Heslo: |
♣ Augustin Eugen Mužík |
Výklad: |
Narodil se *15.5.1859 jako Augustin Jan Nepomuk Mužík v Novém Hradci Králové (Část Hradce Králové), jako syn truhlářského mistra Václava Mužíka a Terezie rozené Mužíkové. Po gymnaziálním studiu vystudoval filosofickou fakultu Univerzity Karlovy. Byl český básník, představitel generace vycházející z Vrchlického tvorby, překladatel (např. A. E. Poe "Havran") a redaktor časopisů v Ottově nakladatelství ("Besedy lidu", "Světozor"). Zemřel v Praze 31.3.1925. Jak ho Hašek napálil píše v článku "Augustin Eugen Mužík". Jeho osoba se objevuje i v „Nagykanidžské idylce“ v roli přítele sládka Znojemského, což je konstatováno i v „Dalším dopise z misionářské cesty“. Naposledy se objevuje v článku „Ženský pseudonym“. |
Augustin Eugen Mužík |
„Pane redaktore,“ řekl jsem, „vy ráčíte být můj krajan. Já jsem z Mydlovar, tam je několik Mužíků.“ - Nebyla to pravda, ale - - - „Hostinský František Mužík, to je, pane redaktore, můj strýc a jeho bratr, ten se přiženil do - - - „ (kdybych si byl tak mohl teď vzpomenout to místo, kde se Mužík narodil). „Nebylo to do Svinař?“ řekl Augustin Eugen Mužík. „Tam mám tetu.“ |
Nagykanidžská idylka |
Za takových poměrů přišli jsme do onoho nešťastného města s odporučením na sládka pana Znojemského, kteréžto odporučení bylo od Aug. Eugena Mužíka, osobního přítele tohoto muže z dob studií. Když nás srdečně uvítal, rozhovořil se o poměrech a řekl: „Jó, tady je pěkná idyla. Aféra za aférou a ani já nemám čisté prsty. Já zas podplácím finančníky,“ a poté s velkým zájmem vyptával se nás na svého přítele Augustina Eugena Mužíka, básníka a spisovatele. |
Další dopis z misionářské cesty |
Dlouho již jsem Vám nepsal, jak se nám dařilo poslední dobou. Posledně Vám psal Hašek z Velké Kanidže, kde jsme byli hosty sládka Znojemského, který jest, jak známo, přítel Augustina E. Mužíka. |
Ženský pseudonym |
V redakcích objeví se tedy dáma vysokého vzrůstu, elegantní, svůdných tvarů, jiskrných očí, a přijde k redaktorovi s oním půvabným úsměvem, který by byl s to snad rozehřátí i Augustina Eugena Mužíka. Takový nešťastný redaktor vrtí sebou na židli a je celý blažen, rozehřívá se, říká: „Čím mohu, prosím, sloužit, milostivá?“ |
|
|