POSLÍČEK STRANY BÁSNÍK FRABŠA |
|
|
| V onom prvopočátku politického vývoje
vystupuje do popředí mladý, nadaný básník Frabša.
V té době nebylo nadšenějšího sedmnáctiletého
mladíka pro českou literaturu, než byl Frabša,
který již v šestnácti létech vydával časopis, a
to ne jeden, nýbrž asi pět, a psal básně
lyrické, v nichž zdůrazňoval, že jeho duše se
houpá na zlatých strunách. Teprve v budoucnosti
bude náležitě oceněn, neboť tento mladík byl
známý v té době ve všech kruzích literárních;
řeklo-li se Frabša, tu se sice mnozí od toho
jména odvraceli, ale jméno to znali. Byl to
mravenec na českém Parnasu. Kdo kdy viděl
mravence v lese, ten pozoroval, jak každý
jednotlivec chytí zčistajasna nějaké dřívko či
podobně, věc, která je kolikrát větší a těžší
než on sám, a jak ji táhne s napětím všech sil
přes nějakou hromádku hlíny, která jest pro něho
horou. Tam se mu to dřívko skulí a on se zas
vrací a tak to dělá od rána do večera. Mravenec
nikdy nezoufá a je dokázáno, že pozoruje-li ho
někdo, snaží se s tím větší chutí. Tak i Frabša neúnavně vydával své verše lyrické svým vlastním nákladem, zakládal jeden časopis pro umění a literaturu za druhým, a to vše s nadšením sedmnáctiletého mravence. My první zakladatelé strany scházeli jsme se v bytě, kde bydlel vévoda makedonský Klimeš a básník Rosenzweig - Moir. Tam chodil též přítel Jaroslav Kubín, malíř, dva ctihodní bratří Markové, pak jeden mladík, který byl nihilista a kupoval si u Böhma na Ferdinandově třídě za dva krejcary žabky a tajně vycházel s nimi k Hodkovičkám, kde je zapaloval a od nich utíkal. Jak vidět, byla to doba velkého, revolučního kvasu. A sem do toho soukromého bytu chodíval i je-den lakýrnický pomocník., který psal verse obsahu, jak tvrdil, neobyčejně krásného a díval se na Frabšu s takovým výrazem obdivu, jako se dívá Ind na sochu trojhlavého Buddhy. Neboť v té době Frabša sice si vypůjčoval peníze od toho lakýrnického pomocníka, ale těch peněz používal k uskutečnění svého úmyslu z dob, kdy mu bylo 13 let, a to k vydávání uměleckého literárního deníku pod názvem Volná tribuna. „V Čechách,“ vykládal nadšeně, „jest třeba nyní jedině toho, aby obecenstvo přestalo si všímat denních novin, kde jsou jen politické zprávy a denní zprávy. Zde jest třeba, aby český člověk, když ráno vstane, mohl si přečíst dobré básně ode mne a od jiných autorů, aby věděl též hned ráno, každodenně, jaké novinky chystají se v české literatuře. Že já vydám onu čistým lyrismem dýšící sbírku básní Na zlatých strunách, že vydám sbírku Na strunách pozlacených a dále že hodlám vydat sbírku Písně skřivánka a básně Ó, zlaté mládl, kdy se navrátíš! “ A vévoda makedonský Klimeš prohlásil, že úplně souhlasí s návrhem toho kloučka a že se sám co nejdřív dá do práce, aby dohotovil svůj epos pro nový deník literárně umělecký pod názvem „Bitva na hoře Garvan“, a již druhého dne přinesl počátek onoho eposu, který začínal takto:
A v těchto dobách, plných velkého očekávání,
Frabša, onen poetický duch, který vždy
prohlašoval, že čistý lyrismus vylučuje všechen
realismus, stal se poslíčkem naší skupiny a za
mírnou odměnu nosíval rukopisy
Opočenského a mé
příteli nakladateli tohoto spisu, který tehdy
ještě měl své místnosti v Lazarské ulici. Jistě
se přítel
Ločák pamatuje na mladíka bezvousého,
s vyraženými zuby, který tam smlouval do krve o
každou korunu zálohy a mluvil k němu o bílých
květech, o svěžích poupatech lyrismu a přitom
pevně stál na našich požadavcích, neboť pro
onoho dobrého, mladého, nezištného básníka
znamenala každá urvaná koruna z kapsy
nakladatele dvacet procent provize. A vracíval
se odtamtud vesel, s očima planoucíma dobrotou
dítěte a s cigaretou v ústech. |
 |