Heslo:
František Strašlipka
Výklad:
František Strašlipka byl skutečným sluhou o nadporučíka
Rudolfa Lukase,
pozdějšího velitele 11. feldkumpanie, ve které byl i Hašek jako ordonanac.
Dokazuje to i jedna z mnoha poznámek, které se dochovaly ve fondu IR91
ve VHA.
Bohužel se stále objevuje v různých pojednáních o postavách, které byly
předobrazem románových aktérů, mnoho ničím nepodložených smyšlenek a
polopravd. Stejně tak je tomu i u Františka Strašlipky, spolubojovníka
Jaroslava Haška. Proto se to snažím touto prací napravit a sdělit čtenáři
jen ověřené skutečnosti. Fotografie mladého vojáčka Františka
Strašlipky je z knihy Jaroslav Hašek v obrazech, kde není uveden
zdroj.

Fotografie, která pochází z období válečného putování vojáků IR91 v
Haliči. Může být z pochodu ze Samboru do Łonie ve dnech 5.6. - 11.7.1915
nebo z pochodů a bojových operací IR91 v samotné Haliči v období od 13.7. do 24.9.1915. To
je datum, kdy byl František u Chorupan zajat. Na fotografii je
František uprostřed s cigaretou, vpravo je Jaroslav Hašek označen křížkem na
noze. Po Františkově pravici je Jan Vaněk, takto drogista z Kralup.
Fotografie je z knihy Jaroslav Hašek v obrazech kde není bohužel uveden zdroj.
Je velmi pravděpodobné, že František Strašlipka byl pro Haška inspirací svým
jednáním a upovídaností, při formování vlastností dobrého vojáka Švejka.
Stačí se jen začíst do předválečných Haškových pokusů, jako
jsou například povídky
"Dobrý
voják Švejk opatřuje mešní víno", "Dobrý
voják Švejk působí u aeroplánů" nebo "Švejk
stojí proti Itálii". Určitě si všimnete, že tomu něco
schází. Chybí to Švejkovo: "...to u nás v ulici bydlel také...." nebo
"...já jsem znal jednoho, kterej...". To nádherné vyprávění, které
román okořenilo lidskostí. To je Strašlipkův přínos do světové literatury.
Jeho ukecanost, kterou Hašek tak krásně využil. Hašek zdůrazňuje
"užvaněnost" Františka v básničce "V reservě" kterou napsal na frontě v roce
1915. Báseň si zapsal do svého deníku šikovatel Vaněk 27.8.1915. To je den
poté, co byli v rezervě ( na odpočinku) od 25.8 do 26.8. v dnes již
neexitující vesničce Żdżary.

Výpis z
matriky narozených a ruzyňský cukrovar, kde František před válkou pracoval.
Dnes je na tomto místě ruzyňská vazební věznice.
Kdysi mně pan Šebela poslal výstřižek z
Obrany lidu, která vyšla 30. 6. 1966 a v níž byl obsáhlý článek "Kdo byl
Josef Švejk" od Zdeňka Matouška. Pokusím se vybrat to hlavní, zejména z
vyprávění sestry Františka, tehdy již osmasedmdesátileté Barbory Žáčkové a
dalších sourozenců.
Strašlipkovi
žili v Hostivici u Prahy. Tady se Franta narodil 19.2.1891 a zde chodil do
školy. Po škole se učil v místní továrně na šrouby a nýty Staněk & Ponec,
ale když se jeho otec, Jakub Strašlipka, zranil v lomu, šel pracovat na jeho
místo. Pracoval ve Zličínské cihelně jako topič. Později, před válkou,
byl zaměstnancem ruzyňského cukrovaru. To je tam, kde je dnes ruzyňská
vazební věznice.
Ale vraťme s
k Františkovi. Ten narukoval před 1. světovou na vojnu. Po vypuknutí války
už odjíždí do tej války jako burš s IR91 a lajtnantem Lukasem na Srbskou frontu. V
září roku 1914 Lukas onemocněl úplavicí, proto se vracejí do Českých
Budějovic. Tam působil Lukas jako instruktor. Asi 1.6. 1915 odjíždějí spolu s
XII. pochodovým praporem IR91 do výcvikového tábora v Brucku nad Litavou a
po měsíčním výcviku odjíždějí dne 30.6.1915 na frontu v Haliči. Jak
jsem již naznačil, vlakem dorazili do Samboru a odtud pěšky do Łonie,
kde se formovaly polní prapory. Pro nás je důležitý III. polní prapor
(velitelem se stal hejtman Sagner) , který tvořily polní roty 11.(Lukas) a
12. V jedenácté polní rotě byl i ordonanc Jaroslav Hašek.

