Slovníček

Radikální pokrokové hnutí mládeže z počátku devadesátých let, blízké socialismu. Hnutí bylo zrazeno Rudolfem Mrvou a obžalováno ze spiknutí v tzv. procesu s Omladinou v letech 1893-94, zde uvádím proto, že úzce souvisí s mladočechy a Václavem Oličem, který vyšetřoval nejen omladináře, ale později i vraha Valeše. Shodou okolností, jedním z obžalovaných byl i můj jmenovec Josef Šerák [rodové vazby jsem zatím nezjistil]. Celý dokument o procesu je zde. Jaroslav Hašek se o Omladině několikrát zmiňuje v "Dějinách strany mírného pokroku v mezích zákona", hlavně v kapitole "Revolucionář Ziegloser". Zároveň je nutné také uvést, že Hašek v letech 1904 až 1907 pracoval pro anarchistické, později zakázané listy "Omladina a "Mladá omladina". Na obrázku dole je jeden z obrazů Muchova cyklu "Slovanská epopej" nazvaný "Přísaha Omladiny pod slovanskou lípou". Mucha na něm zobrazuje vůdce Omladiny, jak skládají přísahu pod korunou lípy, ve které je ukryta bohyně Slovanstva. Dvě osoby napravo jsou namalovány pouze bílkovou temperou. Nebyly nikdy dokončeny olejovými barvami. Proto nebyl obraz nikdy vystavován za Muchova života. Tento fakt berou někteří znalci jako důkaz toho, že epopej nebyla nikdy dokončena. Významnými osobami na obraze jsou dále dvě děti na spodní zdi. Mucha použil své vlastní děti jako modely pro tyto postavy. Napravo je syn Jiří a nalevo jeho dcera Jaroslava hrající na harfu.

V té době nového politického rozvoje stýkali jsme se my, první členové nové strany, s revolucionářem Ziegloserem. Byl to muž velice pohyblivý, který přicházíval pravidelně do Slovanské kavárny a tam s velkým zájmem sledoval naše hovory a končíval slovy: „Ano, když jsem já byl v Omladině.“

Ze sousedních separací bylo slyšet zpěv. Bylo to jako v dobách politického kvašení, v dobách Omladiny. A na radnici primátor Groš, největší ostuda Prahy za tři sta let, kdy Praha úpěla pod panstvím Habsburků, ve zvláštním zasedání, zapomenuv, že radnicí táhnou vzpomínky z české historie, které dokazují pravý opak toho, než co žvaní, promlouvá o císaři pánu jako o vlastním příteli Poláků. .

Na Žižkově vycházel v těch památných dobách časopis Chuďas a Nová Omladina. Oba názvy vystihovaly program. Psával jsem tenkrát do těch časopisů články, ve kterých jsem si dělal legraci ze slavných úřadů, a přicházíval na besedy s vydavatelem těch časopisů redaktorem Knotkem, který nyní rediguje Ostravský deník.

Konečně potřetí jsem byl odsouzen pro článek napsaný do Omladiny, orgánu hnutí teoretických anarchistů jazyka českého, a to opět nevinně, protože tento článek propadl konfiskaci a mně proto kamarád redaktor nevyplatil žádný honorář.
Přátelé, to je vše. A proto mám být označován jako člověk zvrhlý, který nedovede hájit zájmy svých voličů na říšské radě a případně v delegacích? Přátelé, uvažujte!