiky. Vrátit se stejné nemůžeme, pane generále!"
mrťafa Ze starého slova "mrt" s významem "co hnije, co tleje", neboli  "shnít do mrtě", zetlít, rozpadnout se.  "Mrťafa" označuje člověka v rozkladu, bezvýznamného.      
„Tak jsem vám zas měl dneska srandu z našeho starýho mrťafy...“
mřínky

Zkroucené postavy smažených mřínků svědčí o tom, že umírajíce protestují proti tomu, aby byli v Podole smaženi zaživa na margarinu. Jedná se o rybku Mřenka mramorovaná [Noemacheilus barbatulus], která byla v minulosti velmi hojná a dokonce byla chována v rybníčcích a příkopech pro kuchyňské využití. Slavné „grundle“,"mřínky", údajně připravované z mřenek, se ale dělaly i z řady dalších drobných druhů ryb, například z hrouzků [z něm. Gründling]. "... by byli v Podole..."  rozuměj v Praze Podolí, to je část města ležící na pravém břehu Vltavy. Zde bývaly restaurace, kde se podobná opékaná havěť, nalovená v blízké řece, prodávala smažená na tuku. Protože  to jezdila baštit celá Praha v rámci nedělních výletů, používali restauratéři, za účelem vyšších zisků, ten nejlevnější tuk, ztužený rostlinný, prodávaný pod obchodním názvem Margarin. Prodává se dodnes, jen pod jinými obchodními jmény. Jen podolské grundle už vymřely a zmizely z Podolí, které už dávno není výletním místem Pražanů. 

 

 

W

 
MUC Medicinae Universe Candidatus [lat.] student lékařských věd, uchazeč o hodnost doktora lékařství.      
Až přišla vojna, která vpadla MUC Bedřichovi Welfrovi hanebně vzad. Básníka knih Lachende Lieder, Krug und Wissenschaft, Märchen und Parabeln zcela sprostě vzali na vojnu a jeden dědic v ministerstvu vojenství přičinil se o to, že bodrý Bedřich Welfer udělal "válečný doktorát". Udělal ho písemně. Dostal řadu otázek k vyplnění, které všechny zodpověděl stereotypně: "Lecken Sie mir Arsch!"
Mucius Scaevola

Gaius Mucius Scaevola mystická osoba starého Říma z dob Etruských válek. Zde, v souvislosti se Švejkovou udatností, je důležitý jeho výrok "Sladké a vznešené jest zemřít pro Vlast!". Poté položil svou ruku na oheň připravený k jeho mučení.

W

Zdá se nám, že se vrátily doby starých Řeků a Římanů, kdy Mucius Scaevola dal se odvésti do boje, nedbaje své upálené ruky. Nejsvětější city a zájmy byly včera krásně demonstrovány mrzákem o berlích, kterého stará matička vezla na vozíku pro nemocné. Tento syn českého národa dobrovolně, nedbaje své neduživosti, dal se odvésti na vojnu, aby dal svůj život i statky za svého císaře. A jestli jeho volání „Na Bělehrad!“
mulda prohlubeň, kotlina, dolík [z něm. die Mulde]      

A my teď tady vidíme, pane lajtnant, v tejhle muldě, co všechno musí voják vodházet na svým outěku.

mundur slangově vojenský stejnokroj [z něm. die Montur]      
Jednou se pamatuji, že mně scházelo při takové přehlídce dvacet knoflíků u mundúru a že mě zavřeli za to na čtrnáct dní do ajnclíku a dva dni jsem ležel jako lazar, svázanej do kozelce.
"....Ted dostaneme z brigády vyrozumění, že jste tam dostal nový mundúr. Poněvadž batalión mezitím ve výkazech o ošacení oznámí, že je přírůstek jednoho kompletu... Já to znám, z toho může být revize. Když se jedná o takovou maličkost, přijedou k nám z intendantstva. Když se ztratí dva tisíce párů bot, o to se nikdo nestará... - Ale nám se ztratil ten váš mundúr," řekl tragicky Vaněk, saje z kosti, která mu padla do ruky, morek
Mužík Augustin Evžen *15.5.1859 - †31.3.1925) byl český básník a překladatel. Vystudoval filosofickou fakultu Univerzity Karlovy, po celý život se věnoval literatuře, pracoval jako nakladatelský redaktor. Domovské právo měl v Novém Hradci u Hradce Králové. Jak ho Hašek napálil píše v článku Augustin Eugen Mužík :

