Domů

По pусски

Povídky a humoresky

Jaroslav Hašek

Genealogie J. Haška

Napsali o Haškovi

Menger o Haškovi

Co se nikam nevešlo

Hospody

Švejkův zpěvníček

Švejkův slovník

Fotogalerie 1. část

Fotogalerie 2. část

Dokumenty

C. a k. armáda

Kde jsem hledal

 

MAPY

Švejkova cesta 1.část

Švejkova cesta 2.část

Hašek v Praze

Haškovy toulky

Hašek ve válce

Historická mapa Haliče

IR91 v Haliči část 1.

IR91 v Haliči část 2.

 

38 Osudy dobrého vojáka Švejka 38
Délka cesty: 34,76 km a jeho pouť po cestách první světové války na mapách Google Celková délka: 767,1 km
     
     
     
     
 

Kniha třetí, hlava1 Přes Uhry

Začátek cestyPředchozíNásledujícíMapaSeznam

 

 

8922 - 375 - 7282 = RÁB, RAAB,  GYŐR

   
 

Foto Jomar Hønsi v rámci anabáze 2010

Zatím co si manšaft krátil tuto cestu karbanem a filozofováním...

Ve štábním vagoně, kde seděli důstojníci pochodového praporu, panovalo ze začátku jízdy podivné ticho. Většina důstojníků byla zahloubána do malé knihy v plátěné vazbě s nadpisem „Die Sünden der Väter. Novelle von Ludwig Ganghofer“ a všichni byli současně zabráni do čtení stránky 161. Hejtman Ságner, batalionní velitel, stál u okna, v ruce držel tutéž knížku, maje ji taktéž otevřenu na stránce 161.

K tomu je nutné dodat, že Ludwig Ganghofer byl skutečně německý spisovatel  a byl autorem  novely "Hříchy otců". V době 1. světové války působil jako německý válečný zpravodaj právě na ruské frontě, takže se mohl prakticky seznámit s využitím svého díla coby šifrovacího klíče. Zde je nádherná Švejkova logika prostého vojáka a logika vojenských výmyslů ...První díl zvlášť, druhej díl zvlášť. Nikdy v životě jsem se tak tomu nezasmál, poněvadž jsem už v životě přečet mnoho knih, ale nikdy jsem nezačal číst něco vod druhýho dílu. A von mně tam ještě jednou říká: ,Tady máte první díly a tady máte druhý díly. Kerej díl si mají číst páni oficíři, to už vědí.’ Tak jsem si pomyslil, že jsou všichni vožralí, poněvadž když se má kniha číst vod začátku, takovej román, jakej jsem přines, vo těch ,Sünder der Väter’, poněvadž znám taky německy, že se musí začít s prvním dílem, poněvadž nejsme židi a nečtem to pozpátku.

 

 


Na scénu vstupuje představitel tupé vojenské mašinerie, jedna z nejméně sympatických postav románu, lajtnant Dub. I když se to z první věty, kde se objevil nezdá:

Kadet Biegler se mezitím díval vítězně po všech a poručík Dub pošeptal nadporučíkovi Lukášovi, že to ,Čapí křídlo s rybím ocasem’ zjelo Ságnera jaksepatří.

Předobraz lajtnanta Duba se snažil vypátrat jeho jmenovec Karel Dub. Ve studii "Rodokmen" či spíše "vývod" lajtnanta Duba   se dočtete mnoho zajímavého o pátrání v archivních dokumentech pěšího pluku 91.


Zde se také představil v plné parádě kadet Biegler:...„Also meine Herren,“ pokračoval slavnostně, „zcela důvěrné informace týkající se nového systému šifrování depeší v poli.“ Kadet Biegler vytáhl zápisník a tužku a řekl neobyčejně přičinlivým tónem: „Jsem hotov, pane hejtmane.“ Všichni se podívali na toho hlupáka, jehož přičinlivost ve škole jednoročních dobrovolníků hraničila s blbostí. Šel dobrovolně na vojnu a vykládal hned při první příležitosti veliteli školy jednoročních dobrovolníků, když se seznamoval s domácími poměry žáků, že jeho předkové se psali původně Büglerové z Leutholdů a že měli v erbu čapí křídlo s rybím ocasem. Od té doby ho pojmenovali po jeho erbu a „Čapí křídlo s rybím ocasem“ bylo krutě pronásledováno... a nakonec se stalo úředně  nositelem cholerových bacilů a skončilo v cholerových barácích v Tarnově.

Něco jsem se o Bieglerovi dočetl  na Wikipedii. Bohužel autor neuvádí jakékoliv informace, ze kterého pramene je získal: Ve svém díle ho autor představuje jako „Adolfa Bieglera“. Ve skutečnosti se jmenoval Hans Bigler a byl sudetský Němec, který byl po roce 1945 odsunut. Později se usadil v Drážďanech, kde pracoval až do svého důchodu jako ošetřovatel v nemocnici. Narodil se 1894 v Českých Budějovicích, kde Biglerovi vlastnili palírnu. To bude asi pravda, protože v Chytilově adresáři z roku 1915 je uveden jakýsi Jindřich Biegler, majitel obchodu a výroby likérů.

Jaroslav Hašek se seznámil s Biglerem v roce 1915 v kurzu jednoročních dobrovolníků. Dochovala se poznámka nadporučíka Lukase, kde je zaznamenán Biegler, tedy nikoliv Bigler, v návrhu na stříbrnou medaili ze statečnost. již jako Fähnrich (praporčík), tedy už ne jen kadet, se  zúčastnil bojů o Sokal dne 25. 7. 1915.    

   


Za chvíli,“ řekl dívaje se oknem, „jsme v Rábu. Meine Herren! Mužstvo zde dostane po 15 dkg uherského salámu. Půl hodiny rast.“ Dostali ale , jak už to na vojně bývá, místo uheráku dvě válečné pohlednice, což Baloun vyřešil po svém:

„Poslyš, Baloune,“ ozval se Švejk, „tobě mám vyřídit, abys panu obrlajtnantovi, až přijedeme do Pešti, přines do vagonu nějakou housku a tu játrovou paštiku, co má pan obrlajtnant dole v kufříku ve staniolu.“ Obr Baloun svěsil zoufale své dlouhé ruce šimpanze, prohnul hřbet a setrval v té posici hezkou chvíli. „Nemám,“ řekl tichým zoufalým hlasem, dívaje se na špinavou podlahu vagonu.

 

Další postavou, která se v Rábu objevila je kuchař - okultista Jurajda, kterého si ve filmu zahrál sympatický český herec, hudební skladatel a scénárista Eman Fiala: …když vtom ho předešel kuchař okultista Jurajda, který odložil svou zamilovanou knížku, překlad staroindických súter Pragnâ-Paramitâ, a obrátil se na zdrceného Balouna,….Jaroslav Hašek si asi toto jméno vypůjčil od svého suplujícího profesora na Českoslovanské obchodní akademii Josefa Jurajdy. Dochovala se Jurajdova policejní pobytová přihláška. V roce 1908 Hašek napsal povídku, jejímž hrdinou je opět Jurajda: "Jak se stal Jurajda atheistou,", a ještě jednou v humoresce "Praktikant Žemla" z roku 1909, coby praktikant Jurajda.

 
 
 
Licence Creative Commons

autor románu:Jaroslav Hašek, poznámky a mapa: Jaroslav Šerák

použity záběry z filmu "Dobrý voják Švejk" a "Poslušně hlásím ", režiser Karel Steklý