Heslo:

♣ Augustin Eugen Mužík

Výklad:

Narodil se *15.5.1859 jako Augustin Jan Nepomuk Mužík v Novém Hradci Králové (Část Hradce Králové), jako syn truhlářského mistra Václava Mužíka a Terezie rozené Mužíkové. Po gymnaziálním studiu vystudoval filosofickou fakultu Univerzity Karlovy. Byl český básník, představitel generace vycházející z Vrchlického tvorby, překladatel (např. A. E. Poe "Havran") a redaktor časopisů v Ottově nakladatelství ("Besedy lidu", "Světozor"). Zemřel v Praze 31.3.1925.

Jak ho Hašek napálil píše v článku "Augustin Eugen Mužík". Jeho osoba se objevuje  i v „Nagykanidžské idylce“ v roli přítele sládka Znojemského, což je konstatováno i v „Dalším dopise z misionářské cesty“. Naposledy se objevuje v článku „Ženský pseudonym“.

Augustin Eugen Mužík

„Pane redaktore,“ řekl jsem, „vy ráčíte být můj krajan. Já jsem z Mydlovar, tam je několik Mužíků.“ - Nebyla to pravda, ale - - - „Hostinský František Mužík, to je, pane redaktore, můj strýc a jeho bratr, ten se přiženil do - - - „ (kdybych si byl tak mohl teď vzpomenout to místo, kde se Mužík narodil).

„Nebylo to do Svinař?“ řekl Augustin Eugen Mužík. „Tam mám tetu.“

Nagykanidžská idylka

Za takových poměrů přišli jsme do onoho nešťastného města s odporučením na sládka pana Znojemského, kteréžto odporučení bylo od Aug. Eugena Mužíka, osobního přítele tohoto muže z dob studií.

Když nás srdečně uvítal, rozhovořil se o poměrech a řekl: „Jó, tady je pěkná idyla. Aféra za aférou a ani já nemám čisté prsty. Já zas podplácím finančníky,“ a poté s velkým zájmem vyptával se nás na svého přítele Augustina Eugena Mužíka, básníka a spisovatele.

Další dopis z misionářské cesty

Dlouho již jsem Vám nepsal, jak se nám dařilo poslední dobou. Posledně Vám psal Hašek z Velké Kanidže, kde jsme byli hosty sládka Znojemského, který jest, jak známo, přítel Augustina E. Mužíka.

Ženský pseudonym

V redakcích objeví se tedy dáma vysokého vzrůstu, elegantní, svůdných tvarů, jiskrných očí, a přijde k redaktorovi s oním půvabným úsměvem, který by byl s to snad rozehřátí i Augustina Eugena Mužíka. Takový nešťastný redaktor vrtí sebou na židli a je celý blažen, rozehřívá se, říká: „Čím mohu, prosím, sloužit, milostivá?“