Heslo:

František Strašlipka

Výklad:

František Strašlipka byl skutečným buršem o nadporučíka Rudolfa Lukase , pozdějšího velitele 11. feldkumpanie, ve které byl i Hašek jako ordonanac. Dokazuje to i jedna z mnoha poznámek, které se dochovaly ve fondu IR91 ve VHA.
Bohužel se stále objevuje v různých pojednáních o postavách, které byly předobrazem románových aktérů, mnoho ničím nepodložených smyšlenek a polopravd. Stejně tak je tomu i u Františka Strašlipky, spolubojovníka Jaroslava Haška. Proto se to snažím touto prací napravit a sdělit čtenáři jen ověřené skutečnosti.

Je velmi pravděpodobné, že František Strašlipka byl pro Haška inspirací svým jednáním a upovídaností, při formování vlastností dobrého vojáka Švejka. Stačí se jen začíst do předválečných Haškových pokusů, jako jsou například povídky "Dobrý voják Švejk opatřuje mešní víno", "Dobrý voják Švejk působí u aeroplánů" nebo "Švejk stojí proti Itálii". Určitě si všimnete, že tomu něco schází. Chybí to Švejkovo: "...to u nás v ulici bydlel také...." nebo "...já jsem znal jednoho, kterej...". To nádherné vyprávění, které román okořenilo lidskostí. To je Strašlipkův přínos do světové literatury. Jeho ukecanost, kterou Hašek tak krásně využil.  Hašek zdůrazňuje "užvaněnost" Františka v básničce "V reservě" kterou napsal na frontě v roce 1915. Báseň si zapsal do svého deníku šikovatel Vaněk 27.8.1915. To je den poté, co byli v rezervě ( na odpočinku) od 25.8 do 26.8. v dnes již neexitující vesničce Żdżary.

Kdysi mně pan Šebela poslal výstřižek z Obrany lidu, která vyšla 30. 6. 1966 a v níž byl obsáhlý článek "Kdo byl Josef Švejk" od Zdeňka Matouška. Pokusím se vybrat to hlavní, zejména z vyprávění sestry Františka, tehdy již osmasedmdesátileté Barbory Žáčkové a dalších sourozenců.

Strašlipkovi žili v Hostivici u Prahy. Tady se Franta narodil 19.2.1891 a zde chodil do školy. Po škole se učil v místní továrně na šrouby a nýty Staněk & Ponec, ale když se jeho otec, Jakub Strašlipka, zranil v lomu, šel pracovat na jeho místo. Pracoval ve Zličínské cihelně jako topič. Později, před válkou, byl zaměstnancem ruzyňského cukrovaru. To je tam, kde je dnes ruzyňská vazební věznice.  Ale vraťme s k Františkovi. Ten narukoval před 1. světovou na vojnu. Po vypuknutí války už odjíždí do tej války  jako burš s IR91 a lajtnantem Lukasem na Srbskou frontu. V září roku 1914 Lukas onemocněl úplavicí, proto se vracejí do Českých Budějovic. Tam působil Lukas jako instruktor. Asi 1.6. 1915 odjíždějí spolu s XII. pochodovým praporem IR91 do výcvikového tábora v Brucku nad Litavou a po měsíčním výcviku odjíždějí dne 30.6.1915 na frontu v Haliči. Jak jsem již naznačil, vlakem dorazili do Samboru a odtud pěšky do Łonie, kde se formovaly polní prapory. Pro nás je důležitý III. polní prapor (velitelem se stal hejtman Sagner) , který tvořily polní roty 11.(Lukas) a 12. V jedenácté polní rotě byl i ordonanc Jaroslav Hašek.

Z Łonie, se IR91 přesouval k Sokalu, kde probíhaly těžké boje, kterých se František rovněž zúčastnil. Tady si vysloužil bronzovou medaili za statečnost, jak to i dokazuje poznámka nadporučíka Lukase. Jméno Františka Strašlipky je úplně dole. Naleznete zde i jméno jednoročního dobrovolníka Jaroslava Haška - stříbrná medaile a povýšení na svobodníka. Jsou zde i další jména, která se vyskytují v románu: Vaněk, Biegler (uloženo ve VHA Praha). Podle Belohnungsantrag (žádost o vyznamenání uložená ve Válečném archivu Vídeň) se František Strašlipka dobrovolně hlásil k nebezpečným úkolům spojky, a to i přes těžkou dělostřeleckou a pěchotní palbu, a také zachránil život jeho velitele ( Rudolfa Lukase ). Křikem ho varoval, že na něj míří nepřátelský voják. Během své služby s IR91 nebyl nikdy zraněný ani nemocný. [Za IR91 podepsán velitel pluku (do 13.9.1915) Oberst Alfred Steinsberg a za K.u.k. 17tes Infanteriebrigade podepsán její velitel Oberst Johannes von Mossig]. Zúčastnil se též bojů o Dubno a v bitvě u Chorupan dne 24.9. 1914, po nenadálém ruském útoku byl František Strašlipka s Haškem a mnoha dalšími zajat. František neopomněl vzíti s sebou do zajetí i Lukášovy "kufry". Paní Barbora Žáčková vzpomínala: Nadporučík Lukas tehdy psal: "Drazí rodiče, ztratil se mi Franc. Nestrachujte se však. Také se mi ztratil batoh s aprovizací..."

