| Heslo: |
|
Montmartre | Josef Waltner |
| Souřadnice: |
|
50°05'08.1"N 14°25'04.0"E |
| Výklad: |
|
Kabaret Montmartre navazoval na starší pražské šantány. Zde se scházela pražská bohéma, umělci, zpěváci a jiná rozpustilá společnost. Zde zpívala na závěr Emča Revoluce Marseillaisu, tančila spolu s Waltnerem poprvé v Praze tango a two step, či s E. E. Kischem různé taneční kreace na téma divokých apačských a madvědích tanců. Václav Menger v "Lidském profilu Jaroslava Haška" o Montmartru piše: Brzy po volbách v roce 1911 otevřel již tehdy velmi populární lidový zpěvák Josef Waltner svůj později tak proslulý "Montmartre". Byla to opravdová bohémská krčma, jaké Praha dosud neměla. Organisační talent Waltnerův dovedl zde vykouzliti něco, na co se chodilo dívati nejen celé město, ale i venkov .. Hned při otevření, bylo to 16. srpna, byl zde takový nával, že prostorné místnosti "Montmartru" nemohly pojmouti všechny návštěvníky.
Jaroslav Hašek patřil mezi stálé hosty a občas
zde i přespával, jak o tom píše v humoresce ""Má
tragedie montmartská"". Montmartre se
vyskytuje i v dalších Haškových pracích:
Černohorský jonák v úzkých;
Sen
Josefa Waltnera, odvážného majitele kavárny Montmartre
;
Můj zlatý dědeček; |
| I-02 |
|
Všechny to až na jednoho stihlo buď v hospodě, ve vinárně, nebo v kavárně.
Výjimku dělal neobyčejně tlustý pán s brýlemi, s uplakanýma očima, který byl
zatčen doma ve svém bytě, poněvadž dva dny před atentátem v Sarajevu platil
„U Brejšky“ za dva srbské studenty, techniky, útratu a detektivem Brixim
byl spatřen v jejich společnosti opilý v „Montmartru“
v Řetězové ulici, kde, jak již v
protokole potvrdil svým podpisem, též za ně platil. Na všechny otázky při předběžném vyšetřování na policejním ředitelství stereotypně kvílel: „Já mám papírnický obchod.“ |
| Černohorský jonák v úzkých |
| Jak známo, k všesokolskému sletu vyslala černohorská vláda svého zástupce, ministra vojenství. Bodrý junák ubytoval se v jednom pražském hotelu a několik dní prohlížel si nejen denní, nýbrž i noční památnosti města Prahy, až utratil peníze. Šel tedy na hoteliéra a žádal ho, aby mu zapůjčil padesát korun, že se chce ještě podívat do Montmartru. „Vrátím vám peníze za tři dny, poněvadž ještě dnes telegrafuji svému králi, aby mně poslal dvě stě korun.“ Pak mu tedy hoteliér těch padesát korun půjčil. |
| Má tragédie Montmartská |
| U jednoho mého známého mají velkou dogu. Ta když spí, je jako anděl, pracky má přes sebe, tváří se zcela nevinně, funí jako malé dítě, ale pokuste se ji vzbudit. Začne vrčet a kouše. Tuto dogu má patrně na mysli přítel Opočenský, když napomíná v noci mé i své přátele, aby mne nebudili. Bude tomu pomalu již rok, když něco podobného říkal o mně i v Montmartru: „Nebuďte ho, on je pes.“ |
| Můj zlatý dědeček |
| Ovšem každý nemůže mít dědečka . . . Odpusťte, píši to ve dvě hodiny v noci v Montmartru a trochu se mně to všechno plete. Má-li tedy člověk dědečka, musí míti i babičku, to jest velice průhledné, neboť nemít babičku, neměl bych dědečka, to jest tuším (ve dvě hodiny v noci to jen tuším) velice jasné. |
| Sen Josefa Waltnera, odvážného majitele kavárny Montmartre |
| Po všech těch různých zkušenostech neustal jsem však v obtěžování některých návštěvníků Montmartru, žádaje od nich kupříkladu k ránu, aby mně zaplatili cestu do Monte Carla a půjčili mně do rulety 20.000 korun, i jiné případy se udály. Kdy jsem totiž požádal jednoho poslance, aby byl tak laskav a přimluvil se za mě, abych nemusel, až přijdu do Vídně, zúčastnit se v kuloárech naslouchání o obstrukci. Tak to šlo jedno po druhém. |
| Montmartre,Josef Waltner (výběr z almanachů 1911-1913) |
| Chodilo nás do Řetězové ulice každý den dost a dost; ba i to strašlivé jméno naučilo se dobře půl Prahy vyslovovati. Tvářnost staré, nevlídné Olympie se změnila; stal se zní úhledný a přivětivý Montmartre, snad přepychovým vzezřením, ale jistě přátelský a milý životem ve stěnách jeho panujícím. |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Ten silnější pán uprostřed je Josef Waltner, pod ním Jan Leitzer a vzadu, ta usměvavá dívčina je Emča "Revoluce". Na snímku bude jistě i vrchní číšník František Jirák - Hamlet, ale netroufnu si odhadnout, který z těch dalších pánů to je. |
| ø |
|
|
Dne 16. srpna 1911, v Řetězové ulici č.p. 224,
tam, kde před tím provozovala kavárnu Union paní Havránková, otevřel nový
zábavní podnik Josef Waltner *1883 - †1961, český herec, zpěvák a
kabaretiér, který se nesmazatelně zapsal do historie českého kabaretu jako
jejich organizátor, autor i účinkující. Byl také jeden z prvních filmových
herců. Zahrál si celkem v 35 filmech, vesměs epizodní role. Poprvé to bylo v
němém filmu E.A.Longena "Rudi sportsmen" (1911) a naposled v roce 1950 ve
filmu Martina Friče "Zoceleni". 
