Heslo:

desentér | desertýr |  desentýrovat | deserce

Výklad:

Slangový výraz pro desertera, desertovat a deserci. Dnes se to píše se z, tedy dezerce, dezertovat, dezertér - zběhnutí, zběhnout, zběh. V době válečné znamenala dezerce většinou smrt zastřelením, jednalo li se o přeběhnutí k nepříteli potom smrt provazem. Dnes jsme na tom lépe neboť dezertérovi hrozí nanejvýše osm let.
I-07

A maršálek Radecký snivě se díval ze svého pomníku za vzdalujícím se dobrým vojákem Švejkem s rekrutskou kytkou na kabátě, kulhajícím na starých berlích, zatímco sděloval nějaký vážný pán lidem kolem, že vedou desentéra.
I-08
Mě vaše chování nijak nepřivede z rovnováhy. Já vím, že jste všichni simulanti, že chcete desentýrovat z vojny. A podle toho s vámi jednám.

 
I-09

Zrzavý ministrant, desentér z kostelnických kruhů, specialista v drobných krádežích u 28. pluku, snažil se poctivě vybavovat z paměti celý postup, techniku i text mše svaté. On byl současně i ministrantem, i nápovědou polnímu kurátovi, který s naprostou lehkomyslností přehazoval celé věty a místo obyčejné mše dostal se v mešní knize až na roráty, které začal zpívat ku všeobecné spokojenosti obecenstva.
I-10-04

Na ulici domluvil se se Švejkem, kterého též považoval dle odporučení hostinské za desentéra.
Sdělil mu, že má syna, který také utekl z vojny a je u babičky v Jasenné u Josefova.
Nedbaje toho, že Švejk ho ubezpečoval, že není desentérem, vtiskl mu do ruky desítku.
II-01

Poručík uznal za dobré nějakým způsobem už to všechno ukončit, proto řekl důrazně: „Tak vám říkám, vy hlupáku, paznehte, že půjdete k pokladně, koupíte si lístek a pojedete do Budějovic. Jestli vás ještě tady uvidím, tak s vámi zatočím jako s desertýrem. Abtreten!“
II-02
Babička zadívala se na Švejka soustrastně: „Tamhle, vojáčku, v tom lesejčku počkají, já jim vod nás přinesu brambůrku, vona vás zahřeje. Je ta chalupa naše vodtuď vidět, právě za lesejčkem trochu vpravo. Přes tu naši vesnici Vráž nemůžou jít, tam jsou četníci jako vostříži. Dají se potom z lesejčka na Malčín. Vodtamtuď se vyhnou, vojáčku, Čížovej. Tam jsou četníci rasi a chytají desentýry. Jdou přímo přes les na Sedlec u Horažďovic. Tam je moc hodnej četník, ten propustí každýho přes vesnici. ....

....„Tak vidíte, hoši,“ vykládal, když seděli kolem pece, ve které se vařily brambory na loupačku, „tenkrát můj dědeček taky desentýroval jako ten tvůj voják. Ale dopadli ho ve Vodňanech a tak mu rozsekali prdel, že z ní cáry lítaly. A to moh ještě mluvit o štěstí. Z Ražic za Protivínem syn Jarešův, dědeček starýho Jareše, baštýře, dostal za zběhnutí prach a volovo v Písku. A před tím, než ho stříleli na píseckých šancích, běžel ulicí vojáků a dostal 600 ran holema, takže smrt byla pro něho vodlehčením a vykoupením.
A kdypak ty jsi prch?“ obrátil se uplakanýma očima na Švejka.
 

Takto o dezerci hovoří Dienstreglement