Má první literární tvorba spjata jest dosti úzce s tímto vynikajícím básníkem a spisovatelem českým…... „Pane redaktore,“ řekl jsem, „vy ráčíte být můj krajan. Já jsem z Mydlovar, tam je několik Mužíků.“ - Nebyla to pravda, ale - - - „Hostinský František Mužík, to je, pane redaktore, můj strýc a jeho bratr, ten se přiženil do - - - „ (kdybych si byl tak mohl teď vzpomenout to místo, kde se Mužík narodil). „Nebylo to do Svinař?“ řekl Augustin Eugen Mužík. „Tam mám tetu.“   „Františku, že ano, prosím.“ „Ne Františku, Annu, Annu. Teta Františka ta je v Kozovarech.“  „Ano, pane redaktore, v Kozovarech, to je tak tři hodiny cesty od Mydlovar a má mého bratrance.“  

 

W

 
N  
na to tata slangově - hned, jednoduše, rychle. Píše se také jako jedno slovo -  natotata. Původ slova jsem bohužel nezjistil, podobně jako u dalších slangových výrazů stejného významu: jednadvě, vcukuletu, šupitopresto.      
"Pomalu," řekl Vodička vstávaje, "ty nám zde moc neřvi, abys nevylít, a když chceš vědět, kdo
ten dopis přines, tak se zeptej tamhle kamaráda. Ale mluv s ním slušně, nebo budeš za dveřma na to tata."
"To jsem si nemyslel," řekl Švejk po jedné partii, "že když jsem šel na nic a měním všechny čtyry, že dostanu kočičáka.  Kampak jste se hrabali na mne s králem? Přebiju krále na to tata."
nádiva nadávka - namyšlený člověk, totéž co náfuka.      
"Franto," volali na raněného vojáka, když přezpívali, zahlušivše ,Osiřelé dítě`, "nech už je bejt a pojď si k nám sednout. Vykašli se už na ně a pošli sem cigarety! Budeš je bavit, nádivy."
"..O jedno tě jen prosím: Naznač a dej mně pevný bod ve vesmíru, a vyzdvihnu celou zem i s tebou, nádivo."
nagajka též nahajka - kozácké důtky, karabáč. V románu se nevyskytuje, ale Hašek nahajky poznal na svém vlastním hřbetě, jako zajatec číslo 294217 na své pěší pouti z Chorupan do Darnice.    
nána slangově - hlupačka, naivka, též důra, trouba.      
"....To se ví, že se všichni smáli a její matinka, která ji tam hlídala, že ji vodvedla na chodbu v ,Besedě’ a že tu svou blbou nánu zkopala..."
Národní listy  byly české noviny, vycházející v letech 1861–1941. Do 1918 představovaly Národní listy nejvýznamnější český deník a byly považovány za "oficiálního" mluvčího politických a hospodářských zájmů české národní buržoazie v Rakousko-Uhersku.  
Ohlas tohoto japonského vítězství způsobil tenkrát v Praze velký rozruch; ačkoliv byla zpráva pravdivá, psal tenkrát válečný zpravodaj Národních listů a Národní politiky přítel poslanec Václav Jaroslav Klofáč stále o velkých vítězstvích Rusů nad Japonci.
Národní politika deník vydávaný v letech  1883 - 1945 s přezdívkou "čubička"  "Mezi novinami štika je Národní politika!"...tvrdil její slogan. Asi to bude pravda, když přežila i nacistickou okupaci. Proč se jí říkalo čubička, píše Ančík ve svých vysvětlivkách takto: Pro bezzásadovost, službičkování moci vládní a pro poddajnost vrstvám majetkově silným říkalo se tomuto listu běžně mezi lidem "čubička", čímž se projevovalo opovržení nad celým způsobem, jímž byl tento list řízen.  
"To mám, vašnosti, kupuji si odpoledníčka Národní politiky, čubičky."
Četli v Národní politice o tom obrlajtnantovi Bergrovi od dělostřelectva, který si vylezl na vysokou jedli a zřídil si tam na větvi beobachtungspunkt? Jak naši ustoupili, a on už nemohl slézt, jinak by byl upadl do zajetí.
nekňuba slangově - nešika, budižkničemu, smolař.      
"Tak jste měl hrát, vy chytráku, durcha," s úsměvem řekl Švejk. "To je zrovna tak jako jednou u Valšů, dole v restauraci, taky takovej jeden nekňuba měl durcha, ale nehrál ho a vodložil vždycky ty nejmenší do talónu a pustil každýho na betla. Ale jaký měl karty! Vod všech barev ty nejvyšší....."
nemlich slangově - to samé, ten samý, týž [z něm. nämlich].      
Poručík Dub vytáhl revolver a otázal se: „Znáš to?“ „Poslušně hlásím, pane lajtnant, znám. Pan obrlajtnant Lukáš má nemlich takovej.“
nepotismus označuje systém obsazování funkcí, v němž jsou preferováni příbuzní, tak zvané "strýčkování", "já na bráchu, brácha na mě" [z lat. nepos = synovec.  

