Slovníček

Slangový název vojenského nebo obecněji jakéhosi služebního, erárního lůžka, jehož původ je asi z italského tavolaccio = kavalec, pryčna. V českém prostředí se výraz pryčna používá spíš pro dřevěnou postel vězeňskou. Z fotografií je patrné že kavalec v době Švejkova vojákování měl kovovou konstrukci se slamníkem švem dolu [štrozok se šlicem dolů], na něm prostěradlo [lajntuch], podhlavník [kolpostr], další prostěradlo na přikrytí a dvě deky. V zimě navíc ještě huňatá přikrývka. Nic s nezměnilo ani za padesát let poté (jen zmizela ta huňatá přikrývka). Ještě v té době se v sobotu docpávali slamníky slámou. Pravda, někde už měli žíněné matrace a dokonce se začali zkoušet nafukovací, ale kovový rám byl prakticky stejný. Snad jen malá inovace, kterou není na fotkách z výcvikového tábora vidět, a ani to neřeší Dienstreglement, je možnost "štosování" kavalců nad sebou jako palandy.

Když Švejka zavřeli v jedné z četných komor prvého patra, Švejk našel tam společnost šesti lidí. Pět jich sedělo kolem stolu a v rohu na kavalci seděl, jako by se jich stranil, muž v prostředních letech.

To nebyly žádný postele s kavalci jako zde nebo plivátka. Holá pryčna a na tej leželi marodi. Jednou měl jeden vopravdovskej tyfus a druhej vedle něho černý neštovice. Voba byli svázaní do kozelce a regimentsarzt je kopal do břicha, že jsou prej simulanti. Pak když ty voba vojáci umřeli, přišlo to do parlamentu

Strážmistr zůstal sedět na strážnici vedle Švejka na kavalci prázdné postele četníka Rampy, který měl do rána službu, obchůzku po vesnicích, a který v tu dobu klidně seděl „U černého koně“ v Protivíně a hrál s obuvnickými mistry mariáš, vykládaje v přestávkách, že to Rakousko musí vyhrát.

U divisijního soudu, v baráku opatřeném mřížemi, vstávali podle předpisu v sedm hodin ráno a dávali do pořádku kavalce válející se v prachu po zemi. Pryčen nebylo. V jednom přepažení v dlouhé místnosti skládali podle předpisu deky na slamník, a kteří byli s prací hotovi, seděli na lavicích podle stěny a buď si hledali vši, ...

Byla to tmavá díra v baráku roty, přepažená z chodby prkny: Stůl, dvě židle, baňka s petrolejem a kavalec. Před ním stál účetní šikovatel Vaněk, který zde sestavoval listiny k výplatě žoldu, vedl účty kuchyně pro mužstvo, byl finančním ministrem celé roty a trávil tu celý boží den, zde též spal.

Voni sou přece v ranku oficíra, tak jim gebíruje oficírskej arest při garnisoně, kdepak tady, vždyť je na tom kavalci plno vší. Někdy ovšem se stává, že někdo neví, kam vlastně arestem patří, ale to se splete v kanceláři nebo náhodou.

K deváté hodině, když sháňka po majorovi nabyla vrcholu, Švejk vylezl z kavalce a uznal za vhodné probudit pana majora. Zatřásl s ním několikrát velice důkladně , odstranil s něho ruský plášť, až konečně major se na kavalci posadil, a dívaje se tupě na Švejka, hledal u něho rozluštění záhady, co se to s ním vlastně stalo.