Heslo:

♣ Josef Rosenzweig Moir, JUDr.

Výklad:

*24. 8. 1887 – † po 12. říjnu 1944, byl českým anarchistickým básníkem, advokátem a právníkem židovského původu. Jako literát publikoval pod uměleckým jménem Josef Rosenzweig–Moir. Byl strýcem básníka Jiřího Ortena.

Zcela jistě se zapojil i do recesistické akce pražské bohémy kolem Strany mírného pokroku v mezích zákona. Hašek se sice o jeho básnickém talentu vyjádřil nelichotivě, ale v povídce Po stopách státní policie v Praze o něm hovoří jako o příteli. Ještě jedno přátelství prokazatelně spojuje Rosenzweiga s Haškem a to je jejich společný kamarád Gustav Roger Opočenský, kterému Rosenzweig věnoval báseň Píseň selského synka.

Účastnil se, jako mnozí další literáti, bojů v první světové válce na východním bojišti. Byl zařazen k zeměbraneckému pěšímu pluku č. 29 v Litoměřicích (později střelecký pluk č. 29), kde dosáhl hodnosti poručíka. Ženil se až koncem války 20.května 1918 ve svém rodném Neustupově. Jeho ženou se stala Věra Eisnerová, dcera JUDr. Leopolda Eisnera, advokáta z Kralup nad Vltavou. V Eisnerově kanceláři potom vykonával  advokátní činnost až do německé okupace. To mu byla, pro jeho židovský původ, odebrána licence a nakonec byli manželé Rosenzweigovi nuceni opustit Kralupy. Místo jejich posledního pobytu ve vlasti, byla obec Vepřek. Rosenzweigovi byli deportováni dne 22. února 1942 transportem Y, č. 682 z kladenského nádraží do Terezína. V Terezínském ghetu byli vězněni do 12. října 1944. Ten den byly vypraveny z Terezína dva transporty do vyhlazovacího tábora  Auschwitz II – Birkenau. V prvním transportu Eq, č. 767 byl spolu s dalšími 1500 vězni i Josef Rosenzweig. Ve druhém,  Eq, č. 768,  který čítal rovněž 1500 vězňů, byla jeho manželka Věra. Tím, mizí veškeré další stopy o jejich osudu. Zřejmě byli v Auschwitz – Birkenau zavražděni.

Počáteční program strany

V Čechách vyskytují se dva mladí básníci, píšící jedenkaždý horší verše než druhý. Jest to básník Rosenzweig-Moir a Frabša, který stal se po létech upřímným národním socialistou, redaktorem národně sociálního plátku v Kutné Hoře. V té době bylo zvykem, že mladí básníci jako Frabša unášeli dcery pekařů, a když na ně otec přišel, dopouštěli se urážky Jeho Veličenstva.

My první zakladatelé strany scházeli jsme se v bytě, kde bydlel vévoda makedonský Klimeš a básník Rosenzweig-Moir. Tam chodil též přítel Jaroslav Kubín, malíř, dva ctihodní bratří Markové, pak jeden mladík, který byl nihilista a kupoval si u Böhma na Ferdinandově třídě za dva krejcary žabky a tajně vycházel s nimi k Hodkovičkám, kde je zapaloval a od nich utíkal.

Redaktor Knotek mezitím poznamenal ke mně, že italština Pietra Perriho je trochu podivná, načež Pietro Perri odpověděl: „Zapomněl mnoho italsky, žil v Rusku. Utekl, porco maladetto.“ „Umíte rusky?“ „Zapomněl, Ital, dítě Florencie, caramba.“ A Pietro Perri počal mluvit německy. Mezitím přišlo několik známých, básník G. R. Opočenský s Rosenzweigem-Moirem.