W

 

Panoval u kuchyní obvyklý nepotismus vojenský, rozdávající všem, kteří byli blízko k vládnoucí klice.

neřád nadávka - zasraný chlap [der Scheisskerl] , z kurvy syn (psáno dohromady zkurvysyn) [сукин сын].      
"...Hejtman chodí kolem nás a povídá: ,Vy lumpové, padouchově, neřádi, hyeny skvrnitý, tak bych vám chtěl kvůli tomu psovi všem napařit ajnclíka, rozsekat vás na nudle, postřílet a udělat z vás kapra namodro.'...."
Byl to jeden nešťastný katecheta a kaplan, odněkud z Moravy, který měl takového neřáda faráře nad sebou, že se raději dal na vojnu.
Neue Freie Presse Rakouské noviny, které vycházely ve Vídni od roku 1864 až do obsazení Rakouska němci, tedy do r. 1939.

W

 
 „Dohromady nic, pane obrlajtnant,“ odpověděl Švejk, nespouštěje oči s lysé lebky civilisty sedícího naproti nadporučíkovi, který, jak se zdálo, nejevil pražádný zájem o celou záležitost a četl si Neue Freie Presse
ničema nadávka - totež co lump, lotr, syčák, gauner.      

"...Vy se tomu, holomci, nikdy nenaučíte," pokračoval polní kurát, "já jsem pro to, všechny vás postřílet; rozumíte mně dobře?! Já to tvrdím z tohoto božího místa, ničemové, neboť bůh je něco, co se vás nebojí a co s vámi zatočí, až budete z toho pitomí, neboť vy váháte obrátit se ke Kristu a raději jdete po trnité cestě hříchu."

Místo odpovědi sáhl mu Švejk starostlivé na čelo, pak mu prozkoumal tepnu a nakonec ho odvedl k malému okénku a požádal ho, aby vyplázl jazyk. Celé té proceduře se ničema nijak nebránil, domnívaje se, že se snad jedná o určitá spiklenecká znamení.

Nihil nisi bene hlavně používáno ve spojení "O mrtvých jen dobře.", "De mortuis nihil nisi bene." [lat.] První zaznamenané použití rčení je v díle "Životy a názory významných filozofů", které napsal Diogenes Laërtius. . Jednoročák Marek se tedy rozhodl, že v kronice praporu bude psát jen dobré.  

W

 

Náš batalion nemůže vyhrát najednou tuhle světovou vojnu. Nihil nisi bene.

Ninive bylo hlavní město Asýrie..O pověst tohoto města se zasloužili antičtí autoři, kteří jej umísťovali mezi řeky Tigris a Velký Záb.

W

Svou zpověď zakončil jednoroční dobrovolník slavnostně: "Došlo i na Kartágo, z Ninive udělali zříceniny, milý příteli, ale hlavu vzhůru! Ať si nemyslí, že když mne pošlou na front, že dám jednu ránu. Regimentsraport! Vyloučení ze školy! Ať žije c. k. kretenismus!

non plus ultra nepřekonatelný, nepředstižitelný, jedinečný [lat.].      

Polní karát prohrál všechno a nakonec řekl: "Kolik mně půjčíte na mého vojenského sluhu? Ohromný pitomec a zajímavá figura, něco non plus ultra. Ještě nikdy neměli jste takového vojenského sluhu."

Nostitz-Rhieneck hlavním sídlem linie Nosticů-Rienecků byl nejprve zámek Pakoměřice, a po zřízení zámku Měšice přenesli své hlavní sídlo roku 1775 do Měšic. Po druhé světové válce byli hrabata Nostic-Rieneckové z Čech vysídleni a odsunuti do Rakouska a jejich majetek byl zkonfiskován. Bohužel jsem neobjevil žádného feldmaršálka z tohoto rodu, natož takového, o kterém by psaly tehdejší noviny jako o elitě rezervní kavalerie.  

W