Z Łonie, se IR91 přesouval k Sokalu, kde
probíhaly těžké boje, kterých se František rovněž zúčastnil. Tady si
vysloužil bronzovou medaili za statečnost, jak to i dokazuje poznámka
nadporučíka Lukase. Jméno Františka Strašlipky je úplně dole. Naleznete zde
i jméno jednoročního dobrovolníka Jaroslava Haška - stříbrná medaile a povýšení na svobodníka. Jsou
zde i další jména, která se vyskytují v románu: Vaněk, Biegler (uloženo ve
VHA Praha). Podle Belohnungsantrag (žádost o vyznamenání uložená ve Válečném
archivu Vídeň) se František Strašlipka dobrovolně hlásil k nebezpečným
úkolům spojky, a to i přes těžkou dělostřeleckou a pěchotní palbu, a také
zachránil život jeho velitele ( Rudolfa Lukase ). Křikem ho varoval,
že na něj míří nepřátelský voják. Během své služby s IR91 nebyl nikdy
zraněný ani nemocný.
[Za IR91 podepsán velitel pluku (do 13.9.1915) Oberst Alfred Steinsberg a za
K.u.k. 17tes Infanteriebrigade podepsán její velitel Oberst Johannes von
Mossig]. Zúčastnil se též bojů o Dubno a v bitvě u Chorupan
dne 24.9. 1914, po nenadálém ruském útoku byl František Strašlipka s Haškem
a mnoha dalšími zajat. František neopomněl vzíti s sebou do zajetí i Lukášovy
"kufry".
Paní Barbora Žáčková vzpomínala: Nadporučík Lukas tehdy psal: "Drazí rodiče,
ztratil se mi Franc. Nestrachujte se však. Také se mi ztratil batoh s
aprovizací..."

Z evidenční karty zajatce v rubrice
Kriegsgefangen in (Válečný zajatec v) je patrné, že v Kyjevě pracoval v
jakémsi závodě. Neumím to rozluštit: Kiew ???oniewski zawod. Podle vyprávění
paní Barbory byl nasazen jako výpomoc na zemědělské práce. Když došlo mezi
Ruskem a Rakouskem k jakési výměně zajatců, dostala se řada i na Františka.
Ačkoliv se mohl zapojit do bojů proti Rakousku v rámci vznikající České
družiny, stesk po domově mu velel k cestě domů. Hašek v Čechoslovanu sice
varoval zajatce, že po návratu domů budou opět nasazeni na frontu, ale touha
být doma byla silnější. Po návratu byl také okamžitě odvelen na italskou
frontu, aby tam nastoupil coby topič v "odvšivovacím abtajlunku". Tam mu
jakýsi kadet vyčetl, že se "tady flákat nebude, když se před tím flákal v
zajetí". A to neměl dělat, protože mu dal Franta po hubě. Pochopitelně, že
musel "desentýrovat" a dal se na útěk zpátky do Čech. Ale i tady mu hořela
půda pod nohama. Proto se rozhodl utéci zpátky k Rusům, kam se, po velkém
štěstí, nakonec dostal. Je li to vše pravda se asi nedozvíme. Faktem
zůstává, že po uzavření Brestlitevského míru (3. 3. 1918) se do Hostivice
vrací, propuštěn do zálohy propouštěcím listem č. 6534 c. a k. polního
superiorátu ze dne 14. 4. 1918. Je to zapsáno v matrice oddaných. To se v
Hostivici oženil 16.4.1918 s Marií Burdovou. Takže nemohu uvěřit té historce
o jeho dezerci a opětnému návratu do ruského zajetí. Vždyť zde platily stále
rakouské zákony a za dezerci byl "prach a olovo" a ne tak hladký návrat a
snadný průběh sňatku.
Záznam o
sňatku Františka Strašlipky a Marie Burdové
František Strašlipka se údajně podílel
nemalou měrou na výstavbě nového Dělnického domu. Dokonce mu prý pomohla i
jeho někdejší služba u Rudolfa Lukase, který, díky svým konexím, pomohl
zprostředkovat hostivickým půjčku na výstavbu ve výši 200 000 Kč u
Vinohradské záložny. Do dělnického domu se v šedesátých letech dvacátého
století jezdilo na tancovačky a první koncerty bigbeatových kapel. Já si
pamatuji Rebels s Jiřím Kornem. Dělnický dům již bohužel neexistuje. Vyhořel
6. června 1994 a již nebyl obnoven.
Počátkem třicátých let odcházejí
Strašlipkovi z Hostivice do Pleteného Újezda. To již František delší dobu
pracoval na železnici a přes to si pronajal v Pleteném Újezdě hospodu.
Takový zápřah nemohl dlouho vydržet. Za dva roky se stěhovali do Kročehlav
"Na výhybku" a odsud byl služebně přeložen do Veselí nad Lužnicí, kde
pracoval až do své smrti jako topič na lokomotivě. Zemřel 21. září 1949 ve
věku 59 let.
Místo posledního odpočinku Františka Strašlipky na místním hřbitově ve
Veselí nad Lužnici. Foto pořízeno vnukem pana Šebely za asistenci Bohuslava
Strašlipky, vnuka Františka Strašlipky.