Z PÍSKU DO ČESKÝCH BUDĚJOVIC

Cesta z Písku do Budějovic ve vlaku ušla Švejkovi bystře a rychle. Jeho společníkem byl mladý četník, nováček, který nespouštěl ze Švejka oči a měl hrozný strach, aby mu Švejk neutekl. Po celé cestě luštil těžký problém: „Kdybych teď musel jít na malou nebo na velkou stranu, jak to udělám?“

Rozřešil to tím, že mu musel Švejk dělat kmotra.

Po celé cestě se Švejkem od nádraží do Mariánských kasáren v Budějovicích upíral své oči křečovitě na Švejka, a kdykoliv přicházeli k nějakému rohu nebo křižovatce ulic, jako mimochodem vypravoval Švejkovi, kolik dostávají ostrých patron při každé eskortě, načež Švejk odpovídal, že je o tom přesvědčen, že žádný četník nebude po někom střílet na ulici, aby neudělal nějaké neštěstí.

Četník se s ním přel a tak dostali se do kasáren.

Více Hašek o této cestě v románu nepíše. Protože  cesta vlakem vede přes Putim, dostává se Švejk do této obce během své anabáze již potřetí.

Švejk vysvětlil mu celou situaci. Jmenoval Tábor a všechna místa, kudy šel do Budějovic: Milevsko - Květov - Vráž - Malčín - Čížová - Sedlec - Horažďovice - Radomyšl - Putim - Štěkno - Strakonice - Volyň - Dub - Vodňany - Protivín a zas Putim. Jak vysvětloval píseckému rytmistrovi, konečně se dostal i do Protivína, další obce na trati Písek - Č. Budějovice. Všechny  nádražní budovy v Písku, Putimi, Protivíně i Budějovicích, se dochovaly s úpravami až do dnešních dob. 

Snímek putimského nádraží z r. 1920, - autor syn řídícího učitele putimské školy Jana Munzara Vilém. Přispěl p. Václav  Pixa, Putim