Heslo:

generálmajor von Schwarzburg

Výklad:

Generálmajor von Schwarzburg prováděl inspakční cestu a jel překvapit Budějovickou posádku. Když náhradní prapor jednadevadesátého regimentu odjížděl z budějovických Mariánských kasáren dne 1.6.1915 spolu s Haškem do výcvikového tábora v Kyrálihydě, konala se samozřejmě vojenská přehlídka. A jako inspektor na ní byl účasten polní podmaršál Simon Ernst Schwerdtner von Schwerdtburg .  Jistě neušlo vaší pozornosti podobnost šlechtického přídomku "von Schwarzburg" a "von Schwerdtburg". Je tedy pravděpodobné, že se Hašek nechal inspirovat právě tímto mužem, který dával nepokrytě najevo svou nenávist ke všemu českému.

Simon Ernst Schwerdtner von Schwerdtburg *9.5.1854 - 22.9.1925 studoval na Technických univerzitách ve Štýrském Hradci, Lubnu a Vídni. Během studia se angažoval ve spolcích Burschenschaftu Norica Graz, Montania Leoben a Cimbria Wien. Absolvoval devět menzur se členy ostatních spolků. Menzury byly rituální šermířské souboje, které byly prováděny pouze a jen při obnažených tvářích (ostatní části těla byly chráněny) podle přísných pravidel (soupeři bojovali v definovaném vzájemném odstupu, nesměli se z místa pohnout, bylo zakázano bodání). Německý šovinismus ho zavedl k velmi úspěšné vojenské kariéře. Dotáhl to až na generálmajora a v květnu 1912 byl dokonce povýšen do hodnosti polního podmaršála. Podařilo se vypátrat, že byl velitelem pěší divize č. V a v letech 1914-1916 byl zemským velitelem v Čechách a vojenské posádky v Praze. Jeho krutost a bezcitnost lze prezentovat na případu údajné vzpoury vojína Kudrny. Už na základě pouhé telefonické informace chtěl záhájit proces náhlého (stanného) soudu:  Ještě před písemným trestním oznámením byl celý případ hlášen telefonicky vojenskému velitelství do Prahy. Vojenský velitel, polní podmaršálek Schwerdtner, svolal ihned poradu, které se za jeho předsednictví zúčastnil náčelník štábu major Duič, justiční referent major-auditor dr. Licht a příslušný vojenský zástupce major-auditor Simonis. Podle svědectví Lichtova podařilo se oběma právníkům jenom stěží přesvědčiti Schwerdtnera, podporovaného Duičem. že »pouhé telefonické hlášení sebe těžšího deliktu nepostačí k nařízení náhlého soudu«, jak tomu vojenský velitel chtěl....nakonec k procesu došlo, byli souzeni tři aktéři "vzpoury"  ...Avšak úsilí obhájcovo bylo marné. Jeho návrh byl zamítnut, a soud sestoupil se k poradě, která rozhodla, aby stanné řízení proti Smitkovi a Macourkovi bylo zastaveno. O Smitkovi bylo tak rozhodnuto jednohlasně, o Macourkovi pro nedostatek shody u soudců. Naproti tomu Kudrna byl uznán jednomyslně vinným podle žaloby, což znamenalo neodvratně smrt, bude-li rozsudek potvrzen příslušným velitelem, totiž gen. Schwerdtnerem. A od toho bylo těžko nadíti se slitování. Vždyť generál, jak svědčí Licht, nesl těžce, že nebyli odsouzeni k smrti všichni tři obvinění. A ani polní superior Voneš, který před ním padl na kolena, nemohl jej pohnouti k udělení milosti nešťastnému odsouzenci....Schwerdtner rozsudek potvrdil a dne 7.5.1915 na motolském cvičišti vydal osobně rozkaz k provedení exekuce.

A nyní se stalo něco hrozného. Holohlavý pán vyskočil, zařval na něho: „Marsch heraus, Sie Schweinkerl,“ vykopl ho do chodby, a vrátiv se do kupé, uchystal malé překvapení nadporučíkovi tím, že se mu představil.
Byl to nepatrný omyl. Holohlavé individuum nebylo panem Purkrábkem, zástupcem banky „Slavie“, ale pouze generálmajorem von Schwarzburg. Generálmajor konal právě v civilu inspekční cestu po posádkách a jel překvapit Budějovice.

Schwerdtner von Schwerdtburg, jako dvacetiletý buršák v době studií.