Heslo:

Memfisky

Výklad:

Cigarety Memfisky byly zřejmě oblíbenou značkou pojmenované po hlavním městě starověkého Egypta. Nepodařilo se zjistit, kdy se začaly vyrábět, ale v Haškově díle se poprvé objevují v povídce "Český Baedeker" z roku 1914. Kouřil je, jak je z povídky patrno, Zdeněk Matěj Kuděj. Memfisky kouřil i Švejk. Je to psáno v povídce "Dobrý voják Švejk v zajetí". Kouřila je i paní Wendlerová.

Pod sterjnou obchodní značkou se Memfisky vyráběly za první republiky, protektorátu, v dobách socializmu i v dobách dnešních 

I-14-01

„Toto psaní,“ řekl nadporučík, odevzdáte milostivé paní. Přikazuji vám, abyste se k ní choval uctivě a taktně a vyplňoval všechna její přání, která vám musí být rozkazem. Musíte se chovat galantně a obsluhovat ji poctivě. Zde máte sto korun, které mně vyúčtujete, neboť třebas vás pro něco pošle, objednáte pro ni oběd, večeři a tak dále. Pak koupíte tři láhve vína, krabičku memfisek, tak. Víc prozatím nic. Můžete jít a ještě jednou vám kladu na srdce, že musíte jí udělat, co jí vidíte na očích.“...

...Potom poslala Švejka pro oběd a víno. A nežli přišel, převlékla se v průzračné kombiné, které ji činilo neobyčejně svůdnou a vábnou.
Při obědě vypila láhev vína, vykouřila mnoho memfisek a lehla si do postele, zatímco Švejk v kuchyni pochutnával si na komisárku, který namáčel do sklenice s nějakou sladkou kořalkou.
„Švejku,“ ozvalo se z ložnice. „Švejku!“

Generál Fink, počínající si poslední dobou velice důvěrně k polnímu kurátovi, stáhl ho k sobě na pohovku a napařeným hlasem otázal se kuráta: „Co je s tebou, duchovní útěcho?“
Přitom jedna z veselých dam hodila po kurátovi memfiskou. „Pijte, duchovní útěcho,“ řekl ještě generál Fink, nalévaje vína polnímu kurátovi do velikého zeleného poháru. Poněvadž ten ihned se nenapil, začal ho sám vlastnoručně generál napájet, a kdyby nebyl kurát statečně lokal, byl by ho celého pobryndal.
Potom nastalo teprve dotazování, jak se při poskytování duchovní útěchy choval odsouzenec. Polní kurát vstal a řekl hlasem plným tragiky: „Zešílel.“
„To musela být znamenitá duchovní útěcha,“ zasmál se generál, načež se všichni dali do hrozného chechtotu, přičemž obě dámy začaly opět házet na kuráta memfisky.

Konečně jsme u cíle, u Horů. Sedíme za dubovým stolem.
Posíláme si malou holčičku do trafiky. Kuděj pro 20 memfis a já pro balíček knastru.
Holčička se vrací s lístkem nazpět. Stojí tam: „Jeden knastr ten dnes není. Memfis taky ne. Má úcta.“
„A pak se máme zotavit,“ volá přítel Kuděj.

Od nejstarších.....

... z doby socialismu až po "ameriky".