Slovníček

Stále existující hospoda Praha 2, Spálená 107. Byla otevřena Karlem Brejškou 16.4.1884. Je pozoruhodné, že již měla svou vlastní telefonní přípojku s číslem 180. Starý pan Brejška byl Haškovým příznivcem jak dokládá "Z mých vzpomínek na Jaroslava Haška" jeho přítel Ladislav Hájek Domažlický: ....U Brejšků Haška znamenitě znali. Chodíval tam mezi domácí hosty, ke stolu, u něhož sedávali prof. Kysela, mistr Štursa, malíř Čejka. Tam provedl také mnoho ze svých taškařic. Starý Brejška na Jardu držel a mnohdy, když bylo nejhůř - Brejška pomohl.... Dále se Hájek zmiňuje o fotografii uveřejněnou ve Světozoru 6.2.1914. Na snímku je ledování před hospodou “U Brejšků. Jedním křížkem je označen Jaroslav Hašek, dvěma Haškův přítel Zdeněk Matěj Kuděj a třemi restaurater Brejška, se kterým se Hašek údajně vsadil, že při stávce typografů, vydrží celé odpoledne sekat a skládat led z vozu na ulici. V interview, které na místě poskytl Právu lidu však Hašek prohlásil, že se hodlá i nadále živiti poctivou prací a že po skončení typografické stávky napíše delší vážné pojednání o vlivu fysické námahy na duševní potenci českého literáta. Podle data zveřejnění v Právu lidu 19.1.1914 (pondělí) a z textu je zřejmé, že se událost s ledováním U Brejšky odehrála v sobotu 17.1.1914. Brejškův restaurant je citován i v některých Haškových povídkách: O upřímném přátelství; Otcovské radosti pana Motejzlíka a zejména Jak jsem přemohl černošského obra Zippse ze Severní Ameriky.

Všechny to až na jednoho stihlo buď v hospodě, ve vinárně, nebo v kavárně. Výjimku dělal neobyčejně tlustý pán s brýlemi, s uplakanýma očima, který byl zatčen doma ve svém bytě, poněvadž dva dny před atentátem v Sarajevu platil „U Brejšky“ za dva srbské studenty, techniky, útratu a detektivem Brixim byl spatřen v jejich společnosti opilý v „Montmartru“ v Řetězové ulici , kde, jak již v protokole potvrdil svým podpisem, též za ně platil.

Má se vždycky mluvit jasně a zřetelně, a ne v žádných takových oklikách. ,U Brejšků’ byl před léty jeden sklepmistr a ten měl ve zvyku, když byl v ráži a šel po práci domů, stavět se přitom v jedný noční kavárně a připíjet si s cizími hosty a vždycky při přípitku říkat: ,My se na vás, vy se na nás...’ Za to dostal jednou od nějakýho slušnýho pána z Jihlavy takovou přes hubu...,

Můj přítel Gardowski roztál v té maloměstské hospodě ještě víc. Domluvili jsme se, že jednou jsem ho chtěl v Praze dát vyloučit z jedné pivnice. On si pak vzpomněl, jak mě tenkrát chtěl uhodit sklenicí. Objevilo se též, že zná přítele Billa z novin a dokonce že se s ním kdysi přel u Brejšky kvůli nějaké planetě. V družném rozhovoru setrvali jsme až daleko přes půlnoc, když náhle přítel Gardowski počal podivně hovořit o tom, že zapomněl vzkázat domů, že přijdeme, takže není nic připraveno.

V mnohých případech styděl se za to, že by se mu mohla narodit dcera, vykládal tedy, že se mu narodil chlapeček. Někde opět, aby se nezdálo, že se příliš chlubí, říkal, že má děvčátko. Asi ve třech ve čtyrech případech říkal, že neví, co to je. Nakonec si to všecko spletl a když opět přišel ke svým známým, na dané otázky odpovídal obyčejně opačně. Kde dřív říkal, že má chlapečka, tam říkal, že má dcerušku. A tak to všecko proplítal novou a novou lží, šel dokonce ve své drzosti tak daleko, že mluvil o dvojčatech a v restauraci pana Brejšky vykládal dokonce o nějaké zrůdě se kterou vydělá strašně peněz.

Machar si to velmi popletl s tou antickou kulturou. Nejsou to nějaké staré hrníčky, vykopané v Aténách a v Římě, ani básně starých Řeků a Římanů, synové Hélioví zanechali nám jiný, nehynoucí pomník, řeckořímské zápasy ve Varieté, kde z chumelenice hladkých těl vztyčuje se postava slavného zápasníka černocha Zippse, kterému jsem šlápl na kuří oko v Brejškově plzeňské restauraci.

Světozor 6.2.1914 Následek sporu typografů se zaměstnavateli. Čeští spisovatelé, kteří nemají žádných fondů stávkových, jako typografové, jsou nuceni živit se ledováním. Na obrázku vidět Jaroslava Haška a Z. M. Kuděje při plné práci před restaurací Brejškovou v Praze....