Heslo:

špangle | želízka

Výklad:

Slangově pouta [z něm. die Spangen]. Synonyma rovněž slangově: želízka, klepeta. Podle příručky z roku 1916 bylo spoutání do želez předepsáno v poli jen při samovazbě: Schließen in Spangen: beim Einzelarrest. Podle Dienstreglementu vydaného v roce 1890 to bylo mnohem horší: Spoutání do želez vykoná se tak, aby pravé předloktí nad ručnimi klouby a levá holeň nad kotniky přišly do železných spon. Každá spona se pak sponovým kroužkem zavře a obě spony připnou se k sobě pomoci visacího v děrách obou spon zavěšeného zámku .   Bylo to kruté a nelidské, když si představíme, že při verschärftu byl viník deně takto spoután nepřetržitě šest hodin.

"....Když tak řádili asi půl hodiny, rozběhl se obršt ke mně a zařval: ,Jsi blbec, nebo nejsi blbec?` - ,Poslušně hlásím, pane obrst, že jsem blbec.` - ,Jednadvacet dní tuhého vězení pro blbost, dva půsty týdně, měsíc kasárníka, 48 hodin špangle, hned zavřít, nedat mu žrát, svázat ho, ukázat mu, že erár blbce nepotřebuje. My už ti, holomku, noviny vytlučem z hlavy,`..."

A potom ta švanda, když někdy sklouzl a upadl s kalichem, s velebnou svátostí nebo s mešní knihou, a hlasitě obviňuje ministranta z trestanecké roty, že mu úmyslně podrazil nohu, a hned mu před samou velebnou svátostí napařuje ajnclíka nebo špangle.

...Oblíbeným a působivým prostředkem Dauerlingovým je, že svolává české mužstvo svou přednáškou, ve které mluví o vojenských úkolech Rakouska, přičemž vysvětluje všeobecné zásady vojenské výchovy od španglí až po pověšení a zastřelení.

"...A dostal jsem za to takový špangle, až jedna radost.“

Takto vypadala želízka v době románového děje.