Z evidenční karty zajatce v rubrice Kriegsgefangen in (Válečný zajatec v) je patrné, že v Kyjevě pracoval v jakémsi závodě. Neumím to rozluštit: Kiew ???oniewski zawod. Podle vyprávění paní Barbory byl nasazen jako výpomoc na zemědělské práce. Když došlo mezi Ruskem a Rakouskem k jakési výměně zajatců, dostala se řada i na Františka. Ačkoliv se mohl zapojit do bojů proti Rakousku v rámci vznikající České družiny, stesk po domově mu velel k cestě domů. Hašek v Čechoslovanu sice varoval zajatce, že po návratu domů budou opět nasazeni na frontu, ale touha být doma byla silnější. Po návratu byl také okamžitě odvelen na italskou frontu, aby tam nastoupil coby topič v "odvšivovacím abtajlunku". Tam mu jakýsi kadet vyčetl, že se "tady flákat nebude, když se před tím flákal v zajetí". A to neměl dělat, protože mu dal Franta po hubě. Pochopitelně, že musel "desentýrovat" a dal se na útěk zpátky do Čech. Ale i tady mu hořela půda pod nohama. Proto se rozhodl utéci zpátky k Rusům, kam se, po velkém štěstí, nakonec dostal. Je li to vše pravda se asi nedozvíme. Faktem zůstává, že po uzavření Brestlitevského míru (3. 3. 1918) se do Hostivice vrací, propuštěn do zálohy propouštěcím listem č. 6534 c. a k. polního superiorátu ze dne 14. 4. 1918. Je to zapsáno v matrice oddaných. To se v Hostivici oženil 16.4.1918 s Marií Burdovou. Takže nemohu uvěřit té historce o jeho dezerci a opětnému návratu do ruského zajetí. Vždyť zde platily stále rakouské zákony a za dezerci byl "prach a olovo" a ne tak hladký návrat a snadný průběh sňatku.

František Strašlipka se údajně podílel nemalou měrou na výstavbě nového Dělnického domu. Dokonce mu prý pomohla i jeho někdejší služba u Rudolfa Lukase, který, díky svým konexím, pomohl zprostředkovat hostivickým půjčku na výstavbu ve výši 200 000 Kč u Vinohradské záložny. Do dělnického domu se v šedesátých letech dvacátého století jezdilo na tancovačky a první koncerty bigbeatových kapel. Já si pamatuji Rebels s Jiřím Kornem. Dělnický dům již bohužel neexistuje. Vyhořel 6. června 1994 a již nebyl obnoven.

Počátkem třicátých let odcházejí Strašlipkovi z Hostivice do Pleteného Újezda. To již František delší dobu pracoval na železnici a přes to si pronajal v Pleteném Újezdě hospodu. Takový zápřah nemohl dlouho vydržet. Za dva roky se stěhovali do Kročehlav "Na výhybku" a odsud byl služebně přeložen do Veselí nad Lužnicí, kde pracoval až do své smrti jako topič na lokomotivě. Zemřel 21. září 1949 ve věku 59 let.

nejstrašnější však z válečné té psoty
jsou Strašlipkovy staré anekdoty...

Fotografie mladého vojáčka Františka Strašlipky je z knihy Jaroslav Hašek v obrazech, kde není uveden zdroj. Fotka staršího Františka pochází z Obrany lidu, která vyšla 30. 6. 1966 a v níž byl obsáhlý článek "Kdo byl Josef Švejk" od Zdeňka Matouška

 Fotografie, která pochází z období válečného putování vojáků IR91 v Haliči. Může být z pochodu ze Samboru do Łonie ve dnech 5.6. - 11.7.1915 nebo z pochodů a bojových operací IR91 v samotné Haliči v období od 13.7. do 24.9.1915. To je datum, kdy byl František u Chorupan zajat. Na fotografii je František uprostřed s cigaretou, vpravo je Jaroslav Hašek označen křížkem na noze. Po Františkově pravici je Jan Vaněk, takto drogista z Kralup.

Dělnický dům v Hostivici. Vyhořel 6. června 1994 a již nebyl obnoven. František Strašlipka se údajně podílel nemalou měrou na jeho výstavbě.

Místo posledního odpočinku Františka Strašlipky na místním hřbitově ve Veselí nad Lužnici. Foto pořízeno vnukem pana Šebely za asistenci Bohuslava Strašlipky, vnuka Františka Strašlipky.